Občanská nauka IV Stručné právní vědy.

Prezentace na téma: "Občanská nauka IV Stručné právní vědy."— Transkript prezentace:

1 Občanská nauka IV Stručné právní vědy

2 Rodinné právo RODINNÉ PRÁVO upravuje vznik a zánik manželství, vztahy mezi manželi, rodiči, dětmi a dalšími příbuznými a právní vztahy při náhradní výchově dětí. Právo upravuje jen jádro rodiny, tvořené společenstvím ženy, muže a dětí, obvykle žijících ve společné domácnosti. Rodina v širším smyslu zahrnuje všechny pokrevní příbuzné (např. děti sourozenců, sourozence rodičů) a jejich rodiny (švagrové apod.). Tyto vztahy však nemají v právu prakticky význam.

3 Manželství MANŽELSTVÍ je trvalé společenství muže a ženy založené zákonem stanoveným způsobem, jehož hlavním účelem je založení rodiny a řádná výchova dětí. Vznik manželství Zákonem povolené jsou dvě formy uzavírání sňatku: občanský sňatek - prohlášením před státním orgánem (starostou či primátorem nebo pověřeným členem zastupitelstva obce/města) církevní sňatek - před orgánem státem registrované církve

4 Podmínky uzavření manželství
• snoubenci si vyberou, zda budou užívat společné příjmení jednoho z nich, svá dosavadní příjmení či příjmení obě; prohlásí, které bude příjmením společných dětí • musí předem poznat své charakterové vlastnosti a svůj zdravotní stav a prohlásit, že jim nejsou známy okolnosti vylučující manželství (např. existence jiného manželského svazku jednoho z nich nebo přímý příbuzenský vztah mezi nimi) • musí být starší 18 let, aby byla zaručena jejich fyzická i morální vyspělost; výjimečně může soud povolit uzavřít manželství i nezletilému staršímu než 16 let • uzavřít manželství mohou osoby opačného pohlaví; právní vztah mezi homosexuály, tzv. registrované partnerství, je již v ČR právně zakotven Muž a žena mají v manželství stejná práva a stejné povinnosti: Jsou povinni žít spolu, být si věrni, vzájemně respektovat svoji důstojnost,pomáhat si, společně pečovat o děti a vytvářet zdravé rodinné prostředí.

5 Společně rozhodují o záležitostech rodiny a
podle svých schopností, možností a majetkové situace se starají o uspokojování potřeb rodiny. Pokud spolu muž a žena žijí ve společné domácnosti, avšak bez uzavřeného manželství, označují se druh - družka Jejich vztah není právně upraven, což může být problematické např. v případě smrti jednoho z nich a otázkách dědictví.

6 Zánik manželství Zánik manželství
Ačkoli je manželství uzavíráno s dobrou vírou, že půjde o svazek harmonický a trvalý, zákon pamatuje i na jeho případný zánik a zrušení: • zaniká smrtí jednoho z manželů, případně prohlášením manžela za mrtvého • jedinou cestou, jak zrušit manželství za života manželů, je rozvod Rozvést manželství může pouze soud, pokud je tak hluboce a trvale rozvráceno, že nelze očekávat obnovení manželského soužití. Při rozvodu soud přihlíží zvlášť k zájmům nezletilých dětí. Je třeba stanovit, kterému rodiči bude dítě svěřeno do výchovy a jak má každý z nich přispívat na jeho výživu. Dohodnou-li se rodiče, soud musí jejich dohodu schválit.+ majetek viz. OZ Zánik společného jmění manželů

7 Práva a povinnosti účastníků rodinněprávních vztahů
Zákon o rodině stanoví práva a povinnosti rodičů a jejich dětí. Členové rodiny mají především vyživovací povinnost, která spočívá v poskytování finančních a jiných prostředků tomu, kdo se sám není schopen o svou výživu postarat. Jde především o vyživovací povinnost rodičů vůči dětem, dokud se neživí samy, ale i děti mají vyživovací povinnost vůči rodičům. Vyživovací povinnost existuje i mezi manželi navzájem. Pokud osoba tuto svou povinnost neplní, může ji nařídit soud. Rodičovská zodpovědnost dále zahrnuje: • péči o zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj nezletilého dítěte • zastupování nezletilého dítěte v právních úkonech • řádnou správu jeho jmění

8 Otcovství Při pochybnostech o otcovství se postupuje následovně:
• jestliže se narodí dítě provdané ženě do třístého dne od zániku manželství, je za otce považován manžel • souhlasným prohlášením obou rodičů • rozhodnutím soudu Dítě žijící ve společné domácnosti s rodiči je povinno podle svých schopností jim pomáhat, ctít je a respektovat a přispívat na úhradu společných potřeb rodiny, pokud má vlastní příjem. Starší dítě má právo svobodně se vyjadřovat ke všem rozhodnutím rodičů, která se podstatně týkají jeho osoby.

9 Pokud rodiče neplní své povinnosti a řádná výchova
dítěte je ohrožena, může orgán sociálně-právní ochrany dětí či soud učinit opatření, aby stav napravil: • napomene dítě, jeho rodiče a osoby, které řádnou výchovu narušují • stanoví nad dítětem dohled a uloží dítěti omezení (např. zakáže návštěvu nevhodných podniků a zábav) • svěří dítě do výchovy jiné osoby (přednostně příbuznému, např. prarodičům) Náhradní péče o dítě Náhradní péči organizuje stát, protože výchova dětí je také důležitým státním zájmem.

10 Druhy náhradní péče • Opatrovnictví je vymezeno soudem v případě střetu zájmů rodičů a dětí, sourozenců, ohrožení majetkových zájmů dítěte nebo z jiných důvodů. Opatrovník má práva a povinnosti pouze v záležitostech, které vymezí soud podle účelu, pro který byl ustanoven. • Pěstounská péče znamená, že je dítě svěřeno do péče fyzické osoby (pěstouna), která dostává od státu příspěvek na úhradu potřeb dítěte a odměnu za práci pěstouna. Dítě nepřebírá příjmení pěstouna ani se nemění právní vztahy s pokrevními rodiči. • Poručenství stanoví soud, pokud rodiče dítěte zemřeli nebo byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti. Poručník dítě vychovává, zastupuje a spravuje jeho majetek místo jeho rodičů. Poručníkem se stává většinou někdo z příbuzných nebo osoba blízká dítěti a rodině. Poručník nemá vyživovací povinnost k dítěti. • Osvojení (adopce) je právně vytvořené rodinné pouto. Mezi osvojitelem a osvojencem vzniká stejný poměr, jaký je mezi rodiči a dětmi, a zanikají příbuzenské vztahy v původní rodině. Osvojitelé mají rodičovskou zodpovědnost při výchově dětí. Osvojenec přebírá příjmení svých osvojitelů. • Ústavní výchova je užita v případě, že je výchova dítěte vážně ohrožena nebo narušena a není možné nalézt jiná výchovná opatření. Musí být nařízena soudem a trvá do zletilosti dítěte.

11 Občanské soudní řízení
OBČANSKÉ SOUDNÍ ŘÍZENÍ je právem upravený postup při rozhodování sporů v soukromoprávní oblasti. Řízení se zahajuje zásadně na návrh toho, kdo se domáhá rozhodnutí, tedy na základě žaloby. Účastníky jsou: . navrhovatel (žalobce) - ten, kdo uplatňuje svá práva . odpůrce (žalovaný) - ten, po kom je požadováno splnění povinností Návrh musí obsahovat: - označení žalobce i žalovaného (jméno, bydliště, příp. povolání, IČO), - vylíčení rozhodujících skutečností věci. návrhy důkazy k tvrzení žalobce - formulaci toho, čeho se navrhovatel domáhá.

12 Návrh může požadovat rozhodnutí ve věci:
• osobního vztahu (např. rozvodu manželství, způsobilosti k právním úkonům, prohlášení za mrtvého) • plnění, které vyplývá ze zákona či z právního vztahu (platby za dodané zboží, pokuty, náhrady škody apod.) • určení, zda existuje právní vztah nebo právo (určovací žaloba, např. zda byla smlouva platně uzavřena)

13 Zásady občanského soudního řízení
Základní zásady občanského soudního řízení patří: • zásada dispoziční - soud rozhoduje o návrhu tak, jak jej žalobce uplatnil • důkazní povinnost mají účastníci - navrhují důkazy k prokázání svých tvrzení, soud je provádí (výslechy svědků, listiny, znalecké posudky atd.) • každý účastník má možnost vyjádřit se při ústním jednání k tvrzení druhého účastníka i ke všem důkazům • náklady řízení nesou účastníci, za návrh na zahájení řízení se platí soudní poplatek Soud rozhoduje ve věci samé rozsudkem, případně usnesením. Proti rozhodnutí soudu je možné uplatnit opravné prostředky: • řádné (odvolání) - dokud rozhodnutí nenabylo právní moci • mimořádné (obnova řízení, dovolání) - po nabytí právní moci

14 Správní řízení SPRÁVNÍ ŘÍZENÍ je proces, v němž orgány státní správy rozhodují o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů a organizací. Správní řízení vedou orgány státní správy (správní úřady), kterým daná věc a oblast přísluší. Např. o povolení stavby rozhoduje stavební úřad, ve věcech daní jedná finanční úřad, přestupky posuzuje přestupková komise apod. Zákon ukládá správním orgánům povinnost svědomitě a odpovědně se zabývat každou věcí, která je předmětem řízení, vyřídit ji včas ( dní). Správní řízení upravuje správní řád a další zvláštní předpisy (stavební zákon, živnostenský zákon, školský řád apod.).

15 Účastníci správního řízení
Účastníkem správního řízení může být fyzická i právnická osoba, a to: • ten, o jehož právech a povinnostech se jedná (např. ve stavebním řízení občan, který chce postavit na svém pozemku dům) • ten, jehož práva či povinnosti by mohla být rozhodnutím dotčena (např. majitel bezprostředně sousedícího pozemku) • ten, kdo tvrdí, že správní rozhodnutí by mohlo omezit jeho práva do doby, než se prokáže opak (např. jiný soused, který tvrdí, že mu bude dům stínit zahradu)

16 Fáze správního řízení Správní řízení probíhá ve třech základních fázích: • zahájení řízení - na písemný či ústní návrh účastníka (tzv. podání) nebo z podnětu správního úřadu • průběh řízení - správní úřad zjišťuje všechny podstatné skutečnosti, provádí dokazování (výslechy svědků, znalecké posudky, listiny), vyžádá si čestné prohlášení (účastník prohlásí, že jeho sdělení je pravdivé) apod. • vydání rozhodnutí - správní úřad ukončí řízení vydáním rozhodnutí o právech a povinnostech účastníka v konkrétní záležitosti, které obsahuje výrok, odůvodnění a poučení o odvolání.

17 Povinnosti správních orgánů
Správní úřady jsou povinny : dát občanům a organizacím příležitost, aby mohli hájit svá práva a zájmy a uplatnit své návrhy. účastníci řízení mají ve správním řízení právo vyjádřit se k podkladům podání, nahlížet do spisů, navrhovat důkazy, klást svědkům a znalcům otázky při jednání apod. Pokud podá občan návrh na zahájení řízení na správní úřad, který pro danou věc není příslušný, úředník na to občana upozorní a ihned postoupí jeho podání příslušnému správnímu orgánu. Správní orgán by se měl vždy pokusit o smírné vyřízení věci. Sami účastníci řízení mohou mezi sebou uzavřít smír. Proti rozhodnutí správního orgánu se může účastník řízení odvolat. - odvolání se podává u téhož orgánu, který původní rozhodnutí vydal. - o odvolání rozhodne správní úřad bud' sám, nebo nadřízený orgán. Mimořádným opravným prostředkem je obnova řízení, pokud vyšly najevo nové důkazy nebo byly důkazy podstatné pro rozhodnutí nepravdivé.

18 Trestní právo TRESTNÍ PRÁVO je souhrnem právních norem, které chrání společnost, stát a občany před nežádoucím jednáním. Vymezuje jednotlivé trestné činy a tresty, které se za ně ukládají. • Trestní právo hmotné vymezuje, co jsou trestné činy a jaké tresty se za ně ukládají. Jeho hlavním pramenem je trestní zákon. • Trestní právo procesní upravuje postup při zjišťování trestných činů a jejich pachatelů, při soudním trestním řízení a při výkonu trestů. Je obsaženo v zákoně o trestním řízení soudním (trestní řád). TRESTNÝ ČIN je čin nebezpečný pro společnost, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně. Postihnout lze vždy pouze takové jednání, které: • je zákonem jako společensky nežádoucí označeno • vykazuje určitou míru společenské nebezpečnosti • je jednáním zaviněným trestné činy, stupeň společenské nebezpečnosti vyšší než nepatrný, přestupky (které porušují nebo ohrožují zájem společnosti) jiné správní delikty.

19 Dělení trestných činů Dělení trestných činů
• trestné činy proti republice (vlastizrada, teror, vyzvědačství, válečná zra­da, vyzrazení státního tajemství apod.) • trestné činy hospodářské (neoprávněné podnikání, padělání peněz, neoprávněné provozování loterie, nekalá soutěž, zkrácení daně, porušování autorského práva apod.) • trestné činy proti pořádku ve věcech veřejných (útok na veřejného činitele, zneužívání pravomoci veřejného činitele, neoznámení trestného činu,apod.) • trestné činy obecně nebezpečné (ohrožení bezpečnosti letadla či plavidla, ohrožení životního prostředí, nedovolené ozbrojování, šíření toxikomanie apod.) • trestné činy hrubě narušující občanské soužití (hanobení národa a rasy, šíření poplašné zprávy, opilství,výtržnictví, týrání zvířat, kuplířství, apod.) • trestné činy proti rodině a mládeži (dvojí manželství - bigamie, opuštění dítěte, zanedbání povinné výživy, týrání, podávání alkoholu mládeži apod.)

20 • trestné činy proti životu a zdraví (vražda, ublížení na
zdraví, rvačka, nedovolené přerušení těhotenství apod.) • trestné činy proti svobodě a lidské důstojnosti (omezování osobní svobody, loupež, vydírání, znásilnění, pohlavní zneužívání apod.) • trestné činy proti majetku (krádež, zpronevěra, podvod, lichva apod.) • trestné činy proti lidskosti (genocida, mučení, propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod občanů, válečná krutost apod.) • trestné činy proti brannosti a civilní službě (např. neplnění odvodní povinnosti, obcházení branné povinnosti, nenastoupení civilní služby apod.) • trestné činy vojenské (neuposlechnutí rozkazu, urážka mezi vojáky, zběhnutí, zbabělost před nepřítelem, nesplnění bojového úkolu apod.)

21 Přestupek PŘESTUPEK je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje
zájem společnosti a je označen za přestupek v zákoně o přestupcích. Přestupkem je např.: - porušení veřejného pořádku (rušení nočního klidu, vzbuzení veřejného pohoršení, odkládání odpadků na nedovolená místa apod.), - přestupky proti majetku (krádež, podvod, zničení věci, přisvojení nálezem apod.), - přestupky proti občanskému soužití (ublížení na zdraví, vyhrožování, pomluva), - dopravní přestupky (nedovolená rychlost, nerespektování značek apod.) a další. Sankce uložené za spáchání přestupku jsou napomenutí, pokuta obvykle do výše max. 50 tisíc korun, zákaz činnosti, propadnutí věci.

22 Přestupky projednávají a stíhají obecní úřady
(komise pro projednávání přestupků), Policie ČR a jiné správní orgány ve správním řízení. Přestupek lze projednat uložením pokuty ve zvláštním, tzv. blokovém řízení. Předpokladem je, že je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit.

23 Trestní odpovědnost TRESTNÍ ODPOVĚDNOST je založena na spáchání trestného činu. Pachatelem trestného činu může být pouze fyzická osoba, která v době spáchání činu dosáhla určitého věku a která je příčetná. Podle trestního práva ČR je trestně odpovědný teprve ten, kdo v době spáchání činu dovršil 15 let věku. Pachatel, který trestný čin spáchal mezi 15 a l8 lety, se nazývá mladistvý. Mladistvému může soud uložit ochrannou výchovu, která se vykonává ve zvláštních výchovných zařízeních, nejdéle do 18 let věku chovance. Dovršením I8 let je pachatel plně trestně odpovědný. Nepříčetnost je neschopnost pachatele rozpoznat nebezpečnost činu a ovládat i. své jednání, bývá způsobena duševní poruchou.

24 Za jistých okolností není jinak trestné jednání za
protiprávní považováno, jedná se o: - nutnou obranu - čin jinak trestný, kterým člověk odvrací přímo hrozící nebezpečí (např. násilné zneškodnění nebezpečného pachatele) - krajní nouzi - čin jinak trestný, kterým člověk odvrací přímo hrozící nebezpečí (např. k záchraně života při živelních katastrofách) - oprávněné použití zbraně Při posuzování míry zavinění dále záleží, zda byl trestný čin spáchán: • úmyslně - pachatel chtěl porušit zákonem chráněný zájem nebo věděl, že svým jednáním může tento zájem porušit • z nedbalosti - pachatel věděl, že chráněný zájem může porušit, ale spoléhal, že k tomu nedojde, nebo o ohrožení nevěděl, ač o tom vědět měl a mohl

25 Trestní řízení TRESTNÍ ŘÍZENÍ je postup, kterým jsou zjišťovány
trestné činy a jejich pachatelé a zaručeno jejich spravedlivé potrestání. Orgány činnými v trestním řízeni jsou: - soud - v trestním řízení rozhoduje senát nebo samosoudce - státní zastupitelství - podává jménem státu obžalobu - vyšetřovatelé - policie Dalšími účastníky trestního řízení jsou: osoba, proti níž se trestní řízení vede (obviněný, později obžalovaný, po odsuzujícím rozsudku odsouzený), - poškozený, - další zúčastněná osoba.

26 Stadia trestního řízení:
přípravné řízení - státní zástupce nebo policie provádí potřebná šetření k odhalení trestného činu a jeho pachatele a zajišťují důkazy, končí podáním obžaloby nebo zastavením trestního řízení - předběžné projednání obžaloby - výsledkem je nařízení hlavního líčení nebo vrácení státnímu zástupci k došetření hlavní líčení - soud přezkoumává obvinění, státní zástupce dokazuje vinu (obžalobu), obhájce dokazuje obhajobu, končí rozsudkem o vině či zproštěním viny odvolací řízení - proti rozsudku se může obžalovaný i státní zástupce odvolat, o odvolání rozhoduje nadřízený soud (krajský, vrchní) - výkon rozhodnutí - nucené splnění povinnosti dané soudním rozhodnutím.

27 Zásady trestního řízení
• zásada objektivní pravdy - orgány činné v trestním řízeni postupují tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o vině lze rozhodnout, jen nejsou-li pochybnosti • zásada stíhání jen ze zákonných důvodů - nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů • zásada spolupráce orgánů činných v trestním řízení se zájmovými sdruženími občanů – přebírají záruky, jejich zástupce se může vyjádřit k projednání věci apod. • zásada zajištění práva na obhajobu - obviněný musí být poučen o tom, že si může zvolit obhájce • zásada oficiality - orgány jednají z vlastní iniciativy, z úřední povinnosti • zásada legality - státní zástupce je povinen stíhat všechny trestné činy, o nichž ví • zásada obžalovací - trestní stíhání je možné jen na základě obžaloby podané státním zástupcem, soukromé trestní žaloby nejsou přípustné

28 • zásada veřejnosti - veřejnost se může účastnit soudního řízení
• zásada vyhledávací - orgány objasňují okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch obviněného, jsou povinny zjistit všechny podstatné okolnosti případu, a to i tehdy, když se obviněný doznal • zásada bezprostřednosti - soud přihlíží k důkazům provedeným při soudním řízení • zásada ústnosti - soud vede jednání ústně zpravidla tak, že soud svědky, znalce a obviněné sám vyslýchá • zásada presumpce nevinu - dokud není vina vyslovena pravomocným odsuzujícím rozsudkem, hledí se na obviněného jako na nevinného • zásada volného hodnocení důkazů - orgány hodnotí důkazy podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu

29 Trest Za spáchané trestné činy může soud uložit tyto tresty:
• odnětí svobody - nejvýše na 15 let (kromě výjimečného trestu nebo doživotí) • ztrátu čestných titulů a vyznamenání • obecně prospěšné práce - povinnost odsouzeného provést bezplatně obecně prospěšné práce v rozsahu hodin. • ztrátu vojenské hodnosti • zákaz činnosti - odsouzený nesmí po určitou dobu vykonávat určité zaměstnání, povolání nebo činnost, k níž je třeba zvláštního povolení • propadnutí majetku - majetek pachatele propadá státu • peněžitý trest - pachatel, který se obohatil trestnou činností, musí zaplatit od 2 tisíc do 5 milionů korun • propadnutí věci - propadne věc, kterou pachatel užil ke spáchání činu nebo kterou spácháním činu získal • vyhoštění - soud vyhostí pachatele, který není občanem ČR, až na deset let nebo na dobu neurčitou • zákaz pobytu - pachatel se nesmí jeden rok až pět let zdržovat na určitém místě.

30 Trest odnětí svobody se vykonává ve čtyřech typech věznic:
• s dohledem - za čin z nedbalosti pachatelé dosud netrestaní • s dozorem - za čin z nedbalosti pachatelé, kteří již byli trestáni • s ostrahou - za úmyslný čin • se zvýšenou ostrahou - pachatelé s doživotním trestem, nebezpeční recidivisté za závažné činy a ti, kteří již dříve z vězení uprchli Po výkonu poloviny trestu odnětí svobody může soud odsouzeného podmíněně z propustit na svobodu, jestliže odsouzený ve výkonu trestu svým chováním a plně­ním svých povinností prokázal polepšení. Ochranná opatření: Rozhoduje o nich soud: • ochranné léčení - pachateli, který není pro nepříčetnost trestně odpovědný a jehož pobyt na svobodě je nebezpečný (s duševní poruchou, toxikoman apod.) • ochranná výchova - je řešením pro zanedbanou výchovu u osob mladších 15 let a u mladistvých • zabrání věci - propadnutí věci, která byla užita ke spáchání trestného činu nebo trestným činem získána Trest smrti………….. v ČR zrušen 1990.