Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Neurochemie: Neuropřenašeče: katecholaminy (serotonin, acetylcholin, histamin) 4. přednáška.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Neurochemie: Neuropřenašeče: katecholaminy (serotonin, acetylcholin, histamin) 4. přednáška."— Transkript prezentace:

1 Neurochemie: Neuropřenašeče: katecholaminy (serotonin, acetylcholin, histamin) 4. přednáška

2 V lidském mozku využívá katecholamin jako neurotransmitery cca neuronů (0,005%).  modulačně ovlivňují v podstatě každý neuronální okruh CNS  stimulačně či inhibičně regulují komunikaci mezi neurony a plasticitu těchto neuronálních okruhů  vyšších mozkové funkce (volní pohyby, emoce či kognitivní procesy) jsou zpracovávány cestou rychlého excitačního přenosu na dobře definovaných synapsích: překrývají je ale modulační systémy (monoaminů + acetylcholin, neuropeptidy či puriny)  receptory spřažené s G-proteiny  zejména v locus coeruleus na spodině čtvrté mozkové komory v rostrální časti Varolova mostu  locus coeruleus obsahuje na každé straně mozkového kmene u člověka jen cca noradrenergních neuronů (více než 50% všech noradrenergních neuronů CNS)  difúzně se projikují do mozkové kůry, mozečku a míchy (jsou součástí ARAS)  norepinefrin v CNS: ovlivňuje náladu, spánek, kognitivní procesy nebo procesy vyžadující pozornost  na periferii mediátorem postgangliových neuronů sympatiku a jako hormon je uvolňován z jater, mesenteriálních orgánů a nadledvin Lokalizace: noradrenergní neurony

3  produkován především v dřeni nadledvin  v savčím mozku dosahuje cca 4-22% množství noradrenalinü  jeho výskyt je spojován především s hypothalamem  jako stresový hormon hraje nezastupitelnou roli v krátkodobých stresových reakcích. Lokalizace: adrenergní neurony Lokalizace: dopaminergní neurony  v lidském mozku pohybuje mezi – DA neuronů  ve 4 hlavních jádrech lokalizovaných především v mesencefalu, také periglomerulární buňky čichových bulbů či amakrinní buňky sítnice  tvoří tři hlavní projekční dráhy: nigrostriatální dráha, ovlivňující kontrolu volní motoriky (projekceme neuronů substantia nigra do striata) mesolibický (mesolimbokortikální) dopaminergní systém (z ventrální tegmentální oblasti do limbických struktur preforntálního a cingulátního kortexu) tuberoinfundibulární dopaminergní systém (neurony nc. arcuatus hypothalamu projikující do podvěsku mozkového)  mesolibický a tuberoinfundibulární dopaminergní systém ovlivňují kognitivní a behaviorální procesy  DA neurony hypothalamu ovlivňují také vegetativní a hormonální funkce

4 Syntetické dráhy  molekuly s katecholových jádrem a ethylaminovou skupinou připojenou na uhlíku 1 tohoto jádra  syntetizovány z tyrosinu v katecholaminergních neuronech  na pozici 3 hydroxylován enzymem tyrosinhydroxylasou (TH) na dihydroxyfenylalanin (dopa)  v dopaminergních neuronech už jen jeden enzym, dekarboxylasou aromatických kyselin (L-aromatic acid decarboxylase, AADC - cytoplasmatický enzym s kofaktorem pyridoxalfosfátem, derivátem vitamínu B 6 )  v NA neuronech dále konverze dopaminu na noradrenalin (NA) enzymem dopamin-  -hydroxylasou (DBH) (kofakory Cu 2+ a vitamín C; zdá se, že DBH je asociována i s váčky, které obsahují NA připravený k výlevu)  dráha dále pokračuje fenylethanolamin-N- methyltransferasou (PNMT): přeměna NA na adrenalin (kofaktor S-adenosyl-L-methionin, donor methylové skupiny) Nejpřísněji je z nich regulována tyrosinhydroxylasa.

5 Fenylalanin Tyrosin 3,4,-dihydroxyfenylalanin (DOPA) DopaminNoradrenalin (NA, norepinephrin) Adrenalin (epinephrin) ab c c ed a) fenylalaninhydroxylasa b) tyrosinhydroxylasa c) DOPA-dekarboxylasa d) dopamin-  -hydroxylasa e) norepinephrin-n-methyltransferasa Synthesa katecholaminů pyrokatechol: Syntetické dráhy

6 Enzymy syntetické dráhy katecholaminů

7 Tyrosinhydroxylasa  proteinem rodiny hydroxylas aminokyselin  z lidského materiálu sou známy 4 sestřihové varianty TH  jejich funkční význam zatím neobjasněn  kromě regulace sestřihu dochází u TH také k regulaci stability mRNA enzymu nebo k regulaci rychlosti jeho translace  další hydrolasy aminokyselin: tryptofanhydroxylasa, rate-limiting enzym zapojený do syntézy serotoninu fenylalaninhydroxylasa, enzym konvertující alanin na tyrosin (mutace tohoto enzymu výrazně redukují jeho aktivitu vedou u postižených jedinců k fenylalanemii (fenylketonurii) Neléčená PKE vede již neonatálně k těžké mentální retardaci. Porucha degradace fenylalaninu ústí v hromadění fenylketonů a jiných oxidovaných derivátů, které působí neurotoxicky.

8 fenylalaninhydroxylasa tryptofanhydroxylasa (řetězec A, 443 AA) Hydroxylasy aminokyselin: katalytické tetramery tyrosinhydroxylasa

9 Tyrosinhydroxylasa  rate-limiting enzym syntézy všech katecholaminů  syntetizovány z tyrosinu v katecholaminergních neuronech  aktivita regulována na úrovni transkripce, translace i postranslačních úprav  postranslační úpravy: rychlé, krátkodobé regulace aktivity TH fosforylací a defosforylací na nejméně 4 rozdílných aminokyselinových zbytcích serinu v N-koncové oblasti proteinu  tato místa může fosforylovat nejméne 9 různých preoteinkinas (proteinkinasa A, Ca 2+ /kalmodulin-dependentní proteinkinasa II nebo proteinkinasa C)  kinasy zvyšují afinitě TH k tetrahydrobioterinu a naopak snižují afinitu TH ke katecholaminům, které způsobují inhibici TH (end-product inhibition), jsou-li produkovány ve vyšším množství  po fosforylaci tedy vzrůstá aktivita TH a koncentrace dopaminu, NA či A v buňkách

10  regulace transkripce: dlouhodobější změny v katalytické aktivitě TH  gen pro TH může být regulován neurotransmitery, hormony či drogami  přepis zvyšují chronický stres, kofein, nikotin či morfin  snižují jej např. antidepresiva  různorodé stimuly aktivují či potlačují transkripční regulační oblasti v promotoru  promotor obsahuje několik DNA-regulačních oblastí: CRE, GRE, AP-1 nebo NF-  B místa  asi nejdůležitější roli v odpovědi TH promotoru na fyziologické či farmakologické stimuly hraje CRE (c-AMP responsive element  zvýšená exprese TH vede ke zvýšené produkci katecholaminů.  za normálních dietárních podmínek s dostatečným přísunem aminokyselin je např. TH saturována hladinou cirkulujících tyrosinu  množství periferně podaného tyrosinu cirkulujícícho v krvi přestupujícícho BBB a dostane se k mozkovému parenchymu, je limitováno aktivitou transportérů pro dopamin  při běžném dietárním vstupu no problem: tento transportér je saturován už při koncentracích nižších než fyziologických  zvýšené „dodávky“ tyrosinu pak nevedou ke zvýšenému přenosu tyrosinu do CNS a zvýšené syntéze katecholaminů  ta se ovšem dá zvýšit periferním podáním L-dopa (levodopa), která prochází hematoencefalickou bariérou (léčba parkonsonismu) Tyrosinhydroxylasa

11 Degraadtivní dráhy katecholaminů Katecholaminy mohou být odbourávány enzymaticky, nicméně dominantně jsou zpětně vychytávány do nervového zakončení. Hlavní produkty katabolismu katecholaminů zahrnují: kyselinu homovanilovou (HVA) 3-methoxy-4-hydroxy-mandlovou kyselinu (VMA) 3-methoxy-4-hydroxy-fenylglykol (MHPG)  hladiny metabolitů dříve stanovovány v CSF, krevní plazmě a moči jako katecholamiergní měřítko deprese a schozofrenie  bohužel ale kolísají mj. v závislosti na funkci symaptiku, takže jejich využití je poněkud limitované Katecholaminy jsou na své aldehydové deriváty měněny enzymem monoaminooxidasou, a mohou být katabolizovány i katechol-O-methyltransferasou. Katechol-O-methyltransferasa (COMT)  v synaptické štěrbině  methyluje katecholaminy, donor methylové skupiny potřebuje S-adenosylmethionin  hladinu katecholaminů v synaptické štěrbině zvyšují a jejich receptorové účinky prodlužují inhibiroty COMT jako entacapon nebo tolcapon  velmi ojediněle se podávají spolu s levodopou při léčbě parkonsonismu.

12 Monoaminooxidasy (MAO) = hlavní degradativní enzymy katecholaminů  potřebují flavinadenindinukleotid (FAD) jako kofaktor  vyskytují se intra- i extracelulárně  inhibicí lze dosáhnout jak zvýšení množství katecholaminů v nervovém zakončení, tak prodloužení jejich dostupnosti pro receptory v synaptické štěribně. Dvě isoformy MAO: MAO A a MAO B  z různých genů na X chromosomu  liší se substrátovou specifitou, buněčnou lokalizací či citlivostí k různým farmakům  MAO A mRNA se téměř výhradně v noradrenergních neuronech (symaptetická ganglia, locus coeruleus)  MAO B mRNA se vyskytuje zejména v serotoninergních neruonech raphe nuclei nebo histaminergních neuronech hypothalamu  ani jeden z genů pro MAO nejspíš není exprimován v dopaminergních neuronech  sdílejí asi 70% sekvenční homologii  MAO A vykazuje silnou afinitu k noradrenalinu a serotoninu  MAO B má nejvyšší afinitu pro  -fenylethylamin, endogenní amin mozkové tkáně (pravý substrát MAO B ?)  MAO A i MAO B vykazují stejnou afinitu k dopaminu MAO A

13  většina inhibitorů MAO neselektivních, blokuje obě isofrmy enzymu (např. fenelzin, tranylcypromin nebo isokarboxazid)  první testovaný inhibitor MAO iproniazid byl už v kolem roku 1900 používán v léčbě tuberkulózy  inhibitory MAO jsou používány i k léčbě parkonsonismu (tranylcypromin nebo deprenyl (selegilin)  v terapii tzv. atypické deprese mohou být efektivnější než tricyklická antidepresiva  MAO A exprimována i ve střevě či játrech (katabolizuje aminy z potravy)  POZOR na kombinování inhibitorů MAO a potravin s vysokým obsahem biogenních aminů, jako je např. tyramin  může dojít k tzv. hyperadrenergní krizi projevující se těžkými bolestmi na prsou, hypertenzí a bolestmi hlavy  je způsobena tím, že tyto aminy se cirkulující krví mohou být v sympatetických nervových zakončeních vychytány transportéry pro noradrenalin a způsobit masivní výlev NA z terminál symaptiku, stejně jako uvolnění adrenalinu ze dřeně nadledvin Inhibitory monoaminooxidas Z důvodu těchto dietárních omezení (nutnost vyloučit tyramin z potravy) byly vyvinuty reverzibilní inhibitory MAO A. Bývají označovány akronymem RIMA (RIMAs) a patří mezi ně např. meclobemid. Jsou užívány jen v Evropě a mají nižší terapeutický efekt. meclobemid deprenyl

14 tranylcypromin Inhibitory monoaminooxidas iproniazid isokarboxazidAdeprenRasagylin

15 Skladování, uvolňování a zpětné vychytávání katecholaminů  většina katecholaminů jen na terminále  enzymy zapojené do jejich syntézy jsou transportovány do nervového zakončení a většina katecholaminů je syntetizována in situ  v dopaminergním nervových zakončních je dopamin (DA) z cytoplasmy do váčků přenášen vesikulárními transportéry monoaminů (VMATs): DA synapse si udržují „zásoby“ neuropřenašeče (ochrana proti rychlému odbourání pomocí MAO)  v noradrenrgních zakončeních dopamin konvertován na noradrenalin dopamin-  - hydroxylasou obsaženou ve váčcích Dva lidské VMATs: VMAT1 (526 aminokyselin) vyskytující se ve dřeni nadledvin a dalších neuroendikrinních tkáních vyjma mozku VMAT2 (515 aminokyselin) exprimovaný v mozku  jsou inhibávány např. reserpinem nebo tetrabenazinem, čím navozují nedostatek katecholaminů v synaptické štěrbině  poměrně rychlý fyziologický efekt – třeba prudký pokles krevního tlaku Reserpin je jedno z nejlépe popsaných antihypertenziv, byl též prvním klinicky dostupným antpsychotikem. Dnes je v klinické praxi velmi vzácný, neboť až 15% pacintů úžívající reserpin začalo trpět těžkými depresemi, způsobenými pravděpodobně hlubokou deplecí katecholaminů i serotoninu.

16  membránové transportéry katecholaminů (DAT a NET) = transmembránové proteiny vychytávající katecholaminy ze synaptické štěrbiny zpět do nervového zakončení  důležitost rychlého odstranění katecholaminů: limituje dobu aktivace presynaptických a postsynaptických receptorů omezuje difusi katecholaminů ze synaptické štěrbiny umožňuje znovuvyužití takto zpětně vychytaného neuropřenašeče.  DAT i NET = cíle dvou velkých tříd psychotropních látek  tricyklická a příbuzná antidepresiva zpočátku blokují NET a serotoninový transportér  psychostimulancia jako kokain blokují DAT, NET i serotoninové transportéry  jiná psychostimulancia jako amfetamin naopak slouží těmto transportérům jako substráty a zvyšují vychytávání neuropřenašeče ze synaptické štěrbiny Membránové transportéry katecholaminů Transportér pro noradrenalin (NET)  lidský NET = transmembránový protein s 12 segmenty o délce 617 aminokyselin  tři extracelulární glykosylovaná místa s jedno serin-threoninové fosforylační místo cytoplasmatické  strukturně nejpříbuznější transportéru pro dopamin  mRNA tohoto transportéru je detekovatelná zejména v locus coeruleus, ale nachází se i v dalších noradrenergních oblastech (laterální tegmentum, ncl. tractu solitaruis)  NET vzniká v perikaryonu a na terminálu je posléze dopraven axonálním transportem.

17  imunohistochemie NET zatím poněkud pokulhává: nedostatek specifických protilátek  lokalizace NET je prováděna zejména za užití vysoce selektivní radiolliandu NET [ 3 H]nisoxetinu  pomocí [ 3 H]nisoxetinu autoradiograficky prokázána vzaba na NET v locus coeruleus, anteroventrálním thalamickém jádře a také ve striatu  kupodivu, NET se zřejmě nachází i v nucleus dorsalis raphe; toto jádro je primárním zdrojem serotoninu v mozku (pravděpodobně díky bohaté noradrenergní inervací ncl. dorsalis raphe) Na NET se s vysokou afinitou váží mnohá antidepresiva: desipramin, imipramin, amitryptylin či nortryptilin. Jako antidepresiva jsou užívány i novější inhibitory jako venlafaxin nebo reboxetin. Transportér pro noradrenalin (NET) Transportér pro dopamin (DAT)  lidský DAT = protein o délce 620 aminokyselin s předpokládanými 12 transmembránovými doménami, 2-4 extracelulárními glykosylačními místy a až pěti serin-threoninovými fosforylačními místy  vůči NET vykazuje 66% homologii, nicméně s ostatními transportéry pro neuropřenašeče je homologní podstatně méně  hraje kritickou roli v udržování homeostázy dopaminergních mozkových systémů: Myši knock-outované pro DAT vykazují mnohé kompenzační enzymové adaptace, které mají za úkol snižovat hladinu dopaminu v synaptické štěrbině, nicméně i tak jsou hyperaktivní a jeví i jiné známky hyperdopaminergního stavu.

18 Transportér pro dopamin (DAT)  exprese DAT prokázána výhradně v těch oblastech mozku, kde je dopamin i syntetizován, tj. zejména v substantia nigra a ventrální tegmentální oblasti  v menší míře v ncl. arcuatus, čichovém laloku a vnitřní jaderné vrstvě sítnice DAT je s membránou asociovaný protein lokalizovaný na presynaptické membráně nervového zakončení. Může se nacházet i na membráně dendritů a tam také sloužit k vychytávání uvolněného dopaminu. Kupodivu, imunochemicky byl prokázán i v membráně axonů, kde k vápníkem spouštěnému výlevu dopaminu docházet nemůže. Na této membráně možná slouží jako reversní transportér: přenáší dopamin ven z axoplasmy. Jakkoliv je to hypotéza poněkud kontroverzní, experimentálně byl tento typ transportu pomocí DAT prokázán. DAT a neuropsychiatrické choroby (drogová závislost a Parkinsonovou choroba)  kokain se váže na DAT a blokuje vychytávání dopaminu ze synaptické štěrbiny  vazebné místo kokainu na DAT není shodné s vazebným místem pro dopamin  možné nalezení látek, které by antagonizovaly účinek kokainu podobně vazbou na jiné vazebné místo, aniž by ovlivnily zpětné vychytávání dopaminu

19  degenerace dopaninergních neuronů susbtantia nigra je spojena deplecí dopaminu ze striata a s progresivní ztrátou motorické kontroly  Parkinsonova choroba mohla být spojena s akumulací toxinů přenášených právě DAT  zvířecí modely a parkinsonismus: 1-methyl-4-fenyl-1,2,3,6-tetrahydropyridin (MPTP) Původně byl MPTP objeven jako kontaminant opiátu meperidinu, kdy u lidí závislých na opiátech vyvolával těžké parkinsonické příznaky.  selektivní toxický efekt: je relativně lipofilní, může přecházet přes hematoencefalickou bariéru  v mozku je konvertován na 1-methyl-4-fenylpyridinium (MPP + ) pomocí MAO B  podle některých prací je MAO B pouze gliální enzym nepřítomný v dopaminergních neuronech  MPP + je následně přenesen do neuronů pomocí DAT  na jiný transportér se neváže, takže postiženy jsou jen neurony dopaminergní  v neuronech poškozuje mitochondrie produkcí reaktivních kyslíkových radikálů, nebo inhibicí komplexu I ve vnitřní mitochondriální membráně  myši knock-outované pro DAT nejsou k toxickému působení MPTP citlivé MPTP Parkinsonovou choroba

20 Tourettův syndrom = choroba vyznačující se motorickými tiky či koprolálií zvýšená úroveň vazby na DAT Lesch-Nyhanův syndrom = dědičná porucha spojená s dystonií či kompulzivním sebepoškozováním o 50-75% nižší vazbu na DAT ve striatu Rettův syndrom = neurovývojové onemocnění způsobené defektem v remodelaci chromatinu, vedoucí k mentální retardaci, autistickým projevům a motorické dysfunkci signifikantní pokles vazby ligandu na DAT Úprava funkce DAT by mohla v terapiích těchto chorob napomoci: Clonidine pro Tourettův syndrom

21  receptory pro katecholaminy náleží do superrodiny receptorů metabotropních, spřažených s G-proteiny  pro DA i NE byl identifikován jen jeden transportér, alereceptorových typů bylo vyklonováno více  každý Rs má specifický farmakologický profil, lokalizaci mozku i na periferii, své efektory i roli v normě/patofyziologii CNS  nomenklatura spojená s adrenergními a dopaminergními receptory komplikovaná: Rs typizovány farmakologicky ještě před nástupem klonovacích technik, které vedly ke vzniky odlišného klasifikačního schématu  moderní nomenklatura Na a DA Rs je tedy hybridem dvou typů klasifikace Receptory pro noradrenalin a dopamin Adrenergní receptory  klonované AR receptory děleny do podskupin  a ,  každá podskupina obsahuje několik receptorových subtypů vyznačujících se rozdílnou reakci na noradrenalin a adrenalin  všechny  receptory jsou spřažené s G s proteiny  většina  receptorů s G q proteiny   2 receptory, obecně spřažené s G i proteiny, fungují nejen jako heteroreceptory, ale i jako autoreceptory katecholaminergních synapsí vazebné místo  2 AR R

22 Stručný (a neúplný) přehled farmakologického profilu jednotlivých adrenergních receptorových subtypů  1C receptor není klasifikován. Existoval subtyp označovaný písmenkem „C“, ale ukázalo se, že je identický s jedním z dříve popsaných subtypů. Aby nenastaly zmatky, klasifikace pokračovala písmenkem „D“.

23  látky antagonizující  2 adrenergní receptory (yohimbin) zvyšují frekvenci akčních potenciálů noradrenergních neuronů locus coeruleus  blokují autoreceptory, navozují pocity strachu a úzkost  opiáty a benzodiazepiny naopak frekvenci AP v noradrenergních neuronech snižují a mj. tím potlačují úzkostné chování  ačkoliv tato farmaka ovlivňují mnohé oblasti mozku, má se za to, že právě locus coeruleus a další noradrenergní oblasti podmiňují normální stresovou reakci a reakci na pocity strachu  mohou hrát roli v neuropsychiatrických projevech spojených s panickými poruchami a posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD)

24 Dopaminergní receptory  klonované dopaminergní receptory klasifikovány jako D 1 -like a D 2 -like  D 1 -like receptory zahrnující D 1 a D 5 receptory jsou spřažené s G s proteiny  D 2 -like receptory zahrnující D 2, D 3 a D 4 receptory jsou spřažené s G i proteiny  D2 receptory jsou zřejmě hlavní autoreceptory dopaminergních neuronů  mají dvě sestřihové varianty: D 2short a D 2long (funkční odlišnost zatím nepopsána)  antipsychotika první generace = antagonisté D2-like receptorů  D 2 -like agonisté (např. bromocriptin) užíváni v léčbě parkinsonismu a hyperprolaktémie  v podpůrné léčbě parkinsonismu je využíván i amantadin, protichřipková látka stimulující nejspíše cestou antagonismu NMDA receptorů výlev dopaminu  Parkinsonova choroba: L-dopa (levodopa)  prochází z krevního řečiště přes hematoencefalickou bariéru k dopaminergním nervovým zakončením  tam konvertována karboxylasou aromatických aminokyselin (AADC) na dopamin.  AADC se vyskytuje i na periferii a snižuje využití celkového množství podané levodopy v CNS  vznik dopaminu na periferii často vede k nausee a jiným vedlejším efektům  levodopa většinou koadministrována zárověn s AADC inhibitory (carbidopa)  inhibicí AADC na periferii se také zvýší podíl v CNS využité levodopy Klinické využití ligandů dopaminergních receptorů

25 Ligandy dopaminergních receptorů

26  agonisté D 1 receptorů vyvolávají nauseu a zvracení  Proč emetika? D 1 i D 2 receptory lokalizovány v area postrema mozkového kmene.  proto mohou být antagonisté D 2 receptorů (kompazin) používáni jako účinná antiemetika

27 Koncept autoreceptorů (  2 a D 2 receptory): např. D 1 i D 2 receptory využívající stejný neuropřenašeč mohou vykazovat velice odlišnou distribuci v rámci CNS  adrenergní  2 a dopaminergní D 2 receptory = často inhibiční autoreceptory buňky  dopamin uvolňovaný z terminály může cestou D 2 receptorů na tom samém presynaptickém zakončení inhibovat syntézu nebo výlev dalšího množství dopaminu  D 2 receptory tedy zpostředkovávají negativní zpětnou vazbu  modulují nebo ukončují dopamenirgní signalizaci vybrané synapse  autoreceptory nejen v nervovém zakončení, ale i na těle neuronu  adrenergní  2 receptory jsou lokalizovány na těle i terminálách neuronů locus coeruleus  v závislosti na své lokalizaci snižují frekvenci akčních potenciálů a výlev noradrenalinu Většina autoreceptorů (pokud ne všechny) jsou spřaženy s G i proteiny a inhibují výlev neurpřenašeče některým z následujících způsobů: inhibují napěťově ovládané Ca 2+ kanály aktivují dovnitř usměrňující K + kanály inhibují proteinkinasu A a tím mohou přímo ovlivňovat proteiny zapojené do procesu výlevu. Mechanismus, jakým se inhibice výlevu neuropřenašeče projeví, se může lišit podle toho, kde na neuronu se patřičný autoreceptor nachází.

28 Fyziologie katecholamergních receptorů  fyziologické odpovědi velmi širokospektré a různorodé (viz obrázek  adrenergní mapy)  závisí nejen na tom, který receptor je aktivován  závisí i na tom, na jakém neuronálním typu se daný R nachází  lokalizace receptoru ovlivňuje zejména nepřímou regulaci iontových kanálů cestou G-proteinů  tehdy závisí na tom, jaká je výbava membrány té které buňky určitými iontovými kanály Pro ilustraci: iontové kanály inhibované fosforylací proteinkinasou A mohou být převažující v jednom buněčném typu, zatímco iontové kanály fosforylací proteinkinasou A aktivované mohou dominovat v jiné neuronální populaci.  aktivace  -adrenergních receptorů spřažených s G s proteiny vede k aktivaci adenylylcyklasy a proteinkinasy A  podle neuronálního subtypu toto vyvolá buď inhibiční, nebo stimulační efekt  cAMP může regulovat cyklickými nukleotidy ovládané iontové kanály  v pyramidových buňkách kortexu a v hipokampu aktivace  -adrenergních receptorů vede k uzavírání na vápníku závislých draslíkových kanálů a zvyšuje tak pravděpodobnost excitace pyramidové buňky  v myokardu aktivace  -adrenergních receptorů vede k fosforylaci a aktivaci napěťově ovládaných Ca 2+ kanálů, což podporuje stimulační vliv adrenalinu a noradrenalinu na sílu a rychlost srdečních kontrakcí.  aktivace  1 receptorů spřažených s G q proteiny spouští fosfatidylinositolovou kaskádu  aktivace  2 receptorů, obvykle cestou G i proteinů, inhibuje mnohé neuronální funkce (pravděpodobně díky autoreceptorové funkci  2 receptorů)

29 Fyziologie katecholamergních receptorů

30 Phe Tyr DOPA DA NA MAO Reserpin, Tetrabenazin AMPT Carbidopa FLA-63 Amfetamin NA Tricyklická antidepresiva, amfetamin, imipramin, kokain 22 Clonidin DOPEG Iproniazid, Pargylin Fenoxybenzamin, phentolamin, propranolol, ergotamin NormetanephrinMHPG Tropolon, entacapon, tolacapon Farmakologie noradrenergní synapse... posiluje... blokuje AMPT  -methyl-p-tyrosin FLA-63bis-(1-methyl-4-homopiperazynyl- thiokarbonyl) disulfid MAOmonoaminooxidasa DOPEG3,4-dihydroxyfenylglykol MHPG3-methoxy-4-fenylglykol Phefenylalanin Tyrtyrosin DOPA3,4-dihydroxy- fenylalanin DAdopamin NAnoradrenalin COMT Fenylephrin, isoprenalin

31 reserpin, tetrabenazin – blokují VMATs a zabraňují plnění váčků MAO inhibitory – tranylcypromin, deprenyl (antidepresiva s vedlejšími účinky) COMT inhibitory – entacapone, tolcapone, tropolon Amfetamin – vysoce selektivní na NA synapsi, méně na DA  – blokátory: acebutolol, bisoprolol, esmolol, propranolol, atenolol, labetalol, carvedilol, metoprolol nebo nebivolol: redukují odezvy vyvolané sympatikem, bez vlivu na zdravé osoby v klidu; neselektivní  – blokátory mají antihypertenzní efekt (ať už díky snížení sekrece reninu ledvinami nebo snížením výdeje srdečního), negativní chronotropní a inotropní efekt; užívány v léčbě arytmií, hypertenze, prolapsu mitrální chlopně, infarktu myokardu, glaukomu, ev. v profylaxi migrény (ergotamin – konstrikce intrakraniálních extracerebrálních cév) Farmakologie noradrenergní synaspe  – blokátory (tabulka): snižují odpor a zvyšují žilní kapacitu, což vede k reflexní tachykardii, v závislosti na plasmatické koncentraci mohou vést k hypotensi, potenciálně snižují hladinu LDL a triglyceridů a zvyšují hladinu HDL

32 Farmakologie noradrenergní synapse Fenoxybenzamin (  - blokátor) Ergotamin (  - blokátor) Amfetamin (inhibitor zpětného vychytávání, stimulace uvolňování) Imipramin (inhibitor zpětného vychytávání) Propranolol (  - blokátor) Sympatomimetika:  : Fenylephrin  : Isoprenalin (isoproterenol)

33 Fyziologie katecholamergních receptorů – DA Rs  kaskády proteinkinas a proteinfosfatas ovlivněných aktivací D 1 -like receptorů jsou velmi různorodé a regulují mnoho typů iontových kanálů  odpovědi vyvolané aktivací D 2 -like receptorů jsou poněkud uniformnější a většinou vedou k inhibicí neuronů např. cestou aktivace dovnitř usměrňujícíh draslíkových kanálů  podílejí se také zřejmě na morfogenezi buněk a udržování neuronální struktury dospělého mozku  odpovědi vyvolané D 3 a D 4 receptory jsou zřejmě podobné odpovědím D 1 receptorů V závislosti na homo- či heterodimerizaci DA Rs se odvíjejí jejich funkce. Zdá se, že DA Rs mohou heterodimerizovat i s např. adenosinovými receptory.

34 Každý katecholaminergní receptor má v mozku svůj unikátní distribuční vzor. Některé receptory, jako např.  2 adrenergní receptory, jsou difúzně lokalizovány v rámci celého mozku, zatímco D 4 dopaminergní receptory obsahuje jen několik mozkových struktur. My se blíže podíváme na distribuci D 1 a D 2 dopaminergních receptorů.  D 1 a D 2 receptory jsou kódovány odlišnými geny a sdílejí jen asi 29% homologii  jejich distribuční vzorec v mozku je nicméně velmi podobný  mRNA těchto receptorů je koncentrována zejména v neostriatu  na mikroskopické úrovni ale segregují do odlišných neuronálních subpopulací.  D 1 receptory se vyskytují zejména na striatonigrálních buňkách – GABAergních neuronech, které obsahují také substanci P a dynorfin a projikují do substantia nigra , D 2 receptory jsou exprimovány především ve striatopallidálních buňkách – GABAergních neruonoech, které projikují do globus pallidus a neobsahují substanci P ani dynorfin, ale spíše neuropeptid enkephalin. Specifita rozložení receptorů ve striatu (a mozku obecně) je tedy odrazem spojů mezi jednotlivými mozkovými stukturami. Receptorová mRNA a její korespondující protein nemusí vždy kolokalizovat: např. protilátky proti D 1 receptorům ukazují na vysoké koncentrace protinu v neostriatu, kde je lokalizována a detekována i jeho mRNA. Nicméně tyto protilátky vykazují imunoreaktivitu i v substantia nigra, kde nebyla detekována mRNA D 1 receptoru. Pokud tedy těla nigrálních buněk neexprimují gen pro D 1 receptor, jak tam vysvětlíme jeho přítomnost naznačovanou imunohistochemicky? Zdá se, že nigrální D 1 receptory nejsou nigrálního ůvodu a zřejmě pocházejí z mRNA přepisované a překládané ve striatu a následně axonálně transportované do nigrálních zakončení. Distribuce katecholaminergních receptorů v mozku

35 Pomocí technik umožňujících zobrazit vazbu ligandu v intaktní živé tkáni lze prokázat abnormity v expresi receptorů v rámci různých neuropsychiatrický onemocnění (parkinskonismus, schizofrenie). Příkladem mohou být SPECT studie na D 2 receptorech, při kterých antipsychotikum haloperidol (antagonista D 2 Rs) kompetuje s radioaktivně značeným specifickým agonistou [ 123 I]-IBZM a postupně jej vyvazuje.

36 Co si pamatovat z dnešní přednášky  noradrenalin: transportéry, receptory, farmakologie  dopamin: transportéry, receptory, farmakologie  MAO


Stáhnout ppt "Neurochemie: Neuropřenašeče: katecholaminy (serotonin, acetylcholin, histamin) 4. přednáška."

Podobné prezentace


Reklamy Google