Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

DOBA ŽELEZNÁ Pro výrobu bronzu bylo zapotřebí sehnat oba důležité kovy – měď a cín. Ložiska těchto kovů jsou roztroušená po celém světě v malém množství.

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "DOBA ŽELEZNÁ Pro výrobu bronzu bylo zapotřebí sehnat oba důležité kovy – měď a cín. Ložiska těchto kovů jsou roztroušená po celém světě v malém množství."— Transkript prezentace:

1 DOBA ŽELEZNÁ Pro výrobu bronzu bylo zapotřebí sehnat oba důležité kovy – měď a cín. Ložiska těchto kovů jsou roztroušená po celém světě v malém množství a většinou se ložisko mědi nenachází v oblasti s nalezištěm cínu a opačně. Proto se muselo s oběma kovy složitě obchodovat. Specialisté na odlévání bronzových předmětů byli zahlceni prací, potřebovali stále větší množství surovin. Některá povrchová naleziště mědi byla vytěžena, začal se projevovat její nedostatek. Lidé začali hledat další kovy, které by bylo možné zpracovávat. K využití se nabízelo železo, ložisek rud s obsahem železa bylo hodně i na povrchu Země. Začala doba železná. Železný nůž

2 ŽELEZO Železo je latinsky Ferrum, chemickou značkou železa je Fe. Bronz je nejčastěji slitina mědi (Cu) a cínu (Sn). Železo se tavilo ve výhňových pecích. Má vysoký bod tání: ve výhňové peci muselo být dosaženo teploty 1535 O C. Nevýhodou železných předmětů je skutečnost, že pokud nejsou povrchově chráněny např. olejem, tak na vzduchu rezaví a postupně se rozpadají. Je dosti pravděpodobné, že hutnictví železa byl jediný vynález, který se rozšířil do celého světa z chetitských oblastí severovýchodní Anatólie. V Číně byla tavba železa možná objevena nezávisle. V Severní a Jižní Americe se před příchodem Evropanů železo netavilo vůbec, ale Inuité z dalekého severovýchodu, z oblasti Baffinova ostrova, vytloukali velmi malé množství železa z několika meteoritů, které tam dopadly. Pece na tavbu železné rudy byly stavěny z jílu, který byl smíchán s nařezanou slámou. Po vypálení pece se k tavbě používalo dřevěné uhlí. To se vyrábělo v milířích. Postup výstavby milíře: nejprve se nasekalo dostatečné množství dřeva, nejlepší bylo tvrdé bukové nebo dubové dřevo. Dřevo se naskládalo do hranice, ta se zasypala hlínou. Bylo ponecháno několik průduchů, které po zapálení byly také zasypány. Hranice pomalu hořela téměř bez přístupu vzduchu, až se dřevo proměnilo na dřevěné uhlí. Výsledkem tavby byla „houba“ kompaktní kus surového železa. Houba obsahovala kousky rudy, paliva a strusky, které bylo nutné odstranit kováním za bílého žáru, aby se vytvořilo svářkové železo. Aby se uvnitř pece dosáhlo vysokých teplot, musel být vzduch do pece vháněn pomocí kovářských měchů. Tomu se říká dmýchání.

3 Výhňová pec uměleckého kováře Kovadlina a kladivo

4 ZNALOST ZPRACOVÁNÍ ŽELEZA Archeologické poznatky naznačují, kde nejstarší hutníky hledat. V oblasti Blízkého východu bylo železo známo už od 3. tisíciletí př. n. l., ale až od druhé poloviny 2. tisíciletí př. n. l. se železo začalo zpracovávat intenzivněji v oblasti Chetitů. Faraon Tutanchamon měl jedinou dýku s čepelí z taveného železa, zasazenou do zlatého jilce. Jako část pokladu ji vložili starověcí Egypťané do jeho vnitřní rakve, když byl kolem roku 1322 př. n. l. pochován v hrobce v Údolí králů. Z Blízkého východu se znalost metalurgie železa rozšířila do egejské oblasti, potom na řeckou pevninu a dál na Balkán i do západního Středomoří. O počátcích doby železné ve střední Evropě můžeme mluvit přibližně od 8. – 7. století př. n. l. Ani vyspělejší Řekové nový kov nevítali s nadšením. Řekům se železo nelíbilo. Železné výkovky se krásou nemohly vyrovnat bronzu. Jenomže na druhé straně pořízení železného předmětu bylo několikanásobně levnější. Každý si mohl pořídit zbraň, bylo možné vyzbrojit tisícové armády. A tak se počáteční nelibost změnila na shon po železe. Železo zvítězilo. Železný meč začal prorážet cestu novým civilizacím. Vniklo nové řemeslo – kolářství. Namísto těžkých plných dřevěných kol se objevila kola tvořená loukotěmi a paprsky. Obvod kol byl zpevněn železnou obručí. Vůz se stal symbolem moci kmenových náčelníků, někteří jsou dokonce pohřbeni i s vozem.

5 ROZDĚLENÍ DOBY ŽELEZNÉ V EVROPĚ 1)STARŠÍ DOBA ŽELEZNÁ – DOBA HALŠTATSKÁ 8. – přelom 5. a 4. století př. n. l. 2) MLADŠÍ DOBA ŽELEZNÁ – DOBA LATÉNSKÁ 4. stol. př. n. l. – přelom letopočtů

6 STARŠÍ DOBA ŽELEZNÁ DOBA HALŠTATSKÁ Pro střední Evropu se datuje mezi lety 800 – přelom 5. a 4. stol. př. n. l. Název odvodili historikové podle Hallstattu, sídliště, které se nachází v Horním Rakousku v Alpách. V okolí Hallstattu se těžila kamenná sůl dlouhá století. Během 19. století začali novověcí horníci nacházet stopy po starých štolách. Přivolaní archeologové vynášeli na povrch dřevěné lopaty, bronzové a železné krumpáče, kožené pytle, kožešinové čepice a další zbytky pravěkých hornických oděvů. Na úpatí hory byly vedle prostých kostrových hrobů nalezeny honosné žárové hroby s přepychovou výbavou. Dnes víme, že mezi pravěkými obyvateli Hallstattu žili privilegovaní jedinci. Možná to byla kmenová knížata nebo velkoobchodníci se solí. Pravěcí horníci pronikli do nitra hory šachtami až 330 metrů hlubokými a štolami, jichž vyrazili asi 4000 metrů. Sůl byla v pravěku výnosným obchodním artiklem. Snad až do 5. století př. n. l., kdy těžbu ukončila série katastrofálních důlních neštěstí, lidé horu rozebírali a bohatli z ní. Díky čilému obchodnímu ruchu začaly do Hallstattu proudit luxusní předměty. Bohatým místním velmožům byly vkládány do hrobů nádherné meče zdobené slonovinou z Afriky, jantarem z Baltu, poklady šperků a jemně tepané bronzové nádobí z Řecka, konvice a vázy severoitalských Etrusků.

7 TAJEMSTVÍ BÝČÍ SKÁLY Ke starší době železné se váže také archeologická lokalita v České republice. Jeskyně Býčí skála se nachází v Moravském krasu nedaleko Brna. Dodnes se nepodařilo nálezy z této jeskyně jednoznačně interpretovat. V 19. století se zde těžil pro Adamovskou huť jemný písek, naplavený do jeskyně během povodní. Při tom byla náhodně nalezena malá bronzová soška býka s železnými doplňky. V roce 1872 zde začal s výzkumem lékař a badatel Jindřich Wankel. Pod závalem balvanů z vápence bylo nalezeno rozlehlé žároviště s mocnou vrstvou zuhelnatělého dřeva. V žárovišti objevil J. Wankel stopy nádob, železné sekery, meč, bronzové a zlaté ozdoby, zbroj a skleněné perly. Bylo zde nalezeno také 40 lidských koster. Našel také množství nádob naplněných prosem, moukou a masem. Mezi nimi byla také číše vyrobená z lidské lebky. U stěny nalezl kamenný oltář a na něm dvě ženské paže s náramky a prsteny a část lebky. Dále objevil zbytky vozu s kostrou muže – patrně velmože. V jedné z chodeb nalezl také kovářskou dílnu s výhní, železnými kladivy, kleštěmi, odlévacími formami i množství vytaveného surového kovu. Dr. Wankel si představoval, že zde neznámý kolektiv lidí uspořádal slavnostní pohřební průvod. Na počest zemřelého velmože byla obětována skupina žen a služebníků. Poté byla zapálena dřevěná konstrukce hrobky a zavalená kamením. Během dalších výzkumů vznikla další teorie, že šlo o skupinu potulných řemeslníků, kteří zde hledali úkryt, ale byli přepadeni místními obyvateli a zmasakrováni.

8 Na konci 80. let 20. století zde rakouští a čeští odborníci prováděli nový komplexní průzkum celého naleziště. Došli k závěru, že se zde skutečně ukrývala skupina řemeslníků. Při špatném přístupu vzduchu a nedokonalém odvodu kouře z nitra jeskyně a za přítomnosti moučného prachu došlo k explozi, při níž se na nešťastníky zřítil strop jeskyně. Nešlo tedy o kolektivní vraždu, ale o nešťastnou náhodu. Dnes se uvažuje ještě o dalších hypotézách. První říká, že jde o neobvykle velké obětiště z doby halštatské, kdy lidské oběti nebyly žádnou vzácností. Druhá tvrdí, že šlo o úkryt kmenového pokladu s pohřební komorou kmenového náčelníka i s jeho služebnictvem. Bronzový býček nalezený v jeskyni Býčí skála

9 MLADŠÍ DOBA ŽELEZNÁ DOBA LATÉNSKÁ Doba laténská navazuje na starší dobu železnou. Nese název podle osady La Tène u Neuchâtelského jezera ve Švýcarsku. Během této epochy se Keltové rozšířili z oblasti horního Rýna a horního Dunaje po velkém území Evropy. Tento velký celek však pod tlakem římských legií i pod tlakem germánských kmenů zanikl během přelomu letopočtů. Keltský válečník

10 LITERATURA FAGAN, Brian M. Sedmdesát velkých vynálezů starověku. 1. vyd. Praha: Slovart, ISBN KOLEKTIV AUTORŮ. Dějepis 6: Učebnice pro základní školy a pro víceletá gymnázia. 1. vyd. Plzeň: Fraus, ISBN MICHOVSKÝ, Václav. Dějepis I. díl: Pravěk a starověk pro základní školy. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN HORA, Petr. Toulky českou minulostí: První díl. 1. vyd. Praha: Práce, ISBN BAUER, Jan, Josef FRAIS, Kristina VOLNÁ a Zdeněk VOLNÝ. Toulky minulostí světa 1: Od počátku dějin člověka po rozvrat velkých říší v Mezopotámii a Egyptě. 1. vyd. Praha: Baronet Via Facti, ISBN ZDROJE OBRÁZKŮ [ ] Výhňová pec uměleckého kováře Bw&tbm=isch [ ] Kovadlina a kladivo Bw&tbm=isch [ ] Keltský válečník bm=isch Železný nůž – vlastní zdroje Bronzový býček nalezený v jeskyni Býčí skála – vlastní zdroje


Stáhnout ppt "DOBA ŽELEZNÁ Pro výrobu bronzu bylo zapotřebí sehnat oba důležité kovy – měď a cín. Ložiska těchto kovů jsou roztroušená po celém světě v malém množství."

Podobné prezentace


Reklamy Google