Svatý Václav Žil v 10. století. Václav byl synem českého knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry, která pocházela z polabských Stodoranů. Podle staré.

Prezentace na téma: "Svatý Václav Žil v 10. století. Václav byl synem českého knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry, která pocházela z polabských Stodoranů. Podle staré."— Transkript prezentace:

1 Svatý Václav Žil v 10. století. Václav byl synem českého knížete Vratislava a jeho manželky Drahomíry, která pocházela z polabských Stodoranů. Podle staré tradice se narodil kolem r. 907 ve Stochově u Libušína a měl šest sourozenců: dva bratry, Boleslava a Spytihněva, kteří byli mladší než on, a čtyři sestry, z níchž známe jménem jen jednu, Přibyslavu. Václav byl pokřtěn pravděpodobně slovanským knězem, jedním ze žáků sv. Metoděje. O jeho křesťanskou výchovu se starala především jeho babička sv. Ludmila: "A jeho bába Ludmila ho dala vyučovat knihám slovanským podle návodu knězova, a dobře si osvojil jejich smysl.

2 Odvedl jej pak Vratislav na Budeč, a chlapec se začal učit knihám latinským. A vyučil se dobře." (První slovanská legenda o sv. Václavu.) Na Budči, při kostele sv. Petra, zbudovaném knížetem Spytihněvem, byla jakási vyšší škola, kde se učilo latinsky. Dostalo se tedy Václavovi vzdělání, jímž se nemohli honosit panovníci velkých národů, ba ani sousední králové němečtí. Důležitější však bylo, že příklad zbožné babičky a literární vzdělání uschopnily mladého knížete, aby pochopil a pronikl podstatu a hodnotu náboženství Kristova.

3 . K vznešenému ideálu křesťane skému přilnul s veškerou silou svého nevšedního ducha a s veškerou vroucností mladého srdce a snažil se později jako vladař uvádět tento ideál plně a opravdově v život. Celá hloubka rozporu mezi ideálem, k němuž chlapec přilnul, a světovým názorem jeho okolí se ukázala, když kníže Vratislav předčasně zemřel a vlády se ujala Drahomíra. Ta, nespokojena s učenecko- -mnišskými sklony Václavovými, snažila se dát jinou podobu vládě, než byla za doby jejího manžela, švagra a tchána.

4 Zdá se, že ti u pražského dvora, kteří přáli dosavadnímu stavu a vývoji věcí, tušili, že od Drahomíryhrozí nebezpečí pro výchovu budoucího knížete. Proto svěřili další Václavovu a Boleslavovu výchovu jejich babičce Ludmile.Tím ovšem se jen rozdmýchala Drahomířina nenávist ke tchyni. Ti, kteří podporovali Drahomířinu politiku, ji v této nenávisti jen utvrzovali. Z Drahomířina příkazu pak zardousili Ludmilu v noci z 15. na 16. září 921. Tyto vnitřní zmatky neprospívaly zemi.

5 Václav na svém koni

6 Využil jich bavorský vévoda Arnulf a na jaře roku 922 se svým vojskem pronikl do Čech. Když nastoupil Václav na trůn (asi kolem r. 924), byla země rozdělena na vzájemně nevražící strany, okolní vévodové zdvihli hlavu a vážnost knížete byla otřesena. Vzrostlo též nebezpečí ze strany německé říše, kde si upevnil moc Jindřich I. Ptáčník. Václav začal vládnout energicky a cílevědomě

7 Rozešel se navždy s lidmi, kteří byli u vlády za jeho matky a řekl jim: "...Ať nikdo z vás se již nedopouští ohavnosti vraždy, jíž jste se často poskvrnili. Neustanete-li od porušování tohoto zákona z bázně před nejvyšším Králem, pak vězte, že hněv náš vzplane proti takovým nešlechetníkům, a rozpálen horlivostí Boží, dá Jim stít hlavu. Nevraživost mezi oběma stranami však nepřestala.

8 Poněvadž Václavova strana označovala Drahomíru za původkyni všech nepokojů a přikládala jí dokonce úmysly, které nikdy neměla, že chce zavraždit Václava i Boleslava, aby sama vládla, poslal svou matku a její přívržence do vyhnanství, dokud nebude v zemi zjednán pořádek "a až bude všechno zařízeno, co by se zdálo sloužiti míru v knížectví" (Kristiánova legenda, kap. 5.). Když se tak stalo, povolal svoji matku z vyhnanství. Jiné gesto, které charakterizuje začátky jeho vlády, bylo přenesení ostatků sv. Ludmily z Tetína do Prahy.

9 A vyhnaní kněží byli povoláni zpět
A vyhnaní kněží byli povoláni zpět. Aby nenechal osud země náhodě a nestal se hříčkou v rukou velmožů, staral se náležitě o svoji vojenskou družinu, které byl svou statečností vzorem. Patrně byl na počátku své vlády nucen hájit své dědictví proti mocnému knížeti Zličanů; jenž chtěl využít starých politických zmatků a nezkušenosti mladého vévody. Vypráví o tom Kristián v závěru své legendy: "Ale když bylo na obou stranách dosti lidí pobito, tu se shodli všichni na tom, aby jen oba vévodové spolu zápasili, a kdo z nich zvítězí, ten bude vládnout."

10 Václav se svojí armádou vyjíždějící z Blaníku