Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Antiinfekční imunita. Obrana proti extracelulárním patogenům.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Antiinfekční imunita. Obrana proti extracelulárním patogenům."— Transkript prezentace:

1 Antiinfekční imunita

2 Obrana proti extracelulárním patogenům

3 Obrana proti extracelulárním baktériím  gram-negativní, gram-pozitivní koky, bacily  opsonizace (C3b, lektiny, protilátky IgG, IgA...)  neutrofilní granulocyty

4 Obrana proti extracelulárním baktériím  Průnik patogenů do organismu vyvolá obranný zánět  Rozpoznání patogenů prostřednictvím receptorů PRR  Aktivované fagocyty produkují prozánětlivé cytokiny (IL-1, IL-6, TNF), které indukují zvýšení teploty, metabolickou odpověď organismu a syntézu proteinů akutní fáze

5 Obrana proti extracelulárním baktériím  Pohlcené bakterie jsou likvidovány mikrobicidními systémy (produkty NADP-H oxidázy, hydrolytické enzymy a baktericidní látky v lysozomech)  Přítomnost patogenů aktivuje komplement

6 Obrana proti extracelulárním baktériím

7

8  v pozdějších fázích infekce jsou stimulovány antigenně specifické mechanismy  plazmatické buňky produkují nejprve IgM, po izotypovém přesmyku produkují IgG nebo IgA (opsonizace) Obrana proti extracelulárním baktériím

9  sIgA brání před infekcemi střevními a respiračními bakteriemi  proti bakteriálním toxinům se uplatňují neutralizační protilátky (Clostridium tetani a botulinum...)  po infekci přetrvávají IgG, IgA (protektivní účinek) a paměťové T a B lymfocyty

10  bakterie s polysacharidovým pouzdrem mohou vyvolat T-independentní produkci protilátek IgM ( po navázání na bakterii aktivují klasickou cestu komplementu)  bakteriální lipopolysacharid (LPS) stimuluje monocyty k uvolnění TNF, který může vyvolat septický šok  infekcemi extracelulárními bakteriemi jsou ohroženi především jedinci s poruchami funkce fagocytů, komplementu a tvorby protilátek Obrana proti extracelulárním baktériím

11 Obrana proti intracelulárním patogenům

12 Obrana proti intracelulárním bakteriím a plísním  mykobakterie, některé kvasinky a plísně  intracelulární parazitismus je dán schopností mikroorganismů uniknout mikrobicidním mechanismům fagocytů

13 Obrana proti intracelulárním bakteriím a plísním  makrofágy, které je pohltily produkují IL-12 → diferenciace T H 1, které produkují IFN  a membránový TNF→ aktivace makrofágů a indukce iNOS  NO má silné baktericidní účinky, pomáhá makrofágům usmrtit intracelulární patogeny

14 Obrana proti intracelulárním patogenům

15  V obraně proti intracelulárním parazitům, kteří unikají z fagolysozómu se uplatňují T C lymfocyty  Protilátky vytvořené proti těmto patogenům poukazují na přítomnost infekce  Infekcemi intracelulárními mikroorganismy jsou ohroženi jedinci s některými poruchami funkcí fagocytů a s defekty T lymfocytů Obrana proti intracelulárním bakteriím a plísním

16 Obrana proti intracelulárním patogenům

17 Obrana proti virům

18  V infikovaných bb. je indukována produkce IFN  a IFN  (brání replikaci viru a v neinfikovaných bb. navozují tzv. antivirový stav); IFN  stimuluje přeměnu makrofágů v aktivované (iNOS)  Interferony : Protivirový efekt Stimulují NK buňky Zvyšují expresi HLA I → zlepšení prezentace pro T C

19 Obrana proti virům

20  Virem infikované buňky jsou rozpoznávány NK buňkami  NK bb zabíjejí buňky, které exprimují abnormálně málo MHC gpI (některé virem infikované bb.)  Pokud převáží stimulační signály nad inhibičními, dojde k aktivaci efektorových mechanismů

21 Obrana proti virům – aktivace NK buněk Aktivace NK buněk: a) převaha inhibičních signálů nevede k aktivaci NK buňky; b) převaha stimulačních signálů vede k aktivaci cytotoxických mechanismů NK buňky

22 Obrana proti virům  ADCC - cytotoxická reakce závislá na protilátkách Pokud jsou na cílové buňce navázány protilátky třídy IgG, váží se jejich Fc části na stimulační receptory NK buněk CD16. Agregace těchto receptorů aktivuje cytotoxické mechanismy NK buněk. Tato reakce se nazývá cytotoxická reakce závislá na protilátkách (ADCC,Antibody-Dependent Cell-Mediated Cytotoxicity).

23 Obrana proti virům

24  Efektorové T C lymfocyty rozeznávají virové antigenní peptidy prezentované na infikované buňce v komplexu s HLA I.

25 Obrana proti virům  Protilátky sIgA na sliznicích blokují adhezi virů (obrana proti respiračním virům a enterovirům)  Neutralizační protilátky IgG nebo IgM aktivují klasickou cestu komplementu, který je schopný některé viry lyzovat  IgA a IgG vzniklé při virové infekci mají preventivní efekt při sekundární infekci

26 Obrana proti virům  virovými infekcemi jsou ohroženi jedinci s imunodeficity T lymfocytů a s kombinovanými poruchami imunity  zvýšená náchylnost k herpetickým infekcím u jedinců s dysfunkcí NK bb.

27 Obrana proti virům

28 Obrana proti jednobuněčným parazitům

29 Obrana proti protozoálním parazitům  Toxoplasma gondii, Leishmania, Trypanosoma …  obrana proti protozoálním parazitům je podobná jako obrana proti bakteriím  extracelulární parazité – protilátky  intracelulární parazité – T H 1 lymfocyty a aktivované makrofágy

30 Obrana proti mnohobuněčným parazitům

31  mastocyty, bazofily, eosinofily a IgE  Stimulace T H 2 pod vlivem IL-4 (mastocyty a další APC stimulované parazitem)  Pod vlivem IL-4 izotypový přesmyk v IgE  IgE se váží na Fc  RI mastocytů a bazofilů ("antigenně specifické receptory")

32 Obrana proti mnohobuněčným parazitům  navázání multivalentního antigenu ( mnohobuněčného parazita) pomocí IgE na vysokoafinní Fc receptor pro IgE (Fc  RI)  agregace několika molekul Fc  RI

33 Obrana proti mnohobuněčným parazitům – aktivace mastocytů

34  iniciace degranulace mastocytu ( fúze cytoplazmatických granulí s povrchovou membránou a uvolnění jejich obsahu) – uvolnění histaminu  aktivace metabolismu kyseliny arachidonové (leukotrien C4, prostaglandin PGD2) - amplifikace zánětlivé reakce  zahájení produkce cytokinů (TNF, TGF , IL-4,5,6…) mastocytem Obrana proti mnohobuněčným parazitům – aktivace mastocytů

35  Histamin napomáhá mechanickému vyhoštění parazita  vasodilatace, zvýšení vaskulární permeability→ erytém, edém, svědění  kontrakce hladké svaloviny bronchů, zvýšení peristaltiky střev  zvýšení sekrece hlenu slizničními žlázkami v respiračním traktu a GITu

36 Obrana proti mnohobuněčným parazitům  eosinofily proti parazitům používají extracelulární baktericidní látky uvolněné z granulí ( eosinofilní katoinický protein, proteázy )  eosinofily fagocytují komplexy parazitárních částic s IgE prostřednictvím svých receptorů pro IgE

37 Možnosti léčebného ovlivnění imunitního systému

38 Kauzální léčba a) transplantace kmenových buněk  u závažných vrozených poruch imunitního systému (některá lymfoproliferativní a myeloproliferativní onemocnění)  komplikace : infekční komplikace reakce štěpu proti hostiteli  získání kmenových buněk - odběrem z lopaty kosti kyčelní - z pupečníkové krve - z periferní krve po stimulaci GM-CSF

39 Kauzální léčba b) genová terapie  pomocí vhodného expresního vektoru je do lymfocytů nebo kmenových buněk vnesen funkční gen, který nahrazuje nefunkční gen  použito jako léčba některých případů SCID

40 Substituční léčba  autologní transplantace kmenových buněk po chemoterapii a radioterapii  léčba intravenózními imunoglobulíny  substituce C1 inhibitoru u hereditárního angioedému  substituce erytropoetinu u pacientů s chronickým renálním selháním  substituce G-CSF u agranulocytózy (Kostmannova syndromu)

41 Imunomodulace Imunomodulace = léčebný postup směřující k úpravě narušených imunitních funkcí - imunostimulace - nespecifická - antigenně specifická - imunosuprese- nespecifická - antigenně specifická

42 Nespecifická imunomodulační léčba a) nespecifická imunosupresivní léčba  nespecifická = postihuje nejen nežádoucí autoreaktivní a aloreaktivní lymfocyty, ale i ostatní složky imunity (riziko snížení antiinfekční a protinádorové imunity)  používá se u léčby autoimunitních chorob, u orgánových transplantací a někdy u závažných stavů alergií

43 Nespecifická imunosupresivní léčba 1) kortikoidy - protizánětlivý, imunosupresivní účinek - blokují aktivitu transkripčních faktorů - potlačují expresi genů (IL-2, IL-1, fosfolipáza A, MHCgpII, adhezivních molekul) - inhibice uvolnění histaminu z bazofilů - vyšší koncentrace indukují apoptózu - Prednison, metylprednison

44 2) imunosupresiva zasahující do metabolismu DNA - cyklofosfamid (alkylační látky) - methotrexát (antimetabolit) - azathioprin (purinový analog) Nespecifická imunosupresivní léčba

45 3) imunosupresiva selektivně inhibující T lymfocyty  cyklosporin A (potlačuje expresi IL-2 a IL-2R v aktivovaných T lymfocytech)  takrolimus  rapamycin  monoklonální protilátka anti-CD3 (imunosuprese po transplantacích, léčba rejekčních krizí) Nespecifická imunosupresivní léčba

46 Protizánětlivá a antialergická léčba  nesteroidní protizánětlivé léky  antihistaminika - blokují H1 receptor - snižují expresi adhezivních molekul - snižují sekreci histaminu... - I., II. a III. generace - Zyrtec, Alerid, Zodac…

47  inhibitory zánětlivých cytokinů - antagonista receptoru pro IL-1 - monoklonální protilátky proti TNF - thalidomid (inhibitor TNF)  kromoglykát sodný - blokátor degranulace mastocytů Protizánětlivá a antialergická léčba

48 Nespecifická imunostimulační léčba syntetické imunomodulátory Methisoprinol (Isoprinosine) – užíván u virových infekcí s těžším nebo recidivujícím průběhem bakteriální extrakty a lyzáty Broncho-Vaxom – prevence recidivujících infekcí dýchacích cest Ribomunyl

49 produkty imunitního systému  IL-2 - renální adenokarcinom  IFN , IFN  - virové hepatitidy, některé leukemie  erytropoetin  G-CSF, GM-CSF - neutropenie  transfer faktor  thymové hormony Nespecifická imunostimulační léčba

50 Antigenně specifická imunomodulační léčba specifická imunomodulace = navození imunitní reakce či tolerance vůči určitému antigenu a)Aktivní imunizace b)Pasivní imunizace c)Specifická imunosuprese

51 Aktivní imunizace = využití antigenu k vyvolání imunitní reakce, která může později chránit před patogenem nesoucím daný antigen (nebo antigen jemu podobný)  imunizace vakcínami vyrobenými z mrtvých nebo oslabených mikroorganismů nebo jejich antigenů (polysacharidová pouzdra, toxiny)

52 Aktivní imunizace  vzniká dlouhotrvající imunita, aktivována buněčná i protilátková imunita  podání injekční nebo orální  profalyktická  riziko vyvolání infekce nebo anafylaktických reakcí

53 Pasivní imunizace  poskytuje dočasnou specifickou humorální imunitu  přirozená - přestup mateřských protilátek do krve plodu  terapeutická - použití zvířecích protilátek proti různým toxinům (hadí jedy, tetanický toxin, botulotoxin)  profylaktická - lidský imunoglobulín z imunizovaných jedinců (hepatitida A, vzteklina, tetanus) - anti-RhD protilátky - zabránění imunizace matky RhD + plodem  riziko vyvolání anafylaktických reakcí

54 Specifická imunosuprese = navození tolerance vůči určitému antigenu probíhají klinické studie:  navození tolerance perorálním podáním antigenu  alergenová imunoterapie (pyly, hmyzí jedy)

55 Děkuji za Vaši pozornost

56 dokumenty-pokusy/jak-funguje-imunita


Stáhnout ppt "Antiinfekční imunita. Obrana proti extracelulárním patogenům."

Podobné prezentace


Reklamy Google