Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

21.Bazofily a mastocyty, význam v imunitních reakcích 22.Imunitní mechanizmy zánětu (lokální a systémová reakce) 23. Cytokiny (přehled, rozdělení podle.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "21.Bazofily a mastocyty, význam v imunitních reakcích 22.Imunitní mechanizmy zánětu (lokální a systémová reakce) 23. Cytokiny (přehled, rozdělení podle."— Transkript prezentace:

1 21.Bazofily a mastocyty, význam v imunitních reakcích 22.Imunitní mechanizmy zánětu (lokální a systémová reakce) 23. Cytokiny (přehled, rozdělení podle fce) 24. Fyziol. imunitní regulační mechanizmy 25. HLA systém, mol. I.tř.,struktura, fce 26. HLA systém, mol. II.tř.,struktura, fce 27. HLA systém, genet. základ. Typizace HLA

2 Basofily = frakce granulocytů periferní krve Vývoj z myeloidního prekurzoru – cytokiny (IL-3) Schopnost migrace do tkání cytoplasma – granula- histamin, proteoglykany, proteinázy- čásná fáze zánětlivé obranné reakce Tvorba cytokinů (IL-4, 13) Součást imunopatologické reakce zprostředkované IgE- na povrchu vysokoafinní receptory pro Fc fragment IgE (Fc ε RI)- po vazbě degranulace + uvolnění aktivních látek- rozvoj zánětlivé reakce

3

4 Povrchové znaky basofilů Fc ε RI – vysokoafinní receptor pro Fc fragment IgE CD 123 – receptor pro IL- 3 CD 63 – aktivační znak – po degranulaci

5

6 Mastocyty Diferenciace z pluripotentní CD34+ kmenových buněk v kostní dřeni (SCF) Ukončení diferenciace ve vaskularizovaných tkáních Lokalizace v blízkosti cév a nervů (zralé mastocyty necirkulují v krvi), mezi epitelovými povrchy a parenchymem kůže, střeva, respiračního traktu

7 Povrchové znaky mastocytů Fc ε RI – vysokoafinní receptor pro Fc fragment IgE CD 117- membránový gp - zprostředkovává interakce nutné pro proliferaci mastocytů

8 Fc ε RI Komplex se skládá z: - α- řetězce se dvěmi extracelulárními imunoglobulinovými doménami - β- řetězce – 4x proniká membránou- oba konce zanořené v cytoplasmě - γ- řetězec = homodimer - β a γ řetězce- ve své cytoplasmatické části obsahují aktivační motivy ITAM- jejich prostřednictvím je přenášen aktivační signál z povrchu mastocytu po vazbě IgE

9

10 Cytoplazmatická granula Histamin, proteinázy, proteoglykamy IL- 3, 4, 5, 6, 10, 13, 16 Chemokiny: IL-8, MIP-1α (macrophage inflammatory protein), MCP-1 (membrane cofactor protein) Růstové faktory: TGF- β, VEGF (vascular epithelial growth factor) Pluripotentní cytokiny: TNF α, IL-1 Syntéza de novo: PAF, LTC 4, PGD 2

11 Funkce mastocytů Obrana vůči bakteriálním a parazitárním infekcím Podíl na rozvoji alergického zánětu Reakce i na podněty neurogenní, chemické Přirozená imunita- cévní permeabilita, migrace buněk Specifická imunita- migrace buněk, vyzrávání Th2 lymfocytů, produkce IgE Tkáňová reparace- angiogeneze, tvorba mezibuněčné hmoty

12

13 22.Imunitní mechanizmy zánětu (lokální a systémová reakce)

14 Zánět = souhrn fyziologických ochranných reakcí vedoucích k ochraně proti infikování poškozeného místa, k lokalizaci poškození a zhojení vyvolán: infekčními organizmy, poranění způsobená fyzikálními a chemickými vlivy, ischémií tkání

15 Odpověď na zánět Místní : rubor, tumor, dolor, calor Celková : horečka…. Průběh: akutní nebo chronický

16 Proces zánětlivé reakce- iniciace 1.signál: fagocyty a degranulované žírné buňky, látky uvolněné z poškozených buněk, součásti mezibuněčné hmoty obnažené poraněním

17 Proces zánětlivé reakce- lokální Zvýšení permeability cév- výstup plazmatické tekutiny z cév – otok Zvýšení adhezivity endotelií (exprese adhezivních molekul)- zachycování fagocytů, lymfocytů- jejich průnik do tkáně Aktivace koagulačního, fibrinolytického, kininového a komplementového systému Ovlivnění místních nervových zakončení (bolest) Změny regulace teploty (mediátory- pyrogeny)

18 Proces zánětlivé reakce- lokální Fagocyty- akumulace v místě poškození, produkce cytokinů Ag + APC do LU - aktivace a terminální diferenciace T, aktivace B lymfocytů a jejich přeměna na plazmatické bb. Zralé Th 1 lymfocyty migrují z LU do místa zánětu a stimulují makrofágy

19 Systémová zánětlivá odpověď Vyvíjí se v závislosti na: - rozsahu poškození - délce trvání lokálního zánětu Vyvíjí se i bez lokálního zánětu: - masivní průnik mikroorganismů do krevního oběhu = septický šok - intravaskulární AG-ní podnět neinfekčního charakteru = anafylaktický šok Dochází k masivnímu uvolnění mediátorů (cytokiny, komplement, histamin)- masivní vazodilatace- hypotenze- oběhové selhání

20 Systémové projevy zánětu Horečka- stimulací hypotalamového centra termoregulace (prozánětlivé cytokiny –TNF, IL-1, INF-gama) Zvýšená proteosyntéza – zvýšení množství denaturovaných proteinů buňky- zvýšení tvorby Hsp Indukce exprese proteinů tepelného šoku (Hsp)

21 Mediátory zánětu Cytokiny produkované v místě zánětu- větší rozsah reakce- oběh – v játrech stimulují produkci sérových proteinů akutní fáze (CRP, sérový amyloid P, složky komplementu C3,C4), transportních proteinů (ceruloplasmin, transferin) a proteázových inhibitorů (alfa 2-makroglobulin) Proteiny akutní fáze- funkce- opsonizace, aktivace komplementu Cytokiny a mediátory působí na kostní dřeň- vyplavení a novotvorba leukocytů- leukocytóza

22 Reparace poškozené tkáně Aktivace reparačních pochodů: - fagocyty- eliminace poškozených buněk - aktivace fibroplastických mechanismů - aktivace angiogeneze - regenerace a remodelace tkání Kontrola cytokiny, hormony, enzymy Chronický zánět – převaha fibrotizačních pochodů

23 23. Cytokiny (přehled, rozdělení podle funkce)

24 CYTOKINY Humorální faktory- zajišťují mezibuněčnou komunikaci v rámci IS + komunikaci mezi IS a dalšími soustavami Proteiny sekretované leukocyty (aj.bb.IS) Působí prostřednictvím receptorů na různé bb.IS, větš. v kaskádě - autokrinně, parakrinně, endokrinně Formy- sekretované - membránové Účinky- pleiotropní (1 cytokin – několik fyziologických účinků) Cytokinová signální síť- udržuje homeostázu

25 Funkce cytokinů Aktivační signály pro buňky – aktivace, regulace buněčného cyklu, mitotická aktivita Způsobují změny membránové výbavy buněk- zvýšení exprese receptorů pro cytokiny Podíl na reparaci tkání v terminální fázi zánětu Regulace proliferace a diferenciace buněk IS v krvetvorných orgánech Ovlivňijí cílenou migraci buněk IS

26 KLASIFIKACE CYTOKINŮ- funkce Prozánětlivé Protizánětlivé S aktivitou růstových faktorů S uplatněním v humorální imunitě S uplatněním v buněčně zprostředkované imunitě S antivirovým účinkem

27 PROZÁNĚTLIVÉ IL-1 α a β – produkce monocytomakrofágy; aktivita endogenního pyrogenu - aktivátor T lymfocytů; modulace exprese adhezivních molekul na leukocytech a endotelových buňkách IL-6 – produkce T a B lymfocyty, monocyty; regulace diferenciace a proliferace B lymfocytů, syntézu protilátek; stimulace hepatocytů k tvorbě proteinů akutní fáze IL-8 – produkce monocyty, makrofágy, endotelové buňky; působí prostřednictvím receptoru na neutrofily- chemotaxe IL-12, IL-18, TNF

28 Prozánětlivé - TNF TNF α - produkce monocytomakrofágy +T a B lymfocyty, NK bb.,neutrofily,.. po aktivaci- lipopolysacharidy ve vazbě na krevní bílkovinu- komplex se váže na CD14 na povrchu makrofága- uvolnění TNF α TNF α – časné fáze zánětu, indukce exprese adhezivních molekul na endotelových bb. a leukocytech; stimulace tvorby prozánětlivých bílkovin; stimulace katabolických procesů TNF β- produkce jen T a B lymfocyty; účinky podobné

29 PROTIZÁNĚTLIVÉ IL-10 – produkce Th2, monocyty,, makrofágy, aktivované lymfocyty B; inhibice produkce cytokinů Th1, Tc, NK bb.; inhibice syntézy prozánětlivých cytokinů makrofágy TGF-β – růstový aktivátor i inhibitor různých buněčných typů Regulace obnovy poškozených tkání: stimulace syntézy molekul mezibuněčné hmoty, modulace exprese tkáňových metaloproteináz a tkáňových inhibitorů proteolytických enzymů; regulace adheze buněk; chemoatraktant fibroblastů; inhibice proliferace T a B lymfocytů IL-4

30 CYTOKINY s aktivitou RŮSTOVÝCH FAKTORŮ IL-2, IL-4, IL-5, IL-6, IL-9, IL-14, LIF SCF- stimulace proliferace kmenových buněk, jejich uvolnění do periferní krve IL-3 (T lymfocyty a NK buňky)- vyzrávání všech krvetvorných linií IL-7 – růstový faktor lymfocytů T IL-11 – růstový faktor pro megakaryocyty IL-15 – indukce proliferace mastocytů, Th, Tc

31 CYTOKINY s aktivitou RŮSTOVÝCH FAKTORŮ G-CSF, M-CSF, GM-CSF – stimulují proliferaci a diferenciaci granulocytů, monocytomakrofágových buněk či obou linií + prodloužení přežívání, zvýšení funkční kapacity v průběhu zánětu EPO = erytropoetin- diferenciace červené řady

32 CYTOKINY s uplatněním v HUMORÁLNÍ IMUNITĚ- Th2 IL-4 – produkce Th2 lymfocyty, mastocyty a basofily; stimulace proliferace B lymfocytů, produkce IgM,G1,E; stimulace proliferace T lymfocytů; aktivace makrofágů; růstový faktor mastocytů IL-13 – viz IL-4 + chemotaxe monocytů, makrofágů IL-5 – produkce Th2 lymfocyty a mastocyty; aktivace a stimulace proliferace B lymfocytů a eosinofilů, stimulace Tc IL-9 – produkce Th2 lymfocyty; kostimulační faktor- potencuje prolifareci některých klonů Th lymfocytů, mastocytů

33 CYTOKINY s uplatněním v BUNĚČNĚ zprostředkované IMUNITĚ Th1 IL-2 – produkce Th po Ag-ní stimulaci; působí autokrinně na Th lymfocyty; aktivační podnět pro Tc lymfocyty a NK bb.; 2. signál pro aktivaci a diferenciaci B lymfocytů IL-12 – produkce monocyty, makrofágy; stimulace vyzrávání Th0 do Th1; aktivace NK bb.; stimuluje produkci INF- γ Th1 lymfocyty; inhibice sekrece IgE IFN-γ, GM-CSF, LT

34 CYTOKINY s ANTIVIROVÝM účinkem Interferony- protivirový, antiproliferativní IFN-α, IFN-β-produkovány jadernými buňkami po předchozí stimulaci – viry- INF po vazbě na receptor indukují v neinfikované buňce stav non-permisivity = rozklad virových NK, zásah do translace virových proteinů IFN- α = 20 cytokinů- odlišnost glykosylací základní bílkovinné kostry; produkce leukocyty - v rekomb. formě – terapie chron. aktivní hepatitidy B, hepatitidy C

35 CYTOKINY s ANTIVIROVÝM účinkem IFN-β – indukce protizánětlivých cytokinů- útlum nežádoucí reakce Th1 IFN- γ – produkce Th1 bb. po Ag-ní stimulaci, NK bb.; imunomodulační a protinádorové účinky - zesiluje expresi HLA II.tř.na APC, obrana proti intracelulárním parazitům

36 RECEPTORY CYTOKINŮ 2-3 podjednotky 1- vazba cytokinu další zprostř. spojení s intracelulárními signalizačními molekulami výsledky signalizace – od stimulace buněčného dělení, diferenciace, přes spuštění efektorových mechanizmů (degranulace, sekrece cytokinů, aktivace membr. enzymů, chemotaxe) až po zablokování buněčného cyklu a indukci apoptózy

37 SIGNALIZACE RECEPTORY CYTOKINŮ JSOU ASOCIOVÁNY S: Protein-kinázami- po aktivaci fosforylují intracelulární substráty- ty pak ovlivňují transkripci genů, stavbu cytoskeletu G-proteiny – po vazbě na rec. dochází k fosforylaci-změně GDP na GTP a ovlivnění aktivity enzymův cytoplazmě Vápenaté ionty- signál- otevření Ca kanálů- zvýšení c Ca2+ v cytoplazmě- aktivace proteinů vazbou Ca iontů

38

39 Regulace lokální koncentrace cytokinů Biologické účinky jsou neutralizovány vazbou na přirozené inhibitory a solubilní formy receptorů pro cytokiny Uvolnění z lokálních rezervoárů enzymy, z molekul mezibuněčné hmoty MMP (matrixovými metaloproteinázami) Elastázy uvolňují navázané cytokiny

40 24. Fyziologické imunitní regulační mechanizmy

41 Imunitní regulační mechanizmy Antigeny Antagonistické peptidy Protilátky Cytokiny a mezibuněčný kontakt T lymfocyty (suprese) Neuroendokrinní regulace

42 REGULACE ANTIGENEM Antigenní kompetice – peptidy z různých Ag kompetují o vazebná místa na MHC gp, tedy Ag je schopen potlačit prezentaci 2.Ag Síla vazby peptidu na MHC gp II Prahová hustota – povrchová hustota komplexů peptid-MHC gp II na povrchu APC nutná k dosažení odpovědi Ukončení odpovědi po vymizení Ag- krátká doba života efektorových lymfocytů (akt. T lymf.-apopt rec Fas+ligand FasL-interakce- apoptóza)

43 ANTAGONISTICKÉ PEPTIDY Agonista-peptidový fragment daného Ag, dobrá vazba s MHC gp, s dostatečnou afinitou rozeznáván klony T lymfovytů- vyvolává plnou odpověď T lymfocytů Částeční agonisté -kvalitativně odlišné reakce T lymf.( např. sekrece jen někt. cytokinů)- peptidy sekvenčně podobné, s dobrou vazbou na MHC gp, ale slabší nebo silnější interakce s T lymf. Antagonisté- vyvolávájí anergii T lymfocytů

44 REGULACE PROTILÁTKAMI Protilátky- efektorové a regulační funkce Sekretované Ab- kompetice s BCR o Ag= negativní regulátor stimulace B buněk IK (Ab-IgG+Ag)- vazba na povrch B lymfocytů- shlukují mol. BCR a Fcgama- receptor-dojde k interakci signalizačních molekul (protein-kinázy, protein-fosfatázy)= BLOK AKTIVACE B LYMFOCYTŮ Idiotypová síť- idiotopy protilátek vyvolávají tvorbu Ab- antiidiotypové Ab- regulační funkce

45 REGULACE CYTOKINY A MEZIBUN. KONTAKTEM Působení cytokinů brání – endocytóza receptorů nebo vazba inhibitorů na receptory Inhibiční receptory-brání příliš snadné aktivaci T lymfocytů (např. CTLA-4 - váže ligandy CD80 a 86-negativní signál pro T lymfocyt) Apoptotický receptor Fas + ligand FasL na aktivovaných T lymfocytech- negativní regulace Interakce APC- T; Th1- makrofágy; Th2- B buňky

46 NEGATIVNÍ REGULACE zprostředkovaná T lymfocyty Vzájemná negativní regulace Th1-Th2 Th2 bb- produkce IL-4, IL-10- potlačují IR založené na Th1 buňkách Suprese T lymfocytů po setkání s Ag na jiných bb než APC (nejsou kostimulační signály) CD8+ T bb- sekrece rozpustné formy TCR- kompetice s TCR na povrchu jiných T bb - blok Regulační Tr1 lymfocyty (CD4+)- IL-10- protizánětlivé, tolerance k autoAg

47 NEUROENDOKRINNÍ REGULACE Neurotrasmitery působí na leukocyty přes příslušné receptory (noradrenalin) Přímý kontakt nerv. zakončení a mastocytů- degranulace KS, růst. hormony, thyroxin, endorfiny-půs. na leukocyty prostř. receptorů Leukocyty produkují endorfiny, TSH, růst. hormon, vit. D3, ACTH Cytokiny působí i na nerv. systém (IL-1, IL-6, NF) Vliv emoc. stresu na IS- KS-aktivita fagocytů,NK

48 OSTATNÍ FAKTORY tentýž Ag může vyvolat aktivní imunitní odpověď nebo stav aktivní tolerance v závislosti na: stavu IS (nezralost, oslabení IS) vlastnostech Ag (velikost molekuly, prost. usp.) dávka Ag (velmi nízké a velmi vysoké dávky- tolerogenní) způsob podání Ag (s.c.-imunogenní, p.o. a i.v.-tolerogenní)

49 27. HLA systém, genet. základ. Typizace HLA

50 MHC (major histocompatibility complex) Lidské MHC = HLA (human leukocyte antigens) MHC gp = produkty genů lokalizovaných na krátkém raménku lidského 6. chromozómu Geny MHC komplexu – dědičnost kodominantní = exprese genů od obou rodičů; polygenní – ex.několik genů pro každou třídu MHC molekul; polymorfní – každý gen se vyskytuje v několika variantách (alela)

51 Obsah MHC komplexu Geny pro MHC gp I,II a III třídy (200 genů) Geny pro alfa řetězec MHC I, alfa a beta řetězec MHC II Geny pro beta2m a Ii- 15. a 5. chromozóm V rámci MHC- 4 samostatné genové lokusy - HLA Ag I kódované lokusem A, B, C - HLA Ag II – lokus D - HLA Ag III – lokus mezi HLA I a II (obsahuje geny s nepřímou účastí na histokompatibilitě- geny pro komplement, TNF…)

52 Polymorfismus MHC gp v populaci existují až stovky různých alelických forem jednotlivých izotypů alelické formy se dědí kodominantně liší se záměnami 1 a více AK ve vazebném místě pro peptid či blízkém okolí Význam polymorfismu: - pozitivní - ochranní na úrovni jedince i populace- umožňuje vazbu a tím i prezentaci mnoha typů peptidů - negativní - komplikace při transplantacích

53 Typizace HLA Stanovení výbavy HLA – transplantační imunologie, asociace HLA s chorobami, paternitní spory, populační imunologie Identifikace konkrétních HLA molekul- rozlišení pomocí Ag-ních rozdílů- složení AK v polymorfní části molekuly HLA= sérotypizace Zdroj typizačních sér- matky po porodu 2 a více dětí s 1 otcem- jejich séra obsahují Ab proti HLA plodu, děděných po otci

54 Fenotypizace Mikrocytotoxický test: T lymfocyty- HLA I.tř. panel 120 typizačních sér- mikrotitrační destičky smísení s T lymfocyty testované osoby- inkubace- vazba specifickcý protilátek ze séra na T lymfocyty nesoucí daný znak přidání komplementu- lýza buněk nesoucích testovaný znak= ve vazbě s protilátkami barvivo – vazba na DNA usmrcených buněk- hodnocení fluorescenční mikroskopií

55 Fenotypizace Mikrocytotoxický test: B lymfocyty- HLA II.tř. (-DR,-DQ) Typizační panel 60 sér

56 Genotypizace Pomocí specifických genových primerů Izolace DNA z krve testované osoby Reakce PCR- za přítomnosti genové sekvence komplementární k danému primeru je zmnožena DNA- detekce produktu amplifikace Analýza pomocí hybridizace se sekvenčně specifickými oligonukleotidovými próbami- vizualizace – enzymové značení, radiografie Možnost identifikace i individuálních alel

57 Průkaz vybraných molekul HLA HLA- B27 (ankylosující spondylitida= Bechtěrevova nemoc) Asociace s manifestací autoimunitních chorob Imunofluorescenční techniky – monoklonální protilátky- vyhodnocení průtokovou cytometrií

58 Typizace HLA Určování alelických forem MHC gp Výběr dárců Všechny geny HLA systému (komplexu) jsou párové a jsou předávány potomkům jako haplotypy. HLA genotyp každého jedince tedy sestává ze 2 haplotypů - po 1 od otce i matky. Rozdělení těchto haplotypů do zárodečných buněk (a tedy i mezi potomky) je náhodné a nazývá se segregací haplotypů. Jestliže matka má haplotypy a a b, zatímco otec c a d, každý potomek může mít zcela náhodně tyto kombinace: a/c a/d b/c b/d

59 Typizace HLA- transplantace Obligátně musí být vyšetřovány HLA- A*,B,Cw*, DRB1* a DQB1* geny - tedy celkem 5 základních lokusů Stupeň shody mezi daným nepříbuzným párem je pak vyjadřován 10/10, 9/10, 8/10 (Příklad: shoda 9/10 znamená- z 10 možných alel je v 9 alelách shoda, je přítomna tedy 1 neshoda.) Kritéria: Za HLA kompatibilního nepříbuzného dárce je považován dárce s úrovní shody 10/10 či 9/10, tedy dárci s maximálně 1 neshodou. Ve výjimečných případech v závislosti na základní diagnóze nemocného a nemožnosti najít 10-9/10 shodného dárce je akceptován i 8/10 shodný dárce, tedy dárce se 2 neshodami.

60 MHC glykoproteiny = major histocompatibility complex poprvé rozpoznány při transplantacích v souvislosti s tkáňovou slučitelností (histokompatibilitou) = molekuly lokalizované na povrchu buňky ve své vazebné stěrbině prezentují peptidy (antigeny) T lymfocytům zajišťují rozpoznání Ag imunitním systémem a spuštění imunitní reakce u obratlovců

61 Dělení MHC gp Podle struktury, funkce a původu prezentovaných peptidů do 2 tříd: MHC gp I.třídy - prezentace endogenních peptidů CD8+ T lymfocytům MHC gp II.třídy - prezentace exogenních peptidů CD4+ T lymfocytům

62 25. HLA systém, molekuly I.tř.,struktura, funkce

63 MHC gp I.třídy Prezentují peptidy endogenního původu- cytosol Vyskytují se na všech jaderných buňkách - izotypy klasických HLA I. tř.: HLA- A,- B,- C - izotypy neklasických HLA I.tř.: HLA- E,- F,- G - molekuly strukturou podobné MHC I: CD1

64 Struktura MHC gp I.třídy 2 polypeptidové řetězce (nekovalentní asociace): - transmembránový řetězec alfa (podjednotky alfa -1,-2,-3) - ß2- mikroglobulin (nekovalentně vázaný) - vazebné místo pro peptidy: N-terminální doména mezi podjednotkami alfa1 a 2

65

66 Vazebné místo MHC gp I. rýha na povrchu: dno ß-struktura, boky- alfa- šroubovice Uzavřené vazebné místo Délka peptidového fragmentu 8-10 AK Původ Ag – endogenní peptidy (produkované buňkou)

67 Vazba peptid+ MHC gp I Proteosyntéza MHC gp I.třídy v endoplazmatickém retikulu + asociace podjednotek alfa a beta2m Protein syntetizovaný buňkou (= normální; cizorodý syntetizovaný podle virové genetické informace; produkt nádorově změněné buňky) označený ubiquitinem je v proteazomu štěpen na peptidy vstup peptidovou pumpou (TAP transporters associated with antigen processing) do endoplazmatického retikula- vazba peptidu s MHC I + disociace TAP Golgiho aparát transport na povrch buňky- prezentace Ag CD8+ T lymfocytům

68

69

70 26. HLA systém, molekuly II.tř.,struktura, funkce

71 MHC gp II.třídy Výskyt na APC (monocyty, makrofágy, B lymfocyty) Izotypy HLA-DR,-DQ,-DP

72 Struktura MHC gp II. tř. 2 transmembránové podjednotky: - transmembránový řetězec alfa složený ze 2 podjednotek (alfa 1 a 2) - transmembránový řetězec beta složený ze 2 podjednotek (beta 1 a 2) - vazebné místo pro peptidy: N terminální doména mezi podjetnotkami alfa 1 a beta 1

73 Vazebné místo MHC gp II. Otevřené Délka peptidového fragmentu více AK Původ Ag- exogenní (proteiny buňkou pohlcené)

74 Vazba peptidu + MHC II. Proteosyntéza MHC II v endoplazmatickém retikulu – asociace podjednotek alfa a beta Fagocytóza nebo endocytóza cizorodého materiálu APC- endosom – proteolýza na peptidy- fúze endosomu s transportním váčkem (MHC gp II+ Ii) Golgiho komplexu- odštěpení invariantního řetězce (fragment CLIP zůstává ve vazebné štěrbině)- uvolnění vazebného místa (za pomoci proteinu DM) + vazba Ag s MHC II- transport na povrch buňky- prezentace CD4+ T lymfocytům

75

76 FUNKCE MHC GLYKOPROTEINŮ vazba peptidových fragmentů proteinů produkovaných buňkou (MHC I.tř.) nebo pohlcených buňkou (MHC II.tř.) transport peptidů na povrch buňky prezentace navázaných peptidů na buněčném povrchu T lymfocytům

77 MHC restrikce odlišení T lymfocytů od B: B lymfocyt je schopen rozpoznávat Ag přímo T lymmfocyt rozpoznává Ag jen ve vazbě s MHC gp

78 Neklasické MHC molekuly I.tř. Výskyt jen na někt. bb. Specializace na vazbu zvláštních ligandů HLA-E váže signální (N-terminální) peptidy z prekurzorů HLA-A,-B,-C,-G HLA-G na povrchu buněk trofoblastu Komplexu HLA-E,-G s peptidy rozeznávají inhibiční receptory NK bb-tolerance plodu v děloze


Stáhnout ppt "21.Bazofily a mastocyty, význam v imunitních reakcích 22.Imunitní mechanizmy zánětu (lokální a systémová reakce) 23. Cytokiny (přehled, rozdělení podle."

Podobné prezentace


Reklamy Google