Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

30.04.2014 ZČU Plzeň. 1.Historie EU 2.Smlouvy EU 3.Současný stav politiky rozšíření 4.Evropský parlament – postoje poslaneckých frakcí.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "30.04.2014 ZČU Plzeň. 1.Historie EU 2.Smlouvy EU 3.Současný stav politiky rozšíření 4.Evropský parlament – postoje poslaneckých frakcí."— Transkript prezentace:

1 ZČU Plzeň

2 1.Historie EU 2.Smlouvy EU 3.Současný stav politiky rozšíření 4.Evropský parlament – postoje poslaneckých frakcí

3

4  Konrad Adenauer  Joseph Bech  Johan Beyen  Winston Churchill  Alcide de Gasperi  Walter Hallstein  Sicco Mansholt  Jean Monnet  Robert Schuman  Paul Henri-Spaak  Altiero Spinelli

5 Evropská unie vznikla se záměrem ukončit časté a krvavé války mezi sousedy, jež vyvrcholily 2. světovou válkou. V roce 1950 začíná hospodářské a politické sjednocování evropských zemí v rámci Evropského společenství uhlí a oceli, jehož cílem je zajistit trvalý mír. Zakládajících států je 6: Belgie, Francie, Itálie, Lucembursko, Německo a Nizozemsko. Atmosféru 50. let určuje studená válka mezi Východem a Západem. Maďarský protest proti komunistickému režimu umlčují v roce 1956 sovětské tanky. V následujícím roce vypouští Sovětský svaz první umělou družici Sputnik 1, a dostává se tak do vedení ve vesmírných závodech. V tomtéž roce 1957 je podepsána Římská smlouva, kterou se zakládá Evropské hospodářské společenství (EHS) čili „společný trh“.

6 Šedesátá léta jsou obdobím „kultury mladých“, hospodářství se daří; mimo jiné díky tomu, že země EU neuplatňují ve vzájemném obchodě cla. Zavádějí také společnou kontrolu produkce potravin, aby zajistily dostatek potravin pro všechny – a zemědělská produkce brzy dosáhne dokonce přebytků. Květen 1968 se do historie zapíše studentskými nepokoji v Paříži a takzvaná „generace roku 68“ dosáhne mnoha změn ve společnosti a v chování.

7 K 1. lednu 1973 vstupují do Evropské unie Dánsko, Irsko a Spojené království, čímž se počet členských států zvyšuje na devět. Krátká, leč brutální arabsko- izraelská válka z října 1973 vede v Evropě k energetické krizi a hospodářským problémům. Svržení Salazarova režimu v Portugalsku v roce 1974 a smrt generála Franka ve Španělsku v roce 1975 znamenají konec posledních pravicových diktatur v Evropě. V rámci regionální politiky EU se začínají převádět značné částky na podporu vytváření pracovních míst a budování infrastruktury v chudších oblastech. V evropských záležitostech se zvyšuje vliv Evropského parlamentu, jehož poslance mohou občané v roce 1979 poprvé volit přímo.

8 Po stávkách v gdaňských loděnicích v létě roku 1980 jsou jména polského odborového svazu Solidarita a jeho předáka Lecha Wałęsy známá po celé Evropě i světě. V roce 1981 se Řecko stává desátým členským státem a o pět let později do EU vstupují Španělsko a Portugalsko. V roce 1986 je podepsán Jednotný evropský akt. Jedná se o smlouvu, na níž je založen rozsáhlý šestiletý program zaměřený na řešení problémů volného obchodu mezi státy EU a která tedy vytváří „jednotný trh“. 9. listopadu 1989 dochází k zásadnímu politickému zvratu, který představuje pád berlínské zdi a otevření hranice mezi východním a západním Německem poprvé po 28 letech.

9 Následkem pádu komunismu ve střední a východní Evropě jsou si Evropané jako sousedé blíže. V roce 1993 je dobudován jednotný trh založený na „čtyřech svobodách“: volném pohybu zboží, služeb, osob a peněz. Devadesátá léta jsou též desetiletím dvou smluv, „maastrichtské“ Smlouvy o Evropské unii platné od roku 1993 a Amsterodamské smlouvy platné od roku Občany zajímá, jak zajistit ochranu životního prostředí a jak společně postupovat v bezpečnostních a obranných otázkách. V roce 1995 získává EU tři nové členy, Finsko, Rakousko a Švédsko. Dohody nesoucí jméno malé lucemburské vesnice Schengen postupně umožňují cestování přes hranice bez pasových kontrol.

10 Pro občany mnoha zemí se stává novým platidlem euro. Po útoku na budovy v New Yorku a ve Washingtonu provedeném 11. září 2001 unesenými letadly toto datum vchází do dějin jako počátek války s terorismem. Členské země EU začínají mnohem těsněji spolupracovat v boji se zločinem. Politické rozpory mezi východem a západem Evropy jsou s konečnou platností prohlášeny za ukončené, když se v roce 2004 připojuje k EU dokonce 10 nových zemí a v roce 2007 další dvě. V září 2008 na světové hospodářství doléhá finanční krize, která vede k užší hospodářské spolupráci mezi zeměmi EU. Všechny země EU ratifikují Lisabonskou smlouvu, která vstupuje v platnost dne 1. prosince Tato smlouva EU poskytuje moderní instituce a efektivnější pracovní metody.

11 Nové desetiletí začíná těžkou hospodářskou krizí, ale také nadějí, že investice do nových zelených a klimaticky vstřícných technologií a užší evropská spolupráce přinese trvalý růst a blahobyt.

12

13 Evropská unie používá vlastní soubor právních norem. Veškerá její činnost podléhá pravidlům stanoveným ve smlouvách, které byly dobrovolně a demokraticky ratifikovány všemi členskými státy Unie. Evropská komise, která navrhuje nové předpisy, například nemůže podávat návrhy týkající se oblasti, jež není upravena některou ze smluv. Smlouva je právní akt, jehož ustanovení jsou pro členské státy závazná. Smlouvy definují cíle EU a pravidla, jimiž se řídí činnost orgánů Unie. Dále vymezují způsob, jakým jsou přijímána rozhodnutí a také vztah EU vůči členským státům.

14 Smlouvy je třeba občas novelizovat, aby Unie mohla fungovat efektivně a transparentně a aby mohlo být udělováno členství novým státům a navazována spolupráce v nových oblastech (jako je například společná měna). Smlouvy také stanoví způsob schvalování nových právních předpisů, které pak členské státy začleňují do svých právních systémů. Úplné znění smluv, právních předpisů, rozsudků a legislativních návrhů lze najít v databázi EUR-Lex.

15 Smlouva o založení Evropského společenství uhlí a oceli  Podepsána: 18. dubna 1951  Vstoupila v platnost: 23. července 1952  Platnost skončila: 23. července 2002  Důvod přijetí: Dosažení provázanosti odvětví uhlí a oceli jednotlivých členských států, což mělo zamezit tomu, aby některá ze zemí začala mobilizovat své ozbrojené složky bez vědomí ostatních. Uvolnění napětí a posílení vzájemné důvěry po druhé světové válce. Platnost Smlouvy o ESUO vypršela v roce 2002.

16 Římské smlouvy – Smlouvy o EHS a EURATOMU  Podepsána: 25. března 1957  Vstoupila v platnost: 1. ledna 1958  Důvod přijetí: Založení Evropského hospodářského společenství a Evropského společenství pro atomovou energii  Přinesla tyto změny: Rozšíření hospodářské spolupráce  es_eec_cs.htm es_eec_cs.htm  es_euratom_cs.htm es_euratom_cs.htm

17 Smlouva o jednotných orgánech – Bruselská smlouva  Podepsána: 8. dubna 1965  Vstoupila v platnost: 1. července 1967  Důvod přijetí: Sloučení orgánů EU  Přinesla tyto změny: Vytvoření společné Komise a Rady pro všechna tři Evropská společenství (EHS, Euratom a ESUO). Nahrazena Amsterodamskou smlouvou.

18 Jednotný evropský akt  Podepsána: 17. února 1986 (Lucemburk) / 28. února 1986 (Haag)  Vstoupila v platnost: 1. července 1987  Důvod přijetí: Reforma evropských institucí v rámci příprav na přistoupení Portugalska a Španělska a urychlení rozhodovacího procesu umožňující zavedení jednotného trhu.  Přinesla tyto změny: V Radě bylo na další oblasti rozšířeno hlasování kvalifikovanou většinou, které členským státům ztížilo možnost uplatnit při hlasování právo veta. Zavedení tzv. postupu spolupráce a postupu souhlasu, díky nimž získal větší vliv Evropský parlament.  es_singleact_cs.htm es_singleact_cs.htm

19 Smlouva o Evropské unii – Maastrichtská smlouva  Podepsána: 7. února 1992  Vstoupila v platnost: 1. listopadu 1993  Důvod přijetí: Přípravná opatření na zavedení evropské měnové unie. Zavedla nové prvky politické unie (vymezila občanství, společnou zahraniční politiku a politiku v oblasti vnitřních záležitostech).  Přinesla tyto změny: Vytvoření Evropské unie a zavedení procesu spolurozhodování, díky kterému dostal při rozhodování větší slovo Evropský parlament. Nové formy spolupráce mezi členskými státy, například v oblasti obrany, spravedlnosti a vnitřních záležitostí.  maastricht_cs.htm maastricht_cs.htm

20 Amsterodamská smlouva  Podepsána: 2. října 1997  Vstoupila v platnost: 1. května 1999  Důvod přijetí: Reforma evropských institucí související s přípravou na přistoupení nových členských států.  Přinesla tyto změny: Doplnění, přečíslování a konsolidace Smlouvy o EU a Smlouvy o EHS. Transparentnější rozhodovací proces (častěji se začal používat tzv. postup spolurozhodování  rdam_treaty/index_cs.htm rdam_treaty/index_cs.htm

21 Niceská smlouva  Podepsána: 26. února 2001  Vstoupila v platnost: 1. února 2003  Důvod přijetí: Reforma evropských institucí zaměřená na jejich zefektivnění poté, co se počet členských států zvýšil na 25.  Přinesla tyto změny: Umožnila nové složení Evropské komise a pozměnila hlasovací systém v Radě.  treaty/index_cs.htm treaty/index_cs.htm

22 Lisabonská smlouva  Podepsána: 13. prosince 2007  Vstoupila v platnost: 1. prosince 2009  Důvod přijetí: Posílit demokratičnost a efektivitu Unie a vytvořit podmínky ke společnému řešení globálních problémů, jako je například změna klimatu.  Přinesla tyto změny: Udělila rozsáhlejší pravomoci Evropskému parlamentu, změnila systém hlasování v Radě, zavedla tzv. občanskou iniciativu, funkce stálého předsedy Evropské rady a vysokého představitele pro zahraniční a bezpečnostní politiku a diplomatický sbor EU.   _treaty/index_cs.htm _treaty/index_cs.htm

23 Lisabonská smlouva je mezinárodní smlouva, která mění zakládající smlouvy EU:  Zjednodušuje se celková struktura EU.  EU se stává právnickou osobou a nástupcem Evropského společenství a nahrazuje ho.  Evropská rada a Evropská centrální banka se stávají institucemi EU.  Charta základních práv EU se stává právně závaznou.  Smlouva o založení Evropského společenství se přejmenovává na „Smlouvuo fungování Evropské unie".  Zřizuje se stálý předseda Evropské rady volený na období 2 a půl roku, který bude zastupovat EU navenek a předsedat zasedáním Evropské rady.

24  Posilují se instituce pro zahraniční politiku.  Od roku 2014 se počet komisařů Evropské komise zmenšuje z 27 na 2/3 počtu členských států vybraných na základě rovného rotačního systému.  Evropský parlament se bude zabývat větším počtem legislativních oblastí a počet jeho členů se zmenší na 751.  Hlasování v Radě Evropské unie se od roku 2017 mění na systém „dvojí většiny“ (Rada schválí opatření, pokud ho podpoří 55 % členských států zastupujících alespoň 65 % populace EU)  Zavádí se úloha pro národní parlamenty při monitorování uplatnění principu subsidiarity.  Ulehčuje se postup tzv. „posílené spolupráce“, který je určený pro rozvoj jistých politik EU, když některé, ale ne všechny, členské státy chtějí jednat.

25 Listina základních práv Evropské unie (Charta základních práv)  Listina základních práv uznává řadu osobních, občanských, politických, ekonomických a sociálních práv občanů a rezidentů EU a promítá je do práva EU.  Obsahuje preambuli a 54 článků seskupených do sedmi kapitol: důstojnost, svoboda, rovnost, solidarita, občanská práva, soudnictví a obecná ustanovení.  Oblast působnosti: Listina se při dodržení zásady subsidiarity vztahuje na evropské instituce a za žádných okolností nemůže rozšířit pravomoci a úkoly, které jim jsou svěřeny ve Smlouvách. Listina se také vztahuje na země EU, pokud uplatňují právo EU.  lex.europa.eu/cs/treaties/dat/32007X1214/htm/C CS htm lex.europa.eu/cs/treaties/dat/32007X1214/htm/C CS htm  https://www.euroskop.cz/204/sekce/listina-zakladnich-prav-eu/ https://www.euroskop.cz/204/sekce/listina-zakladnich-prav-eu/

26

27 Region západního Balkánu se v mnohém liší od střední Evropy, což je jednou z příčin heterogenního přístupu EU k zemím regionu. Stabilita jednotlivých zemí se na rozdíl od střední Evropy dramaticky liší, a proto můžeme pozorovat individuální přístup EU na rozdíl od skupinového přístupu, kterého jsme byli svědky v případě velkého rozšíření v roce Státy západního Balkánu jsou na rozdíl od států VP, které mají pozemní a mořské hranice s Ruskou federací, obklopeny členskými státy EU, což přispívá k prioritizaci jejich vstupu ze strany EU. Přestože je region západního Balkánu zatížen několika zmraženými konflikty (Makedonie, Kosovo, Bosna a Hercegovina), perspektiva těchto států je stále mnohe více nakloněna jejich vstupu, než je tomu u států VP. Summit v Soluni, který se uskutečnil v červnu roku 2003, potvrdil statuty kandidátů či potenciálních kandidátů pro Albánii, Bosnu a Hercegovinu, Bývalou jugoslávskou republiku Makedonii, Chorvatsku, Černou Horu a Srbsko.

28 Albánie Stejně jako ostatní státy západního Balkánu získala Albánie v roce 2003 status potenciálního kandidáta. V roce 2012 doporučila Evropská komise udělení kandidátského statutu díky provedení reforem, vedoucím ke splnění hlavních z evropských kritérií. Některé členské státy však odmítly schválit udělení kandidátského statutu Albánii, rozhodnutí o udělení statutu bylo odloženo na červen V současnosti je kladen důraz na udržení provedených reforem v praxi a pokračování reformního procesu v dalších oblastech, především v oblasti jurisdikce a administrativy.

29 Bosna a Hercegovina V roce 2003 byl Bosně a Hercegovině udělen status potenciální kandidátské země. V současné době však v zemi přetrvává mnoho politických i strukturálních problémů, a proto se tamní politické elity v současnosti soustředí především na provádění reforem pro zlepšení životní úrovně v zemi. EU spolupracuje s Bosnou a Hercegovinou mimo jiné skrz speciálního reprezentanta EU, misi EUFOR/Althea či v rámci Společné zahraniční a bezpečnostní politiky EU. Od roku 2010 také občané Bosny a Hercegoviny získali bezvízový přístup do zemí EU.

30 Bývalá jugoslávská republika Makedonie Mezi kandidátské země EU se Bývalá jugoslávská republika Makedonie (FYROM) zařadila v roce Už od roku 2009 doporučuje Evropská komise otevření přístupových jednání, zatím k tomu však nedošlo. Zásadním problémem je nesouhlas Řecka, kterému vadí oficiální název státu „Makedonská republika“, protože se obává možných nacionalistických tendencí, ohrožujících teritoriální jednotu Řecka. Historický region Makedonie se totiž nalézá také v severní části řeckého státu. Připravovaným řešením je změna oficiálního názvu země.

31 Černá Hora Samostatný stát Černá Hora vznikl v roce 2006 odtržením od Srbska. Už v roce 2008 Černá Hora podala přihlášku do EU a od roku 2010 je kandidátskou zemí. Přístupové rozhovory probíhají od roku Ačkoliv země není členem EU ani eurozóny, jednostranně vyhlásila euro jako svou měnu v roce Island Island se funkčně přiblížil strukturám EU skrze členství v Evropském hospodářském prostoru, v Schengenském prostoru nebo Evropském sdružení volného obchodu a NATO. Přístupová jednání byla otevřena v roce 2010, od roku 2013 jsou však pozastavena z rozhodnutí islandské vlády. Pro Island je tradičním státním příjmem rybolov - odpor k jeho regulaci ze strany EU se stal jedním z důvodů proč ve volbách zvítězily euroskeptické strany.

32 Kosovo Tato země je většinou demokratických států uznávána jako autonomní stát, nicméně republika Srbsko si ho nárokuje jako svou vlastní autonomní republiku. Situace v Kosovu zatím není zcela stabilizovaná, v zemi stále působí jednotky KFOR a také mise EULEX, která zde přispívá k budování právního státu. Evropská unie také ustavila úřad speciálního reprezentanta EU pro Kosovo a kosovskou Mezinárodní civilní kancelář. Republika je v současnosti potenciálním kandidátem na členství v EU.

33 Srbsko Od roku 2003 bylo Srbsko za potenciálního kandidáta EU a roku 2009 země oficiálně zažádala o členství v EU na základě programu Evropské partnerství pro Srbsko. O čtyři roky později dostalo Srbsko status kandidátské země a v lednu 2014 začala první přístupová jednání. Pro hladký průběh jednání je pro Srbsko potřeba dosáhnout dohody v otázce Kosova. Proces v minulosti také ztěžovaly neshody s Rumunskem a politická otázka dopadení Radko Mladiće.

34 Turecko Ačkoliv je Turecko již od roku 1963 propojeno s Evropským hospodářským společenstvím a podání přihlášky do EU proběhlo již v roce 1987, získalo Turecko kandidátský status až na konci 90. let. V roce 2005 začala přístupová jednání, problémem nicméně zůstává schválení přídavného protokolu Ankarské asociační dohody o otázce Kypru v Turecku. EU proto zatím odmítá provizorně uzavřít jakoukoliv z projednávaných kapitol. Dalším problémem zůstávají například rozdíly mezi státním zřízením v Turecku a v členských státech EU nebo dodržování lidských práv v zemi.

35 Ukrajina V současnosti nemá Ukrajina status kandidáta ani potenciálního kandidáta. Diskuze o členství Ukrajiny v EU provází od počátku rétorika nepřipravenosti. Stav justice a lidských, občanských a politických práv byl až do dramatických změn na počátku roku 2014 klíčovou překážkou členství této země v EU. V roce 2013 na summitu EU- Ukrajina na Jaltě formulovali zástupci EU jako hlavní překážku politicky motivované věznění bývalé premiérky Ukrajiny Julie Tymošenkové. Ta však byla propuštěna v únoru 2014 po odstoupení vlády premiéra Azarova. V září 2011 evropský komisař pro rozšíření a politiku sousedství Štefan Fúle odmítl začlenit perspektivu členství Ukrajiny v EU do tehdy připravované aosciační dohody mezi EU a Ukrajinou. V reakci na únorové události na Ukrajině přijal Evropský parlament nelegislativní rezoluci, ve které poslanci zdůrazňují, že forma spolupráce skrz asociační dohodu není konečným cílem vztahů EU a Ukrajiny a že každá evropská země včetně Ukrajiny má právo zažádat o členství.

36

37 Frakce Evropské lidové strany (EPP) Vstup Chorvatska do Schengenu a do eurozóny považuje EPP za logický krok. (32) Skupina odsuzuje ruský tlak na státy VP. Považuje za klíčové udržet zájem zemí soluňského summitu na evropské integraci. V regionu západního Balkánu zdůrazňuje odpovědnost místních vlád k provedení reforem justice, demokratizace a rozvoje infrastruktury. Zdůrazňuje historickou zodpovědnost EU vůči zemím v regionu. Frakce je toho názoru, že kodaňská kritéria by měla být striktně dodržována. Přístupový proces závisí na individuálním výkonu jednotlivých zemí s přihlédnutím na absorpční kapacitu EU. Skupina EPP stála za vytvořením Parlamentního shromáždění Euronest, které podporuje dialog mezi zeměmi VP a EU a má přispívat k podpoře demokracie, prosperity, stability a bezpečnosti v regionu. 

38 Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu – S&D Frakce podporuje vstup států západního Balkánu a prosazuje pokračování přístupového procesu Turecka do EU. Dále klade důraz na podporu důvěry občanů EU v pozitivní socio-ekonomickou změnu v přistupujících zemích. Evropa je dle frakce založená na hodnotách solidarity a samotná úsporná opatření nemohou reagovat na hospodářskou krizi. Po přistupujících zemích proto frakce požaduje kromě přejímání acquis i zavádění sociálních standardů. Risk ztráty zemí západního Balkánu považuje Progresivní aliance socialistů a demokratů v Evropském parlamentu za neúnosný, a proto je nutné udržet rozšiřovací proces „naživu“ pomocí začlenění občanů jak v zemích regionu, tak uvnitř EU. Frakce volá po nové komunikační strategii, která by rozšíření udržela vysoko na žebříčku agendy EU, kandidátských zemí i potenciálních kandidátů. 

39 Aliance liberálů a demokratů pro Evropu (ALDE) ALDE zařadila dva body týkající se rozšíření do svého strategického programu. První z nich deklaruje prioritu ALDE zajistit pokračování přístupových vyjednávání s kandidátskými zeměmi a druhý vyzývá EU k aktivní podpoře interních reformních procesů v kandidátských zemích. (37) V reakci na vývoj lidských práv v Turecku zveřejnila ALDE prohlášení svého poslance v Evropském parlamentu, který podotkl, že Turecko nedělá v přístupovém procesu pokroky, a že nově zvolený Evropský parlament bude stát před otázkou, zda „celý proces raději neodvolat“. 

40 Skupina zelených / Evropské svobodné aliance (Greens / EFA) Frakce Greens / EFA obecně podporuje rozšíření EU. V regionu západního Balkánu poukazuje na problém korupce, se kterým se potýká celý region a který je třeba přednostně řešit. Frakce podporuje urychlenou liberalizaci vízového režimu s Kosovem. Dále v zásadě podporuje pokračování přístupového procesu Turecka do EU, které ale podmiňuje celou řadou reforme z turecké strany. Poslanci frakce Greens / EFA hlasovali v Evropském parlamentu proti otevření přístupových jednání s Islandem, protože návrh neobsahoval podmínku zamezení výlovu velryb. 

41 Evropská konzervativní a reformní skupina (ECR) Evropští konzervativci a reformisté podporují další rozšiřování Evropské unie především proto, že rozšiřování EU vede ke zvětšování jednotného vnitřního trhu. Postoj frakce je dále založený na tom, že každé další rozšíření EU má potenciál oslabit federální charakter EU. Frakce ECR zdůrazňuje „exaktní a rigorózní“ dodržování kodaňských kritérií a vyzývá Evropskou komisi k tomu, aby se ponaučila ze vstupu Rumunska a Bulharska. 

42 Konfederace evropské sjednocené levice a severské zelené levice (GUE / NGL) Evropští poslanci za frakci Evropská sjednocená levice a Severská zelená levice argumentovali pro navýšení rozpočtu EU během vyjednávání nového, víceletého finančního rámce mimo jiné tím, že si EU musí udržet schopnost se rozšiřovat. (43) (44)  Evropa svobody a demokracie (EFD) Pravicová euroskeptická frakce Evropa svobody a demokracie vystupuje proti vstupu Turecka do EU. Turecko podle poslance euroskupiny není oprávněno ke vstupu do EU geograficky, hodnotově ani politicky. 

43 DĚKUJI VÁM ZA VAŠI POZORNOST! Prameny:  Evropské hodnoty: „Aktuální stav rozšiřování Evropské unie“  © Prof. Dr. univ. Arsène Verny, M.E.S.


Stáhnout ppt "30.04.2014 ZČU Plzeň. 1.Historie EU 2.Smlouvy EU 3.Současný stav politiky rozšíření 4.Evropský parlament – postoje poslaneckých frakcí."

Podobné prezentace


Reklamy Google