Koevoluce Uplatnění nápadů bývá náročné. Nejdříve ze všeho je nutné posluchače přesvědčit, aby s vámi v zásadě souhlasili. Potom je musíte přimět k akci.

Prezentace na téma: "Koevoluce Uplatnění nápadů bývá náročné. Nejdříve ze všeho je nutné posluchače přesvědčit, aby s vámi v zásadě souhlasili. Potom je musíte přimět k akci."— Transkript prezentace:

1 Koevoluce Uplatnění nápadů bývá náročné. Nejdříve ze všeho je nutné posluchače přesvědčit, aby s vámi v zásadě souhlasili. Potom je musíte přimět k akci. Pomocí osvědčeného vzorce společnosti Dale Carnegie Training® Důkaz – Činnost – Přínos můžete vytvořit přesvědčivou prezentaci motivující posluchače k akci.

2 Obsah Význam koevolučních procesů v evoluci Princip červené královny
Vnitrodruhové a mezidruhové závody ve zbrojení Symbióza Princip rozšířeného fenotypu Mimeze a výstražné zbarvení Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

3 Význam koevolučních procesů
abiotické procesy pomalé a pasivní biotické procesy rychlé a mají kumulativní charakter velká intenzita selekce ze strany jiných organismů Paraziti a patogeny herbivoři (Serengety 66 % nadzemní produkce, prales jen 10 %), mutualisti hmyzosnubnost – umožňuje vzácnost, možnost speciací, kvasinky-vosy-člověk

4 Obsah Význam koevolučních procesů v evoluci Princip červené královny
Vnitrodruhové a mezidruhové závody ve zbrojení Symbióza Princip rozšířeného fenotypu Mimeze a výstražné zbarvení Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

5 Princip červené královny
Přežívání jednotlivých rodů savců. Graf ukazuje postupný pokles počtu rodů savců během 36 milionů let. V čase t0 obsahoval soubor celkem 1585 rodů savců. V logaritmicko-normálním vynesení existuje mezi počtem přežívajících rodů a časovým intervalem lineární závislost. To ukazuje, že s dobou existence se nejspíše pravděpodobnost vymření určitého rodu nezvětšuje ani nezmenšuje. Obdobné výsledky získáme nezávisle na konkrétní studované fylogenetické linii a na taxonomické úrovni (druhy, rody, čeledi). Podle Van Valena (1973).

6 Obsah Význam koevolučních procesů v evoluci Princip červené královny
Vnitrodruhové a mezidruhové závody ve zbrojení Symbióza Princip rozšířeného fenotypu Mimeze a výstražné zbarvení Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

7 relativní rychlost pohybu (%)
rezistence užovek Thamnophis sirtalis proti jedu mloků Taricha granulosa 100 75 relativní rychlost pohybu (%) 50 1 Závody ve zbrojení mezi dravcem a kořistí. Graf ukazuje rezistenci užovek Thamnophis sirtalis vůči tetrodotoxinu, jedu obsaženému v kůži mloků Taricha granulosa. Tyto užovky jsou patrně jedinými predátory schopnými pojídat jedovaté mloky. Ukazuje se, že rezistence užovek vůči jedu, měřená na základě procentuálního poklesu rychlosti pohybu po intraperitoneální injekci jedu, se liší až o tři řády. Nízký stupeň rezistence (černé body) vykazují hadi z oblastí, ve kterých se mloci nevyskytují, případně z oblastí, ve kterých žijí populace mloků neobsahujících tetrodotoxin. I senzitivní užovky jsou stále ještě relativně odolné vůči působení jedu. Třicet jednotek (U) jedu totiž odpovídá množství, které postačuje k zabití 30gramové myši. Podle Brodieho a Brodieho (1999). 25 0,1 1 10 100 1000 10000 tetrodotoxin (MU/g)

8 Pokus s naivními populacemi

9 20 15 Kontrolní linie samců mortalita samic 10 5 E1 E2 C1 C2 C3 C4
Koevoluční zápas mezi samci a samicemi drosofil. Vhodným uspořádáním pokusu bylo samicím zabráněno po 41 generací odpovídat na evoluční tahy samců (samice byly v kultivační nádobě v každé generaci nahrazeny „naivními“ samicemi ze zásobního chovu). Výsledkem bylo, že adaptovaní samci měli při rozmnožování se samicemi daného kmene ve srovnání s kontrolními samci větší biologickou zdatnost (stali se otci výrazně většího počtu potomků, než by odpovídalo jejich početnímu zastoupení v pokusné nádobě). Zvýšení jejich zdatnosti se ovšem odehrálo na úkor samic. Když se totiž samice pářily s experimentálními samci, vykazovaly větší mortalitu, než když se pářily se samci kontrolními (C1–C4). Podle Ricea (1996). 5 E1 E2 C1 C2 C3 C4 linie samců

10 Molekulární stopy koevoluce
0,5 % genů vykazuje převahu nesynonymních mutací, 9 ze 17 skupin u parazitů či v imunitním systému, čichové receptory a receptory na gametách

11 Zvýšená frekvence nesynonymních mutací v genech spojených s imunitou
místo vázající antigen 20 60 80 100 40 nukleotidové záměny (100) D2 doména DPB vs DPB DPB vs DQB DPB vs DRB DQB vs DQB DQB vs DRB DRB vs DRB nesynonymní synonymní 4 Poměr počtu nesynonymních a synonymních substitucí v různých oblastech molekul MHC II. Graf ukazuje počty nesynonymních (tmavé sloupce) a synonymních (prázdné sloupce) substitucí na nesynonymní nebo synonymní místo ve dvou oblastech molekul MHC II. Porovnávány byly jednak produkty různých MHC-genů (tučné písmo), jednak různé alely stejných MHC-genů (obyčejné písmo). V oblasti vázající antigeny, přesněji řečeno peptidy, převažují nesynonymní substituce, naopak v ostatních doménách, podobně jako je tomu u většiny jiných proteinů, převažují substituce synonymní. Převahu nesynonymních substitucí v místech vázajících antigen lze nejsnáze vysvětlit působením pozitivní selekce, která je vzhledem k relativně vysoké divergenci právě jednotlivých alel stejného MHC-genu ve srovnání s divergencí jednotlivých genů (srovnej s poměry ve druhé doméně) nejspíše selekce závislá na frekvenci. Data podle Hughese a Neie (1989), upraveno podle Pagea a Holmese (2001).

12 Zvýšená frekvence nesynonymních mutací v genech spojených s rozmnožováním
0,30 0,25 0,20 substituční rychlost 0,15 0,10 0,05 nesynonymní (Kn) synonymní (Ks) Kn/Ks D. melanogaster a D. simulans, srovnáváno 10 genů pro proteiny spojené s rozmnožováním (oranžové sloupce) a 46 genů jiných (zelené sloupce)

13 Obsah Význam koevolučních procesů v evoluci Princip červené královny
Vnitrodruhové a mezidruhové závody ve zbrojení Symbióza Princip rozšířeného fenotypu Mimeze a výstražné zbarvení Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

14 Symbióza Mutualismus, parazitismus, komensalismus, amensalismus
Mutualismus volně žijících organismů fíkové vosičky z čeledi Agaonidae mravenci a medovice či domacia mravenci a houby houby a rostliny, mykorhiza Rostliny a hmyz – Asclepias syriaca 37% asimilátů do nektaru kvasinky-vosy-člověk Endosymbioza lišejníky endosymbionti v trávicím traktu členovců i obratlovců Amensalismus – škodí a sám z toho nic nemá (někteří patogeni)

15 Symbióza Endocytobiosa
Symbionti členovců (krevsající, mízusající) Sitobius bez bakterií nemůže létat Společné propagule – ukončení závodů ve zbrojení – evoluční rozpuštění Symbiogenetický vznik moderních eukaryotických buněk endosymbiotická teorie L. Margulisové Gupta: gramnegativní bakterie a archebakterie Martin-Müler: eubakterie a methanogen Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

16 a) H2 Organické látky H2 H2 H2 glukosa glukosa H2 ATP O2 O2 ATP
Eubakterie -heterotrof Archebakterie -methanogen H2 Organické látky H2 H2 H2 glukosa glukosa H2 ATP O2 O2 ATP pyruvát CO2 Martinova–Müllerova vodíková hypotéza symbiotického vzniku eukaryotické buňky. Podle této hypotézy se eukaryotické organismy vyvinuly v několika etapách z heterotrofní eubakterie, produkující do prostředí jako jeden z odpadních produktů vodík, a autotrofní archaebakterie, využívající vodík z prostředí k syntéze organických látek a produkující do prostředí methan (a). V první etapě došlo ke vzniku buněčných konsorcií, v nichž eubakterie produkovala vodík a ten bezprostředně využívala pro své potřeby archaebakterie. To zbavilo archaebakterii závislosti na relativně vzácných zdrojích přírodního vodíku (b). V následující etapě došlo k částečné endocytóze eubakterie dovnitř archaebakteriální buňky. Tento stav zefektivnil využívání vodíku, neboť již nedocházelo k jeho úniku do prostředí. Archaebakterie začala ve větší míře využívat i další odpadní produkty eubakteriálního metabolismu. Povrch eubakteriální buňky však stále alespoň lokálně komunikoval s vnějším prostředím, odkud transportoval organické látky pro svůj heterotrofní metabolismus (c). Poslední etapou evoluce eukaryotické buňky bylo přenesení molekulárních transportérů pro organické látky z povrchu eubakterie na povrch archaebakterie a otočení směru části metabolické dráhy archaebakterie od anabolismu ke katabolismu. Díky těmto změnám bylo možno dokončit internalizaci eubakteriální buňky, která od této chvíle začala získávat organické látky pro svůj metabolismus pouze zprostředkovaně od buňky archaebakteriální. Archaebakteriální buňce přestala poskytovat nyní již nepotřebný vodík a místo toho jí začala dodávat přímo ATP. Tato symbióza umožnila integrovat a zefektivnit životní procesy obou symbiontů přesunutím jednotlivých metabolických funkcí mezi oběma kompartmenty původních symbiontů. Z eubakterie díky tomu vznikly jednak mitochondrie většiny eukaryotických organismů, produkující jako odpadní produkt vodu a CO2, a jednak hydrogenosomy některých prvoků a hub, produkující jako odpadní produkt organické kyseliny a vodík (d). Podle Martina a Müllera (1998). OAc ATP H2 H20 CO2 CH4

17 H2 b) Organické látky glukosa glukosa ATP O2 O2 ATP pyruvát CO2 OAc
CH4

18 H2 c) Organické látky glukosa glukosa ATP O2 O2 ATP pyruvát CO2 OAc
CH4

19 d) Organické látky glukosa O2 O2 ATP pyruvát pyruvát ATP ATP H20 CO2
Eukaryot Organické látky glukosa O2 O2 ATP pyruvát pyruvát ATP ATP H20 CO2 nebo OAc CO2 H2

20 Obsah Význam koevolučních procesů v evoluci Princip červené královny
Vnitrodruhové a mezidruhové závody ve zbrojení Symbióza Princip rozšířeného fenotypu Mimeze a výstražné zbarvení Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

21 Rozšířený fenotyp alely v genomu jednoho druhu mohou řídit fenotyp (včetně chování) druhu jiného přenos signálů vnitřním či vnějším prostředím Agrobacterium tumefaciens

22 Agrobacterium tumefaciens

23 Rozšířený fenotyp alely v genomu jednoho druhu mohou řídit fenotyp (včetně chování) druhu jiného přenos signálů vnitřním či vnějším prostředím Agrobacterium tumefaciens úspěšnost manipulace – závisí především na síle příslušných selekčních tlaků

24 Morfologické změny Vzrůst velikosti parazitovaných jedinců
vedlejší produkt růstu parazita změna alokace zdrojů růst/množení investice do přežití parazita artefakt chovu v laboratoři laboratorní myš infikovaná tasemnicí Spirometra mansonoides

25 Morfologické změny u rostlin
Vytváření hálek (cecidie) – fylogeneze rekonstruovaná na základě hálek a na základě morfologie vrtalek (Agromyzidae) se neliší.

26 Morfologické změny u rostlin
Vytváření hálek (cecidie) – fylogeneze rekonstruovaná na základě hálek a na základě morfologie vrtalek (Agromyzidae) se neliší. Jiná situace u domacií (úkryty pro symbionty, například pro mravence) Vytváření pseudokvětů u rostlin napadených rzí nebo snětí, Puccinia thlaspeos vytváří na houseníku Arabis žluté květy podobné květům pryskyřníků, které v tu dobu kvetou

27 Puccinia caricina Puccinia septentrionalis

28 Infekce Puccinia sp. Arabis holboellii Phoenicaulis cheiranthoides
Phoenicaulis cheiranthoides – infik.

29 Leucochloridium marmostomum

30 Korýš Cymothoa exigua

31 Zastoupení Toxo-infikovaných osob v normální populaci a mezi účastníky dopravních nehod

32 Rozdíly ve vizuálně posuzované dominanci mezi Toxo+ a Toxo- muži

33 Vliv na psychiku nakažených osob
opačné posuny u mužů a žen A G L Q3 B O Q1 Q4 sizotýmie, uzavřený nízká síla superega, lehkovážný protense, podezřívavý nízká síla selfsentimentu, nedostatek sebekontroly náchylnost k pocitu viny afektotýmie, vřelý vysoká síla superega, svědomitý relaxovaná bezpečnost, důvěřivý intelekt náchylnost k pocitu viny radikalizmus vysoká ergická tenze

34 Oblékání NOVOST OBLEČENÍ NÁKLADNOST OBLEČENÍ
koreluje s faktorem Q koreluje s faktorem A  snížení interakce toxoplazma-pohlaví: p<0,  zvýšení NÁKLADNOST OBLEČENÍ  snížení interakce toxoplazma-pohlaví: p=0,  zvýšení podobně: čistota oblečení, upravenost oblečení, celkové hodnocení oblečení NOVOST OBLEČENÍ SEBEKONTROLA Ž- Ž+ M- M+ Ž- Ž+ M- M+

35 Vliv parazita na chování hostitele
Ampulex compressa

36 Rozšířený fenotyp – třetí účastník
„Symbionti“ lumků a lumčíků – polydnaviridae Ichnovirus, Bracovirus, v genomu hostitele

37 Rozšířený fenotyp – třetí účastník
„Symbionti“ lumků a lumčíků – polydnaviridae Ichnovirus, Bracovirus, v genomu hostitele Symbionti helmintů – . Steinernema a Heterorhabditis) a bakterie Xenorhabdus Obrana hostitele proti parazitům a predátorům

38 housenky odstraněny (i s listy) 100 tabák bavlník 75 (42) (25)
housenky na listech 100 tabák bavlník 75 (198) (70) návštěvy rostliny (%) 50 Cardiochiles nigriceps 25 HV HZ K HV HZ K housenky odstraněny (i s listy) 100 tabák bavlník Komunikace mezi parazitoidy a rostlinou poškozenou housenkami. Ve dvou nezávislých, vždy dvakrát opakovaných pokusech byly rostliny tabáku nebo bavlníku vystaveny okusu housenkami motýlů Heliothis virescens (šedé sloupce) nebo Helicoverpa zea (šrafované sloupce). Po 48 hodinách byly 2 rostliny poškozené H. virescens, 2 poškozené H. zea a 2 kontrolní nepoškozené rostliny (bílé sloupce) přeneseny na bavlníkové pole a zde bylo sledováno, kolik samic vosičky Cardiochiles nigriceps, tj. parazitoida napadajícího pouze housenky Heliothis virescens, přistane během jedné hodiny na jednotlivých typech rostlin. Graf (a) ukazuje výsledek pokusu, při němž zůstaly housenky po dobu pokusu na listech, graf (b) výsledek pokusu, při kterém před přenesením na pole byly z rostlin odstraněny listy i s housenkami. Čísla v závorkách ukazují celkový počet návštěv parazitoida. Podle de Moraese et al. (1998). Heliothis virescens (oranž. s.) Helicoverpa zea (bílé s). 75 (42) (25) návštěvy rostliny (%) 50 25 HV HZ K HV HZ K

39 Obsah Význam koevolučních procesů v evoluci Princip červené královny
Vnitrodruhové a mezidruhové závody ve zbrojení Symbióza Princip rozšířeného fenotypu Mimeze a výstražné zbarvení Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

40 Mimeze (mimikry) Napodobování vzhledu a chování cizího druhu
Obraná a útočná mimeze Mülerovská mimeze – nebezpečný nebo nejedlý druh napodobuje jiný nebezpečný nebo nejedlý druh Batesovská mimeze – neškodný druh napodobuje nebezpečný nebo nejedlý druh Při Batesovské mimezi – výhoda vzácného fenotypu (polymorfismus, nemimetičtí samci) Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

41 Helioconius melpomene
Helioconius erato Helioconius melpomene Helioconius himera Helioconius erato, napodobován H. melpomene, příbuznější je mu ale H. himera

42 Helioconius melpomene
Helioconius cydno Andy západ Střední Amerika Orinoko Horní Amazonie S-V Brazílie Helioconius erato Helioconius melpomene Konvergence výstražné kresby u amerických motýlů rodu Heliconius. Zeměpisné rasy několika druhů amerických helikonií jsou učebnicovým příkladem müllerovské mimeze. Motýli různých druhů vyskytující se na určitém území mají společnou výstražnou (aposematickou) kresbu, odlišnou od výstražné kresby motýlů na jiném území. Molekulární studie (sekvenování mitochondriální DNA) však ukázala, že evoluce kresby u jednotlivých druhů nebyla paralelní, ale konvergentní (získané kladogramy nebyly vzájemně kongruentní), a že tedy fenotypová podobnost nesouhlasí s fylogenetickou příbuzností jednotlivých ras. Studie rovněž ukázala, že druh H. melpomene je zřejmě parafyletický k druhu H. cydno. Podle Browera (1996). Guiana

43 podíl přežívajících motýlů
1 3 5 7 9 11 0,01 0,05 0,10 0,50 1,00 podíl přežívajících motýlů doba od zahájení pokusu (dny) a b d c V arelech výskytu žlutého Heliconius eleuchia nebo bílého H. sapho byli vypouštěni žlutí a bílí motýli H. cydno. Motýli „cizí“ barvy (bílá čára) mizeli obvykle rychleji. Müllerovská mimeze. Na čtyřech lokalitách byli v areálu výskytu žlutého motýla Heliconius eleuchia nebo bílého Heliconius sapho vypouštěni příslušníci žluté a bílé rasy Heliconius cydno a následně bylo sledováno, jak rychle z prostředí mizí jedinci barevně odlišní od místních motýlů (bílá čára) a jedinci s místními motýly barevně shodní (žlutá čára). Je zřejmé, že barevně nekompatibilní rasa byla predací postihována více než rasa barevně shodná s místním napodobovaným druhem motýla. Na lokalitě b bylo vypuštěno více motýlů než na ostatních třech lokalitách. Protože motýli H. cydno jsou stejně jako motýli obou napodobovaných druhů nejedlí, naučili se zřejmě místní dravci během pokusu i barevně odlišné formě motýla vyhýbat a obě formy motýlů mizely na lokalitě b stejnou rychlostí. Podle Kapana (2001).

44 Mimeze (mimikry) Napodobování vzhledu a chování cizího druhu
Obraná a útočná mimeze Mülerovská a Batesovská m. – B.M.: neškodný napodobuje nebezpečného nebo nejedlého Při Batesovské mimezi - výhoda vzácného fenotypu (polymorfismus, nemimetičtí samci) Aposematický fenotyp (výstražné zbarvení) Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

45 Evoluce aposematického fenotypu
Učení Evoluční učení Druhový výběr Handicapový princip (A. Zahavi) Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

46 Korálovec nebo korálovka
Micrurus nigrocinctus Korálovec nebo korálovka (ale snad nebudeme slovíčkařit) Lampropeltis triangulum

47 Evoluce aposematického fenotypu
Učení Evoluční učení Druhový výběr Handicapový princip (A. Zahavi) Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.

48 Agregovanost kořisti a výhodnost aposematického zbarvení
solitérní kořist 1,5 1,0 relativní mortalita „kořisti“ 0,5 1. den 2. den 3. den aposematická nejedlá agregovaná kořist 1,5 Vliv agregovanosti kořisti na výhodnost aposematického zbarvení. V pokusu opakovaném tři dny po sobě byly sýkorám koňadrám nabídnuty tři typy umělé kořisti – aposematická nejedlá (bílé sloupce), kryptická nejedlá (oranžové sloupce) a kryptická jedlá (zelené sloupce). Vždy se jednalo o rýžová stébla naplněná živočišným tukem, která byla opatřena na koncích papírovými křidélky s nakreslenými znaky (křížky či čtverci). Znaky na křidélkách byly zároveň namalovány na podlaze experimentální voliéry (kryptická kořist) nebo se naopak lišily od znaků namalovaných na podlaze (aposematická kořist). Nejedlé typy kořisti byly napuštěny 40% roztokem chlorochinu. Bylo sledováno, jaké typy kořisti podléhaly přednostně predaci v jednotlivých pokusech v případě, kdy byly jednotlivé typy kořisti ve voliéře rozmístěny rovnoměrně – solitérní kořist (a), nebo kdy byly vždy 4 kusy stejného typu umístěny pohromadě – agregovaná kořist (b). Je zřejmé, že ve druhém případě byla aposematická kořist mnohem lépe chráněna, a to dokonce již v první den pokusu. Podle Alatala a Mappese (1996). kryptická nejedlá relativní mortalita „kořisti“ 1,0 kryptická jedlá 0,5 1. den 2. den 3. den

49 Vliv nápadnosti aposematického signálu na rychlost dravcova učení
1,2 1,0 0,8 relativní riziko „predace“ 0,6 Vliv nápadnosti aposematického signálu na rychlost dravcova učení. V pokusu byla sýkorám koňadrám (dravcům) předložena umělá kryptická a aposematická „kořist“, tj. čtverečky bílého papíru obsahující kousek mandle s nakresleným křížkem (kryptická kořist) nebo některým symbolem zobrazeným v pravé části grafu (aposematická kořist). Kousky mandle představující aposematickou kořist byly napuštěny 40% roztokem chlorochinu. V každém pokusu opakovaném 5 dní po sobě byl sýkoře nabídnut stejný počet kryptické kořisti a jednoho typu kořisti aposematické a bylo sledováno, do jaké míry sýkory upřednostňují kryptickou kořist. Z průběhu grafu je zřejmé, že v první den pokusu sýkory upřednostňují nápadnější aposematickou kořist, v průběhu času je tento typ kořisti čím dál lépe chráněn. Rychlost učení je přitom tím větší, čím je aposematický signál (velikost černého čtverce) silnější. Podle Lindströma et al. (1999). 0,4 0,2 0,0 1 2 3 4 5 čas (dny)

50 Shrnutí Koevoluční procesy jsou v přírodě možná významnější než procesy evoluční Motorem koevoluce bývají vnitrodruhové i mezidruhové závody ve zbrojení Ve vývoji života na Zemi hrají důležitou roli různé formy symbiózy Koncepce rozšířeného fenotypu si všímá skutečnosti, že geny mohou ovlivnit svůj osud působením na fenotyp cizího organismu Při evoluci mimeze a aposematického fenotypu se uplatňuje řada zajímavých jevů Začněte prezentaci uvedením konkrétní situace, pomocí které získáte pozornost posluchačů. Vyberte takový příklad, který bude posluchačům blízký. Tento příklad by měl sloužit jako důkaz podporující požadovanou činnost a její přínos. Úvodní motivace připraví posluchače na následující seznámení s činností.