T EORIE PRÁVA A STÁTOVĚDA Bankovní institut Vysoká škola 2013/2014.

Prezentace na téma: "T EORIE PRÁVA A STÁTOVĚDA Bankovní institut Vysoká škola 2013/2014."— Transkript prezentace:

1 T EORIE PRÁVA A STÁTOVĚDA Bankovní institut Vysoká škola 2013/2014

2 BIVŠ 2013/2014 – T EORIE PRÁVA A STÁTOVĚDA Úvod do práva – pojem, význam a systém práva, vědomí a velké právní systémy č. 1 A) Pojem a význam práva pro řádné fungování lidské společnosti jako složitého společenského systému je zapotřebí jeho regulace – tj. působení jednoho systému na jiný za účelem zachování anebo změny řízeného systému (společenské regulativní systémy), přičemž nejvýznamnější je regulace normativní (cílené regulativní systémy, které se skládají ze společenských norem – příkazů, zákazů a dovolení), kam se řadí kupříkladu právo, morálka, pravidla slušnosti, zdvořilosti a náboženská (kupř. desatera božích přikázání a některé súry koránu); Právodef. a) společenský normativní, informační a regulativní systém, b) vytvářený nebo uznávaný státem za účelem dosažení určitých společenských účelů a k prosazení a ochraně určitých obecných společenských zájmů a c) jeho normy jsou závazné (tj. prostředek donucení, také garantem jeho mezí a svobod – viz čl. 2 odst. 3, odst. 4 Ústavy ČR) a vynutitelné státní mocí. Významdef. státem vytvářený prostředek ochrany, zformování a upevnění pro lidskou civilizaci významných společenských vztahů, regulací lidského chování obsahujícího společenské rozpory, které plodí konfliktní situace, vyžadující právní metody.

3 BIVŠ 2013/2014 – T EORIE PRÁVA A STÁTOVĚDA Úvod do práva – pojem, význam a systém práva, vědomí a velké právní systémy č. 1 B) Systém práva každý jev (i společenský) je charakterizován určitou jednotou a dále určitou diferencovaností (tj. roztříděním na určité části anebo odvětví), Základní rozčlenění práva a) podle vztahů, které jsou jeho předmětem, resp. výsledkem právní regulace na právo mezinárodní – upravuje vztahy mezi státy a vnitrostátní – (národní) upravuje vztahy mezi subjekty v mezích pravomoci určitého státu, na právo veřejné – charakteristické nadřazeností veřejné moci v zákonem stanovených případech vůči ostatním subjektům právních vztahů (kupř. ústavní, správní, finanční, trestní), soukromé – charakteristické rovností vztahů mezi subjekty (občanské, obchodní, rodinné), některá právní odvětví mají smíšenou podobu (pracovní); b) podle funkcí právních úprav ve vzájemných vztazích právních norem na právo hmotné (materielní) – vyjadřuje a právními prostředky reguluje ve svých normách obecně právní vztahy v průběhu jejich individuálního utváření (tj. subjektivní práva a povinnosti) (obč. zák., obch. zák., tr. zák.), a procesní – upravuje především postupy, jejichž výsledkem jsou vydání normativního aktu anebo aplikace práva orgánem veřejné moci, její organizaci, pravomoc, působnost či příslušnost těchto orgánů k vydávání veřejnoprávních aktů určitého druhu (o.s.ř., tr. ř., s. ř., s. s. ř.);

4 BIVŠ 2013/2014 – T EORIE PRÁVA A STÁTOVĚDA Úvod do práva – pojem, význam a systém práva, vědomí a velké právní systémy č. 1 C) Právní vědomí pojem - vyjádření subjektivního vztahu subjektu práva k právu objektivnímu (lidé se ve svém chování řídí nejen právem, které často neznají, ale i svým právním vědomím), který je ovlivňován prvky emotivními, volními a poznávacími (pozitivní vliv cílené právní výchovy a právní reklamy k získání přinejmenším všeobecné znalosti principů právní úpravy, ale také jejich akceptace a lidského chování v souladu s nimi), pozn. – objektivní právo – souhrn neboli systém platných právních norem (bude součástí další přednášky), obsah – to, co si jedinec z vlastností práva uvědomuje, přičemž jeho složkami jsou a) znalosti a hodnocení platného práva a b) znalosti a hodnocení práva, jaké by mělo být z pohledu jeho potřebných změn a spravedlnosti, druhy a) individuální – názory a postoje jednotlivce, které jsou výsledkem vnímání, poznání a hodnocení jeho vztahu k právu v konkrétních situacích, b) skupinové – dáno především příslušností k určité zpravidla profesní sociální skupině obdobným speciálním vzděláním a praktickou přípravou, c) společenské – jednou z podob veřejného mínění, které citlivě reaguje na společenský vývoj a normativní pohyby společnosti,

5 BIVŠ 2013/2014 – T EORIE PRÁVA A STÁTOVĚDA Úvod do práva – pojem, význam a systém práva, vědomí a velké právní systémy č. 1 D) Hlavní typy právní kultury (velké právní systémy) V historii se vytvořily dva základní modely práva – právo evropské kontinentální (někdy nazýváno románsko germánské) a právo angloamerické (někdy nazýváno common law) a řídí se jimi v současnosti přibližně 200 států. Dalším významným modelem práva je právo islámské (spíše se omezující na majetkové právo, včetně dědického a otázky osobnostního práva včetně práva rodinného, jinak státy i.p. přejaly právo bývalých metropolí). V některých státech především Afriky vedle práva přejatého od metropolí se uplatňuje také právo domorodé – zvykové. A) právo kontinentální – vyvinulo se převzetím práva římského v kontinentální Evropě a rozšířilo se kolonizací i mimo Evropu. Základními okruhy jsou práva francouzské, rakouské, německé, švýcarské a skandinávských zemí. charakteristiky kontinentální systém je systémem psaného práva (lex scripta) – tj. základním pramenem práva jsou zákony soudce právo nevytváří, ale pouze ho nalézá (ius dicit inter partes). soudce právo nevytváří, ale pouze ho nalézá (ius dicit inter partes). B) právo angloamerické – vzniká v Anglii a anglické právo platí s výjimkou Skotska na Ostrovech, cestou kolonizace se rozšířilo do celé původní říše a přinejmenším ve své podstatě zůstává tento právní systém v bývalém britském koloniálním panství zachován. Tříděno na dva základní podsystémy – právo anglické a právo USA. právo anglické – prameny práva – zejména a) právo soudcovské (common law, equity – judge.made law, case law) – hlavním pramenem práva jsou soudcovské precedenty, b) právo zákonné (legislation, Statute law, enacted law), c) právo obyčejové (custom), d) právní literatura, precedenční právo v USA – prameny práva – a) právo soudcovské (judge made law, case law) – hlavním pramenem práva jsou soudcovské precedenty, b) zákonodárství (legislation), nejzávažnější rozdíl oproti anglickému právu – v USA se právo vytváří na dvou úrovních, a to na úrovni federace a dále na úrovni států, podle X. dodatku USA z roku 1791 je státům svěřena legislativa, týkající se pravomocí, které nejsou svěřeny federaci a jejichž výkon není státům zakázán. C) islámský právní systém – historicky nejmladší, ovšem pro úzké sepětí a prolínání právních pravidel s islámským náboženstvím je nejobtížněji adaptabilní na moderní vývoj společnosti, platí zpravidla vedle kodifikovaného práva převzatého od dřívějších metropolí, charakteristiky stát není oddělen od náboženství, je jím ovládán a nemůže být tvůrcem práva, je jím Bůh, šaría – jediné islámské boží právo, ovšem je zároveň univerzálním systémem závazných pravidel chování muslima, fikh – soustava závazných pravidel lidského chování, vypracovaná islámskými učenci – interprety islámu (ulamá), kteří vykládají šarii, zejména po II. světové válce i v oblasti práva značná sekularizace a u států francouzské koloniální sféry začíná kodifikace práva a britské sféře je importováno právo soudcovské, formální prameny – a) korán, b) sunna, c) idžmá a d) kijás.