STAROVĚKÁ ANTICKÁ LITERATURA

Prezentace na téma: "STAROVĚKÁ ANTICKÁ LITERATURA"— Transkript prezentace:

1 STAROVĚKÁ ANTICKÁ LITERATURA
ŘECKO ŘÍM

2 STAROVĚKÁ ŘECKÁ LITERATURA
OBDOBÍ ARCHAICKÉ KLASICKÉ HELÉNISTICKÉ ŘÍMSKÉ

3 I. ARCHAICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY
odraz ústně tradované řecké mytologie v eposech a poezii Hesiodos – nejstarší doložený řecký básník - zakladatel didaktické poezie Homér – nejznámější autor, eposy Ilias a Odyssea Ezop – bajky Anakreon – hravá, radostná poezie Sapfó – milostná poezie básnířky z ostrova Lesbos

4 HOMÉR dovídáme se o něm ze spisů historika Hérodota
údajně byl starým slepým pěvcem, toulajícím se Řeckem na živobytí si vydělával zpěvem písní o hrdinských činech ILIAS veršovaný hrdinský epos asi z poloviny 8. st. př. n. l. zachycuje část pověstí o trojské válce, např. dobytí Tróje pomocí lsti s dřevěným koněm ODYSSEA veršovaný hrdinský epos navazující na Iliadu popisuje cestu ithackého krále Odyssea domů z trojské války a boj s nápadníky jeho ženy Penelope posádka zažívá různá dobrodružství, např. spáry Kyklopa, zpěv Sirén, navštíví podsvětí

5 II. KLASICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY
tragédie: Aischylos, Sofokles, Euripides komedie: Aristofanes historická próza: Herodotos rétorika: Démosthénes

6 AISCHYLOS autor tragédií
přidal na scénu vedle herce a ch´éru ještě druhého herce a zavedl tak dialog podle jeho názoru je svět řízen bohy, kteří každému určují nevyhnutelný osud čerpal z řeckých mýtů a řešil mravní otázky ORESTEIA jediná úplně dochovaná tragédie autora Orestes na příkaz bohů zabije matku (vražedkyni otce Agamemnona) a jejího milence,je pronásledován Líticemi (výčitkami svědomí), až před soudem Athény je zproštěn viny – řeší se otázka Orestovy viny autor vyjadřuje myšlenku, že člověk by měl být za své činy souzen lidmi, ne bohy

7 SOFOKLES oblíbený dramatik, zastánce athénské demokracie
většinou vychází z okruhu trojských bájí a mýtech o Thébách a jejich královském rodu OIDIPUS ANTIGONA po odchodu Oidipa se jeho synové přou o vládu; nový thébský král Kreon po smrtelné bitvě obou bratrů zakáže pohřbít toho z bratrů, který chtěl Théby dobýt, a tedy zničit; Antigona svého bratra pohřbí a je za to odsouzena k popravě; než si král uvědomí, že svými činy rozhněval bohy, Antigona se oběsí a také její snoubenec – Kreontův syn a Kreontova manželka spáchají sebevraždu; Kreon zůstává sám a žádá bohy o smrt

8 EURIPIDES byl velmi umělecky nadaný
zpracovával tradiční mýty originálním způsobem – začlenil do her psychologii postav hlavním hrdinou bývá často žena MEDEA vypráví příběh milenky a manželky argonauta Iasona (získá díky ní zlaté rouno), která zradí vlastní rodinu; Iason pak zradí ji (chystá svatbu s dřívejší láskou) a Medea se pomstí – nevěstě poslala šaty, ve kterých uhořela, zabila své dvě děti, jejichž otcem byl Iason autor se soustřeďuje na momenty napětí – Iasonova zrada, pomsta Médey a její plánování vražd

9 ARISTOFANES tvůrce tzv. attické komedie, parodie, ironie
jeho postavy se potýkají s každodenními problémy – kritika povahových vlastností lidí hry obsahují i satiru na politické poměry – kritika politického života řeckých městských států ŽÁBY soutěžení Aischyla a Euripida JEZDCI rozbor sporu dvou politických odpůrců – vítězí větší darebák, který si umí lépe získat přízeň naivního lidu a je tak považován za dobrého vůdce

10 III. HELÉNISTICKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY
filosofie: Sokrates, Platon, Aristoteles komedie: Menandros řecká literatura ztrácí národní charakter – říše Alexandra Velikého – střediskem vzdělanosti – knihovna v Alexandrii IV. ŘÍMSKÉ OBDOBÍ ŘECKÉ LITERATURY zájem o odbornou literaturu historie: Plutarchos lékařství: Galenos

11 SOKRATES – PLATON - ARISTOTELES
jeho rozmluvy sepsal Platon, vědění je dostatečným popudem ke správnému jednání; nikdo nemůže vědomě konat to, co považuje z špatné; upozorňuje na stálý nedostatek vědění Platon Sokratův žák, založil tzv. Akademii – filosofická škola, uvedl ve známost legendu o Atlantidě, psal spisy formou dialogu; nejdříve existovaly ideje a pak hmotný svět, protidemokratické názory na uspořádání společnosti Aristoteles pokračovatel, navštěvoval Akademii, shrnul všechno vědění starověku, napsal spisy Rétorika a Poetika, stanoví některé zásady slovesného umění (drama – zásada tří jednot), učení obsahuje prvky materialismu, vychovatel makedonského krále Alexandra

12 STAROVĚKÁ ŘÍMSKÁ LITERATURA
OBDOBÍ: ARCHAICKÉ ZLATÉ STŘÍBRNÉ POZDNÍ

13 ARCHAICKÉ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY
vznikaly převážně texty úřednické, právnické nebo náboženské drama: Livius Andronicus - Řek, římský propuštěnec, přepsal (upravil) řecké drama pro římské diváky Titus Maccius Plautus - napsal asi 130 komedií, zachovalo se 20 - nepřímo kritizuje římskou společnost - Komedie o hrnci - typ Lakomce pro Moliéra - Pseudolus – chytrý otrok, který přelstí svého pána

14 ZLATÉ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY
lyrická poezie: Gaius Valerius Catulus – Knihy veršů („Odi et amo“ = Nenávidím a miluji) – básník vnitřních rozporů epická poezie: Publius Vergilius Maro Publius Ovidius Naso Quintius Horatius Flaccus – satira, kritika historická próza: Gaius Iulius Caesar - Zápisky o válce galské řečnictví: Marcus Tullius Cicero - Ciceronovy listy filosofická próza a zkoumání přírody: Lucretius Carus

15 Publius Vergilius Maro
ve své době byl pokládán za největšího římského básníka (měl mecenáše, který mu zajistil živobytí, podporu našel i u císaře Augusta) ve svých dílech se zaměřil na povznesení Říma a návrat ke starým římským ctnostem – plnění závazků k bohům, vlasti a rodině; statečnost a poctivost; zachování tradic římského národa Aeneis – římský národní epos oslavující vznik římského národa, bájný hrdina Aeneas jediný uprchl z Tróje, po vzoru Odysea prožíval dobrodružství na moři, u břehů Itálie založil město Lavinium, z něhož vzešel Řím; hrdina se stal vzorem římských ctností Zpěvy pastýřské = Bucolica Zpěvy rolnické = Georgika

16 Publius Ovidius Naso Umění milovat
pocházel ze zámožné rodiny, studoval sice řečnictví, ale stal se nejvýznamnějším autorem milostné lyriky císařem Augustem byl poslán do vyhnanství k Černému moři, prý kazil mravy, nikdy se nevrátil do Říma a velice těžce to nesl - Elegie = Žalozpěvy z vyhnanství - nářky a prosby Listy heroin - heroina = hrdinka, fiktivní dopisy partnerek mytických hrdinů adresované jejich milým Umění milovat - veršované dílo tvořené třemi knihami – rady mužům a ženám, jak vzbudit a udržet si lásku - zachycuje římské společenské zvyky

17 Publius Ovidius Naso Proměny = Metamorfózy
čerpá z řecké a římské mytologie obsahují kratší epické básně začíná bájemi o počátku světa a pokračuje až k počátkům Říma příběhy propojuje motiv proměny lidské bytosti – ve zvíře, rostlinu, věc hlavním tématem je mocná a inspirující láska (Philomena a Baucis, Iason a Medea, Daidalos a Ikaros)

18 STŘÍBRNÉ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY
svobodu slova a literární tvorbu omezovala neomezená moc některých císařů většinou se napodobovala klasická díla, např. tragedie: Lucius Aeneus Seneca vysoká literární úroveň dějepisectví: Publius Cornelius Tacitus – Germánium (popis života a kultur germánských kmenů, zprávy o území Boiohaemum) - Letopisy, Dějiny – historie Říma, dramatické napětí, psychologické portréty satira: Gaius Petronius Arbiter Marcus Valerius Martialis – epigramy (1 500)

19 Lucius Aeneus Seneca narodil se ve Španělsku, vyrostl v Římě – otec měl řečnickou školu – stal se advokátem, zbohatl a věnoval se jen filosofii a literatuře – filosof, dramatik, prozaik kvůli intrikám byl ve vyhnanství, po návratu se stal vychovatelem budoucího císaře Nerona – nabádal ke spravedlivosti a umírněnosti nevěřil v nápravu krutého Nerona, toužil žít v ústraní – Neronem obviněn ze spiknutí a odsouzen k smrti, Seneca spáchal sebevraždu myšlenky: ovládat projevy hněvu, láska k bližním a odpuštění (blízké křesťanství), otrokářský systém = brzda mravního vyspívání člověka, šťastný člověk žije v souladu s přírodou a koná dobro Listy Luciliovi

20 Gaius Petronius Arbiter
Gaius Petronius, zvaný Arbiter působil na Neronově dvoře jako „rozhodčí ve věcech vkusu“ vzdělaný a vážený, později nařčen ze spiknutí, spáchal sebevraždu Satiricon satirický román podávající obraz úpadku římského císařství využívá ironii, kritiku, humor, karikaturu z 20 knih se zachovaly zlomky, např. Hostina u Trimalchiona,která zesměšňuje nevzdělané, ale bohaté vrstvy holdující volné zábavě hlavní hrdina – propuštěnec prochází všemi kouty Říma

21 POZDNÍ OBDOBÍ ŘÍMSKÉ LITERATURY
literaturu ovlivnil rozpad římského impéria upadala antická kultura sílil vliv křesťanství římskou antickou literaturu postupně vystřídala latinsky psaná středověká křesťanská literatury