Ozbrojený konflikt v Dárfúru

Prezentace na téma: "Ozbrojený konflikt v Dárfúru"— Transkript prezentace:

1 Ozbrojený konflikt v Dárfúru
Monika Šponerová,

2 DÁRFÚR Jde o oblast na západě Súdánu, která hraničící na jihozápadě se Středoafrickou republikou, na severu s Libyí, a na západě Čadem. Rozloha činí km² Počet obyvatel: 6 - 6, 5 mil Území Dárfúru je rozděleno na 3 administrativní části: Severní, Jižní a Západní Dárfúr

3 obyvatelstvo Obyvatelstvo je tvořeno směsicí etnik, jejichž základním identifikačním faktorem je kmenová příslušnost. Nachází se zde minimálně 36 kmenů (počet se různí). Obyvatelstvo tvoří 2 základní významné etnické skupiny: 1. původní černošské obyvatelstvo - Tato etnická skupina je reprezentována černošskými Afričany, z nichž nejvýznamnější jsou kmeny Fúrů, Massalitů a Zaghawů. Kmen Fúrů je vůbec největším etnikem v této oblasti a zaujímá třetinu veškerých obyvatel Dárfúru. 2. arabské obyvatelstvo - Arabské obyvatelstvo si podmanilo černošské obyvatelstvo v Dárfúru a díky tomu také dokázalo prosadit drtivě nejvýznamnější náboženství v této oblasti, což je islám (sunnitský), který vyznává jak černošské, tak arabské obyvatelstvo. Významné kmeny např. Habania, Beni Hussein, Zeivadiva, …

4 Sever regionu obývají Arabové i africké kmeny, z nichž nejvýznamnější je kmen Zaghawa specializující se na chov velbloudů. Střed regionu je doménou domorodých afrických skupin, které na rozdíl od nomádských kmenů severu žijí usedlým způsobem života a zabývají se pěstováním zemědělských plodin (zejména prosa) a chovem zvířat. Jih regionu je obýván nomády arabského původu, tzv. Baqqara živícími se chovem dobytka. Žádná z těchto oblastí není etnicky homogenní. Konflikty většinou vznikaly jako důsledek konkurence a závislosti na přírodních zdrojích. Vzniklé spory mezi oběma skupinami byly tradičně řešeny na úrovni kmenových konferencí (ajaweed), jejichž rozhodnutí byla všeobecně přijímána a ctěna.

5 PŘÍČINY KONFLIKTU Ozbrojený konfilkt v Dárfúru naplno vypuknul v roce 2003 v západní části země. Co se týče etnického složení obyvatelstva v Darfúru, je poměrně pestré a dal by se proto očekávat zvýšený výskyt konfliktů mezi jednotlivými etniky. Provincii obývají dvě základní etnické skupiny –černošští Afričané a arabské kmeny. Obě etnika vyznávají stejné náboženství, jímž je sunnitský islám, tudíž motivem konfliktu v tomto případě rozhodně není náboženství. Na počátku konfliktu stála ekologická krize, jež byla částečně zapříčiněna klimatickými změnami - vysychání půdy, rychle postupující rozšiřování pouští, zhoršování dostupnosti vody

6 Oba kmeny spolu dokázali poměrně dobře vycházet
Oba kmeny spolu dokázali poměrně dobře vycházet. Dobré vztahy byly zajišťovány převážně tradičními mezikmenovými smlouvami. Vinou sucha a stálým rozšiřováním pouští vstupovali nomádské arabské kmeny i na pozemky, které nebyly dohodnuty ve smlouvách. Docházelo k jejich poškozování, ničení úrody a tak vznikaly menší i větší roztržky. Díky sílícímu boji o vodu, úrodnou půdu a další nepostradatelné zdroje obživy se zároveň zmenšovala i předchozí dlouholetá tolerance usedlých afrických zemědělských kmenů vůči migrujícím arabským skupinám.

7 nejsilnější impuls k podnikání ozbrojených útoků na darfúrské vesnice a znamenalo právě rozlišování obyvatel podle jejich afrického či arabského původu. Vinou této diskriminační - „pro-arabské“ - vládní politiky došlo během několika let k transformaci tradičních konfliktů o přírodní zdroje do podoby krutých, etnicky motivovaných konfliktů, které v Darfúru probíhají v současné době. Mezi další příčiny konfliktu v Darfúru patří i politické faktory, například letitá marginalizace této provincie súdánskou vládou. Zaostalost periferních regionů ve srovnání s regiony metropolitními bývá totiž vždy silným motivem pro vyvolání konfliktu.

8 Dalším problémem se stalo také administrativní rozdělení provincie na tři regiony v roce 1994, jež nerespektovalo tradiční rozmístění jednotlivých kmenů. Dochází k diskriminaci především nearabských kmenů (přístup k vládním funkcím, odzbrojování nearabského obyvatelstva, podpora arabských milicí,…) Slabá a zkorumpovaná tamní státní moc většina obyvatel nemá politická práva státní orgány tolerují masové porušování lidských práv, mnohé kmeny tak začaly vytvářet ozbrojené milice a skupiny domobrany, aby tak hájily svá práva. snadná a rychlá dostupnost lehkých zbraní

9 Aktéři ozbrojeného konfliktu
SLM/A – Sudan Liberation Mov ement/Army - Jedna ze dvou hlavních rebelských organizací působících v oblasti Darfúru, Súdánské osvobozenecké hnutí/armáda (SLM /A), byla původně založena v únoru 2003 jako Darfúrská osvobozenecká fronta (Darfur Liberation Front — DFL), jež byla separatistickou organizací, požadující samostatnost darfúrské provincie na Súdánu. Měsíc po vzniku DFL byla tato organizace přejmenována a propojením dvou povstaleckých složek, politické (SLM ) a ozbrojené složky (SLA), vzniklo v daném regionu zřejmě nejpočetnější rebelské hnutí SLM /A.

10 JEM – Justice and Equality Mov ement
Hnutí za spravedlnost a rovnost - Za hlavní ideologický základ je považována tzv. „Černá kniha: Nerovnováha moci a bohatství v Súdánu“, 34 jejíž první část se objevila v oběhu v roce 2000 a část druhá o dva roky později. Tento dokument upozorňuje na trvající marginalizaci Darfúru a mnoha dalších regionů, jež jsou vládou ignorovány a diskriminovány mimo jiné tím, že jim je upírána jakákoliv účast na řízení země. - Za politické cíle hnutí, silně ovlivněné islamistickou ideologií, lze považovat požadavek na vytvoření jednotného federativního Súdánu, který bude postaven na nediskriminaci, ochraně lidských práv a spravedlivějším přerozdělování moci i bohatství v zemi. Na rozdíl od SLM /A se jejich cíle nesoustředí pouze na oblast Darfúru, ale na reformaci státu jako celku.

11 Provládní milice Džandžavíd
Arabské milice Džandžavíd (volně přeloženo znamená „ozbrojení muži na koních či velbloudech“) jsou považovány za následovníky arabských nomádských kmenů Baggara, které se v oblasti usadily během 13. století. Súdánská vláda se rozhodla tyto jednotky nasadit do boje proti povstaleckým hnutím SLM /A a JEM a za tím účelem je začala vyzbrojovat a jinak podporovat. Přestože jsou milice Džandžavíd označovány jako arabské, neznamená to nutně, že mají na své straně všechny Araby. Naopak je známo, že mnozí Arabové se od jejich aktivit naprosto distancují a někteří proti nim dokonce přímo bojují v řadách povstaleckých hnutí. Přestože oficiálním terčem jejich ozbrojených akcí jsou rebelské skupiny, útoky milic Džandžavíd bývají spíše etnicky motivované a namířené vůči africkým kmenům v oblastech, jež vláda označila za centra povstalců. Postupem času se z těchto milic vyvinula mocná a státem všemožně podporovaná a zaštiťovaná organizace, jejíž násilné činy jsou kryty vládou a v drtivé většině případů ponechány bez jakéhokoli potrestání.

12 Průběh válečného konfliktu
Duben 2003 – skupiny rebelů SLM /A a JEM zaútočily na leteckou základnu vládních sil ve městě Al-Fašír, zničily několik vojenských letadel, zabily mnoho vojáků a zajaly velitele základny. Vytvoření milice džandžavíd - Tyto milice pak začaly drancovat a vypalovat vesnice, hromadně vyvražďovat jejich obyvatele, znásilňovat ženy a dívky, krást a zabíjet dobytek a páchat různé jiné zločiny. Nárůst počtu uprchlíků, většina táborů je přeplněna, nastává vážná uprchlická krize Rok 2006 – zvyšuje se intenzita bojů v regionu a také v povstaleckých organizacích SLM/A a JEM

13 Květen 2006 – podepsána Dárfúrská mírová dohoda mezi súdánskou vládou a pouze jedinou z frakcí povstaleckých skupin, a to SLM /A Mírová dohoda, mezi jejíž klíčové body patřil požadavek na odzbrojení milicí Džandžavíd, však nevedla k ukončení bojů a násilností. Říjen 2006 – zahájena mírová jednání, která však byla opět drtivou většinou povstaleckých skupin bojkotována. Nadále tak docházelo k ozbrojeným střetům mezi rebely a milicemi Džandžavíd.

14 důsledky V důsledku ozbrojených útoků páchaných milicemi Džandžavíd, často za přímé podpory súdánských vojenských jednotek, zahynulo od roku 2004 zhruba obyvatel Darfúru, z nich bylo vyhnáno ze svých domovů a přes z nich je odkázáno na mezinárodní humanitární pomoc.

15 Reakce na konflikt v dárfúru
Africká unie -humanitární dohoda o příměří -vznik komise pro příměří -mírová mise AMIS a AMIS II. OSN -mezinárodní vyšetřovací komise -vyslání mírových jednotek (UNIMIS, UNAMID) -sankce -mezinárodní vyšetřovací komise pro Dárfúr

16 Zdroje: BĚLONOŽNÍKOVÁ, Jana. Reakce na ozbrojený konflikt v Darfúru. 2008, 76 l.