Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Psychopatologie Mechanismus vývoje duševních poruch Jaké jsou příčiny duševních poruch? Vyjmenujte neurotransmitery/neuromediátory a příznaky jejich nedostatku.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Psychopatologie Mechanismus vývoje duševních poruch Jaké jsou příčiny duševních poruch? Vyjmenujte neurotransmitery/neuromediátory a příznaky jejich nedostatku."— Transkript prezentace:

1 Psychopatologie Mechanismus vývoje duševních poruch Jaké jsou příčiny duševních poruch? Vyjmenujte neurotransmitery/neuromediátory a příznaky jejich nedostatku nebo nadbytku.

2 Vývoj psychických vlastností a funkcí je závislý na mnoha faktorech s nestejným významem  Za stejných okolností mohou lidé reagovat různě vlivem svých dispozic – souhrou/specifickou interakcí genetických dispozic a nabytých zkušeností vlivem prostředí.  Psychické vlastnosti, jejich běžné nebo méně obvyklé či patologické varianty, jsou zpravidla výsledkem komplexního působení dědičnosti a prostředí. A to tím více, čím blíže jsou k průměru, a tím méně vyrovnaně, čím více se jedná o extrémní odchylky.

3 Význam jednotlivých životních období  Biodromální přístup v chápání psychiky – vyjadřuje vzájemnou souvislost každé vývojové fáze v lidském životě a její specifický smysl. Pro úspěšný vývoj je důležité, aby učení a zrání byly v souladu a v časové shodě.  Každá fáze je výsledkem předcházející, někdy se nepovede cíle dosáhnout, odchylky pak modifikují další vývoj. Může dojít ke vzniku poruchy.

4 Vývoj CNS jako základ psychických funkcí  Organickým základem psychických funkcí je CNS  Vývoj CNS prochází fázemi, kdy dochází ke strukturálním a funkčním změnám nervové tkáně (vytváření neuronů, migrace neuronů, diferenciace neuronových funkcí, změny v propojení neuronů – synapse na chemické (neurotransmitery) nebo elektrické bázi.  Serotonin, dopamin…dopaminergní systém, serotoningerní systém, individuální funkční systémy mozku, vázanost psychických projevů na určitou oblast mozku.

5 Složitost příčin DP podmiňuje složitost struktury mozku, jeho neuronálních sítí (chemických a elektrických přenosů, jež reagují na vnitřní i vnější změny) Neuromediátory: DopaminOvlivňuje myšlení a chování. SerotoninVztah k náladě, úzkosti, obsedanci, poruchám spánku, jídla, sexuálním funkcím. NoradrenalinVyplavuje se při akci. AcetylcholinVztah k emotivitě, náladě, paměti a intelektu. Nedostatek vyvolává úzkost, deprese a demence AD typu. GABANejstarší transmiter má sedativní, antikonvulzivní, myorelaxační a antianxiozní účinky. EndorfinyMají vztah k bolesti.

6 Dědičnost psychických poruch  Dispozice ke vzniku PP/duševních onemocnění, mohou souviset s narušením genotypu (typů dědičnosti), při různé míře genetické zátěže. Varianty: (1) Porucha počtu nebo struktury chromozomů (Morbus Down) (2) porucha funkce jednoho genového páru (mutace měnící funkci Usherův syndrom, smyslové vady, muskulární dystrofie) (3) kumulace většího počtu určitých genů (polygenní postižení) Heterogenní dědičnost – zvýšená dispozice k rozvoji určité poruchy, Gershonova teorie vulnerability – stabilní vrozená citlivost, rizikový faktor pro vznik DP.

7 DP závislé na biochemických změnách v mozku  DP/ duševní poruchy / rizikové chování mohou mít příčinu v odchylkách přenosu signálu v určitých oblastech CNS. Například:  Polymorfismus genu pro přenašeč serotoninu – potřeba vyhledávat nové vzrušující podněty… neschopnost dosahovat uspokojení standardním způsobem.

8 V současnosti se hledají integrující vysvětlení různorodých dílčích zjištění pro odlišnosti chování  Syndrom narušené závislosti na odměně (patologické chování zřejmě vznikající v důsledku dysfunkce dopaminového receptoru chromozomu 11) – neschopnost ovládat své chování: (1)Aditivní varianta – zvyšuje dispozici k alkoholismu, drogové závislosti, PPP, nezná míru potřebuje se stimulovat (2) impulzivní chování (3) kompulzivní, nutkavé chování – gambling (4)sklon k agresivitě a asociálnímu chování – neschopnost respektovat normy.

9 Příčiny duševních poruch (známé i neznámé) - souhrn  Etiologický činitel je známý (například vznikne v důsledku organického postižení mozku: hypertenze, CMP, nádory, posttraumatické poškození mozku, toxické poškození… )  DP vyvolává společně více činitelů – faktory hereditárně konstituční a vlivy prostředí (negativní, protektivní)  Etiologický činitel neznámý – nejčastěji u DP – bizarní chování, poruchy vnímání a myšlení, patické nálady, nepředvídatelné chování vedoucí často k dezintegraci osobnosti

10 K výkladu syndromu využíváme Cloningerovu čtyřdimenzionální typologii osobnosti 1. Dimenze - Míra závislosti na odměně (potřeba pozitivního hodnocení, opakem je lhostejnost) 2. Dimenze - Míra potřeby silných podnětů a nových zážitků (opakem je preference stereotypu, strach z nového, neznámého) 3. Dimenze - Míra lhostejnosti k potencionálnímu nebezpečí (opakem je vyhýbání se ohrožujícím situacím) 4. Dimenze - Míra stability, v krajním případě může být perfekcionismem a rigiditou (nebo naopak nepředvídatelností výkyvů v jednání).

11 Vlivy prostředí - rozvoj dědičných předpokladů  Vlivy prostředí mohou být modifikovány dědičnou dispozicí, odlišné reakce odlišných lidí.  Prostředí působí různě v různých vývojových fázích (existují kritická období).  V prostředí je člověk aktivním subjektem a může (v mezích možností) stimulovat různé reakce svého okolí.  Působení prostředí závisí na podnětech samých, na způsobu interpretace jedincem, na jeho reakci a významu pro něj.

12 Prostředí může působit jako diferencující faktor Na situaci bude jinak reagovat hůře disponovaný jedinec (SP, ZP), zatím co jiný zcela standardně. Alternativy narušení vývoje:  V případě zásadně omezené genetické dispozice (MR), vlivy prostředí nestačí k rozvoji dovedností.  V případě nedostatečných/nepřiměřených vlivů prostředí nerozvíjí se schopnosti jedince standardně ani v případě intaktních genetických dispozic (CAN/CSA).  Prostředí může být spouštěcím faktorem, může zhoršovat či udržovat DP, závisí na resilienci, vulnerabilitě jedince s DP.

13 Zátěžová situace – vznik a rozvoj PP  Frustrace – neočekávaná ztráta naděje na uspokojení (subjektivně důležité potřeby)  Konflikt – (vnitřní) střet dvou vzájemně neslučitelných, přibližně stejně silných tendencí.  Stres – stav nadměrného zatížení nebo ohrožení, znaky negativního stresu (neovlivnitelnost situace, nepředvídatelnost vzniku, nezvládnutelnost situace, nepříjemný tlak okolností), fáze procesu reakce na stres (1) aktivace obranných reakcí, uvědomění si zátěže, fyziologická reakce, psychická reakce (2) hledání účelných strategií (3) rozvoj stresem podmíněných poruch.

14 Zátěžová situace – vznik a rozvoj DP  Trauma (psychické) je náhle vzniklou situací jež vede k poškození nebo ztrátě. PSP.  Krize (psychická) je narušení psychické rovnováhy včetně selhání adaptačních mechanismů, je podnětem k nutné změně.  Deprivace kdy některá z objektivně významných potřeb není uspokojována v dostatečné míře, přiměřeným způsobem a po dostatečně dlouhou dobu. Typy deprivace (biologická, podnětová, kognitivní, citová, sociální).

15 Mechanismy zvládání zátěžových situací  Frustrační tolerance (hardiness, resilience, komplex protektivních faktorů) – pomáhá zvládnout nepříznivé odálosti a zachovat si duševní rovnováhu / duševní zdraví.  U různých lidí se nerozvíjí stejným způsobem: jak zátěžové situace hodnotí a interpretuje jejich význam, jak je prožívá, jak udrží kontrolu nad situací, zda jej zátěž aktivizuje, zda je dostatečně flexibilní, jakou má schopnost využít všech pozitivních podnětů, zda protektivní faktory zahrnují dostupnou sociální oporu.

16 Míra odolnosti vůči zátěži Závisí na:  vrozených předpokladech (celková stabilita organismu, emoční vyrovnanost, flexibilita reagování na různé situace, schopnost relaxace, rychle se zotavit).  na dosažené vývojové úrovni (dosažená úroveň účelných způsobů zvládání obtíží, včetně neuvědomělých reakcí).  individuálních zkušenostech (strategie zvládání obtíží jež mají trvalejší charakter, ovlivnění sociokulturní normou),  celkovém aktuálním stavu (bio-psycho-socio-ekono…).

17 Obranné reakce  Útok - aktivní varianta reakce, tendence s ohrožující a nepřijatelnou situací bojovat.  Únik – tendence utéct ze situace, která se zdá neřešitelná, přenesení odpovědnosti na někoho jiného, rezignace na uspokojení.  Coping – vědomá volba určité strategie při zvládání zátěžové situace (1) coping zaměřený na řešení situace (2) coping zaměřený na udržení přijatelné subjektivní pohody (sebeznevýhodňující strategie?).

18 Obranné reakce, které nejsou plně uvědomované  Popření  Potlačení a vytěsnění  Fantazie,  Racionalizace  Sublimace  Regrese  Identifikace  Substituce  Projekce  Rezignace


Stáhnout ppt "Psychopatologie Mechanismus vývoje duševních poruch Jaké jsou příčiny duševních poruch? Vyjmenujte neurotransmitery/neuromediátory a příznaky jejich nedostatku."

Podobné prezentace


Reklamy Google