STŘEDOVĚK. Datum: 7. 2. 2014 Projekt: Kvalitní výuka Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0731 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_135 Jméno autora: Mgr. A. Miloslava.

Prezentace na téma: "STŘEDOVĚK. Datum: 7. 2. 2014 Projekt: Kvalitní výuka Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0731 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_135 Jméno autora: Mgr. A. Miloslava."— Transkript prezentace:

1 STŘEDOVĚK

2 Datum: 7. 2. 2014 Projekt: Kvalitní výuka Registrační číslo: CZ.1.07/1.5.00/34.0731 Číslo DUM: VY_32_INOVACE_135 Jméno autora: Mgr. A. Miloslava Svobodová Název práce: Historie odívání – Středověk Předmět: Navrhování Ročník: 3. Časová dotace: 45 minut Vzdělávací cíl: seznámení s historií odívání ve středověku a oděvními prvky a siluetami typickými pro toto období Pomůcky: PC Poznámka: Tento materiál je součástí tematického balíčku realistické studie a základy navrhování Inovace: Mezipředmětové vztahy – Modelování, PCV, Konstrukce střihů - zapojení audiovizuální techniky do výuky – popis daného historického období z hlediska vývoje oděvu, materiálu, oděvních prvků a siluet. Téma obsahuje zadání úkolu, kde si žáci vyzkouší přenést inspiraci historickým oděvem do nové podoby.

3

4

5 AUTOR FOTOGRAFIÍ A KRESEB: Mgr.A. MILOSLAVA SVOBODOVÁ

6 ODÍVÁNÍ ROMÁNSKÉ Doba stěhování národů bývá označována jako doba zmatků trvajících několik století. V umění ani oděvu nevznikl jednotný sloh. Evropa byla zmítána nájezdy Gótů, Sasů, Vikingů a jiných "barbarských" národů. Drsnější podnebí i jezdecký způsob života ovlivnily jejich odívání. Muži nosili tuniku, která navázala na tuniku antickou, a k ní kalhoty. Tento nový módní prvek znamená z hlediska vývoje odívání pokrok. Vždyť teprve od této doby se evropský oděv výrazně dělil na mužský a ženský. Mezi nově vzniklými celky byla nejvýznamnější říše francká. Karel Veliký, král Franků a od r. 800 n. 1. i římský císař, ovládl ohromné území sahající od Biskajského zálivu na severu až po střední Itálii. Na troskách tohoto císařství vyrostly pak státy středověké Evropy. Tato politická situace ovlivnila výrazně i vývoj oděvu. Ten nese stopy antických tradic, Byzance, i nové prvky z doby stěhování národů. Po konci prvního tisíciletí přicházejí léta náročnějšího a zjemnělejšího způsobu života. Uměleckým vyjádřením se stal nový sloh -románský. Název dostal podle románských zemí Itálie a Francie. Uspořádání společnosti ve středověku mělo výrazně třídní charakter. Středověkou společnost ovládala církev, proto bylo i umění v jejích službách.

7 Třídní rozdělení Třídní rozdělení středověké společnosti se výrazně prosadilo i v románském oděvu. Móda v pravém smyslu slova byla věcí šlechty a duchovenstva. Lidový oděv byl jednoduchý a přiměřený praktickým potřebám. V románské době se oděv vládnoucí třídy odlišoval výhradně materiálem a ozdobami. Střih oděvu byl totiž tak primitivní, že nesledoval téměř individuální rozdíly v proporcích. (Šíře tkaniny zůstávala stejná, ať byl oděv určen pro štíhlou nebo silnou postavu.) Vyšší společenské vrstvy zhotovují své oděvy z jemně zpracovaných materiálů, pestře barevných a zdobených vyšívanými lemy. Materiálem oděvu poddaných byly podomácku tkané vlněné nebo lněné tkaniny nevýrazných barev. (Kronika Karla Velikého dokládá, že sedláci měli nařízeno nosit tmavé a nenápadné barvy, aby se na první pohled odlišili od urozených lidí.) V této době se oděvy vyrábějí ještě podomácku. Před vznikem krejčovských cechů vznikaly i na hradech v Čechách řemeslné dílny, kde ženy nevolnice vykonávaly všechny práce od předení, tkaní, barvení tkanin až po šití a vyšívání oděvů. První krejčovské cechy se v západní Evropě formují až koncem 11. století.

8 Mužský oděv Mužský oděv se v době románské výrazně odlišil od oděvu žen. Svrchní oděv tvořila tunika. Její délka byla různá. Vznešení lidé nosili hedvábnou tuniku dlouhou až na zem, s bohatě zdobenými lemy, zatímco prostá tunika sahající ke kolenům byla tehdy jednotným oděvem pracujícího lidu. V pase se tunika podvazovala. Měla dlouhé rovné rukávy zužující se k zápěstí, které byly sešity v jediném švu. Pod tuniku se již ve větší míře oblékala spodní plátěná košile. Byla tvarově shodná s tunikou, avšak delší, takže její lem přesahoval spodní okraj tuniky. Spodní i svrchní tuniku doplňovaly dlouhé kalhoty. Připomínaly spíše punčochy sešité ze dvou částí. Krátký plášť sepnutý sponou na pravém rameni byl shodný s pláštěm římských mladíků. Na cesty a do nepohody nosili muži do zvonu střiženou pelerínu, kterou oblékali přes hlavu.

9 Ženský oděv Ženy vyšší společenské třídy si na sebe oblékaly v přesném pořadí několikerý oděv. Podobně jako v Byzanci zahaloval celou postavu a zastíral tvar těla. Spodní bílý košilovitý oděv s těsnými rukávy připomínal římskou tuniku intimu. Zastával vlastně funkci spodního prádla. Svrchní oděv měl podobný střih, ale jeho rukávy byly široké, zdobené vyšívanými lemy. Ozdobné lemy, které výrazně člení ženský svrchní oděv, nebyly jen okrasou. Spojovaly tkaninu ve švech, zpevňovaly ji. Z hlediska vývoje odívání to byla novinka. I ženský oděv doplňoval bohatě řasený plášť.

10 Úprava hlavy Ve středověku se vdaná žena od svobodné dívky odlišovala úpravou hlavy. Vdané ženy nosily vlasy zakryté šátkem nebo závojem. Šátek, jemná plátěná rouška, obepínal bradu a kryl i hrdlo. Úpravě šátku se věnovala velká pozornost a zůstal důležitou složkou odívání i v dalších stoletích. Symbol vdané ženy -"zavinutí" hlavy šátkem -se dodnes uchoval v lidových krojích a byl součástí svatebního obřadu. Svobodné dívky nosily vlasy nezakryté. Dlouhé vlasy spojovaly do pramenů obtočenými pásky tkanin, nebo je nechávaly volně rozpuštěné splývat po ramenou. Bohaté dívky používaly jako ozdob obroučky a čelenky, právě tak jako bohaté ženy zaměnily prostou roušku za jemný závoj půvabně řasený kolem hlavy. Mužský účes navazuje na antickou tradici krátkých vlasů. Většina mužů nosí vyholenou tvář. Vousy jsou odznakem vysokých světských a církevních hodnostářů.

11 Obuv Obuv není příliš rozmanitá. Nosí se kožené, doma šité boty ke kotníkům. Muži někdy obouvají vyšší boty sahající do půli lýtek. Už v této době se začíná objevovat obuv s protaženými špičkami. Její rozšíření však spadá až do doby gotické.

12 GOTICKÉ ODÍVÁNÍ Středověk byla epocha plná rozporů. Společnost, v jejímž čele stáli feudálové a církev, byla výrazně diferencovaná, což se projevilo výrazně i v odívání jednotlivých společenských vrstev. Módu určovala vysoká šlechta a ostatní ji kopírovali a přizpůsobovali svým praktickým potřebám. Hromadění obrovského bohatství a vytváření kulturních hodnot na jedné straně bylo vykoupeno poddanstvím a kulturní zaostalostí na straně druhé. 12. a 13. století bylo dobou křižáckých výprav do Palestiny. Účastníci výprav se seznámili s vyspělou arabskou vzdělaností a mnohému se naučili. Od té doby se v Evropě začaly pěstovat nové plodiny, jako je rýže, meruňky, melouny, citróny. Křižácké výpravy se zasloužily i o rozvoj evropské módy. Z Východu se k nám dostaly výrobky arabských řemeslníků, jemné mušelínové tkaniny, ozdobné předměty ze skla a slonoviny nebo z kůže. Vedle jemných vlněných, bavlněných i hedvábných tkanin se dovážely i první parfémy. To vše působí na vytváření nové gotické módy. Evropským politickým a kulturním střediskem se stává Francie. Nový životní styl přinesl i novou etiketu (formu společenského chování), která se stala trvalým dědictvím evropské vzdělanosti. 12. století povzneslo ženu na nebývalou společenskou úroveň. Rytířská doba uctívala krásu a spojovala ji s mravností. Rytíř slouží své opěvované dámě láskou a dvorností. Obléká na důkaz oddanosti oděv v její oblíbené barvě. Rozvíjí se symbolika barev (např. služebnictvo se přizpůsobuje barvám svých pánů, souhlasnou barvou se vyjadřuje přátelství). Ideálem mužské krásy se stává zjemnělý mladík.

13 Vrcholný středověk našel svůj umělecký výraz v gotice. Gotické umění se z Francie rozšířilo do Německa, Anglie, Belgie a dalších evropských zemí. Jen Itálie, kde byla silná tradice antického umění, se novému stylu bránila. Hrdě se hlásila k velkoleposti a jasnosti antické architektury a odsuzovala přezdobenost a ponurost gotických chrámů i nepřirozenou pokroucenost figur. Název vznikl v pozdní renesanci, která považovala všechno středoevropské umění za barbarské, a proto je nazvala podle germánského kmene Gótů (gótský, z toho gotický). Do našich zemí přišla gotika teprve sto let po svém vzniku. Rozkvět gotické kultury je spjat s dobou Lucemburků. Jejich zásluhou u nás pracovali vynikající umělci světového jména (např. první stavitel svatovítské katedrály-Matyáš z Arrasu). Díky tomu se můžeme pochlubit skutečnými skvosty gotické architektury

14 RANÁ GOTIKA Záliba ve štíhlých, protáhlých tvarech, která je tak patrná na gotické architektuře, ovlivňovala módní siluetu. Estetickým ideálem se stala štíhlá ženská postava prohnutá do mírného S. Oděv této záměrně stylizaci postavy pomáhá. Byl již dokonale krejčovsky propracovaný a přizpůsoboval se postavě nositelů. Také nové tkaniny, vesměs dovážené, dovolovaly složitou hru záhybů a barev. Měkce lnuly k tělu a lépe vyhovovaly dobovému střihu. Na rozvoji středověkého odívání mělo významný podíl zakládání cechů. Roku 1318 byl v Praze definitivně uznán první krejčovský cech, zhotovující na svou dobu velmi dokonalé oblečení. Šlechta si proto dávala zhotovovat oděv u významných krejčovských mistrů ve městech (nikoli v hradních dílnách jako v době románské). Období cechovní výroby přinášelo také výrazné rozlišení oděvů světských a církevních, domácího a společenského oblečení i odlišení oděvů svobodných a vdaných žen. Cechovní zřízení rozdělilo městské obyvatelstvo do skupin, které se odlišovaly typickým oděvem. Gotickou módu můžeme sledovat na postavách světských i církevních hodnostářů zdobících katedrály a středověká sídla, právě tak jako z obrázků středověkých rukopisů. Pro poznání středověkého oděvu, jeho nošení a způsobu života vůbec jsou cenné i písemné památky (kroniky, dvorská i městská literatura).

15 Mužský oděv Základní mužský oděv tvořila košilovitá suknice. Její délka sahala na počátku gotické módy ke kolenům. Doplňovaly ji úzké přiléhavé nohavice punčochového tvaru. Později se vrchním oděvem šlechticů i měšťanů stal kabátec. Těsně obepínal tělo, a zapínal se proto na řadu drobných knoflíčků. Změněný střih se projevil také na rukávech. Aby umožnily pohyb pažím, byly vytvarovány v horní části do oblouku podle ramenního kloubu a našity k ramenům. Rukávy byly podšívány barevnou tkaninou, zdobeny kožešinou, nebo jejich okraje tvořily ozdobné cípy a špičky, často sahající ke kolenům, někdy až na zem. (V Čechách se prý těmto dlouhým cípům říkalo "pachy", protože prý se za postavou 'táhly jako pach.) Pod kabátcem se nosil spodní oděv, jednoduchý, s dlouhými úzkými rukávy. Ve 14. století se kabátec tak zkrátil, že sahal pouze pod pás. Proti tomu se ozývali mravokárci. V mohučské kronice z doby Maxmiliána 1. např. čteme: "V oněch dnech došlo lidské bláznovství příliš daleko. Mladí mužové nosili tak krátké kabátce, že nepokrývali ani pohlaví, ani zadnice …" Krátký kabátec zdobil opasek, na kterém byl zavěšen mečík a měšec. Běžnou součástí mužského oděvu se stala pláštěnka -pelerína zakončená kuklou.

16 Ženský oděv Základem ženského oděvu byl i nadále jednoduchý spodní oděv. Zahaloval celou postavu, splýval až na zem a měl úzké dlouhé rukávy. Svrchní oděv byl však daleko ozdobnější než dříve, tvořil jej řasnatý dlouhý plášť. Vývoj ženské módy směřoval k většímu zdůraznění tělesných linií. Ve 14. století se objevovaly výstřihy, živůtek pomocí postranních švů a záševků těsně obepínal postavu. Zapínal se na drobné knoflíčky, nebo se utahoval šněrováním. Sukně se vzadu protahovala do dlouhé vlečky, jejíž délku a způsob nesení upravovaly zvláštní předpisy. Celý styl oděvu napomáhal dobové stylizaci postavy. Rukávy svrchního ženského oděvu byly podobně jako u mužského ozdobně rozšiřovány, podkládány tkaninou jiné barvy, zakončeny dlouhými cípy. Rukávy spodního oděvu zůstaly úzké a dlouhé, takže plně kryly celou paži.

17 Úpravy hlavy Zženštilost mužské středověké módy se projevovala v hladce vyholené tváři i v účesech. Muži nosili dlouhé, pečlivě nakadeřené vlasy, k jejichž úpravě používali horká želízka. I ženy věnovaly úpravě hlavy velkou pozornost. Vdaná žena zakrývala hlavu rouškou z jemného plátna, která půvabně rámovala obličej a zahalovala i krk. Z výtvarných památek můžeme sledovat nejrůznější varianty "zavinutí" hlavy. Koncem 14. století se rozšířilo nošení čepců špičatých tvarů, z nichž splýval u vznešených dam dlouhý závoj. Svobodné dívky chodily prostovlasé. Dlouhé vlasy měly upravené do copů nebo volně rozpuštěné a zkadeřené.

18 Šperky a ozdoby Dívčí ozdobou hlavy se od 14. století stal vínek, nazývaný také pentlík. Byl to věneček z živých květin nebo papírových a voskových imitací. Bohaté dívky nosily dokonce vínky z perel a drahých kamenů. Jednoduchý styl oděvu dával vyniknout nejrůznějším ozdobám. Vznešení lidé si oblíbili drahé, zlatem protkávané damašky, často zdobené kožešinou. Nejvzácnější kožešinou byl hermelín (zimní kožíšek hranostaje), který se začal používat jako ozdoba oděvu vysokých světských i církevních hodnostářů. Zvláštností byly zvonkové ozdoby. Lemovaly opasky a ženy je dokonce nosily okolo výstřihů. Objevují se na obuvi. V Německu, kde se tato móda rozšířila nejvíce, vyšlo nařízení, že "žádný muž ani žena nesmí nosit jakékoli zvonky nebo stříbrné cetky zavěšené na řetězech a opascích". Jeden módní doplněk se však vyvíjel dál -kapsář. Byla to jakási obdoba kapsy, ne však ukryté v oděvu, ale viditelně přivěšené na opasku. Tato ozdobná schránka na drobnosti se během staletí osamostatnila a později přeměnila v kabelku.

19 Obuv Středověká obuv byla charakteristickým dobovým doplňkem. Obliba špičatých a úzkých tvarů vedla až k nepřirozenému protažení špiček bot. Dlouhé špičky znesnadňovaly chůzi, proto byly často upevněny ozdobnými řetízky pod koleny. Dobová nařízení omezovala délku špičky, která se stala ukazatelem sociálního postavení ve společnosti. Výstřelky středověké módy vyvolávaly rozhořčenou kritiku. Právní předpisy měly potlačit zbytečný přepych a zároveň směřovaly k udržení stavovských rozdílů. Oděvní zákon ve 14. století vznikl právě proto, "že již nelze podle šatu zjistit stav a hodnost lidí, zda jsou princové, šlechtici, svobodní měšťané nebo řemeslníci, poněvadž se trpí, že se každý obléká podle své záliby". Lidé, kteří stáli na okraji společnosti, musili nosit zvláštní oblek. Byli to např. kati, nevěstky a malomocní.

20 POZDNÍ GOTIKA Pozdně gotická móda dosáhla největšího rozkvětu na dvoře burgundských vévodů. Burgundské vévodství, k němuž náležela v 15. stol. nejen severní část nynější Francie, ale i Belgie a Nizozemí, patřilo k nejmocnějším státům své doby. Gotickou módu dovedlo k nebývalé pestrosti, okázalé nádheře, ovšem i k některým výstředním detailům. Nápadné oděvy se zhotovovaly z brokátů, drahých sametů a doplňovaly je výšivky a kožešiny. Byly dovoleny všechny kombinace barev. Výrazně se rozvíjela barevná symbolika (např. modrá znamenala věrnost, zelená zamilovanost). Charakteristickým znakem burgundské módy byly zejména štíhlé a špičaté formy oděvu, obuvi i klobouků. Móda přeháněla všechno, co poskytovalo možnost štíhlého vzhledu a špičatosti. Bez knoflíků nebylo možné tehdejší úzký oděv oblékat nebo svlékat. Burgundská móda se vládnoucí třídě v Evropě líbila, proto se rychle rozšiřovala. Bližší země ovlivňovala intenzivněji a feudálové těchto zemí ji přijímali téměř beze změny. Vzdálenější státy ji obměňovaly po svém. V této době získala na vážnosti i česká dvorská móda lucemburské dynastie. Zejména doba Václava IV. znamená její rozkvět. Ovšem přepych a módní výstřelky vyvolávaly stále častější vlny odporu. Čeští mravokárci se ostře stavěli proti rozšiřování francouzské módy, poukazovaly na "ohavnost a neslušnost" tohoto oděvu. Kazatelé brojili proti hříšnému luxusu, který budí pýchu a závist druhých. Například Petr Chelčický se pozastavoval nad množstvím sukna, kterého je zapotřebí ke zhotovení šatů s vlečkou, františkáni odmítali dát rozhřešení ženám, které nosily dlouhou vlečku apod. Reformační hnutí, které našlo svůj revoluční výraz v husitství, prosazovalo jednoduchost v odívání husitských žen a kritizovalo módní oděv pražských žen a dívek. Přes všechny tyto zákazy a dobová omezení se módní vlna šíří celou Evropou dál.

21 Mužský oděv Muži nadále nosili krátký těsný kabátec, jehož rukávy byly zvonovitě rozšířené, ozdobně prostřižené v polovině délky pro vysunutí paží, zdobené pruhy různých barev nebo stříbrnými rolničkami na hedvábných šňůrách. Okraj oděvu byl lemován ozdobnými obrubami a zástřihy. Krátké kabátce doplňovaly nohavice stejně úzké jako dříve. Hýřily barevností. Kalhoty zvané miparty, neboli dělené, měly každou nohavici v jiné barvě. Krátký plášť byl při slavnostních příležitostech nahrazen dlouhým řasnatějším pláštěm zvonového tvaru.

22 Ženský oděv Linie ženské postavy se módou pozdní gotiky ve srovnání se 14. stoletím pozměnila. Obrysy těla byly stále nápadnější. Vysoko umístěný pas zkracoval živůtek, výstřih ve tvaru V byl někdy zastírán jemnou rouškou. Burgundská móda prosadila bohatý svrchní oblek (nazývaný robe), jehož upnutý živůtek kontrastuje s mohutně řasenou sukní prodlouženou do vlečky. Půvabná róba často nahrazovala plášť. Dlouhá vlečka, které se přezdívalo "ohon", vedla opět k dobové kritice. Přesto se tato móda udržela až do začátku 16. století.

23 Úprava hlavy Vdané ženy musely nadále ukrývat vlasy pod šátky a čepce. V úpravě hlavy se snad nejnápadněji projevila fantazie nové módy. Čepce měly nejrůznější tvary. Největší oblibu získal homolovitý čepec zvaný henin. Zavedla ho Isabela Bavorská na burgundském dvoře. Byl to vysoký kužel ze škrobeného plátna potažený hedvábím či jinými drahými tkaninami. Po celé zadní straně heninu a někdy i přes obličej splýval dlouhý průhledný závoj. Výška heninu se lišila podle stavu nositelky: 1 m pro šlechtičnu, 60 cm pro měšťanku. Vlasy přesahující čepec se vyholovaly až na malý trojúhelník uprostřed horní části čela.

24 Obuv zakončená různě dlouhou špičkou zůstala v oblibě po celé 15. století. U mužů byly nejběžnější punčochovité pletené kalhoty podšité na chodidle podešví. Koncem 15. století se ostré špičky bot zakulatily a vznikly tzv. "kachní zobáky". Zhotovovaly se nejčastěji ze žluté nebo černé kůže, šlechtici nosili boty ze sametu a hedvábí nebo z jemných barevných kůží. Zadání úkolu: Zpracujte kolekci návrhů na téma doplněk: obuv nebo pokrývka hlavy inspirovaná gotikou.