Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

BUŇKA. Buňka  buňka (celulla) – základní organizační (stavební (strukturní) a funkční) jednotka živých soustav  cytologie – věda zabývající se výzkumem.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "BUŇKA. Buňka  buňka (celulla) – základní organizační (stavební (strukturní) a funkční) jednotka živých soustav  cytologie – věda zabývající se výzkumem."— Transkript prezentace:

1 BUŇKA

2 Buňka  buňka (celulla) – základní organizační (stavební (strukturní) a funkční) jednotka živých soustav  cytologie – věda zabývající se výzkumem buněk

3 b u n ě č n á teorie  J. E. Purkyně – objev protoplazmy (živý obsah buněk) a buněčného jádra  R. Hooke – objevil buňky tvořící tělo rostliny (pozoroval korek)  M. Malpigi – pozoroval buňky živočišných tkání  A. van Leeuwenhoek – sestavil 1. mikroskop; objev bakterií, prvoků a spermií  Schleiden a Schwann – položili základ buněčné teorie

4

5 e v o l u c e buněk  koacerváty - podbuněčné organismy bílkovinného charakteru v nichž probíhá metabolismus => eobionti

6 eobionti - první živé soustavy  vznikají o b l a n ě n í m koacervátů  stavba podobná prokaryotické buňce  anaerobní, heterotrofní (neměli plastidy – redukční atmosféra)

7 Prokaryota X Eukaryota  prokaryotická buňka – byla 1., téměř žádné organely  eukaryotická buňka – vznikla vcestováním prokaryotické buňky do předchůdce eukaryotické buňky procesem endosymbiózy

8 e n d o s y m b i ó z a  proces v z n i k u e u k a r y o t i c k é buňky  vcestováním bakterie => m i t o ch o n d r i e  vcestováním sinice => ch l o r o p l a s t

9

10 společné vlastnosti buněk mnoho- a jednobuněčných organismů  stejné chemické složení  stejný způsob rozmnožování  stejný princip struktury  stejné základní biochamické procesy

11 s t r u k t u r a buňky  Mikroskopická  možno sledovat světelným mikroskopem  pozorujeme: tvar, buněčnou stěnu, vakuoly, jádro  Submikroskopická  elektronovým mikroskopem  detaily všech buněčných organel

12 t v a r buňky  prokaryotické - oválné, kulovité, rozvětvené  eukryotické (živočišné) – větší rozmanitost  eu.- červená krvinka (dvojvydutá okrouhlá), vajíčko (kulovité), neuron (nejdelší buňka – až 1 m, protažená, rozvětvená), lýková vlákna rostlin (až 30 cm), buňky vláknitých řas

13

14 v e l i k o s t buňky  prokaryotické – nm - µm (nejmenší mykoplazma)  eukaryotické i 50 µm (vajíčko až 200 µm)

15 t y p y buněk z hlediska kyslíku  anaerobní – pro svůj metabolismus nepotřebují O 2  striktně anaerobní – kyslík je pro ně jedovatý  fakultativně (příležitostně) anaerobní – v přítomnosti O 2 jej využívají, jinak probíhá metabolismus anaerobně  aerobní – pro svůj metabolismus nutně potřebují O 2

16 Typy buněk z hlediska počtu chromozomu  haploidní – v jádře nesou jednu sadu chromozómů (1n); pohlavní buňky vznikající meiózou (23 chromozómů u člověka)  diploidní - v jádře nesou dvě sady chromozómů (2n); somatické buňky vznikající mitózou (23 párů chromozómů u člověka)

17  rostlinná – obsahuje proti živočišné buněčnou stěnu (celulóza), chloroplast, centrální vakuolu, zásobní látku škrob  živočišná – bez BS, c. vakuoly, plastidů; zásobní látka glykogen  buňka hub – BS (chitin), vakuola, zásobní látka glykogen, tukové zrno,

18 ch e m i c k é s l o ž e n í buňky  Prokaryota  anorganická složka (biogenní prvky) – C, O, H, N, P (97-98% sušiny)  organická skožka – proteiny (bílkoviny), polysacharidy, NK, lipidy,  Eukaryota  60-90% voda  10-40% sušina (zbyde po odpaření vody)- anorganické l. - organické l.

19 anorganické látky ve složení buňky  biogenní prvky - C, O, H, N, P, S – 99% sušiny (makroelementy)  - Fe, Si, I, Al, Cu, B, Co, Cl, Na – 1% sušiny (mikroelementy)  H 2 O  % hmotnosti organismu (obsahu buněk)  - mladší buňky jí obsahují více, starší méně (hlavně v rostlinné buňce)  - hlavní anorganické r o z p o u š t ě d l o  - prostředí pro biochemické reakce  - disociuje (rozkládá na ionty) některé látky  - akumuluje tepelnou energii  - tepelný izolátor, špatně vede teplo  - potrava přijímána ve formě roztoku (živiny)

20  CO 2  - spolu s vodou základní sloučenina pro průběh fotosyntézy  - živina pro autotrofní organismy  - konečný produkt biologických oxidací organických látek  NH 3  - výchozí i konečný produkt metabolismu dusíkatých látek  - význam pro přeměnu vzdušného dusíku na jeho organickou formu  - autotrofní organismy ho ho vyzžívají k syntéze aminokyselin a tím i bílkovin a NK

21 Organické látky v buňce  bílkoviny (proteiny)  makromolekulární látky (biopolymery)  stavební funkce  syntetizují se v ribozomech (r-RNA; 2 podjednotky, 2 místa) spojováním proteinogenních aminokyselin (20; 8 esenciálních, 12 neesenciálních) do polypeptidového řetězce peptidovou vazbou (-CO-NH-)  vlastnosti závisí na počtu a pořadí aminokyselin  podíl na stavbě biomembrán (cytoplazmatická membrány; integrované a penetrující bílkoviny)  podílí se na aktivním transportu látek z buňky a do buňky – tzv. přenašeče  tvoří enzymy (biokatalyzátory), hormony, protilátky

22 Nukleové kyseliny  charakteristika  biomakromolekulární látky  nejvýznamnější složky živých soustav – v molekule je uchováná genetická informace  výskyt  buněčná jádra (nukleus = jádro)  v mitochondriích  v centriolách  v chloroplastech

23 Nukleové kyseliny  základní stavební jednotkou je n u k l e o t i d  odštěpením H 3 PO 4 vzniká n u k l e o s i d  kyselina trihydrogenfosforečná  kyselá složky  ve formě jejího zbytku  purinová či pyrimidinová báze  zásaditá složka  purinové báze - adenin, guanin  pyrimidonové báze – cytosin, uracil, thymin

24 sacharidy  mono: glukosa, fruktosa  di: maltosa, laktosa, sacharosa  poly:  škrob - v leukoplastech - zahuštěním vzniká škrobové zrno (jednoduché v mouce, složité v rýži)  glykogen - zásobní látky živočichů  celulosa – součást buněčné stěny u RB  chitin – buněčná stěna hub

25 lipidy  estery vyšších mastných karboxylových kyselin a alkoholu glycerolu  zásoba energie (vysoké spalné teplo)  důležitá složka buněčných membrán (zajišťují heterogenitu prostředí v buňce)  molekuly mají polární (hydrofilní) i nepolární (hydrofobní) část

26  fosfolipidy – stavební l., tvoří plazmatickou membránu (dvojitá vrstva); (obsahují esterově vázanou kyselinu fosforečnou)  glykolipidy – lipidy + sacharidy (glukosa či galaktosa)  karetonoidy

27 PROKARYOTA  nemá organely, pouze buněčné elementy  značně menší a jednodušší než eukaryotická buňka  nemá mitochondrie ani plastidy

28

29 Stavba prokaryotické buňky  jaderná hmota  nukleoid - nepravé jádro – bakteriální ch r o m o z ó m (haploidní, jeden chromozóm) - volně v cytolazmě - nemá jaderné obaly - kruhová dvojšroubovice DNA, netvoří komplex s histony (bílkoviny)

30 Plazmidy plazmidy- kruhové přídatné molekuly DNA - menší než jaderný chromozóm - zdroj d o p l ň k o v é g e n e t i c k é informace (od 2 – několik 100 genů) - pokud se nezačlení do jaderného chromozómu (pří konjugaci nebo transformaci), replikují se nezávisle na jaderné DNA - význam pro sexuální rozmnožování – mají schopnost přecházet do jiné buňky => vzniká buňka, která má jiný genotyp - fertilitní plazmidy (ne všechny plazmidy) – plazmidy schopné přesunu do jiné buňky - zajišťují například rezistenci bakterií proti antibiotikům, schopnost vytvářet vlastní antibiotika, určují patogenitu bakterií

31 cytoplazmatická membrána prokaryot  semipermeabilní = vliv na příjem a výdej látek buňkou  dvojitá vrstva fosfolipidů + bílkoviny (přenašeče + aktivní transpost)  u některých druhů vytváří klubíčkovitý útvar mezozóm

32

33 buněčná stěna  permeabilní = nemá vliv na příjem a výdej látek z buňky do buňky grampozitivní bakterie - murein → – na lipoproteinovou membránu přisedá mohutná buněčná stěna, jejíž typickou složkou je p e p t i d o g l y k a n m u r e i n gramnegativní bakterie tato BS je tenká a na její vnější straně je ještě druhá lipoproteinová membrána

34 BS u sinic  sinice – BS podobná jako u bakterií  bakterie a sinice – často mají na svém povrchu vytvářejí ještě slizové obaly (pouzdra)

35 tylakoidy  volné v cytoplazmě, nikoli pravý plastid  u fotosyntetizujících bakterií a sinic vzniká systém tylakoidů vchlípením a odškrcením od povrchové (plazmatické) membrány  plní fotosyntetickou funkci  u eukar. buněk součástí chloroplastu

36 Cytoplazma a ribozomy  až ribozomu volně v cytoplazmě  menší než u eukaryot  volné nebo přisedlé zevnitř k povrchové membráně  důležité pro s y n t é z u b í l k o v i n  2 podjednotky

37  granula – buněčné inkluze  z á s o b n í látka (glykogen, volutin)  pohybové organely  pohyblivé b i č í k y – podstatně se liší od bičíků eukaryot  f i m b r i e – nepohyblivé organely (sexfimbrie – ke konjugaci)


Stáhnout ppt "BUŇKA. Buňka  buňka (celulla) – základní organizační (stavební (strukturní) a funkční) jednotka živých soustav  cytologie – věda zabývající se výzkumem."

Podobné prezentace


Reklamy Google