Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

5. přednáška Doba apoštolská, pronásledování křesťanů a šíření křesťanství v Římské říši. Rozdělení říše. Rané křesťanské umění. Počátky mnišství.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "5. přednáška Doba apoštolská, pronásledování křesťanů a šíření křesťanství v Římské říši. Rozdělení říše. Rané křesťanské umění. Počátky mnišství."— Transkript prezentace:

1 5. přednáška Doba apoštolská, pronásledování křesťanů a šíření křesťanství v Římské říši. Rozdělení říše. Rané křesťanské umění. Počátky mnišství.

2 Apoštolové Petr – atribut klíč nebo mitra Ondřej – bratr Petra, misie dnešní Ukrajina, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Egypt, Řecko - ondřejský kříž – atribut X Jakub Starší – rybář, Judsko, Samaří, Indie, Španělsko - poutník s holí, mušlí a uzlíčkem Jan – bratr Jakuba st., zemřel v Efesu v Turecku jako jediný apoštol přirozenou smrtí, vyhnanství Patmos, autor Zjevení a evangelia, atributy orel, kalich, kříž Filip – „Filipojakubská noc“, Izrael, Turecko, Řecko, kniha, kříž Jakub Mladší - „Filipojakubská noc“, bratr Juda Tadeáš, vedl věřící v Jeruzalémě, necestoval Juda Tadeáš – Arménie, Turecko, Írán, Irák, Sýrie, Saudská Arábie, atribut sekera nebo kyj, kniha Šimon Horlivec – před povoláním za apoštola patřil k zélotům, kteří se snažili o horlivé zachovávání Mojžíšova Zákona přísným Arménie, Turecko, Írán, Irák, Sýrie, Saudská Arábie, Mauretánie, Egypt – SZ Afrika, atribut sekera,pila, meč Bartoloměj - Arménie, Turecko, Írán, Irák, Sýrie, Saudská Arábie, Indie, nůž a prapor Jidáš (Matěj) – Matějská pouť, „Matěj ledy láme“, sv. Afrika – Egypt, Etiopie, Súdán, sekera, kopí „Prosím, prosím svatého Matěje, nám ať ovoce hojného dopřeje, kamkoli v zahradě hlas můj se rozleje.“ Tomáš – Irán, Irák, Kuvajt, Nepál, Indie, stavitel, „nevěřící Tomáš“, znázorňován s kopím Matouš – celník, 21. září, „Po svatém Matouši, čepici na uši.“ Afghánistán, Pákistán, Irák, Irán, Indie, Egypt, Etiopie, Evangelium podle Matouše – obrací se především na Židy, má je přivést ke křesťanství Pavel – svátek spolu s Petrem , misijní cesty, autor většiny listů v NZ

3 Pronásledování křesťanů a židů 1. st. Římský historik v životopise císaře Claudia píše: „Židy vypudil z Říma, protože tam vlivem Chresta vytrvale vyvolávali nepokoje.“ Tato zpráva se vztahuje k vyhnání Židů z Říma, ke kterému došlo pravděpodobně roku 49. Slova o nepokojích spojených s „Chrestem“ patrně znamenají, že v římské židovské komunitě došlo k rozdělení kvůli Ježíši, kterého někteří přijímali jako Mesiáše (řecky Christa či Chresta) a jiní odmítali. Zdá se, že v této době Římané ještě nerozlišovali mezi Židy a křesťany a „považovali jejich polemiky za vnitřní záležitost židovského náboženství“. V Římě „náboženská svoboda,“pokud se podřídí pohanskému státnímu náboženství a kultu císaře 2. a 3. století: Křesťané i židé odmítají -uctívat pohanské bohy -vzdávat božské pocty císaři Judaismus - starobylé náboženství, nemisijní charakter, Židé trpěni, mnozí se vystěhovali do Španělska Křesťané – nové náboženství, nebezpečí pro pohanský a císařský kult, misijní náboženství – nejprve putovní misionáři (sv. Pavel), v Římě získávali křesťané další věřící způsobem života a chováním nepovolené náboženství Justinius mučedník – Řek ze Samaří, 2. století, rodiče pohané, apologeta - hájil křesťanství proti pomluvám a pohanským filosofům, filosofické směry neuspokojují, křesťanství – filosofie, uvěřil, nechal se pokřtít, sťat v Římě Mučedníci, první křesťané

4 Tertullian (kol. 160 – kol. 222) Křesťanský apologeta (obhájce) ve své obhajobě křesťanství Římanům říká: „Aby ospravedlnili svou nenávist, dívají se na křesťany jako na příčinu všech veřejných pohrom a národního neštěstí. Vystoupí-liTiber ze svých břehů, nezaplaví-li Nil pole, zastaví-li se nebe, pohne-li se země, je-li hlad nebo mor, hned volají: Předhoďte křesťany lvu.“

5 Křesťanští mučedníci prvních století, Odraz v evropské křesťanské kultuře Koleda, koleda Štěpáne! Co to neseš ve džbáně? Nesu, nesu koledu, upad' jsem s ní na ledu, psi se na mě sběhli, koledu mi snědli. Co mám smutný dělati? Musím jinou žebrati. Koledu mi dejte, jen se mi nesmějte! Koledu mi dali, přece se mi smáli.“ 1.století Svatý Štěpán prvomučedník,kamenován jako údajný rouhač proti judaismu, podle Skutků apoštolů neohroženě hovořil o vzkříšení Ježíše Krista. svátek 26. prosince, koleda

6 Apoštolové (císař Nero) Petr (Šimon ) – rybář z Galileje, současník Ježíšův, stal se svědkem Ježíšových zázraků, krize – strach, kázal mezi pohany,ˇpozději mezi Židy, Jeruzalém, Malá Asie, Řím, pověřen vedením církve Svatý Pavel (Šavel) narodil se v Tarsu (dnešní Turecko) do židovské rodiny, uměl latinsky, řecky a aramejsky, římský občan po otci, stanař, vzdělání v Jeruzalémě, sv. Štěpán, křesťany pokládal za odpadlíky od víry předků. V r. 36 schvaloval ukamenování spolužáka jáhna Štěpána (Sk 7, 58) a stal se velitelem hlídky, která pronásledovala křesťany. Skutky apoštolů 9, 1–9 obrácení Saula, hlasatel evangelia hlavně mezi pohany Při svých cestách prošel Izrael, Turecko, Saudskou Arábii, Itálii, Kypr a Španělsko. Tímto svým putováním a stanařským řemeslem se stal vzorem pro rovery, atribut kniha a meč Na Kypr ho doprovázel Barnabáš – „Pavlův průvodce“, ukamenován v Sýrii 2. století Svatá Cecílie - mučednice a svatá katolické i pravoslavné církve, patronka duchovní hudby, muzikantů (varhaníků), zpěváků, básníků, řemeslníků zhotovujících hudební nástroje a slepců. Atributy: růže, hudební nástroje (varhany, housle) svatý Pavel

7 3. století: Svatá Lucie -13. prosince, lidové zvyky, pranostika Svatá Markéta – starokřesťanská mučednice, císař Dioklecián Svatá Barbora – Svátek 4. prosince, rozkvetlá větvička svatá Lucie Chrám sv. Barbory, Kutná hora

8 Svatá Barbora – patronka havířů, ochránkyně před náhlou a násilnou smrtí Svatá Barbora

9 4. století Svatý Martin římský voják původem z Maďarska, poustevník a biskup v Tours, potíral pohanství a obracel lidi na křesťanství, duchovní základy Evropy. Svatý Martin přijede na bílém koni. Martinské posvícení, husa, Svatomartinské víno.

10 Patriarcháty Vyvinuly se z významnějších církevních obcí, odvozovaly svůj původ od apoštolů, měly právní a učitelskou pravomoc 1.Řím, založený apoštolem Petrem 2.Konstantinopol apoštolem sv. Ondřejem 3.Alexandrie, založená evangelistou Markem Antiochie, založená apoštolem Petrem (Sýrie) 4.Jeruzalém považovány za garanty jednoty církve. K řešení vzájemných konfliktů sloužily ekumenické koncily. Tato společná autorita patriarchátů zanikla velkým schizmatem mezi západní a východní církví roku 1054.

11 Křesťanství státním náboženstvím Konstantin Veliký – Edikt milánský 313 (ukončil pronásledování křesťanů a zaručil náboženskou svobodu všem obyvatelům říše) přiklonil se ke křesťanství, podporoval církev, svolal první ekumenický koncil v Niceji, nové hlavní město impéria - řecké město Byzantion - mezi Evropou a Asií, přístav, strategická poloha po Konstantinově smrti Konstantinopol („Nový Řím“). Donatisté – nejednotnosti církve v severní Africe, odpůrci toho, že církev odpustila těm, kteří zakolísali ve víře a podlehli nátlaku císaře a pohanství a obětovali pohanským bohům, i když si své zakolísání vykoupili obětováním neděli, římský sluneční den (dies solis), za svátek. Portrét Konstantina Velikého na mozaice v chrámu Hagia Sofia

12 Palestina – za Konstantina křesťanskou zemí bazilika Kristova Hrobu – císař Konstantin se snažil dopátrat relikvií z Kristova života - výzkumy v Jeruzalémě - snaha najít Kristův hrob a oslavit místa známá z dob jeho života chrám narození páně v Betlémě 333 n.l.

13 Neděle Císař Aurelián 3. st. – zabezpečil znovu hranice říše, získal již ztracená území a sjednotil celou říši - upevnil postavení slunečního boha Sola, z něhož učinil hlavní božstvo římského pantheonu, princip „jeden bůh, jedna říše“ Konstantin – neděle, římský sluneční den (dies solis), za svátek. Křesťané: slavili neděli jako den Kristova vzkříšení Marek 16, 2 Brzy ráno prvního dne po sobotě, sotva vyšlo slunce, šly k hrobu. Jeroným vysvětluje ke slavení neděle: „jestliže je tento den pohany nazýván jako den slunce, my jej musíme ještě ochotněji takto nazývat, protože v tento den přišlo Světlo světa a v tento den Slunce spravedlnosti povstalo.“ Rozdílné názory (hypotézy) ohledně data slavení Vánoc: 1.Vánoce – křesťanská tradice už v prvních staletích slavení již mezi prvními křesťany, ještě před sporem s donatisty, i v církvi v severní Africe (Sextus Iulius Africanus - Chronografiai z roku 221, spisy kartáginského biskupa Cypriána, z roku 243, Chronographus z roku 354 římského křesťana – starý liturgický kalendář, kde se uvádí slavení Kristova narození „VIII Kal. Ian. natus Christus in Betleem Iudee“: „8. dne před lednovými kalendami (= 25. prosince): Kristus se narodil v Betlémě judském“ 1.Vánoce jsou svátky původně pohanského původu - propojení Aureliánova svátku „nepřemožitelného Slunce“ s křesťanským narozením Krista Dies natalis solis Invicti, tedy narozeniny neporazitelného slunce, které Římané oslavovali 25. prosince, byly přijaty křesťany jako čas slavení Kristova narození.

14 Církevní otcové: Jan Zlatoústý kázal proti Židům, obvinění z Ježíšovi smrti Jeroným – překlad Bible do latiny Vulgáta, držel se hebrejské exegetické tradice a kladl velký důraz na hebrejský text, označován jako přílišný přítel Židů.

15 Biskup a učitel církve Svatý Ambrož 2. pol. 4. století – milánský biskup současník císaře Theodosia (spor o synagogu) Podpořil nicejské vyznání víry proti arianismu Podporoval mnišský asketismus, kult ostatků mučedníků Svatý Augustin – z Alžírska, st. pokřtěný svatým Ambrožem, matka Monika – křesťanka, otec pohan, v jeho díle vliv antiky a novoplatónismu, obratný rétor

16 Postavení Židů za Konstantina Židům zakázán vstup do Jeruzaléma (později při křížových výpravách chtěli křesťanští představitelé dosáhnout tohoto stavu – v 7. st. byla dobyta Araby, boj o svatá místa). Židé za arabské nadvlády trpěni v zemi svých otců. dříve pronásledovaní křesťané se stávají pronásledovateli Židů

17 židé

18 Rozpad římské říše Příčiny: - Dioklecián (244 – 316) správní reformy, tetrarchie - rozdělení římské říše na diecéze a provincie (administrativní jednotka), rozdělení vlády – rozpad -zavedení dalších hlavních měst, správních středisek poblíž hranic 308 konference císařů v Carnutu na Dunaji, jednalo se i o křesťanství Projevy: -sílící christianizace, Konstantin Veliký, Licinius – Edikt milánský (křesťanství tolerovaným a uznávaným náboženstvím) Války mezi Liciniem a Konstantinem (sv. kapadočtí vojáci umučení v Arménii) -nájezdy barbarských kmenů (Markomané, Sarmaté, Germáni, Galové, Sasánovci, Hunové) Říše vyčerpaná hospodářsky i vojensky Dioklecián - božský titul Jovus – poslední vlna pronásledování křesťanů (odmítají vzdávat božské pocty císaři) - začíná rozpad řím. impéria, barbarské kmeny postupují do vnitrozemí 395 – Theodosius dělí impérium mezi své dva syny: východní část – centrem se stává Konstantinopolis, pozdější Byzantská říše západní část – centrem je místo Říma Milán, později Ravena (Řím je již zapomenutým městem) 476 – zánik západořímské říše (Romulus Augustus – poslední římský císař, sesazen germánským náčelníkem Odoakerem -> první barbarský vládce zbytků Říma

19 Carnutum hlavní město římské provincie Horní Panónie na Dunaji (mezi Vídní a Bratislavou). Město mělo vlastní přístav, veřejné lázně a 2 amfiteátry, 308 se tu setkali spolucísařové Licinius, Galerius a Konstantin, aby za předsednictví císaře Diokleciána (asi 235– 316) vyřešili otázku nástupnictví v římské říši.

20 Problémy mezi Židy a křesťany v době Konstantina, 4. – 5. století: konkurence mezi křesťanstvím a židovstvím (Sýrie), Židé rozptýleni, diaspora (rabínský judaismus, synagogy) christianizace římské říše – vnitřní rozpor mezi křesťanskými požadavky a římskou tradicí, že židovské náboženství není zakázáno (zastávání úřadů) protižidovské zákony – zákaz obřízky u ne-Židů (znemožnění konverze mužů k židovství), později i žen, zákaz sňatků mezi židy a křesťany, vypalování a zabírání synagog (byly měněny na křesťanské chrámy – společný prvek – shromaždiště, ne obětiště), římské zákony postupně zatlačili židy do ilegality Rozdílný postoj církevních otců vůči Židům Rozpor mezi naukou a skutky - Sv. Augustin napsal: Miluj a dělej, co chceš.

21 Koncily: vyhraňování proti herezím - udržení víry přijaté sv. Petrem Arianismus – 325 nicejský koncil: svolal císař Konstantin, formulování nicejského vyznání víry (Kristus a Otec jsou jedné podstaty), datum Velikonoc v křesťanských církvích - první neděli po prvním jarním úplňku – podle gregoriánského kalendáře 21.3., od data Velikonoc je odvozeno stanovení data dalších pohyblivých svátků Nestorianismus (hlavně Sýrie, Persie, misionáři do Číny, Mongolska) – Maria Kristorodička, ne Bohorodička (efezský koncil – dvojí přirozenost)

22 Koncily – boj s herezemi Nicejský koncil Maria – Bohorodička, Rusko, 12 st..

23 Římské právo – přínos evropské civilizaci Rozdělení práva na soukromé (občansko- právní spory) a veřejné (např. trestně-právní záležitosti) soukromé právo – vycházelo ze zvykového práva a ze Zákona dvanácti desek, mělo ochránit prospěch jednotlivce, někdy i proti státu Propracované vlastnické právo (druhy vlastnictví, způsob nabytí) Vznik právní vědy a profesionálních právníků

24 Justinián I.Veliký východořímský (byzantský) císař od roku 527, Přelom pozdní antiky ve středověk (poslední císař, jehož rodným jazykem byla latina, zrušil úřad konzulů, platónskou Akademii v Athénách – centrum novoplatónismu a monofyzitismu. monofyzitismus - nerozlišuje mezi lidskou a božskou přirozeností Krista, odsouzeno na církevních koncilech jko hereze v osobě císaře pojila neomezená moc světská i duchovní (caesaropapismus) Náboženství: ortodoxní křesťanství, snaha vymýtit hereze Corpus iuris civilis - Justiniánův kodex (shrnutí starších císařských nařízení zákonů, novely – aktuální císařská nařízení) na byzantském dvoře znovu řečtina od 11. století oživení římského práva, studium Justiniánových zákoníků na právnických školách v Itálii, zvláště na boloňské univerzitě

25 Raně křesťanské a byzantské umění rozvíjelo (1.- 6.st.n.l.) na území římské říše pod vlivem nového křesťanského náboženství. Baziliky (původně římská světská stavba; první kostely) martyria (stavby zasvěcené mučedníku, který tu byl pohřben a uctíván) baptisteria (vodní nádrže - při křtu ponořen novokřtěnec) katakomby (pohřebiště, chodby za městem a podél cest, po stěnách výklenky pro mrtvé, převážně pro křesťany) - vznikaly v Římě, Palestině, Alexandrii a Sicílii

26 Řím bazilika sv. Petra ve Vatikánu, postavena na hrobě sv. Petra, původně místo Neronova pohanského cirku, Michelangelo přistavěl chrám 1547 baptisterium sv. Jana v Lateráně Lateránská basilika, rezidence svaté Heleny, Vypleněna barbary, přestavěna v románském slohu

27 Poustevnictví Kynismus – filosofický směr, snažili si vystačit s málem, skromnost, jednoduchost, bez vymožeností civilizace, založil ve 4. století Sókratův žák ovlivnil střídmý klášterní život, poustevnictví Diogénes

28 Mnišství století Egypt a Palestina Reakce na pronásledování, reakci na ochabnutí křesťanské morálky, hledání nového způsobu života, odřeknutí se světa, soustředění se na duchovní život Rané formy klášterního života žen – 3. století Eremité (poustevníci) extrémy Antonín Veliký - egyptská poušť, následovníci, pomoc pronásledovaným křesťanům

29 Klášterní forma života Život ve společenství východní mnišství – navazovalo a překrývalo se s poustevnictím Svatý Pachomios v Egyptě v roce 318 první klášter, ve kterém žili tzv. cenobité (mají řeholní pravidla, něco mezi poustevnictvím a řeholním životem v dnešním smyslu slova, muži i ženy, převor) Svatý Basil - basiliánské řehole, která je platná dodnes, umírněnou askezi, život v klášteře kladl nad poustevnictví, projev lásky k Bohu i bližnímu západní mnišství – Benedikt z Nursie ( století, klášter na Monte Casinu, sestavil pravidla pro mnišský život, Ora et labora (Modli se a pracuj), umírněná pravidla

30 Význam mnišského života ve středověku Benediktini, cisterciáci (11. století) 7. st. zúrodňování půdy na území Anglie (močály) Zemědělství, chov dobytka, zavlažování, vinařství Využití vodní síly v cisterciáckých klášterech při mletí obilí, na pohání strojů při zpracování železa (odpad obsahující fosfáty ke hnojení), hodináři – sestavení hodin opisování rukopisů


Stáhnout ppt "5. přednáška Doba apoštolská, pronásledování křesťanů a šíření křesťanství v Římské říši. Rozdělení říše. Rané křesťanské umění. Počátky mnišství."

Podobné prezentace


Reklamy Google