Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Problematika ohrožených dětí Hloubkové rozhovory Praha, 23.10.2008 VÝZKUM TRHU, MÉDIÍ a VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, VÝVOJ SOFTWARE MEDIAN, Národních hrdinů 73, 190.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Problematika ohrožených dětí Hloubkové rozhovory Praha, 23.10.2008 VÝZKUM TRHU, MÉDIÍ a VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, VÝVOJ SOFTWARE MEDIAN, Národních hrdinů 73, 190."— Transkript prezentace:

1 Problematika ohrožených dětí Hloubkové rozhovory Praha, VÝZKUM TRHU, MÉDIÍ a VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, VÝVOJ SOFTWARE MEDIAN, Národních hrdinů 73, Praha 9, tel.: , fax: , http: //www.median.cz, oficiální partner KANTAR MEDIA GROUP pro Českou republiku Exkluzivně pro:

2 Zpráva 2 Cíle projektu •Hlavní problémy výzkumu jsou: –Cílem celého projektu je vytvořit popis problematiky dětí, které vyrůstají v nepříznivých rodinných podmínkách. Jedná se o: •Nejpalčivější problémy dítěte •Přístup státu k problematice •Přístup státních orgánů v kontaktu s rodinami a dětmi •Přístup neziskového sektoru •Přístup odborné veřejnosti •Vnímání problémů veřejností. •Tato zpráva se týká kvalitativní fáze projektu, jejíž dalšími cíly bylo: –Získat uvedení do dané problematiky pro výzkumný tým, získat přehled a hlubší vhled do problematiky –Popsat základní problémy dětí, pokusit se definovat pojmy v oblasti –Otestovat v terénu formu dotazování pro další etapy –Získat seznam relevantních problémů pro vytvoření dotazníku pro kvantitativní výzkumy •Kvalitativní fáze projektu byla realizována pomocí tzv. hloubkových expertních rozhovorů. Obsahem rozhovoru byly dvě oblasti: –Mapování přístupu organizací neziskového sektoru k problematice (základní údaje o organizaci a jejích aktivitách) –Diskuse nad cílovou skupinou pociťovanými nejpalčivějšími problémy ohrožených dětí = dětí vyrůstajících v nepříznivých rodinných podmínkách

3 Zpráva 3 Základní informace o výzkumu •Metoda: kvalitativní výzkum •Technika sběru dat: Hloubkové (Indepth) rozhovory / expertní rozhovory –Byl vytvořen scénář rozhovoru s představitelem neziskové organizace obsahující tzv. podnětové otázky. Scénář v kvalitativním výzkumu není dogma, které je nutno při všech rozhovorech standardně dodržet. Naopak je nutno rozhovor přizpůsobit odpovědím respondentů. Scénář pro představitele neziskových organizací obsahoval: •Passport organizace (základní údaje o činnosti organizace, cílem, členech, pracovnících, zdrojích apod.) •Vyjmenování nejdůležitějších problémů ohrožených dětí, jejich prioritizace a hodnocení stavu současného řešení daného problému. –Scénář pro experty obsahoval pouze část týkající se problémů ohrožených dětí. Expert vystupuje jako osoba, nikoliv jako představitel organizace, byť v ní často pracuje. –Průměrná délka rozhovoru byla 1 hodina, avšak byly i rozhovory o délce 2,5 hodiny! •Počet uskutečněných rozhovorů = CELKEM 47 rozhovorů –1. etapa = 15 rozhovorů –2. etapa = 32 rozhovorů •Terénní sběr dat: – •Rozhovory byly se souhlasem respondenta digitálně nahrávány na diktafon. V případě nesouhlasu respondenta byl pořízen zápis – výpisky rozhovoru.

4 Zpráva 4 Popis metodologie •Výběr respondentů pro výzkum byl proveden zčásti pracovníky Nadace Sirius, zčásti realizátorem projektu. •Při výběru byly zohledněny různé druhy péče o ohrožené děti tak, aby byla pokryta celá problematika. •Respondenti byli telefonicky kontaktováni a byla s nimi domluvena schůzka v sídle jejich organizace. •Rekrutace respondentů probíhala nad očekávání dobře. Respondenti byli velmi vstřícní a ochotní ke schůzkám, zejména po vysvětlení účelu a cílů výzkumu. Jediným problémem byla časová zaneprázdněnost vrcholných představitelů, avšak i ta nebyla ve většině případů nepřekonatelná. •Na úvod rozhovoru byl představen cíl výzkumného projektu, stručně byla představena Nadace Sirius (její účel a plány do konce letošního roku) a byl / nebyl získán souhlas s nahrávkou rozhovoru. •Následně probíhal rozhovor podle bodů zmíněných výše. •Na závěr rozhovoru bylo respondentům sděleno, že výsledky výzkumu budou moci po jeho dokončení a zveřejnění zadavatelem získat, předběžně byli informováni o podzimní odborné konferenci a byl jim předán malý dárek. •Respondenti sami pak – v případě organizací – předávali svoje materiály, publikace, výroční zprávy apod., které jsou k dispozici u zpracovatele projektu. •Záznamy a zápisy poté byly zpracovány do podoby této zprávy a tato zpráva tvořila základ pro kvantitativní dotazníky a publikaci.

5 Zpráva 5 Seznam respondentů (1) •Představitelé státních orgánů (celkem 6 rozhovorů): –Ministerstvo práce a sociálních věcí, Oddělení sociálně právní ochrany dětí –Ministerstvo spravedlnosti, Odbor legislativní a analytický –Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Odbor prevence, speciálního vzdělávání a institucionální výchovy –Ministerstvo vnitra, Odbor prevence kriminality •Představitelé a vedoucí odborů sociálně právní ochrany dětí OSPOD (celkem 4 rozhovory): –OSPOD Kraj Vysočina –OSPOD Město Karlovy Vary –OSPOD Městská část Praha 2 –OSPOD Město Ústí nad Labem •Představitelé příspěvkových organizací – ústavní výchovy (celkem 8 rozhovorů): –Krajský dětský domov pro děti do 3 let, Karlovy Vary –Kojenecký ústav Thomayerovy nemocnice, Praha –Dětský domov / Kojenecký ústav Stránčice –Dětský domov Sázená (Velvary) –Dětský domov Pyšely –Dětský domov Ústí nad Labem –Výchovný ústav, střední škola, Obořiště u Dobříše –Výchovný ústav, SVP, ZŠ a ŠJ, Praha 9

6 Zpráva 6 Seznam respondentů (2) •Soudci zabývající se problematikou dětí (celkem 4 rozhovory): –Okresní soud Praha 5 –Okresní soud Praha 8 –Okresní soud Praha – západ –Okresní soud Praha – východ •Představitelé / ředitelé nadací a neziskových organizací (3 rozhovory v nadacích a 12 v neziskových organizacích, tj. celkem 15): –Amalthea, Pardubice –Arkáda, Písek –Barevný svět dětí, Praha –Fond ohrožených dětí, Praha –Linka bezpečí, Praha –Nadace rozvoje občanské společnosti, Praha –Nadace Naše dítě, Praha –Nadace Terezy Maxové, Praha –NATAMA, Praha –Poradna pro občanství, občanská a lidská práva, Praha –Rozum a cit, Říčany –Sdružení pěstounů, Třinec –Středisko náhradní rodinné péče, Praha –Střep – centrum pro sanaci rodiny, Praha –Triáda, Brno

7 Zpráva 7 Seznam respondentů (3) •Neziskové organizace - představitelé azylových domů, domů na půli cesty (celkem 3 rozhovory): –Azylový dům pro matky s dětmi, Praha –Dům tří přání, Praha –Dům na půli cesty, Kladno •Jako nezávislí experti byli dotázáni (celkem 6 rozhovorů): –Prof. MUDr. Jiří Dunovský, DrSc. –PhDr. Lenka Průšová –PhDr. Miloslav Kotek –Mgr. Marta Jeklová –JUDr. Šárka Špeciánová –Doc. PhDr. Lenka Šulová –MUDr. Miroslava Čechová •Celkem bylo realizováno 47 expertních kvalitativních rozhovorů.

8 Zpráva 8 Problematika ohrožených dětí a rodiny Definice a východiska

9 Zpráva 9 Ohrožené dítě –typologie a definice (1) •Ohrožené dítě jsme si definovali jako dítě, které je ohroženo ve svém přirozeném psychickém vývoji. Tento přirozený psychický vývoj může být ohrožen dvěma – někdy vzájemně se překrývajícími – faktory: –Rizika organického poškození (škodlivé faktory genetické, infekční, úrazy…) –Rizika vyplývající ze sociálního prostředí. •Pracovníci nadace definovali jako okruh svého zájmu v první etapě pomoc Nadace Sirius proti rizikům vyplývajícím ze sociálního prostředí, a proto se zabýváme pouze jimi. •Za teoretický základ jsme vzali zásady vývojové psychologie a odkaz českých psychologů a pediatrů (Matějček, Dunovský, Langmeier, Dytrych, Šturma aj.), protože tyto pojmy jsou v převážné většině v našem prostředí užívány a mají tradici. Jde pak o: –Týrání dítěte: •Tělesné týrání = tělesné ublížení dítěti, nebo vědomé odmítnutí zabránit takovému stavu •Psychické týrání, zejména emoční = pohrdání, terorizování, izolování, korumpování, odpírání emoční opory •Poškozování různými opatřeními či zákroky určenými původně k jeho prospěchu = nevhodně vedený výslech na policii, zákroky sociálního odboru, ohrožení vývoje dětí vychovávaných mimo rodinu apod. •Organizované týrání = vraždy za účelem prodeje orgánů, únosy dětí, otrocká práce, donucování k prostituci apod.

10 Zpráva 10 Ohrožené dítě – typologie a definice (2) –Zneužívání dítěte = využívání dítěte k vlastnímu prospěchu: •Zneužívání k práci •Sexuální zneužívání •Manipulace s dítětem (např. po rozvodu rodičů, v rodinných vztazích apod.) –Zanedbávání dítěte = vážné opomíjení rodičovské péče nezbytné pro dítě •Nedostatek výživy, oblečení, přístřeší, hygieny a ochrany před nebezpečím •Nedostatečné zajištění řádné školní docházky a přiměřeného dohledu nad studiem •Nedostatečný zájem a dozor nad tím, kde dítě pobývá, s kým se stýká apod. •Všechny výše uvedené formy ohrožení dítěte vedou k tzv. psychické deprivaci dítěte, která je definována jako nedostatečné uspokojování psychických potřeb po určitou dlouhou dobu. Mezi základní psychické potřeby pak patří: –Potřeba podnětové proměnlivosti (stimulace = různost podnětů dostávajících se dítěti) –Potřeba kognitivního řádu (smysluplné a srozumitelné struktury uspořádání podnětů) –Potřeba emoční vazby (specifické osoby, k níž je dítě vázáno těsně a stabilně) –Potřeba autonomie (nezávislosti, sebenaplnění, osobní integrity) –Potřeba otevřené budoucnosti (naděje do budoucna, možnost volby) –Potřeba akceptovatelné vlastní minulosti (osobní identity). •Jinými slovy: sociálně ohrožené dítě je dítě ohrožené psychickou deprivací, tj. neuspokojováním výše uvedených psychických potřeb (byť jen jedné).

11 Zpráva 11 Hlavní problémy v řešení případů ohrožených dětí Shrnutí výsledků rozhovorů

12 Zpráva 12 Problematika legislativní (1) •V oblasti péče o ohrožené děti existuje množství legislativních norem a opatření, která si částečně vzájemně odporují a částečně nepokrývají dostatečně celou problematiku. To je způsobeno jednak velkým množstvím zainteresovaných státních orgánů (viz graf) a na druhé straně malou ochotou zákonodárců tento problém řešit. Zatímco problém mnoha subjektů se začíná řešit, problémem komplexní revize a vytvoření nové legislativy se opět zabývají ministerstva nekoordinovaně. •Rozhodování soudů je – z hlediska dítěte – pomalé. Soudci mají – podle sdělení – v průměru 200 otevřených spisů a jakousi normu vyřešit cca 40 měsíčně z nich. Bylo by třeba urychlit rozhodování v této oblasti, a to posílením soudů, což je ovšem obecný problém soudního systému v České republice. •Dalším problémem je způsob fungování práva obecně: vyjde-li nová zákonná norma, soudci ji nastudují a dále postupují podle toho, jak který soudce zákon chápe (vytváří se tak judikatura); problém je, že pokud je zákon nejasný, nejednoznačný, vzájemně si odporující, mohou dva soudci dojít k odlišným závěrům. •Dále je třeba změnit institut projevení zájmu o dítě (stačí napsat jednou za měsíc pohled a dítěti je blokován odchod z dětského domova) a ztížit předání dítěte do ústavní výchovy.

13 Zpráva 13 Problematika legislativní (2) •Na legislativě v péči o ohrožené děti se podílí 5 ministerstev + rada vlády. Všechna ministerstva se přitom domnívají, že jim daný úsek patří. Mezi zaměstnanci panují různé obavy, co bude, když ke sjednocení pod jeden úřad dojde. Existuje např. spor, zda péče o děti v dětských domovech je spíše záležitost sociální práce, nebo záležitost výchovy a vzdělávání (MPSV vs. MŠMTV). Přitom některé rysy péče o děti nemají žádné logické či ani vědecké zdůvodnění. •Je podceněna konkrétní práce OSPOD, a to jak materiálně, tak počtem sociálních pracovnic. Počet sociálních pracovnic na počet případů znemožňuje, aby sociální pracovnice vykonávaly skutečnou sociální práci a hlavně prevenci. Naopak přispívá k formálnímu řešení případů, které je v zásadě nejrychlejší, a záleží tak na konkrétní osobnosti dané pracovnice, jak k danému případu přistoupí. Sociální práci pak saturují neziskové organizace s pověřením pro výkon sociálně právní ochrany dětí. •Problémem legislativním je přesunutí OSPOD pod působnost obcí, které se datuje od reformy veřejné správy. Obce často nemají zájem na řešení problematiky, krátí rozpočty OSPODům, protože jde o politické orgány, jsou v podstatě neustále pod tlakem nějakých voleb (volby do obcí, do parlamentu, senátu = všechny tyto volby na komunální úrovni zajišťují právě představitelé obcí). Podle vedoucích OSPOD by měly tyto orgány patřit pod MPSV.

14 Zpráva 14 Problematika legislativní (3) •Problémem – zdá se – není jen obsah legislativy, ale výklady legislativy různými zúčastněnými orgány a využíváním legislativy ke zjednodušení práce (např. zneužívání možností předběžného opatření v O.S.Ř.) a dále nedodržování legislativy (např. lhůt). •Velký problém je potom institut „projeveného zájmu“ biologických rodičů zanedbávaného, zneužívaného, týraného, nebo např. i odloženého dítěte, který brzdí osvojování dětí a předávání dětí do rodin. •Dalším problémem je kodifikace postavení pěstounů, opatrovníků, osvojitelů v právním řádu. •V oblasti se však něco přeci jen děje: –Vzniká rada vlády pro rodinu a dítě (účast ministrů zúčastněných resortů) pod vedením předsedy vlády. –MPSV vypracovává novou koncepci péče o ohrožené děti. K této koncepci ustavilo expertní skupinu, která má koncepci dopracovat. Skupina vzniká za spolupráce MPSV a MŠMTV. –Ministerstvo vnitra rozjíždí projekt Systém včasné intervence, který na základě současných zákonů a výpočetní techniky se snaží integrovat na úrovni obcí zúčastněné orgány (Policie ČR, OSPOD, školy…). Projekt je schválen vládou. •Jak je však vidět, opět jde o izolované aktivity. •V zásadě se všichni shodují, že legislativní stav a jeho praxe znamená, že záleží vždy na zúčastněných lidech a jejich dobré vůli, než že by některá práva dětí byla jasně stanovena.

15 Zpráva 15 Problematika metodiky a standardů (1) •Neexistuje metodika diagnostikování a vyhledávání případů ohrožených dětí v populaci. Resp. metodika byla teoreticky vytvořena skupinou psychologů (Matějček, Langmeier…) a pediatrů (Dunovský…), avšak není v praxi používána a dále rozpracovávána, spíše si jednotlivé skupiny přinášejí nové a nové náměty a metody, než by se rozpracovávalo to, co již bylo uděláno. •Metodika by měla obsahovat činnosti lékařů – pediatrů, učitelů atd. při vyhledávání a diagnostikování dětí ohrožených psychickou deprivací a měla by být rovněž legislativně vyžadována. •Orgány OSPOD nemají od MPSV zadány standardy práce s ohroženými dětmi. Zatímco v oblasti sociální péče takové standardy ministerstvo připravilo, pro oblast sociálně právní ochrany dětí nikoliv. Oddělení na MPSV nemá na tuto činnost kapacitu (jak tabulkovou, tak lidskou), a proto metodické vedení OSPOD není důsledné. Opět záleží na lidech, není systém. •Rovněž metodika neziskových organizací pracujících s pověřením pro výkon sociálně právní ochrany dětí je v některých případech diskutabilní. Nikdo ji totiž nekonzultuje z odborného hlediska, vzniká většinou „praxí“. Jen málo organizací jí má vytvořenou a odborně oponovanou, tištěnou a ověřitelnou. •Metodické vedení není ani u soudů, záleží na soudci a jeho citu, zda preferuje v daném případě rodinu, nebo ústavní výchovu. Soudci zabývající se problematikou se sice scházejí, avšak jejich koordinační aktivita a sdělování zkušeností je opět založena na zájmu, nikoliv na systému.

16 Zpráva 16 Problematika metodiky a standardů (2) •Velkým problémem je střetávání mnoha disciplín v metodice práce s ohroženými dětmi, a to: –speciální pedagogiky (dítě jako objekt a subjekt výchovy a vzdělání), –pediatrie / sociální pediatrie (dítě jako objekt a subjekt zdravotní péče), –sociální práce (dítě jako objekt a subjekt sociální pomoci), –pohledu právního (postavení dítěte a rodiče v právním řádu), –pohledu policejního (dítě jako delikvent / kriminálník) –a psychologie a neschopnost propojit tyto pohledy interdisciplinárně a spolupracovat. •Jde tedy nejen o resortismus LEGISLATIVNÍ / ORGANIZAČNÍ, ale i resortismus v MYŠLENÍ zúčastněných lidí.

17 Zpráva 17 Problematika prevence a sanace rodiny •Státní orgány (OSPOD), které by měly vykonávat i preventivní péči a sanaci rodin, díky výše uvedeným důvodům tuto činnost nestíhají provádět. •Oblast je tedy „předána“ neziskovému sektoru. Neziskový sektor však s touto oblastí teprve začíná. Prozatím se nám zdá, že jedinou skutečně fungující významnou organizací s kvalitní metodikou a zkušenostmi pro prevenci a sanaci je jedna organizace v Praze (i když prý vznikají další v jiných městech). •Oproti velmi silně zastoupeným činnostem v oblasti náhradní rodinné péče, je tato oblast poddimenzována i v oblasti neziskového sektoru, patrně proto, že je v našem prostředí nová. •Veškerá sanace opět funguje jen na základě toho, že si ohrožená rodina centrum pro sanaci rodiny sama najde, popřípadě - pokud má čas – jí centrum pro sanaci doporučí pracovnice OSPOD. •Neexistuje tedy systém prevence, který by vyhledával ohrožené rodiny a předával je (místo soudu) k pomoci a sanaci!!! Přitom z logiky věci by právě pomoc rodinám a jejich sanace PŘEDEM mělo být prioritou! •Pracovníci OSPOD pak někdy nechápou sanaci rodiny a pomoc rodině jako dlouhodobý, časově náročný proces (např. dotazují se po měsíci konzultací na výsledek sanace apod.). •Chybí tedy: –Více konkrétní preventivní a sanační práce v terénu. –Standardy pro doporučování sanace a prevence u státních orgánů. –Osvěta v této oblasti.

18 Zpráva 18 Problematika náhradní rodinné péče a ústavní výchovy (1) •Problematika ústavní výchovy a náhradní rodinné péče spolu úzce souvisí, jde o dvě možnosti umístění dítěte v případě zásahu státu proti rodině. •Obecně se má za to, že ústavní péče přináší jiné formy psychické deprivace a není tudíž řešením situace dítěte. Bohužel však vždy budou děti, které nebude možné dlouhodobě umístit do náhradní péče. •Náhradní rodinná péče: –Prvním problémem je nedostatek pěstounských rodin. Ačkoliv tuto formu péče neziskový sektor i odborníci jednoznačně preferují, existuje v ČR nedostatek vhodných pěstounských rodin. Pak se stává, že rodiny, které jsou ochotny být pěstouny, mají v náhradní rodinné péči až 18 dětí. Nedostatečná bude i příprava rodin. –S tím souvisí legislativní problém, že nemáme v ČR institut profesionálního pěstounství, tj. možnost, že rodina bude „zaměstnána“ jako pěstouni. –Dalším problémem jsou dlouhé čekají doby týkající se rozhodnutí o umístění do náhradní péče. Ty komplikuje institut tzv. zájmu o dítě a další faktory. –Problematika náhradní rodinné péče se jeví jako významně obsazená neziskovým sektorem. Existují neziskové organizace pro práci s pěstounskými rodinami (psychologické poradenství, právní poradenství, pobyty pro rodiny s dětmi, pohlídání dětí, aby si pěstouni mohli oddychnout apod.). Problematika je metodicky a obsahově hojně popisována, je činěna osvěta, jsou zpracovány publikace a příručky pro pěstounské rodiny, neziskové organizace se podílejí na přípravě pro pěstounství apod. Neznamená to, že by oblast byla plně saturována, ale jen to, že v ní působí již dnes mnoho subjektů a pomoci. –Nedostatečná je pozornost státu vůči náhradní péči, negativní postoj některých státních orgánů vůči ní a společenské i materiální ocenění pěstounských rodin.

19 Zpráva 19 Problematika náhradní rodinné péče a ústavní výchovy (2) •Ústavní výchova: –Prvním problémem ústavní kolektivní výchovy je její kolektivnost a neosobnost způsobující další psychické deprivace. V současnosti se patrně většina dětských domovů snaží alespoň částečně přiblížit svůj provoz zařízením s „rodinější“ výchovou: budování malých skupinek (zejména sourozenců) dětí, střídání pouze 2-3 pracovníků u skupiny a další opatření. Nicméně opatření narážejí jednak na povahu zařízení a na druhém místě i na pracovně-právní předpisy a nařízení v dané oblasti (nutnost dodržovat pracovní dobu pracovníků a neplatit tak přesčasy apod.). –Druhým problémem je roztříštěnost řízení kolektivní výchovy (dítě putuje podle věku mezi rezortními ministerstvy). Snahy o sjednocení pod jedno ministerstvo pak vyvolávají obavy pracovníků a nejistotu, která se přenáší i na děti. –Dalším problémem je, že některé děti jsou svými rodiči „blokované“ v dětském domově, není možné je předat do náhradní péče a ačkoliv se dětský domov nebrání a podporuje přemístění dětí do rodin, nemůže jej realizovat kvůli blokaci ze strany rodičů. –Problémy činí i právní postavení vedení dětského domova vzhledem k dítěti. Pokaždé, když je potřeba za dítě něco vyřídit na úřadě (žádost o dávku, vydání občanského průkazu apod.), musí vedení ústavu žádat soud o povolení, že může dítě v dané jedné konkrétní věci zastupovat. To přináší administrativu a odvádí od práce s dětmi. –Dalším problémem je obecný postoj veřejnosti, zejména některých představitelů neziskového sektoru k dětským domovům. –Problémem jsou i selhání náhradní rodinné péče, kdy se dítě vrací zpět do ústavu. Takové dítě již NECHCE zpět do náhradní rodinné péče.

20 Zpráva 20 Problematika vstupu do života •Po skončení ústavní výchovy (někdy i po náhradní rodinné péči) nastává velký problém ve vstupu do života. Ačkoliv se vlastně již nejedná o dítě, ale o dospělého, vyžaduje pomoc. Problémy jsou: –Při nalezení bydlení a možnosti bydlení si zaplatit. –Při nalezení práce (děti z ústavní výchovy, ale i z náhradní péče mívají průměrně nižší vzdělání než děti z rodin a tudíž menší šanci získat stálou práci). –V návycích (zejména z ústavní výchovy), kdy osoba není zvyklá věci samostatně řešit. –V tom, že člověk přestává být chráněn dětským domovem před biologickou rodinou, nebo partou apod. (dostává od státu pro začátek nějaké peníze). •Z hlediska pomoci těmto „dětem“ fungují tzv. domy na půli cesty, avšak ty: –Poskytují přístřeší za úplatu na omezenou dobu (1 rok, půl roku apod.).. Pokud se nepodaří překonat některou z výše uvedených překážek, končí mladý člověk na ulici. –Není jich dostatek na množství dětí, které odcházejí z ústavní péče. –Odborná péče, metodika a standardy práce s těmito „dětmi“ opět nejsou vypracovány.

21 Zpráva 21 Děkujeme za pozornost.


Stáhnout ppt "Problematika ohrožených dětí Hloubkové rozhovory Praha, 23.10.2008 VÝZKUM TRHU, MÉDIÍ a VEŘEJNÉHO MÍNĚNÍ, VÝVOJ SOFTWARE MEDIAN, Národních hrdinů 73, 190."

Podobné prezentace


Reklamy Google