Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Komplement J. Ochotná. Komplement  systém asi 30 sérových a membránových proteinů (humorální složka nespecifické imunity)  složky komplementu jsou v.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Komplement J. Ochotná. Komplement  systém asi 30 sérových a membránových proteinů (humorální složka nespecifické imunity)  složky komplementu jsou v."— Transkript prezentace:

1 Komplement J. Ochotná

2 Komplement  systém asi 30 sérových a membránových proteinů (humorální složka nespecifické imunity)  složky komplementu jsou v séru přítomny v inaktivní formě  aktivace komplementu má kaskádovitý charakter

3  proteiny komplementu jsou syntetizovány především v játrech, v menší míře také tkáňovými makrofágy a fibroblasty  hlavní složky komplementu: C1-C9 (ústřední složkou je C3)  další složky komplementu: faktor B, faktor D, faktor P  regulační proteiny: C1-inhibitor, faktor I, faktor H, DAF, MCP, CR1, C4bp, inaktivátor anafylatoxinu, protein S, CD59 (protektin)

4 Funkce komplementu  opsonizace (C3b, C4b)  chemotaxe (C3a, C5a)  osmotická lýza (MAC C5b-C9)  anafylatoxiny (C3a, C4a, C5a)

5 Aktivace komplementu  alternativní cesta  klasická cesta  lektinová cesta

6 Riedemann N.C.

7 Alternativní cesta aktivace komplementu  C3 složka se samovolně štěpí na C3b a C3a  C3b se kovalentně váže na povrch nějaké částice (vlastní buňku, mikroorganismus) nebo reaguje s vodou a tím se inaktivuje  k navázanému C3b se připojí faktor B, který je štěpen faktorem D na Ba a Bb, vzniklý komplex C3bBb je stabilizován faktorem P (properdin) a funguje jako alternativní C3 konvertáza

8  C3 konvertáza štěpí C3 na C3a (chemotaxe) a C3b, který se dále váže na povrch částice (opsonizace), nebo dává vznik dalším C3 konvertázám  z některých C3 konvertáz vznikají komplexy C3bBbC3b, které fungují jako alternativní C5 konvertáza, která štěpí C5 na C5a (chemotaxe) a C5b (zahajuje terminální lytickou fázi)

9 Alternativní cesta aktivace komplementu

10 Klasická cesta aktivace komplementu  může být zahájena protilátkami IgG ( kromě IgG4 ) a IgM nebo tzv. pentraxiny (CRP, SAP – „proteiny akutní fáze“)  po vazbě protilátky např. na povrch bakterie, dojde ke změně její konformace a odhalení vazebného místa pro protein C1(q podjednotku)  C1 (C1q, C1r, C1s) po vazbě na 2 molekuly protilátky změní svoji konformaci a získá proteolytickou aktivitu – začne štěpit proteiny C4 a C2

11

12

13

14

15

16  fragmenty C4b a C2a se naváží na povrch napadeného mikroorganismu a vytvoří klasickou C3 konvertázu (C4bC2a), která štěpí C3 na C3a a C3b  poté se vytváří klasická C5 konvertáza (C4bC2aC3b), která štěpí C5 na C5a a C5b

17 Zde dřívější nomenklatura – záměna 2a za 2b

18

19

20 Lektinová cesta aktivace komplementu  je zahajována sérovým lektinem vážícím manosu (MBL)  MBL se váže na sacharidové struktury na povrchu některých mikrobů, po této vazbě štěpí C4 a C2  tato cesta je podobná klasické cestě

21 Terminální (lytická) fáze komplementové kaskády  Fragmenty C5b vytvoří komplex s C6, C7 a C8, tento komplex (MAC - ) se zanoří do lipidové membrány napadené b. a připojí se k němu do kruhu molekul C9, tak vzniknou v membráně póry a buňka může zlyzovat (G- baktérie, Protozoa, některé viry)  Fragmenty C5b vytvoří komplex s C6, C7 a C8, tento komplex (MAC - membrane attack complex ) se zanoří do lipidové membrány napadené b. a připojí se k němu do kruhu molekul C9, tak vzniknou v membráně póry a buňka může zlyzovat (G- baktérie, Protozoa, některé viry)  Většina mikroorganismů je vůči tomuto lytickému působení komplementu odolná (ochrana buněčnou stěnou)

22

23

24

25

26

27 Regulace komplementu a ochrana vlastních bb. před jeho působením  Aktivace komplementové kaskády je kontrolována plazmatickými a membránovými inhibitory  C1 inhibitor (C1-INH – inhibuje C1, při jeho deficitu → HAE)  DAF (decay-accelerating factor) – degradace C3 a C5 konvertázy

28 Regulace komplementu  faktor I za spolupůsobení kofaktorů: MCP (membrane cofactor protein), CR1, faktoru H a C4bp (C4 vazebný protein) – inaktivace C3b (C4b)  factor S (vitronectin) – inhibuje komplex C5bC6  CD 59 (protectin) – brání polymeraci C9 → vytvoření lytického póru  inaktivátor anafylatoxinu - inaktivuje anafylatoxiny (C3a, C4a, C5a)

29

30 Komplementové receptory  váží fragmenty složek komplementu (převážně C3b)  CR1 - na různých bb. (erytrocytech, granulocytech, monocytech a B lymfocytech) - odstraňování IK  CR2 - na B lymfocytech a FDC - aktivace B lymfocytů  CR3, CR4 - na fagocytech - účast v opsonizaci, adheze

31 4 základní funkce komplementu  opsonizace (C3b, C4b)  chemotaxe (C3a, C5a)  osmotická lýza (MAC C5b-C9)  anafylatoxiny (C3a, C4a, C5a)

32 Funkce komplementu  C3a, C4a, C5a – anafylatoxiny (= uvolnění histaminu a dalších vazoaktivních látek z bazofilů a mastocytů, zvýšená permeabilita kapilár)  C3b, C4b – opsonizace (váže IK na makrofágy a neutrofily a podporuje tím jejich fagocytózu; váže IK na erytrocyty a podporuje jejich odstraňování v játrech a slezině)  C3a, C5a – chemotaxe (přitahuje fagocyty do míst zánětu a zvyšuje jejich aktivitu )

33 Uplatnění komplementu - přehled  Zánět (degranulace mastocytů, zvýšená cévní permeabilita, kontrakce hladké svaloviny, chemotaxe, vycestování polymorfonukleárů, aktivace polymorfonukleárů, NK-bb. a makrofágů)  Odstraňování IK  Lýza buněk (G- baktérie, Protozoa, některé viry)  Opsonizace

34

35 Antigeny

36 Antigen (imunogen)  = látka, která vyvolává imunitní odpověď a reaguje s produkty této odpovědi (protilátkami nebo receptory na T lymfocytech)  Obvykle proteiny nebo polysacharidy (lipidy a nukleové kyseliny pouze v kombinaci s proteiny nebo polysacharidy)  Molekuly < 5 kDa nemohou vyvolat imunitní odpověď, optimální velikost molekuly antigenu pro vyvolání imunitní odpovědi je cca 40 kDa

37 Hapten  = malá molekula, např. nízkomolekulární chemická látka, která je schopna vyvolat specifickou imunitní odpověď pouze po navázání na makromolekulový nosič  (samostatný hapten není imunogenní)  Typicky léky (např.penicilinová ATB, hydralazin)

38 Epitop  = část antigenu, která je rozpoznávána imunitním systémem (lymfocyty- BCR, TCR; Ig)  lineární (sekvenční) epitop – rozhodující je složení AK  konformační epitop – rozhodující je terciární struktura

39  některé epitopy se nacházejí na povrchu antigenů (povrchové), některé uvnitř (interní)  zkříženě reagující antigeny – sdílí jeden a více stejných nebo podobných epitopů

40 Interakce antigen - protilátka  Vazebná místa protilátek (paratop) tvoří nekovalentní komplexy s odpovídajícími místy na molekulách antigenů (epitop)  Uplatňují se vodíkové vazby, elektrostatické a hydrofobní interakce, van der Waalsovy síly  Komplex antigen-protilátka je reverzibilní

41 Antigeny  endogenní - autoantigen (Ag pocházející z vlastního organismu) - arteficiální Ag (pozměněné vlastní Ag)  exogenní - cizorodá látka z vnějšího prostředí  alergen – exoantigen, který u vnímavého jedince může vyvolat patologickou (alergickou) imunitní reakci

42 Vlastnosti antigenu  Imunogennost proteiny > polysacharidy > komplexy makromolekul (glykoproteiny, nukleoproteiny, glykolipidy) > lipidy  specifičnost

43 Faktory ovlivňující imunogennost  Fyzikální:  rozpustnost – nerozpustné více imunogenní  molekulová hmotnost – ideální 5-40 kDa  el. náboj – Ag+ vyvolá tvorbu Ab- a naopak  Chemické:  struktura – počet determinant  degradovatelnost – „snadnost“ odkrytí determinant v antigen prezentujících buňkách (APC buňky)  Biologické:  biologická cizorodost  genetické a fyziologické dispozice organismu

44 Antigeny podle biologické cizorodosti  Autologní – antigeny stejného jedince (např. kožní štěp přenesený ze stehna na hrudník téhož jedince)  Syngenní – antigeny geneticky identických jedinců (např. jednovaječná dvojčata)  Allogenní (alloantigeny) – antigeny geneticky odlišných jedinců téhož živočišného druhu (např. ledvina matky transplantovaná její dceři)  Xenogenní (heterogenní) – antigeny pocházející od jedinců různého živočišného druhu (např. transplantace opičí ledviny člověku)

45 Vliv biologického systému na imunogenitu  Imunitní odpověď je řízena geny MHC, MHC glykoproteiny se uplatňují při prezentaci antigenu T buňkám  Imunitní odpověď je ovlivňována geny kódujícími T a B receptory a geny kódujícími různé regulační proteiny

46 Typy antigenů z hlediska prezentace antigenů  thymus dependentní antigeny  thymus independentní antigeny

47 Thymus dependentní antigeny  Častější, jde o většinu proteinových Ag  Specifická humorální imunitní odpověď na antigen vyžaduje spolupráci s T H lymfocyty, jinak není dost efektivní  Pomoc realizována ve formě cytokinů secernovaných T H lymfocyty

48 Thymus independentní antigeny  U malého počtu antigenů může být tvorba protilátek indukována přímo bez spoluúčasti T-lymfocytů  Jedná se zvláště o bakteriální polysacharidy, lipopolysacharidy a polymerní formy proteinů (např.Haemophilus, Str.pneumoniae)

49 Superantigeny  = proteiny (mikrobiální produkty), které mají 2 vazebná místa; jedním interagují s epitopem přítomným na všech MHCgpII, druhým interagují se strukturami přítomnými na mnoha různých molekulách TCR ( propojení T lymfocytu s APC)  stimulují polyklonálně a masivně  masivní aktivací T lymfocytů mohou způsobit šokové stavy  např.bakteriální toxiny (Staph.aureus, Str.pyogenes,Pseud.aeruginosa)

50 Rozdíl mezi vazbou antigenu a superantigenu

51 Sekvestrované antigeny  = autoantigeny, které jsou za normálních okolností před imunitním systémem ukryty a tudíž je nezná (např.oční čočka, testes)  Jsou-li při poškození „odkryty“, může na ně imunitní systém zareagovat (jedna z teorií vzniku autoimunitních procesů)

52 Imunologicky privilegovaná místa  mozek, oko, gonády  jsou chráněna před potencionálně poškozující zánětlivou imunitní reakcí  toto privilegované postavení však neplatí absolutně (viz RS)  tyto tkáně bývají při allogenní transplantaci odhojovány mnohem méně (rohovka)

53 Imunologicky privilegovaná místa  Mechanismy ochrany před imunitním systémem:  izolace od imunitního systému (hematoencefalická bariéra)  preference Th2- a suprese Th1-reakcí  aktivní ochrana proti efektorovým T-lymfocytům - nižší exprese klasických MHCgpI  exprese neklasických MHCgpI  produkce imunosupresivních cytokinů (TGFβ)  exprese FasL  Vyšší exprese membránových inhibitirů komplementu

54 Děkuji za pozornost


Stáhnout ppt "Komplement J. Ochotná. Komplement  systém asi 30 sérových a membránových proteinů (humorální složka nespecifické imunity)  složky komplementu jsou v."

Podobné prezentace


Reklamy Google