Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Bazofily a mastocyty a jejich význam v imunitních reakcích.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Bazofily a mastocyty a jejich význam v imunitních reakcích."— Transkript prezentace:

1 Bazofily a mastocyty a jejich význam v imunitních reakcích

2 Mastocyty ( žírné buňky) Slizniční mastocyty – ve sliznicích dýchacího a gasrtointestinálního traktu, produkují histamin, serotonin, heparin, tryptázu,leukotrien C4…, účastní se při parazitózách a při alergiích Slizniční mastocyty – ve sliznicích dýchacího a gasrtointestinálního traktu, produkují histamin, serotonin, heparin, tryptázu,leukotrien C4…, účastní se při parazitózách a při alergiích Pojivové mastocyty – v pojivové tkáni, produkují tryptázu, chymázu, PGD2…, jsou zmnoženy při fibróze, při parazitózách a alergiích se neúčastní Pojivové mastocyty – v pojivové tkáni, produkují tryptázu, chymázu, PGD2…, jsou zmnoženy při fibróze, při parazitózách a alergiích se neúčastní

3 Funkce mastocytů obrana proti parazitárním infekcím obrana proti parazitárním infekcím za patologických okolností jsou zodpovědné za časný typ přecitlivělosti (imunopatologická reakce typu I) za patologických okolností jsou zodpovědné za časný typ přecitlivělosti (imunopatologická reakce typu I) uplatňují se při zánětu, při angiogenezi, při remodelaci tkání uplatňují se při zánětu, při angiogenezi, při remodelaci tkání regulace imunitní odpovědi regulace imunitní odpovědi

4 Aktivace mastocytů Žírné buňky mohou být stimulovány k degranulaci prostřednictvím - propojením Fc receptorů pro IgE Žírné buňky mohou být stimulovány k degranulaci prostřednictvím - propojením Fc receptorů pro IgE - anafylatoxiny (C3a, C4a, C5a) - anafylatoxiny (C3a, C4a, C5a) - přímého poškození (opiáty, alkohol a některá antibiotika) - přímého poškození (opiáty, alkohol a některá antibiotika)

5 Aktivace mastocytů prostřednictvím IgE Po navázání multivalentního antigenu ( mnohobuněčného parazita) pomocí IgE na vysokoafinní Fc receptor pro IgE (Fc  RI) dojde k agregaci několika molekul Fc  RI Po navázání multivalentního antigenu ( mnohobuněčného parazita) pomocí IgE na vysokoafinní Fc receptor pro IgE (Fc  RI) dojde k agregaci několika molekul Fc  RI Iniciace degranulace mastocytu ( fúze cytoplazmatických granulí s povrchovou membránou a uvolnění jejich obsahu) Iniciace degranulace mastocytu ( fúze cytoplazmatických granulí s povrchovou membránou a uvolnění jejich obsahu) Aktivace metabolismu kyseliny arachidonové (leukotrien C4, prostaglandin PGD2) Aktivace metabolismu kyseliny arachidonové (leukotrien C4, prostaglandin PGD2) Zahájení produkce cytokinů (TNF, TGF , IL-4,5,6…) Zahájení produkce cytokinů (TNF, TGF , IL-4,5,6…)

6 Aktivace mastocytů prostřednictvím IgE

7 Sekreční produkty mastocytů cytoplazmatická granula: hydrolytické enzymy, proteoglykany (heparin, chondroitinsulfát), biogenní aminy (histamin,serotonin) cytoplazmatická granula: hydrolytické enzymy, proteoglykany (heparin, chondroitinsulfát), biogenní aminy (histamin,serotonin) Histamin způsobuje vasodilataci, zvýšení vaskulární permeability, erytém, edém, svědění, kontrakci hladké svaloviny bronchů, zvýšení peristaltiky střev, zvýšení sekrece hlenu slizničními žlázkami v respiračním traktu a GITu (napomáhá eliminaci parazita) Histamin způsobuje vasodilataci, zvýšení vaskulární permeability, erytém, edém, svědění, kontrakci hladké svaloviny bronchů, zvýšení peristaltiky střev, zvýšení sekrece hlenu slizničními žlázkami v respiračním traktu a GITu (napomáhá eliminaci parazita) Metabolity kys. arachidonové (leukotrien C4, prostaglandin PGD2) Metabolity kys. arachidonové (leukotrien C4, prostaglandin PGD2) Cytokiny (TNF, TGF , IL-4,5,6…) Cytokiny (TNF, TGF , IL-4,5,6…)

8 Úloha mastocytů při rozvoji alergické reakce

9 Bazofily  diferencují se z myeloidního prekurzoru a vstupují do krevního oběhu  bývají považovány za cirkulující formu mastocytů  receptorovou výbavou, obsahem granul, mechanismy stimulace a funkcemi jsou velmi podobné mastocytům  jsou zodpovědné za vznik anafylaktického šoku

10 Imunitní mechanismy zánětu (lokální a systémová reakce)

11 Zánět Je souhrn fyziologických reakcí na porušení integrity organismu, které vedou k ochraně proti infikování poškozeného místa, k lokalizaci poškození a jeho zhojení. První signály k rozvoji zánětlivých reakcí pocházejí od mastocytů, fagocytů a od látek uvolněných z poškozených buněk a součástí mezibuněčné hmoty.

12 Zánět - fyziologická obranná reakce - obvykle odezní bez následků, poškozená tkáň se zcela zhojí) - patologický zánět – chronický, alergický, autoimunitní Odpověď organismu - lokální - systémová

13 Lokální odpověď organismu na zánět Projevy - bolest (dolor), teplo (calor), zčervenání (rubor), otok (tumor) a ztrátou funkce (funkcio laesa)

14 Lokální zánět * zvýšení permeability cév ( vazoaktivní aminy, složky komplementu C3a, C5a, leukotrieny; otok v místě zánětu ) * zvýšení exprese adhezivních molekul na endoteliích * aktivace koagulačního, fibrinolytického, komplementového a kininového systému * ovlivnění místních nervových zakončení ( prostaglandiny, bolest ) * změny regulace teploty ( IL- 1, IL-6, TNF, prostaglandiny )

15 Lokální zánětlivá reakce

16 Systémová odpověď na zánět je závislá na rozsahu poškození a délce trvání lokálního zánětu * horečka (prozánětlivé cytokiny TNF, IL-1, IFN  stimulují hypotalamové centrum termoregulace) * mobilizace tkáňového metabolismu * indukce exprese Hsp (heat-shock-proteins; fungují jako chaperony) * produkce proteinů akutní fáze (CRP, SAP, C4, C5; opsonizace a aktivace komplementu) Systémová odpověď na zánět * je závislá na rozsahu poškození a délce trvání lokálního zánětu * horečka (prozánětlivé cytokiny TNF, IL-1, IFN  stimulují hypotalamové centrum termoregulace) * mobilizace tkáňového metabolismu * indukce exprese Hsp (heat-shock-proteins; fungují jako chaperony) * produkce proteinů akutní fáze (CRP, SAP, C4, C5; opsonizace a aktivace komplementu)

17 * zvýšená jaterní syntéza některých sérových transportních proteinů (ceruloplasmin, transferin) * zvýšená syntéza proteázových inhibitorů (   makroglobulín) * leukocytóza Septický šok – při masivním průniku mikroorganismů do krevního oběhu Anafylaktický šok – při degranulaci bazofilů a aktivaci komplementu alergenem

18 Reparace poškozené tkáně - eliminace poškozených buněk fagocyty - aktivace fibroplastických mechanismů - aktivace angiogeneze - regenerace a remodelace tkání

19 Fyziologické imunitní regulační mechanismy

20 Regulace antigenem  Vyvolání a vyhasnutí imunitní odpovědi  Afinitní maturace B lymfocytů  Udržení imunologické paměti  Antigenní kompetice  Prahová hustota komplexu MHC gp II-Ag na APC

21 Regulace protilátkami  Protilátky kompetují s BCR o antigen (negativní regulátor stimulace B lymfocytů)  Imunokomplexy s IgG se váží na B lymfocyt na BCR a Fc  R, důsledkem je blokování aktivace B lymfocytů  Zatím je nejasný význam regulace pomocí idiotypové sítě

22 Regulace cytokiny a mezibuněčným kontaktem  Interakce APC - T lymfocyt  Interakce T H 1 – makrofág  Interakce T H 2 – B lymfocyt  Vzájemná regulace aktivit T H 1 versus T H 2  Vývoj subpopulací leukocytů  Negativní regulace efektorových lymfocytů:  CTLA-4 inhibiční receptor T lymfocytů, váže ligandy CD80 a CD86  Inhibiční receptory NK buněk  Sebedestrukční interakce apoptotického receptoru Fas s ligandem FasL na povrchu aktivovaných T lymfocytů

23

24 Suprese zprostředkovaná T lymfocyty  Vzájemná negativní interakce T H 1 a T H 2 zprostředkovaná cytokiny (T H 2 lymfocyty produkují IL-4 a IL-10, které potlačují imunitní reakce založené na T H 1 buňkách)  Klonální eliminace či anergizace T lymfocytů po rozpoznání antigenu na povrchu jiných buněk, než APC (chybí kostimulační signály  Regulační T lymfocyty pomáhají udržet toleranci k autoantigenům  Regulační T lymfocyty pomáhají udržet toleranci k autoantigenům

25 Faktory ovlivňující výsledek imunitní odpovědi Tentýž antigen může navodit aktivní imunitní odpověď nebo stav aktivní tolerance, výsledek odpovědi závisí na mnoha faktorech: Tentýž antigen může navodit aktivní imunitní odpověď nebo stav aktivní tolerance, výsledek odpovědi závisí na mnoha faktorech:  Stavu imunitního systému  Vlastnostech antigenu  Dávce antigenu  Způsobu podání

26 Cytokiny ( tkáňové hormony )

27 Cytokiny  Regulační proteiny a glykoproteiny produkované leukocyty i jinými buňkami  Základní regulátory imunitního systému  Uplatňují se i mimo imunitní systém (angiogeneze, regenerace tkání, kancerogeneze, ovlivnění řady mozkových funkcí,embryonální vývoj…)  Cytokiny- sekretované - membránové (zajištěno lokální působení; CD 80, CD86, CD40L, FasL..) - membránové (zajištěno lokální působení; CD 80, CD86, CD40L, FasL..)

28  Pleiotropní účinek  Působí v kaskádě  Cytokinová síť  Cytokinový systém je redundantní  Působení cytokinů- autokrinní - parakrinní - endokrinní  Jsou označovány jako interleukiny (vyjímka: TNF, lymfotoxin, TGF, interferony, CSF a růstové faktory)

29 B lymfocyt komunikuje s makrofágem a T lymfocytem pomocí cytokinů B lymfocyt komunikuje s makrofágem a T lymfocytem pomocí cytokinů

30 Přehled cytokinů  interleukiny ( IL-1 až IL-37 )  chemokiny ( IL-8 a příbuzné molekuly )  interferony ( IFN- , - , -  )  transformující růstové faktory ( TGF  ,TGF  )  faktory stimulující kolonie ( G-CSF, M-CSF, GM-CSF )  faktory nekrotizující nádory ( TNF- , lymfotoxin )  jiné růstové faktory (SCF, EPO, FGF, NGF,LIF )

31 Rozdělení cytokinů podle funkce 1.Prozánětlivé cytokiny (IL-1  a , IL-6, 8, 12, 18, TNF) 2.Protizánětlivé cytokiny (IL-1Ra, IL-4, IL-10, TGF  ) 3.Cytokiny s aktivitou růstových faktorů hemopoetických bb. ( IL-2, 3, 4, 5, 6, CSF, SCF, LIF, EPO ) 4.Cytokiny uplatňující se v humorální imunitě T H 2 ( IL-4, 5, 9, 13 ) 5.Cytokiny uplatňující se v buněčně zprostředkované imunitě T H 1 ( IL- 2, IL-12, IFN , GM-CSF, lymfotoxin ) 6.Cytokiny s antivirovým účinkem ( IFN- , IFN-  , IFN-  ) 6.Cytokiny s antivirovým účinkem ( IFN- , IFN-  , IFN-  )

32 Receptory cytokinů  Jsou složeny ze 2 či 3 podjednotek  Jedna váže cytokin, další asociovány s cytoplazmatickými signalizačními molekulami (protein-kinázami)  Signalizační podjednotka bývá sdílena několika různými cytokinovými receptory – tzv. receptorové rodiny  Signalizace přes tyto receptory může vést k proliferaci, diferenciaci, aktivaci efektorových mechanismů či zablokování buněčného cyklu a indukce apoptózy

33 HLA systém (MHC glykoproteiny)

34 MHC glykoproteiny I. třídy (major histocompatibility complex)  Funkcí MHC gp I je prezentace peptidových fragmentů, které jsou produkovány buňkou (včetně virových, pokud jsou přítomny), na buněčném povrchu tak, aby byly rozpoznávány T lymfocyty (cytotoxickými CD8)  Přítomny na všech jaderných buňkách organismu  3 izotypy klasických lidských MHC gp. ( HLA - A, -B, -C )  3 izotypy neklasických MHC gp. ( HLA – E, -F, -G; molekuly CD1)

35 Prezentace peptidového fragmentu pomocí MHC gp I. třídy cytotoxickému T lymfocytu

36 Struktura MHC gp I  MHC gp. I. třídy se skládají z transmembránového řetězce  a nekovalentně asociovaného   mikroglobulinu  Řetězec  má 3 domény, 2 N-terminální (  – vazebné místo pro peptidy  a 1 C-terminální doménu (  – zakotvena v cytoplazmatické membráně)  Vazba peptidu je nezbytná pro stabilní konformaci MHC gp a tím zajišťuje jeho dlouhodobou prezentaci na buněčném povrchu

37 Vazba peptidů na MHC gp I MHC gp I váží peptidy o délce 8 až 10 AKMHC gp I váží peptidy o délce 8 až 10 AK Určitá molekula MHC gp váže peptidy sdílející společné strukturní rysy - vazebný motiv (rozhodující jsou AK poblíž konců peptidu)Určitá molekula MHC gp váže peptidy sdílející společné strukturní rysy - vazebný motiv (rozhodující jsou AK poblíž konců peptidu) K vazbě endogenních peptidů dochází v endoplazmatickém retikulu během biosyntézy MHC gp.K vazbě endogenních peptidů dochází v endoplazmatickém retikulu během biosyntézy MHC gp.

38 Po vytvoření řetězce  a   mikroglobulinu dochází v ER k poskládání do správné konformace a k vzájemné asociaci a k asociaci vhodného peptidu, tento komplex je dále zpracován v Golgiho aparátu a pak je prezentován na buněčném povrchuPo vytvoření řetězce  a   mikroglobulinu dochází v ER k poskládání do správné konformace a k vzájemné asociaci a k asociaci vhodného peptidu, tento komplex je dále zpracován v Golgiho aparátu a pak je prezentován na buněčném povrchu Navázané peptidy pocházejí z proteinů degradovaných proteazómem, který štěpí cytoplasmatické proteiny určené k likvidaci (označené ubiquitinem), peptidové fragmenty jsou transportovány do ER pomocí specifických membránových pumpNavázané peptidy pocházejí z proteinů degradovaných proteazómem, který štěpí cytoplasmatické proteiny určené k likvidaci (označené ubiquitinem), peptidové fragmenty jsou transportovány do ER pomocí specifických membránových pump Vazba peptidů na MHC gp I

39

40

41 Neklasické MHC gp. I HLA – E, -F, -G; molekuly CD1HLA – E, -F, -G; molekuly CD1 Strukturně podobné klasickým MHC gpStrukturně podobné klasickým MHC gp Jsou méně polymorfníJsou méně polymorfní Vyskytují se jen na některých buňkáchVyskytují se jen na některých buňkách Specializují se na vazbu zvláštních ligandůSpecializují se na vazbu zvláštních ligandů

42 HLA-E a HLA-G - vyskytují se na buňkách trofoblastuHLA-E a HLA-G - vyskytují se na buňkách trofoblastu Komplexy HLA-E a HLA-G s peptidy jsou rozpoznávány inhibičními receptory NK buněk a přispívají k toleranci plodu v dělozeKomplexy HLA-E a HLA-G s peptidy jsou rozpoznávány inhibičními receptory NK buněk a přispívají k toleranci plodu v děloze

43 MHC glykoproteiny II. třídy Funkcí MHC gp II je prezentace peptidových fragmentů z proteinů pohlcených buňkou tak, aby byly rozpoznatelné T lymfocyty (pomocnými CD4)Funkcí MHC gp II je prezentace peptidových fragmentů z proteinů pohlcených buňkou tak, aby byly rozpoznatelné T lymfocyty (pomocnými CD4) Vyskytují se na APC ( dendritické buňky, monocyty, makrofágy, B lymfocyty)Vyskytují se na APC ( dendritické buňky, monocyty, makrofágy, B lymfocyty) 3 izotypy MHC gp II ( DR, DQ, DP )3 izotypy MHC gp II ( DR, DQ, DP )

44 Struktura MHC gp II  MHC gp. II se skládají ze 2 nekovalentně asociovaných transmembránových podjednotek  a   Vazebné místo pro peptid je tvořeno N-terminálními doménami  1 a  1  Vazba peptidu je nezbytná pro stabilní konformaci MHC gp a tím zajišťuje jeho dlouhodobou prezentaci na buněčném povrchu

45 Vazba peptidů na MHC gp II MHC gp II váží peptidy o délce 15 až 35 AK (ale i delší - vazebné místo pro peptid je na obou koncích otevřené)MHC gp II váží peptidy o délce 15 až 35 AK (ale i delší - vazebné místo pro peptid je na obou koncích otevřené) Určitá molekula MHC gp váže peptidy sdílející společnéUrčitá molekula MHC gp váže peptidy sdílející společné strukturní rysy - vazebný motiv strukturní rysy - vazebný motiv K vazbě exogenního peptidu dochází po fúzi post- Golgiho váčku s endozómemK vazbě exogenního peptidu dochází po fúzi post- Golgiho váčku s endozómem

46 Vazba peptidů na MHC gp II Po vytvoření řetězce  a  v ER dochází k poskládání do správné konformace a k vzájemné asociaci a k připojení dalšího transmembránového řetězce, tzv. invariantního řetězce, který blokuje vazebné místo pro peptid, tento komplex je dále zpracován v Golgiho aparátu; sekreční váčky oddělené od GA fúzují s endozómy, poté se rozštěpí invariantní řetězce a do vazebného místa MHC gp se naváží peptidové fragmenty endocytovaných proteinů a poté je komplex prezentován na buněčném povrchu

47 Vazba peptidů na MHC gp II

48 Antigenní prezentace

49

50 Prezentace antigenu T lymfocytům 1.Signál TCR – MHC gp I(II)+Ag peptid (APC) 2.Signál kostimulační CD 28 (Tlymfocyt) – CD 80, CD 86 (APC)

51 Genetický základ HLA systému HLA komplex se nachází na chromozómu 6HLA komplex se nachází na chromozómu 6 kodominantní dědičnost alelických forem (jedinec má na povrchu buněk 3 izotypy HLA molekul (HLA-A, -B, -C) většinou ve 2 různých alelických formách)kodominantní dědičnost alelických forem (jedinec má na povrchu buněk 3 izotypy HLA molekul (HLA-A, -B, -C) většinou ve 2 různých alelických formách)

52 Polymorfismus MHC glykoproteinů U MHC gp je vysoký polymorfismus, tzn. existují až stovky různých alelických forem jednotlivých izotypů (kromě neklasických MHC gp. I a kromě DR řetězce  )U MHC gp je vysoký polymorfismus, tzn. existují až stovky různých alelických forem jednotlivých izotypů (kromě neklasických MHC gp. I a kromě DR řetězce  ) Polymorfismus má ochranný význam na úrovni jedince i na úrovni populacePolymorfismus má ochranný význam na úrovni jedince i na úrovni populace Polymorfismus MHC gp způsobuje komplikace při transplantacíchPolymorfismus MHC gp způsobuje komplikace při transplantacích

53 HLA typizace = určení HLA antigenů na povrchu lymfocytů Provádí se při předtransplantačním vyšetření a při určení paternity 1) Sérologická typizace mikrolymfocytotoxický testmikrolymfocytotoxický test allospecifická séra ( získaná od vícenásobných rodiček do 6 týdnů po porodu, získaná vakcinací dobrovolníků, nebo komerčně připravené sety typizačních sér (monoklonální protilátky))allospecifická séra ( získaná od vícenásobných rodiček do 6 týdnů po porodu, získaná vakcinací dobrovolníků, nebo komerčně připravené sety typizačních sér (monoklonální protilátky)) princip - inkubace lymfocytů s typizačními séry za přítomnosti králičího komplementu, poté je přidáno vitální barvivo, které obarví mrtvé buňky - buňky nesoucí určité HLA jsou usmrceny cytotoxickými Ab proti tomuto Ag, procento mrtvých buněk je mírou toxicity séra (síly a titru antileukocytárních protilátek)princip - inkubace lymfocytů s typizačními séry za přítomnosti králičího komplementu, poté je přidáno vitální barvivo, které obarví mrtvé buňky - buňky nesoucí určité HLA jsou usmrceny cytotoxickými Ab proti tomuto Ag, procento mrtvých buněk je mírou toxicity séra (síly a titru antileukocytárních protilátek) za pozitivní reakci se považuje více než 10% mrtvých bb.za pozitivní reakci se považuje více než 10% mrtvých bb. (sérologickou typizaci lze provádět i pomocí průtokové cytometrie)(sérologickou typizaci lze provádět i pomocí průtokové cytometrie)

54 2) Molekulárně genetické metody Pro typizaci se používají hypervariabilní úseky ve II. exonu genů kódujících HLA II. třídy, pro určení HLA I. třídy se používá polymorfismus v II. a III. exonu kódujících genůPro typizaci se používají hypervariabilní úseky ve II. exonu genů kódujících HLA II. třídy, pro určení HLA I. třídy se používá polymorfismus v II. a III. exonu kódujících genů 2a) PCR-SSP = polymerázová řetězová reakce se sekvenčními specifickými primery= polymerázová řetězová reakce se sekvenčními specifickými primery extrahovaná DNA slouží jako substrát v sadě PCR reakcíextrahovaná DNA slouží jako substrát v sadě PCR reakcí každá PCR reakce obsahuje primerový pár specifický pro určitou alelu (resp. skupinu alel)každá PCR reakce obsahuje primerový pár specifický pro určitou alelu (resp. skupinu alel) pozitivní a negativní reakce se hodnotí elektroforézoupozitivní a negativní reakce se hodnotí elektroforézou každá kombinace alel má svůj specifický elektroforetický obrazkaždá kombinace alel má svůj specifický elektroforetický obraz

55 2b) PCR-SSO = PCR reakce se sekvenčně specifickými oligonukleotidy= PCR reakce se sekvenčně specifickými oligonukleotidy namnoží se hypervariabilní úseky genů kódujících HLAnamnoží se hypervariabilní úseky genů kódujících HLA hybridizace s enzymaticky nebo radioaktivně značenými DNA sondami specifickými pro jednotlivé alelyhybridizace s enzymaticky nebo radioaktivně značenými DNA sondami specifickými pro jednotlivé alely 2c) PCR- SBT = sequencing based typing; sekvenování= sequencing based typing; sekvenování nejpřesnější metodika HLA typizacenejpřesnější metodika HLA typizace získáme přesnou sekvenci nukleotidů, kterou porovnáme s databází známých sekvencí HLA alelzískáme přesnou sekvenci nukleotidů, kterou porovnáme s databází známých sekvencí HLA alel

56 Děkuji za pozornost


Stáhnout ppt "Bazofily a mastocyty a jejich význam v imunitních reakcích."

Podobné prezentace


Reklamy Google