Reflexiva Český jazyk a literatura Autor: Mgr. Eva Svobodová

Prezentace na téma: "Reflexiva Český jazyk a literatura Autor: Mgr. Eva Svobodová"— Transkript prezentace:

1 Reflexiva Český jazyk a literatura Autor: Mgr. Eva Svobodová
Inovace výuky na Gymnáziu Otrokovice formou DUMů CZ.1.07/1.5.00/ Český jazyk a literatura Reflexiva Autor: Mgr. Eva Svobodová

2 Reflexiva jsou zájmena odkazující k subjektu věty.
Dnes si svou kávu odnesu k sobě. Mohou to být personalia /sebe, sobě – si, se, sebou/ nebo posesiva /svůj/ Zvratná personalia neexistují v nominativu, posesiva využívají nominativ v ustálených rčeních a přeneseném významu /je svůj, už jsou svoji, svůj k svému/ CF.! Termínem „reflexiva“ se ovšem označují i reflexivní slovesa, a to buď tzv. reflexiva tantum /bát se/, nebo slovesa mající reflexivní podobu v některém významu /mít se – mít/.

3 Čeština používá reflexiva výrazně víc než ostatní jazyky, jimž se učíte:
Vztah zájmena k subjektu znamená použití reflexiva: Latina použije reflexivum jen ve 3. osobě: Já mám rád svou práci. Ty máš rád svou práci. On má rád svou práci. My máme rádi svou práci. Vy máte rádi svou práci. Oni mají rádi svou práci. Amo meum laborem Amas tuum laborem. Amat suum laborem. Amamus nostrum laborem. Amatis vestrum laborem. Amant suum laborem.

4 Použití reflexiva: * Reflexivum zastupuje jméno označující subjekt nebo přivlastňování posesorům/“vlastníkům“ v subjektu: Ukliďte po sobě. Vezmeme si to s sebou. Nech si svoje názory pro sebe. Svůj vzhled už nevnímáme. Reflexivum se může vztahovat i ke konateli děje vyjádřeného infinitivem: Paní učitelka nám dovolila přinést si svou oblíbenou hračku . Nechal ho zabývat se svými záležitostmi. Přivlastňujeme – li zájmeno subjektu, který není zcela totožný se skutečným posesorem, užijeme raději zájmeno běžně patřící k osobě: Držíme palce našim reprezentantům .

5 Substandardní použití reflexiva:
Reflexivum výjimečně označuje tutéž entitu jako výraz v objektu v ustálených výrazech spojených s jasnou situační představou /posuď smysl sdělení/: Piš čísla pod sebe. Zedník klade cihly na sebe. * Některá podobně utvořená spojení však vnímáme jako substandardní, nekultivovaná: Vracejte košíky na svá místa. Prosím vás o omluvení své dcery. Zájmeno „svůj“ se substantivizovalo v ustálených spojeních: Hleď si svého. Odešel po svých. Vrať se ke svým .

6 Doplň ve správném tvaru buď uvedené zájmeno, nebo reflexivum:
Román mě upoutal (jeho) obsahem. Všechny (mé) věci mám uloženy v (má) skříni. Kde máš (tvé) knihy? Myslil jsem, že (tvé) knihy jsou na stole. Bratr mě seznámil s (jeho) přáteli. V neděli pojedu s ním a s (jeho) přáteli na výlet. Nový spolužák se rychle cítil v (naše) třídě jako doma. Můžeme počítat jen s (naše) silami. Koupili jsme do (naše) knihovny nová Pravidla českého pravopisu. V (má) knihovně je mám už měsíc. Zkontrolujte si (vaše) překlady. Věříme (my a naši). Velitel přiznal, že nevěří (jeho) vojákům. Děti si (jejich) nové známé rychle oblíbily.

7 Doma bavíme (nás i naše) přátele.
Pozvali jsme třídního i s (jeho) manželkou. Každý stát se má postarat o (jeho) staré občany. Nevěřím (tvé) slibům, i když ty dnes (tvé) řečem možná věříš. (Má) práci jsem se vždy snažil dělat dobře. Nový učitel v (jeho) první hodině zajímavě vyprávěl o (jeho) účasti v zoologické expedici. (Vaše) zavazadla podejte k odbavení hodinu před odletem. To je (jeho) dům a do (jeho) domu ať si zve, koho chce. Na večírku vystoupili loutkáři i s (jejich) loutkami. Jendo, vzal sis (tvá) startovací pistoli? Máš i (tvé) stopky? Podívejme se na (náš) chlapce! Smrt Karla IV. byla (naši) předky dlouho oplakávána. Chci být průvodcem (tvůj) života. Pořiďte si do (váš) bytu tohoto pomocníka.

8 Použité zdroje Grepl Miroslav a kol. autorů Ústavu českého jazyka FF MU v Brně: Příruční mluvnice češtiny, NLN, 1996, ISBN ( , 21:37) Všechny objekty použité k vytvoření prezentace jsou součástí SW Microsoft Office nebo jsou vlastní originální tvorbou autora.