Římská rodina Michaela Psíková.

Prezentace na téma: "Římská rodina Michaela Psíková."— Transkript prezentace:

1 Římská rodina Michaela Psíková

2 CHÁPÁNÍ RODINY Rodina – instituce ustanovená právně na základě citových vazeb. Byla jednotkou hospodářskou, náboženskou a sociální. Tvořil ji otec, matka, děti, manželky synů, ale i otroci a klienti. V širším pojetí považovali Římané za členy rodiny i zesnulé a domácí bůžky, Láry a Penaty.

3 PATER FAMILIAS Otec rodiny – pod jeho moc spadaly nejen děti (liberi), ale i manželka (uxor). Také rozhodoval o osudu zeťů, snach a vnoučat. Po smrti otce rodiny se rozdělila na několik větví podle počtu dědiců. Pravomoc nad svobodnými sourozenci a matkou převzal nejstarší syn.

4 PATRIA POTESTAS V nejstarších dobách to byla absolutní moc otce nad životem a smrtí jednotlivých členů rodiny. Měl moc případně nechat popravit i vlastní děti, pokud by se dopustily těžkého zločinu. Také bezprostředně po porodu uznal či neuznal dítě za vlastní. Neuznané dítě bylo odloženo na ulici a odsouzeno tak ke smrti, nebo k otroctví.

5 ZÁNIK OTCOVSKÉ MOCI Nejčastěji zanikala smrtí.
Důvodem zániku byla i ztráta občanství otce nebo syna. Dále zanikla nad synem, pokud se stal Jupiterovým knězem, a nad dcerou, která se stala Vestálkou. Také zanikla dobrovolným prohlášením syna za samostatného. Adopcí, kterou syn přešel do moci otce jiné rodiny.

6 DŮVODY OSLABENÍ VLIVU OTCE
Emancipace synů a manželky. Tento proces souvisel s rostoucím majetkem jednotlivých rodin a s rostoucí kariérou mladších členů rodiny. Stav, kdy otec byl jediným vlastníkem majetku, byl tak neudržitelný. Zákonem byl potřebný majetek stanoven i synům již za otcova života.

7 CLIENTES Klienti byli považováni za součást rodiny.
Byli pod přímou ochranou donátora. Každé ráno přicházeli do atria domu, kde se svěřovali s problémy a žádali od donátora radu. Chudým klientům poskytoval pomoc in natura – v podobě jídla či finančních prostředků na jeden den pro celou jeho rodinu. Za tuto pomoc ho klient volil do úřadů.

8 OTROCI Ačkoli Římané nazývali otroky mluvícími věcmi, považovali je za součást rodiny. Otroci se dělili do dvou skupin: familia rustica – ti pracovali na venkovských statcích familia urbana – ti byli zaměstnáni ve městech Nejlepší postavení měli vzdělaní otroci, kteří působili jako učitelé dětí v rodinách. Velmi často si získali přízeň otce rodiny a byli propouštěni na svobodu.

9 SVATBY CONFARREATIO – náboženský úkon spojený se slavnostní obětí v chrámu Jova Kapitolského. COEMPTIO – symbolické zakoupení manželky. SINE MANU – žena žila rok v domě svého muže, a tak bylo manželství považováno za platné.

10 ROZVOD Jednalo se o právní zánik manželství. Ve starších dobách musel rozvod povolit rodinný soud. DIFFARREACE – smuteční obřad s obětí Jovovi. REMANCIPACE – zpětný obrazný prodej ženy. Sňatek uzavření formou sine manu byl zrušen formou: divortium – dohoda obou stran repudium – vypovězení manželství pouze jednou stranou. Každá z obou stran mohla uzavřít nový sňatek, ženy však až po 10 měsících, aby nebyla pochybnost otcovství u případného potomka.

11 JMÉNA ŘÍMSKÝCH OBČANŮ Jména se u římských občanů skládala ze tří částí a určovala tak i příslušnost k rodině. PRAENOMEN – jméno osobní. Římané měli omezený repertoár jmen, proto v psaných textech je uváděli jen v podobě iniciály. Toto jméno měli jen muži, prvorozený syn dědil jméno po otci. Tímto jménem oslovovali otroci svého pána.

12 NOMEN – jméno rodové. Bylo totožné pro všechny, kteří odvozovali svůj původ od stejných předků. Formálně tato část jména měla podobu přídavného jména. Také mělo význam pro zařazení do společenské hierarchie a to buď do patricijských, nebo plebejských rodů.

13 COGNOMEN – určitá forma příjmení.
Ve starších dobách nahrazovalo osobní jméno, později se stalo označením větve určitého rodu. Ve jméně jich mohlo být více a mohlo se jednat i o určitou přezdívku na základě typických charakterových či fyzických vlastností jedince.

14 KONTROLNÍ OTÁZKY K DANÉMU TÉMATU
Jak Římané chápali pojem rodina? Co znamenají pojmy divortium, cognomen, patria potestas? Jaké znáte způsoby uzavření manželství? Jaké postavení zaujímali klienti v římské společnosti?

15 POUŽITÁ LITERATURA: Encyklopedie antiky. 2. vyd. Praha: Academia, 1974, 741 s. LIBERATI, A., M., BOURBON, F.:. Starověký Řím,. 2. vyd. Praha: Academia, 1974, 741 s