Lunularia cruciata (ŽM – p)

Prezentace na téma: "Lunularia cruciata (ŽM – p)"— Transkript prezentace:

1 Lunularia cruciata (ŽM – p)
Botanika bezcévných rostlin 11. praktické cvičení   Přehled pozorovaných objektů ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta TŘÍDA: Marchantiopsida ŘÁD: Marchantiales Marchantia polymorpha (ŽM, TP, HP) Lunularia cruciata (ŽM – p) ŘÁD: Ricciales Riccia sp. (HP) TŘÍDA: Jungermanniopsida ŘÁD: Fossombromiales Pellia epiphylla (ŽM, HP) ŘÁD: Jungermanniales Lepidozia reptans (ŽM - p, HP), Bazzania trilobata (ŽM, HP), Plagiochila porelloides (ŽM, HP) , Lophozia ventricosa (HP), Chiloscyphus profundus (TP, HP)

2 ŘÍŠE: Plantae (podříše Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Marchantiophyta
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka játrovek frondózní (lupenitá) nebo foliózní (listnatá), případně semifoliózní tř. Marchantiopsida zahrnuje frondózní játrovky s rozlišeným základním a asimilačním pletivem tř. Jungermanniopsida zahrnuje frondózní játrovky pouze se základním pletivem a především všechny foliózní játrovky u foliózních játrovek jsou fyloidy rozmístěny na kauloidu ve dvou proti sobě ležících řadách, může se vytvářet i třetí řada zpravidla drobnějších amfigastrií na ventrální straně kauloidu

3 další význačné charakteristiky:
- často velmi drobné rostliny (i jen několik mm) - záhy pomíjivý prvoklíček (protonema) - jednobuněčné rhizoidy (mohou být i čípkaté) - fyloidy bez žebra s izodiametrickými buňkami, často dělené v laloky - vývoj sporofytu: nejdříve se vytvoří tobolka a ta je poté vynesena štětem - po dozrání výtrusů puká tobolka podélnými štěrbinami a vytváří chlopně - v tobolce přítomny mrštníky (elatery) Ve srovnání s mechy méně početná skupina (v ČR známo 204 druhů, celosvětově asi 5 tisíc druhů) vyskytující se především na vlhčích biotopech (epifytické, terestrické i epilitické druhy).

4 Adršpašsko-teplické skály
Jizerské hory, přechodové rašeliniště u Jizerky V některých ekosystémech mohou mechorosty vytvářet i dominantní složku celé vegetace. Šumava, interiér smrčiny v rezervaci Houska …či např. exotické Borneo

5 Marchantia polymorpha – porostnice mnohotvárná (živý materiál, herbářová položka, trvalý preparát)
Na dorzální straně stélky jsou i pouhým okem patrná „políčka“ dýchacích dutin se světlejšími dýchacími otvory Výskyt: na nejrůznějším podkladu, často např. na kamenech podél potoků ve volné přírodě, ale i na sušších stanovištích v okolí lidských sídel; velmi variabilní a hojná játrovka.

6 Příčný řez frondózní stélkou Marchantia polymorpha
soudečkovitý dýchací otvor svrchní korová vrstva (epidermis) asimilační vrstva dřeňová vrstva čípkatý rhizoid hladký rhizoid fotografie příčného řezu schema příčného řezu

7 Pohlavní rozmnožování – Marchantia polymorpha
Samičí gametangiofor často několik cm vysoký, na vrcholu hluboko v úzkých laloků rozdřípený, archegonia vyvinuta na spodní straně deštníkovitých útvarů. Samčí gametangiofor nižší, okrouhlý, k okrajům ztenčený, antheridia vytvářena na svrchní straně

8 Nepohlavní rozmnožování – Marchantia polymorpha
Vegetativní rozmnožování – na povrchu stélky se vytvářejí pohárkovité útvary, které obsahují četné čočkovité mnohobuněčné množilky (gemy). příčný řez stélkou v místě pohárku s množilkami (obarveno) okraje pohárku gemy

9 Lunularia cruciata – lunatka křížatá
Výskyt: v Evropě původní pouze v mediteránní oblasti, do střední Evropy zavlečená; u nás roste tato frondózní játrovka roztroušeně až vzácně v zahradách a parcích, ojediněle uniká i do volné přírody. Rodové jméno je odvozeno od půlměsíčitého tvaru pohárků s množilkami – gemami.

10 Příčný řez stélkou – Lunularia cruciata
(živý materiál - vlastní preparát) jednoduchý dýchací otvor epidermis asimilační pletivo siličné tělísko pohled na dýchací otvor svrchu

11 Riccia sp. – trhutka (živý materiál, herbářové položky)
R. cavernosa je význačným druhem pro bahnitá dna a břehy vodních nádrží (typická játrovka pro dna letněných rybníků). R. sorocarpa roste zejména sezónně na jaře a na podzim na holé zemi (především pole, strniště, jeteliště atd.). R. fluitans roste nejčastěji jako vodní forma; často se pěstuje i jako dekorace v akváriích.

12 Pellia epiphylla – pobřežnice obecná (živý materiál)
Na dorzální straně stélky nejsou patrná políčka s dýchacími otvory. Výskyt: roste běžně od nížin do středních poloh na vlhkých, bázemi chudých stanovištích, jako jsou např. břehy potoků. Stélka je na příčném řezu homogenní, pouze se svrchní a spodní epidermis.

13 Lepidozia reptans - plevinka plazivá
(živý materiál - vlastní preparát, herbářová položka) Výskyt: velmi běžná játrovka na kyselých stanovištích; roste na humózních půdách, bázích kmenů i na trouchnivějícím dřevě či na skalách. kauloid větev 3- až 4-laločný fyloid amfigastrie

14 Bazzania trilobata – rohozec trojlaločný (živý materiál, herbářová položka)
Výskyt: často v hustých, vysokých porostech, především na vlhké půdě ve smrčinách, na rašelinné půdě, na trouchnivějících kmenech i silikátových skalách, od podhůří do hor. Fyloidy na kauloidu nadsazené, na vrcholu uťaté, se třemi drobnějšími zuby; četné šlahounovité výběžky vyrůstají na ventrální straně v úžlabí amfigastrií.

15 Plagiochila porelloides – kapraďovka pohořankovitá (živý materiál, herbářová položka)
Výskyt: u nás hojně se vyskytující druh foliózní játrovky; roste od nížin do lesního pásma hor. tobolka V laloky nedělené listy jsou na okraji zubaté, na lodyze uspořádány podloženě, amfigastrie chybějí. štět perianth

16 Gemmy játrovek na příkladu Lophozia ventricosa – křižítka břichatá (herbářová položka)
Množilky (gemy) se tvoří především na vrcholech dvoulaločných Výskyt: u nás poměrně hojný druh od nížin do hor (zvláště lesní pásmo); roste na skalách, zemi či na tlejícím dřevě. Množilky jsou 1-2 buněčné, hvězdovitého nebo nepravidelně hranatého tvaru.

17 Chiloscyphus profundus – obhřebenka dvouzubá (synonymum: Lophocolea heterophylla) (trvalý preparát, herbářová položka) elatera spory dvoulaločný fyloid amfigastrie rhizoidy hyalinní štět laloky otevřené tobolky Výskyt: nejčastěji na tlejícím dřevě, borce stromů, řezné ploše pařezů; vzácně na půdě.

18 RÍŠE: Plantae (Viridiplantae) ODDĚLENÍ: Anthocerotophyta
ZÁKLADNÍ CHARAKTERISTIKA stélka růžicovitá, frondózní, každá buňka stélky obsahuje jediný chloroplast s pyrenoidem, často ve stélce symbioticky rostoucí sinice, pouze hladké rhizoidy sporofyt bez štětu, otevírání válcovité tobolky podélnými štěrbinami (nedosahují vrcholu tobolky), vyvinut sloupek a pseudoelatery nepříliš početná skupina (v ČR známy pouze 4 druhy)

19 Anthoceros agrestis – hlevík tečkovaný (trvalý preparát, herbářová položka)
Výskyt: na vlhké půdě, často na polích a úhorech, ale i na loukách a pasekách, především v nižších a středních polohách; poměrně hojný druh. Na povrchu tobolky jsou vytvořeny nepravé (stále otevřené) průduchy tvořené dvojicí ledvinitých buněk. Výtrusy jsou v době zralosti černavé, na povrchu s vidličnatými ostny, pseudoelatery šedé, 2-5 buněčné, s nepravidelnými ztlustlinami. Růžicovitá stélka je zvlněná až kadeřavá, s četnými dutinami hostícími kolonie sinic rodu Nostoc.