Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Prezentace se nahrává, počkejte prosím

Nejčastěji používané drogy

Podobné prezentace


Prezentace na téma: "Nejčastěji používané drogy"— Transkript prezentace:

1 Nejčastěji používané drogy
Kryštof Klika; 3E

2 Co je to droga? Psychotropní látka Mysl, vůle, úsudek Alkaloidy
Droga je psychotropná látka, ktorej požívanie môže viesť k drogovej závislosti. Názov pochádza z holandského droog - „vyprahnutý“. Drogy sú prírodné alebo umelo vyrobené látky. Drogy ovplyvňujú myseľ, vôľu a úsudok, čo môže vyvolať závislosť, tiež známu ako návyk. Drogy často pôsobia pod vplyvom jedného alebo niekoľkých alkaloidov, akým je nikotín, ktoré modifikujú synaptický prenos. Drogy sú prítomné vo všetkých spoločenských vrstvách. Ich konzumácia sa často spája s celkovým nepokojom a stratou sebadôvery, nedostatkom sebavedomia, a opakovaná konzumácia drogy môže viesť k vytvoreniu závislosti.

3 Dělení drog Podle „tvrdosti“ – nesmysl Podle účinků: Kanabinoidní
Halucinogeny Stimulanty Opiáty Organická rozpouštědla Kannabinoidné: marihuana, hašiš, hašišový olej Halucinogény: LSD, durman obyčajný... Stimulanty: pervitín, kokaín, crack... Ópiové drogy: heroín, morfium, metadon... Org. Rozp.: Toluen, aceton

4 Alkohol Tabák THC Houbičky Extáze LSD Pervitin

5 Alkohol ethanol / líh destilace Účinek na lidský organismus Obecně
Alkoholické nápoje (zkráceně nazývané alkohol) se vyznačují různě vysokým obsahem ethanolu (zjednodušeně nazývaného alkohol). Jejich požití způsobuje v menších dávkách (v závislosti na metabolismu jedince) uvolnění a euforické stavy, ve větších dávkách útlum, nevolnost až otravu. Alkohol je omamná látka, obsažená v některých nápojích. U člověka způsobuje změny ve vnímání a chování. Alkohol je návykový (tělo si na něj zvykne a vyžaduje ho víc a víc) a může vyvolat alkoholovou závislost, proto ho řadíme mezi drogy. Alkohol může člověka zdravotně poškodit nebo zabít, ale ze statistického hlediska žijí slabší i středně silní pijáci déle než abstinenti. Pouze u těžkých pijáků se délka života statisticky zkracuje. Alkoholismus nebo pití alkoholu vůbec může člověka poškozovat také v sociální oblasti. Příznivé účinky Alkohol působí protizánětlivě, zlepšuje usínání, odstraňuje stres a četné jeho následky, rozšiřuje cévy, ředí krev a snižuje riziko infarktu a mozkové mrtvice. Lidskému zdraví prospívá i řada cenných látek obsažených v alkoholických nápojích, například resveratrolobsažený v červeném víně, který působí antioxidančně a zlepšuje stav cév. Škodlivé účinky Alkohol v lidském organizmu zabíjí mozkové buňky, poškozuje játra, vyvolává opilost a alkoholovou závislost, narušuje spánek, může (navzdory svému relaxačnímu účinku) škodit osobám s vysokým tlakem. Snižuje také imunitu některých orgánů (např. střev) a zvyšuje pravděpodobnost rakoviny některých orgánů, buď přímým drážděním (např. hltanu při konzumaci silných destilátů), nebo zanášením cizorodých látek (např. do tkáně prsu). Některé alkoholické nápoje mohou také obsahovat plísňové toxiny (nejčastěji pivo díky nízké kvalitě sladu), škodlivé produkty kvašení (např. nekvalitní destiláty) nebo zdraví nepříliš prospěšná aditiva (například chemické barvivo či aroma). Účinek na nervovou soustavu Malé dávky povětšinou způsobují euforii a relaxaci, také zhoršují úsudek. Vysoké dávky ethanolu působí na centrální nervovou soustavu jako depresivum, tedy tlumí její činnost. V centrální nervové soustavě se váže na GABA-A receptory, čímž zvyšuje inhibiční účinky neurotransmiteru GABA, je tedy pozitivní allosterický modulátor. Kvůli tomu, že dokáže měnit lidské vědomí, je považován za psychoaktivní drogu. Příznaky dlouhodobého působení[editovat | editovat zdroj] Častou příčinou cirhózy jater je právě alkoholismus. Při dlouhodobém a soustavném požívání etanolu dochází k řadě často nevratných poruch. Z orgánových změn jsou popsány cirhóza jater, záněty slinivky a jater, poruchy oběhové soustavy (hypertenze, dysrytmie), může se vyskytovat neuromuskulární porucha svalů či nervů, v horším případě i nádory jater a žaludku, v těhotenství fetální alkoholový syndrom plodu. Psychicky může dlouhodobá konzumace alkoholu ve velkém množství vést k rozvoji demence.[4]

6 Tabák nikotin spalování rakovina, cévní systém, kůže, těhotenství
Aktivní kouření má neblahý vliv na zdraví kuřáka. Významně se podílí na vzniku mnoha nemocí, nebo je dokonce přímo zapříčiňuje. Ovlivňuje také ještě nenarozený plod, ohrožuje děti i dospělé. Rakovina Mezi zhoubné nádory postihující kuřáky patří nejen ty plicní, ale i nádory v ústní dutině, nádory slinivky břišní, děložního čípku, ledvin a močového měchýře, střev a konečníku. Srdečně - cévní systém Kouření výrazně urychluje rozvoj aterosklerózy (kornatění tepen). Důsledkem jsou mozkové cévní příhody a srdeční infarkty. Kůže Kouření má vliv na drobné tepénky kůže, čímž podstatně urychluje zevní projevy jejího stárnutí. Důsledkem kouření se zhoršuje pružnost pleti, zmenšuje se přirozená schopnost optimální hydratace, tvoří se více vrásek, pleť povadne a je našedlá. Těhotenství Kouření má velmi negativní vliv na vyvíjející se plod v děloze. Kouří-li matka v době těhotenství, zvyšuje se tím pravděpodobnost potratu, nižší porodní hmotnosti dítěte, narození dítěte s vrozenými vývojovými vadami. Přesto je překvapivé, že v těhotenství přestává kouřit pouze asi 20 % žen.

7 THC THC delta-6-trans-THC CBD CBN CBC
Nejpodstatnější chemickou složkou, která zajímá pěstitele marihuany nejsou alkaloidy, jako u jiných rostlin, ale kanabinoidy. Konopí je produkuje jako jediná rostlina na světě. Množství a poměrné zastoupení kanabinoidů rozhoduje o tom, jaké bude mít marihuana vlastnosti z hlediska psychotropních účinků. Syntéza kanabinoidů probíhá především v buňkách živičných (pryskyřičných) žláz, jejichž množství v rostlině kolísá podle kultivaru, pěstebních podmínek, pohlaví a umístění na rostlině. Kanabinoidů již bylo izolováno přes 80, mezi nejvýznamnější patří: THC je hlavní psychoaktivní látkou pryskyřic, přisuzuje se mu  % psychických účinků. Jeho množství v rostlině kolísá takřka od nuly až po 95 % z obsažených kanabinoidů. Marihuana připravená z kvalitního konopí pěstovaného hydroponicky, může mít i 20 % THC v sušině.[6] delta-8-trans-tetrahydrocannabinol (někdy delta-6-trans-THC), řadí se obecně pod THC, má podobné účinky, ale podstatně menší podíl mezi ostatními kanabinoidy. Obvykle se nerozlišuje od delta-9-tetrahydrocannabinolu. CBD, není psychoaktivní. Jeho účinky jsou především protizánětlivé, antiepileptické, uklidňující, antioxidační, neuroprotektivní a analgetické. CBD je bioprekurzorem THC, což znamená, že v rostlině se CBD transformuje na THC. Poměru THC a CBD v marihuaně lze dosáhnou správným načasováním sklizně. Tohoto lze uměle dosáhnout v marihuanových produktech řízenou izomerizací CBD na delta-9-THC. CBN, je degradačním produktem THC (THC je vlastně jeho prekurzorem), není tedy přímo produkován rostlinou. V čerstvé marihuaně je jeho obsah nízký, ale sušením, nesprávným skladováním i nesprávnou přípravou produktů se může stát, že většina nebo všechen THC zoxiduje na CBN. Jeho vysoký obsah je tedy v marihuaně nežádoucí. tetrahydrocannabivarin, THCV, propylderivát THC. Tyto propylové kanabinoidy byly izolovány z několika druhů konopí původem z Afriky a střední a jihovýchodní Asie. U těchto odrůd dosahovaly až 50 % z celkových přítomných kanabinoidů. Pro obdobnost z hlediska psychotropních účinků se zahrnuje pod celkové THC stejně jako delta-8-trans-tetrahydrocannabinol. CBC je přítomen v marihuaně v nižších koncentracích, nepřesahuje většinou 20 % z celkových kanabinoidů. Nemá přímé psychotropní účinky, ale je synergistou THC, tzn., že zesiluje účinky THC a snad i CBD. Účinky Účinky na lidskou psychiku se liší individuálně. Mohou se ale značně lišit i při různých příležitostech u jednoho určitého uživatele. Naprosto totiž závisí na aktuálním stavu konzumenta a okolí, které ho v danou chvíli obklopuje. Účinky v případě kouření se dostavují v řádech sekund či minut. Svého vrcholu dosahují přibližne po deseti minutách a trvají hodiny (v závislosti na užitém množství). Nízké dávky vedou k navození klidu a vzrůstajícího pocitu dobré pohody, doprovázené jakýmsi stavem zasněného uvolňování, pocitem žízně a hladu, zejména chuti na sladké. Změny ve smyslovém vnímání, živější vnímání zrakových, sluchových, čichových, hmatových a chuťových vjemů mohou být doprovázeny pronikavými změnami ve způsobu myšlení a jeho vyjadřování, často se dostavuje přeceňování časových úseků. Velmi se prohlubuje i prožitek z hudby. Při vyšších dávkách může nastoupit takzvaná „vysmátost“, kdy se uživatel směje všemu a sám vlastně neví proč. Někdy tyto záchvaty mohou trvat i desítky minut a nedají se zastavit. Typický je pocit zpomalení času, může se vyskytnout i zveličení prostoru. Po stavu euforie může nastat stav, kdy člověk nemyslí vůbec na nic a jen kouká do prázdna nebo se mu chce spát. Uživatelé tento stav popisují jako velice příjemnou relaxaci, avšak chroničtí uživatelé jej nemusí vnímat. V některých případech, zvláště u začínajících kuřáků marihuany, se mohou projevit nepříjemné stavy a pocity jako například snížená citlivost končetin, zkreslení vidění a pocit že čas plyne několikanásobně pomaleji (kombinace všech tří dohromady navozuje pocit, že vaše tělo chodí samo od sebe, stále na jednom místě a několik minut). Při vyšších dávkách se může objevit takzvaná tikavost svalů, pocit, že vás tlačí svaly (což může vést ke špatné náladě) nebo pocit necitlivosti pokožky, popřípadě pocit tepla. V případě ústního požívání marihuany nastupuje účinek později (hodina i více) a efekt trvá déle (4 až 8 hodin). U dlouhodobých uživatelů je stav poklidnější a mizí vysmátost. Prokazatelnost v organismu Metabolické produkty rozkladu účinných látek obsažených v konopí, zejména THC, se z těla vylučují jen velmi pomalu, mají tendenci se ukládat v lidském organismu, zvláště v tukové tkáni dlouhou dobu.[36] V moči je detekovatelný, v závislosti na typu metabolismujedince, až jeden měsíc.[36] Ve slinách a potu je detekovatelný do 24 hodin a ve vlasech až po dobu 90 dnů.[37] U jednorázového použití marihuany jsou detekce v těle kratší, než u opakovaného užívání.[37]

8 Extáze MDMA dojezdy Systematický název: (RS)-1-(benzo[d][1,3]dioxol-5-yl)-N-methylpropan-2-amin Triviální název: Extáze (další názvy v textu), racionálně 3,4-methylendioxy-N-methylamfetamin Sumární vzorec: C11H15NO2 Extáze zvyšuje hladiny hned několika neuropřenašečů: serotonin (který má vliv na náladu a chování krevních cév), dopamin (který ovládá pohyb a nálady) a noradrenalin (který reguluje mj. krevní tlak). Účinky se dostavují obvykle po 20 minutách a trvají 3 až 6 hodin. Způsobuje dobrou náladu a veselost, citové pouto k přátelům i k cizím osobám, zvyšuje sebejistotu a impulzivní chování, které někdy vede i k náhodnému sexu. Osoby pod vlivem extáze necítí únavu a vydrží na party tancovat hodiny bez přestávky.[1] V nebezpečnosti je vědci řazena poměrně nízko (hodnotí se faktory psychologické závislosti a negativních sociálních dopadů), například i alkohol je v této tabulce na vyšší příčce.[3] Droga přesto má řadu nepříjemných vedlejších účinků. Často se dostavuje strnulost čelistí, svalová strnulost, někdy nevolnost, nadměrné pocení, třes, chlad a rozostřené vidění. Silné pocení a přehřátost vede někdy až k nadměrné konzumaci vody. Řada účinků se dostavuje ve chvíli, kdy droga přestává účinkovat, a může přetrvávat poměrně dlouho. Přirovnává se k silné kocovině. U lidí, kteří extázi užívali opakovaně, se trvale narušuje rovnováha serotoninového metabolismu v mozku. Mohou se objevovat deprese, ztráta paměti, impulzivní chování a návaly paniky. MDMA je prokázanou neurotoxickou látkou, tzn. poškozuje nervové buňky. Velmi fatální může být i jediná dávka pro osoby s nedostatečností pro enzym P [1] Dlouhodobé časté užívání může vyústit v toxickou psychózu;[4] pravidelní uživatelé MDMA také častěji sahají po silnějších stimulantech (pervitinu, kokainu), což je vcelku logický důsledek vyčerpání synapsí, na kterých MDMA účinkuje. Extáze nevyvolává fyzickou závislost.[1]

9 Lysohlávky psilocybin
Systematický název: [3-(2-dimethylaminoethyl)-1H-indol-4-yl] dihydrogenfosfát Sumární vzorec: C12H17N2O4P1 Účinky psilocybinu jsou vysoce nepředvídatelné a variabilní a jako u ostatních psychedelik (halucinogenů) velmi závisejí na dávce i na momentálním psychickém stavu uživatele. Patří mezi ně dezorientace, letargie, ale také euforie, změněné smyslové vnímání (zesílení nebo zkreslení barev, iluze geometrických tvarů, pseudohalucinace). Typický je pocit zpomalení času.[8] [9] Po vyšších dávkách psilocybinu má uživatel sklony k introspekci, mohou se dostavit pocity depersonalizace, extatické pocity, duchovní a mystické prožitky, pocity spojení s celým lidstvem či s celým vesmírem. Řidčeji se ale mohou dostavit i velmi nepříjemné až děsivé pocity silné dezorientace, panika a paranoia, označované slangově jako "špatný trip" (bad trip). Výjimečně může psilocybin vyvolat i dlouhodobé psychické poruchy.[10] Mezi poměrně typické tělesné účinky psilocybinu patří pocit chladu, mírný třes a nutkavé zívání. Dlouhodobé užívání těchto hub může vést k patologickým změnám vnitřních orgánů, především jater. U lidí s onemocněním srdce může zavinit i smrt. K předávkování stačí 15 až 30 plodnic .

10 LSD Diethylamid kyseliny lysergové
Systematický název: (6aR,9R)- N,N-diethyl-7-methyl-4,6,6a,7,8,9-hexahydroindolo-[4,3-fg]chinolin-9-karboxamid Triviální název: LSD, diethylamid kyseliny lysergové, acid Sumární vzorec: C20H25N3O Účinky LSD se případ od případu liší v závislosti na předchozích zkušenostech, momentální náladě i průběžném životním rozpoložení, aktuálním okolním prostředí a samozřejmě množství drogy. LSD se běžně užívá orálně, ve formě papírků napuštěných LSD (většinou rozměry 5×5 mm) či formě želatiny, tablety nebo krystalků. Běžná dávka je 20-80 μg.[1] Obecně je možné říci, že LSD je relativně bezpečná droga. Podle některých studií je méně nebezpečná než například alkohol či tabák.[6] Vážná zdravotní a psychická rizika mohou nastat při kombinaci LSD s některými jinými drogami nebo léky. Mechanismus[editovat | editovat zdroj] Účinky LSD jsou vysvětlovány tím, že se váže na určitý typ serotoninových receptorů (5-HT2 i 5-HT1), tedy receptorů mozkového neurotransmiteru serotoninu. Skutečné vazby a následky těchto vazeb jsou velmi komplikované a vedou k blokaci a naopak stimulaci určitých mozkových drah.[7] Vliv na psychiku[editovat | editovat zdroj] Účinek nastupuje asi 30 minut po požití a trvá přibližně 12 hodin.[1] Obvykle se po dobu 8-14 hodin dostavují pseudohalucinace, iluze, vize, změna vnímání reality, odlišné prociťování emocí a času, častá je také smyslová synestezie, tedy prolínání smyslů (např. pocit „vidění rukama“ apod.) Tento stav se označuje jako psycholytický. Při vyšších dávkách (300–500+ μg) dochází také k dočasnému, ale úplnému odpoutání uvědomění od těla a ega (psychedelický stav). Zážitky přitom mohou být jednoznačně pozitivní, ale i výrazně negativní. Často je uváděno zřetelné vnímání myšlenek zatlačených do podvědomí či nevědomí, právě toho se využívalo v psychoterapii. Mnoho uživatelů uvádí, že zážitek s LSD výrazně změnil jejich osobnost i vnímání světa.[8] Osoby pod vlivem LSD však mají sníženou schopnost komunikace, koncentrace, dochází i k narušení spánku. Halucinace během tripu mohou vést k záměrnému či nezáměrnému sebepoškození, v několika případech se toto ukázalo pro uživatele fatálním.[1] Užití LSD může mít dlouhotrvající psychické následky, a to častěji u osob, které měly psychické problémy v minulosti. Traumatem může být i samotný zážitek ze stavů zažitých po požití LSD. Může vyvolat psychózu a schizofrenii. Častější jsou však „flashbacky“, krátké záblesky z prožitých halucinogenních tripů.[1] Fyzické účinky a závislost[editovat | editovat zdroj] Fyzické účinky LSD tripu jsou proti těm psychickým téměř zanedbatelné. Dochází však ke zvýšení krevního tlaku, srdeční frekvence a tělesné teploty, někdy k pocení a vyschnutí v ústech. U těhotných žen však požití LSD může vyvolat kontrakce dělohy a tedypotrat.[1] Na LSD vzniká jen krátkodobá tolerance, což vede k tomu, že po 7 dnech lze opakovat stejně intenzivní zážitek při stejné dávce.[1] LSD dále nezpůsobuje žádnou fyzickou závislost – někdy však může vést k nespecifické psychické touze po drogovém opojení.[1]

11 Pervitin Metamfetamin, metylamfetamin, methedrin, desoxyefedrin
Krystaly Rozpuštění ve vodě Jedna dávka (15 až 100 mg, závislí toxikomani užívají i vyšších dávek) je zpravidla užita šňupáním, nitrožilně, kouřením, popř. perorálně v podobě tablet (oblíbeno v Thajsku pod přízviskem Yaba, popř. jako lék). V případě lékařského využití se nepřekračuje 25 mg. Látka účinkuje zhruba 6 až 8 hodin, s vyšší dávkou mnohem déle (až 12 hodin). V moči lze MA zaznamenat dva až tři dny od požití. Kouření a nitrožilní aplikace mohou vyvolat intenzivní euforii s pocity blaha a štěstí. Šňupání a ústní podání má méně výrazné účinky, ale i nižší toxicitu. Po užití nízkých dávek se dostavuje povznesená nálada, čilost, zvýšená bdělost a ostražitost. Se středními dávkami uživatel pociťuje příval energie a vzrušení, mizí potřeba spánku a ustupuje chuť k jídlu. V popředí je velká hovornost, činorodost a družnost. Prohlubuje se schopnost empatie a soustředění, zrychluje se tok myšlenek, zostřuje se vnímání barev, tónů a pachů, výbavnost vzpomínek je jasnější, ačkoliv na úkor přesnosti. S užitím vyšších dávek je spojena euforie, touha po pohybu, nebo naopak úzkost, labilita a hádavost. Bývá přítomen výrazný neklid, logorea (přehnaná povídavost), myšlenkový trysk, subjektivní pocit velké duševní a fyzické výkonnosti, v těchto dávkách se však myšlení stává stereotypním a bizarním, nápadné se stávají svalové fascikulace, pohybové stereotypie a mimovolní pohyby, tzv. vykroucenost, může se objevit nevolnost, bolesti hlavy, či světloplachost. Poměrně časté jsou ve vysokých dávkách iluze, halucinace, pocit ohrožení, agresivita, u predisponovaných osob až přechodná psychóza. S nepřímým drážděním sympatiku je spjato rozšíření zornic, tachykardie, pocení, stažení cév a následně vzestup krevního tlaku, sucho v ústech, zvýšená tělesná teplota, s vyšší dávkou bledost, třes, hypertenze a riziko dehydratace. Zvýšené napětí žvýkacího svalstva se často projevuje bruxismem (skřípáním zubů). Jako vedlejší účinek se mohou vyskytnout i závratě, nystagmus, nevolnost, zvracení, průjem, bušení srdce, arytmie, nebo zimomvřivost střídaná pocitem horka. Po odeznění účinků nastává, týká se to zejména opakovaných dávek, vlivem deplece (vyčerpání) zúčastněných neurotransmiterů, velmi nepříjemný stav zvaný dojezd, který se projevuje celkovým vyčerpáním, obtížemi s usínáním a nekvalitním spánkem, depresivním laděním, úzkostmi, často i nutkáním opakovat dávku.

12 Protidrogová centra Dropin CADAS Ambulantní x Pobytová léčba
Detoxifikace/Substituce/Prevence lapsů V České republice je v současnosti již relativně komplexní systém služeb od primární prevence přes programy, kde pracují s klienty, kteří aktuálně užívají drogy, až po léčebná zařízení a doléčování. Zkusme si položit otázku, co vlastně je drogová závislost? Drogová závislost není jen onemocnění, které postihuje fyzickou stránku člověka, ale jedná se o bio-psycho-sociální onemocnění. Vždy je důležitý komplexní přístup zahrnující psychologický přístup, úpravu sociálního zázemí pacienta a eventuální farmakologický přístup. V oblasti léčby narkomanů existuje mnoho léčebných metod a programů, některé lze mezi sebou kombinovat, jiné nikoliv. V první řadě je důležité, aby léčebný program vyšel vstříc potřebám klientů. A to potřebám skutečným, nikoliv potřebám domnělým, které si narkomani vytváří v mysli. Dalším důležitým bodem je souhra, spolupráce a týmová práce. Při léčbě drogově závislých klientů je třeba mnoha odborníků z různých oborů - lékařů, psychologů, sociálních pracovníků. Léčebné programy Léčení používá různých metod od farmakoterapie (např. v počátku léčby při detoxifikaci) přes poradenství, sociální práci až po psychoterapii skupinovou či individuální. Podle typu se rozlišují léčby ambulantní a rezidenční. Podle délky může být léčba krátkodobá, střednědobá, dlouhodobá. Na základní léčebný program by měla navazovat následná péče, doléčování, které pomůže klientovi obstát v životě po léčbě a zvyšuje efekt léčby. Ambulantní léčba Ambulantní léčba spočívá v docházení klienta do zařízení, která tuto léčbu umožňují. Klient v tomto případě není hospitalizován, a tím pádem vytržen ze společnosti, musí však mít určité zázemí, které ho nijak neohrožuje a musí být schopen odolat místům a lidem, se kterými má drogy spojeny. Pro takového člověka je vhodná právě ambulantní léčba. Klient se také domluví na frekvenci docházení do zařízení. Za účinnou se považuje léčba až od délky tří měsíců, s frekvencí kontaktů s léčebným zařízením minimálně dvakrát až třikrát týdně. V ČR existují tzv. AT poradny, což jsou ambulantní psychiatrická zařízení pro narkomany či alkoholiky. Dále u nás existují svépomocné skupiny, těmi jsou AA (Anonymní alkoholici) a AN (Anonymní narkomani. Další možnou podobou ambulantní léčby je denní stacionář, kde klient dochází každý den (obvykle každý všední den) do léčebného programu, který je od ranních do odpoledních hodin. Klient tedy tráví v léčebném zařízení v podstatě celý den, kdy se účastní skupinové terapie, individuálních pohovorů s terapeuty, využívá poradenství ohledně sociálních, právních záležitostí, které potřebuje řešit, účastní se volnočasových a pracovních aktivit. Večer odchází domů, na rozdíl od rezidenční, pobytové léčby. Součástí léčby bývá také rodinná nebo partnerská terapie a případně podpůrné rodičovské skupiny pro rodinné příslušníky klientů, kde se dozvídají informace o procesu léčby a mají možnost si promluvit o situaci, ve které se nachází. Pobytová léčba Dalším typem léčebného programu je pobytová léčba, kdy klient žije v prostoru léčebného zařízení. Je nastolen jasný řád, denní režim, klient se zde snaží žít bez drog. Pracovníci mu pomáhají, klient se účastní různých aktivit, ať už jsou to hry, psychoterapie, sezení, vzdělávání nebo řešení problémů. Léčba dle délky trvání se dělí na krátkodobou (do 2 měsíců), střednědobou (2,3 měsíce až půl roku) a dlouhodobou (více než půl roku, max. 2 roky). Krátkodobá a střednědobá léčba se uskutečňuje v psychiatrických léčebnách, dlouhodobá léčba v terapeutických komunitách. Léčba v psychiatrické léčebně zaměřené na léčbu závislosti je pod lékařským dohledem. Využívá režimová opatření, strukturovaný denní program a další terapeutické aktivity. I vzhledem k tomu, že ústavní léčba bývá v délce kolem tří měsíců, je zaměřena hlavně na problém závislosti, ne příliš na ostatní problémy klienta a jeho resocializaci důležitou pro návrat do běžného života s tím, že si musí vybudovat zázemí, najít si zaměstnání apod. Proto je důležité po absolvování léčby navázat v doléčování, v rámci kterého může dotyčný tyto věci „dotáhnout“. Tento typ léčby je vhodný pro klienty, kteří nejsou schopni abstinovat v původním prostředí a je pro ně nezbytné na nějakou dobu toto prostředí opustit a stabilizovat se, nicméně se po léčbě mají kam vrátit a s podporou jsou schopni zvládat běžný život bez drog. Naopak v terapeutické komunitě je léčba postavena na skupinové terapii, probíhá v několika fázích a klient se zabývá nejen volnočasovými aktivitami, ale i problémy, se kterými se v průběhu léčby setkává. Ke konci léčby už má např. zaměstnání či brigádu nedaleko komunity, ve které tak tráví mnohem méně času. Důležité je, aby byl samostatný a připravený na život bez komunity. Substituční léčba Při substituční léčbě jde o nahrazení užívané drogy nějakým jiným přípravkem, který je legální a dostupný jen na lékařský předpis. Tento přípravek má stejné nebo podobné účinky jako droga, není však životu nebezpečný. Cílem substituční léčby je eliminovat škodlivé užívání drog, především injekční. Doba léčby se pohybuje v rozmezí týdnů až let. Tato léčba je samozřejmě provázena psychoterapiemi a poradenstvím v oblasti sociální sféry. Dávky podávaného léku se postupně snižují, až dojde k jeho úplnému vysazení. Substituční léčba je jednou z forem medicínské léčby závislosti na opioidech při použití předepisovaných opioidních agonistů , které mají obdobné nebo stejné vlastnosti působení na mozek jako heroin a morfin a které zmírňují abstinenční symptomy a snižují touhu po nelegálních opiátech. Příklady opioidních agonistů jsou metadon, diamorfin (heroin) a morfin. Pro jaký typ uživatelů drog je vlastně substituční léčba vhodná? Nejvíce se používá u drogových uživatelů, kteří nejsou schopni sami abstinovat a v této abstinenci setrvat. Při substituční léčbě závislosti na opioidech ve světě dosud převažuje forma perorálního podávání metadonu, avšak v různých zemích je v čím dál větší míře s úspěchem předepisován buprenorfin, který je druhou nejčastěji předepisovanou substituční látkou při udržovací léčbě závislosti na opioidech. Programy „harm reduction“ Programy harm reduction jsou provozovány buď přímo v „terénu“, na ulici, na místech, kde se uživatelé drog scházejí (terénní práce, streetwork) nebo v nízkoprahových zařízeních. Terénní práce se snaží kontaktovat rizikové osoby mimo nějakou určitou instituci. Za těmito osobami se jezdí přímo do terénu, tedy do prostředí, ve kterém osoby žijí či požívají (aplikují si) drogy. Terénní práce nabízí celou řadu služeb, ve spojení s drogovou problematikou je to především distribuce injekčního materiálu. V rámci většiny projektů, které se orientují na nitrožilní uživatele drog, jsou distribuovány injekční stříkačky a jehly. U mnoha projektů terénní práce je to jeden z hlavních záměrů, a to především ve městech, kde neexistují centra, která by zajišťovala odpovídající výměnu stříkaček. Některé projekty rozdávají také sterilní vodu (na přípravu roztoků drog a na vymývání injekčních stříkaček), lžíce (na zahřívání a přípravu roztoku), vatové tampóny (na očištění místa vpichu) a bavlněné filtry (pro odfiltrování nečistot při plnění injekčních stříkaček). Dále terénní pracovníci rozdávají menší množství dezinfekčních roztoků, aby měl uživatel drog možnost aplikovat si drogu z čisté jehly. Kontaktní centra zajišťují informace o „bezpečném“ užívání drog, některá nabízejí možnost vyprat si prádlo, osprchovat se, nebo si dát polévku či čaj. Dále poskytují poradenství, které už zpravidla nebývá anonymní. Toto poradenství nabízejí nejen samotným uživatelům drog, ale i jejich rodinným příslušníkům, partnerům či přátelům. Detoxifikace Smyslem detoxifikace je zbavit organismus návykové látky a pomoci pacientovi překonat možné odvykací příznaky. To se může dít buď bez použití léků (někdo v takovém případě hovoří o detoxikaci), nebo za farmakologické podpory. Detoxifikace má připravit pacienta na další léčbu. Dalším častým důvodem detoxifikace je nebezpečnost pacienta sobě nebo okolí z důvodů duševní choroby, což bývá nejčastěji u toxických nebo alkoholických psychóz. Následná péče Po úspěšném absolvování léčby je důležitá následná péče neboli doléčování. Ta se zaměřuje především na udržení klienta v abstinenci. Po odchodu z léčby má celou řadu informací a rad, jak se má zachovat v životních situacích, ale realita může být často jiná. Klient se dostane do nějakého problému a jako první, co dříve (ještě před léčbou) udělal, bylo to, že si vzal drogu. Nyní však musí tuto situaci řešit bez drog a to pro něj může být o to víc stresující. Po návratu do normálního života čekají klienta problémy, které byly v době jeho léčby přehlédnuty či se na ně nekladl takový důraz, jelikož primárně se musel zbavit své závislosti. Mezi tyto problémy patří například špatné rodinné či partnerské vztahy. Doléčovací centra využívají obvykle strukturovaný program, zahrnující ambulantní individuální a skupinovou terapii, poradenství v sociální sféře, především ohledně získání zaměstnání po léčbě, vyřešení právních problémů z minulosti, dokončení nedodělaných škol apod. Případně zde probíhají další aktivity jako je arteterapie, volnočasové aktivity pro klienty, na jejichž přípravě se klienti podílí (sport, divadlo, výtvarná činnost, výlety). Program je koncipován časově tak, aby do něj mohli odcházet klienti i po té, co si najdou po léčbě práci nebo studují, probíhá většinou ve večerních hodinách. Specializované ambulantní služby CADAS  Spálená 12, Praha 1 tel.: web:  Drop In  Karolíny Světlé 18, Praha 1 tel.: , – nonstop linka pomoci mobil: PhDr. Ivan Douda MUDr. Jiří Presl web:  Léčba[editovat | editovat zdroj] Cílem léčby je pokud možno úplné odstranění závislosti. Tohoto se však nedá dosáhnout najednou, léčba musí probíhat postupně, protože při příliš rychlém vysazení drogy by mohly vzniknout zdravotní komplikace (v případě, že už se vytvořila fyzická závislost) anebo by se celá léčba mohla minout účinkem. Často pomůže vyléčení z drogové závislosti také víra, která ale musí být natolik silná, aby dovedla vytlačit drogu.[8] Celá léčba je velice komplexní proces - jedinec, který má vytvořenou drogovou závislost není postižen jen fyzicky, ale i psychicky a je naprosto vytržen se svého dosavadního sociálního postavení. Velice často je psychologická léčba kombinována s farmakologickou léčbou. Psychologická léčba[editovat | editovat zdroj] Tato metoda je založená práci s psychologem či psychiatrem, účast v terapeutické skupině a psychoterapii. Samozřejmě, metody lze kombinovat. Psychoterapie naučí pacienta zvládat těžké nebo krizové situace bez drog. Rovněž pacientovi pomáhá zapojit se opět do společenského života; s tímto však bývají často problémy - stará skupina přátel již jedince, který prošel drogovou závislostí nechce přijmout zpět. Proto je často nutné nalézt novou sociální skupinu. Při léčbě se postupně snižují dávky drogy až na naprosté minimum (viz například nikotinové náplasti). Toto pomáhá tělu, aby si postupně na drogy odvyklo a přešlo opět do normálního režimu fungování. Někdy se také při léčbě používá tzv. substituční metoda, kdy droga je nahrazena drogou jinou, slabší. Další důležitou složkou je odstranění rituálu - například nahrazení cigarety nikotinovou náplastí či žvýkačkou. S rituálem souvisí i například prostředí nebo parta, které je rovněž nutno nahradit něčím novým, co už se pacientovi s drogou nepojí. Farmakologická léčba[editovat | editovat zdroj] Nejčastější obecné farmakologické postupy jsou tyto:[2] Detoxifikace: Pomalé snižování dávek tak, aby nedošlo k abstinenčním příznakům ("absťák") Substituce: Nahrazení návykové látky takovou látkou, která je méně škodlivá, ale zároveň se nedostaví abstinenční příznaky. Dávky této látky rovněž zmenšovat do doby nakonec vysadit úplně. Prevence lapsů: Používání takových látek, které sníží žádostivost dané drogy. Uplatňuje se několik metod: Látky snižující pozitivní účinek drogy (antagonista dané drogy). U pacienta již poté po použití drogy nenastává příjemný pocit, na který je zvyklý. Tímto se zmenší jeho touha po droze. Látky obracející účinek drogy na negativní. Pro pacienta pak již není droga požitkem, nýbrž "trestem" a vytvoří si k odpor. Tato metoda se již však dnes příliš nevyužívá a dává se přednost látkám, které snižují nebo tlumí abstinenční problémy. látky snižující touhu po droze (anti-cravingové látky). Antidepresiva, látky snižující úzkost.

13 Zdroje Národní monitorovací středisko pro drogy a drogové závislosti
PČR


Stáhnout ppt "Nejčastěji používané drogy"

Podobné prezentace


Reklamy Google