Název materiálu:VY_32_INOVACE_CJ2r0114 Název sady:Morfologie pro 2. ročník Vzdělávací oblast:Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor:Český jazyk a.

Prezentace na téma: "Název materiálu:VY_32_INOVACE_CJ2r0114 Název sady:Morfologie pro 2. ročník Vzdělávací oblast:Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor:Český jazyk a."— Transkript prezentace:

1 Název materiálu:VY_32_INOVACE_CJ2r0114 Název sady:Morfologie pro 2. ročník Vzdělávací oblast:Jazyk a jazyková komunikace Vzdělávací obor:Český jazyk a literatura Téma:Slovesný čas Jméno autora:Kateřina Halaštová Vytvořeno dne:12.5. 2013 Metodický popis – anotace:Opakuje znalosti o slovesném čase, prezentace obsahuje i cvičení kontrolující rozumění učivu. SLOVESNÝ ČAS

2 Slovesný čas je určitý tvar slovesa, který vyjadřuje časové období, ve kterém děj probíhal/probíhá/bude probíhat. Slovesný čas je podřízen kategorii způsobu, tzn. slovesný čas lze určit jen u indikativu. U imperativu a kondicionálu čas neurčujeme! Český jazyk využívá tří časů: a)Čas přítomný = prézens b)Čas minulý = préteritum c)Čas budoucí = futurum SLOVESNÝ ČAS

3 Přítomný čas se v českém jazyce vytváří pouze od nedokonavých sloves (př. píšu, voláme, slyšíš…). Tvary přítomného času jsou jednoduché. PRÉZENS

4 Tvoří se pomocí příčestí minulého (př. psal, volali, myslela) a přítomných tvarů slovesa být (jsem, jsi, jsme, jste), tzn. jedná se o tvary složené. V třetí osobě jednotného i množného čísla se pomocné sloveso nevyjadřuje, užívá se jen příčestí minulé (pozn. přesto se jedná o tvar složený!) PRÉTERITUM

5 Vyjadřuje se dvěma základními způsoby: a)Přítomným tvarem sloves dokonavých (př. uvařím, uslyšíme, naučí se), tzn. jedná se o tvar jednoduchý. b)U nedokonavých sloves spojením budoucího tvaru slovesa být a infinitivu (př. budu čekat, budeme se těšit, budou se bát), tzn. jedná se o tvar složený. FUTURUM

6 Budoucí čas se vyjádří časem přítomným (tento postup je typický pro hovorovou řeč): Př. Zítra dělám těžkou zkoušku. Prézens historický (při vypravování se děj proběhlý v minulosti vypravuje časem přítomným): Př. Šel jsem kolem chalupy a najedou vidím, že je okno otevřené. (autor docílí napětí, dramatičnosti vypravování) Tvary přítomné vyjadřují někdy děj, který platí stále: Př. Sytý hladovému nevěří. Hlad má velké oči. POSUNY V UŽÍVÁNÍ ČASU = TEMPORÁLNÍ TRANSPOZICE

7 V češtině existují také časy relativní: souběžné, předčasné, následné. Základním dějem je děj vyjádřený ve větě hlavní, děje ve vedlejší větě jsou relativní. Pro vyjádření relativnosti se užívají časová příslovce (nejprve, pak, nakonec…), časových spojek (když, až, jakmile…), předložek, přechodníků. Př. Viděl jsem, že byl zklamaný. (viděl jsem = základní děj; byl zklamaný = relativní děj, proběhl před základním dějem) Nejprve jsem ránu vydezinfikovala, pak jsem přiložila sterilní obvaz a nakonec jsme odjeli na pohotovost. Po vydezinfikování rány jsem přiložila sterilní krytí. Jakmile jsem ránu vydezinfikovala, přiložila jsem sterilní krytí. Sesednuv z koně, uvázal jej k buku. Majíc strach ukryla se za lipou. RELATIVNOST ČASŮ:

8 Najít slovesné tvary, určit u nich slovesný čas, stanovit, zda se jedná o tvar jednoduchý, či složený. Najít místo, v němž dochází k temporální transpozici. Měl ještě jednu knížku; tuhle vzal od něho rychtář. „To bude čtení na zimu!“ sepjala ruce selka. „Beztoho ty naše skoro všecky umíme nazpaměť,“ přidal sedlák. A Světluška brala ty knížky jednu za druhou jako drahocenný poklad, z rubu na líc je převracela a kolem rtů kmitá se jí zase ten divný, milounký úsměv…. … „Ještě jich tu mám několik, dvě mi do Srbče zbudou, jedna do milého,“ zahovořil muž, stahuje opět váček opatrně řeménky. V. B. Třebízský: Bludné duše CVIČENÍ 1:

9 Spočítat, kolik sloves je v préteritu, prézentu a futuru: 1) Připadalo jí, že ji pozře, že zmizí navždy v jejím hrozném jícně. 2) „Abychom věc neprotáhli, dojel jsem si na Vomáčku pro toho Lumpa Martináka.“ 3) „Připravte to všechno, Kozlíku!“ 4) „Nu,“ řekl Krušnej mrače se, „dnes Zalužice neuvidíme, ale uvidíme je bohdá zase. Co mlhy spohltí, slunce jim zase vyrve. Jsou vodou obehnány, ale k nim a k jejich polím voda nemůže. Nám bude hůře, jen se podívejte!“ 5) „Copak ses zbláznila, holka! Kdopak by tě očekával? Kdo by se ti mohl vydat naproti? Však oni vědí, kde jdi, a rádi jsou, žes tu u nás-“ CVIČENÍ 2:

10 Určit, jak děje ve skutečnosti probíhaly za sebou, vysvětlit, jak jsou relativní časy vyjádřeny: 1)Bába, vyšedši na zápraží, neviděla z vysokých topolů podle mlýnské stoky než zamžené jejich obrysy. 2)Vedl ji zase bahnem, ostřicí a rákosím, neustále rozmlouvaje o nutnosti upravit rybníček a proměnit jej v sádky. 3)Než udeří zima, musí být všechno v pořádku. 4)Však pochybuju, že bych ho byl zabil. 5)Ty mi třetí rád dáš, až s tebou promluvím! 6)Právě když dívka přicházela, vracela se čápice k trojici již silně povyrostlých čápat. K. Klostermann: Mlhy na blatech CVIČENÍ 3:

11 Vytvořit od sloves: Dostat – 3.os., pl., indikativ, préteritum Usnout – 3. os. sg. indikativ, préteritum Vyprávět – 2. os. pl. indikativ, prézens Utrhnout – 1. os. sg., indikativ, préteritum Žít – 2. os., sg., indikativ, futurum Vyhrát – 3. os., sg., indikativ, prézens Jít – 1. os., sg., indikativ, préteritum Odemknout – 2. os., sg., indikativ, préteritum Péct – 1. os., pl. Indikativ, futurum CVIČENÍ 4:

12  MARTINEC, Ivo; TUŠKOVÁ, Jana Marie; ZIMOVÁ, Ludmila. Mluvnice – učebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň: Fraus, 2009.  KOSTEČKA, Jiří. Český jazyk pro 2. ročník gymnázií. Praha: SPN, 2002.  BEZPALOVÁ, Vladimíra; MÁLKOVÁ, Jitka; MARTINEC, Ivo; JEŽKOVÁ, Jaroslava; PAŠKOVÁ, Martina; VAŇKOVÁ, Jana; ZIMOVÁ, Ludmila: Mluvnice, komunikace a sloh – cvičebnice českého jazyka pro střední školy. Plzeň: Fraus, 2011.  HAVRÁNEK, Bohuslav; JEDLIČKA, Alois. Stručná mluvnice česká. Praha: Fortuna, 1996.  KLOSTERMANN, Karel. Mlhy na blatech. Praha: Nakladatelství Jos. R. Vilímek, 1941.  TŘEBÍZSKÝ, Václav Beneš. Bludné duše. Praha: Vyšehrad, 1986. POUŽITÁ LITERATURA