Válka ve Vietnamu 1964? – 1975.

Prezentace na téma: "Válka ve Vietnamu 1964? – 1975."— Transkript prezentace:

1 Válka ve Vietnamu 1964? – 1975

2                                                                                                                                                                                     

3 Válka ve Vietnamu Konec druhé světové války s sebou přinesl mj. také konec japonské okupace Indočíny. Ve Vietnamu se po válce chopili moci komunisté v čele s Ho Či Minem a v září 1945 vyhlásili Vietnamskou demokratickou republiku. První ze světových mocností, která se postavila proti tomu, byla Francie. Ta totiž chtěla obnovit svou vládu nad koloniemi v celé Indočíně. Francie tedy poslala do Vietnamu svá vojska, ta však po pěti letech bojů kapitulovala u Dien Bien Phu v květnu 1954. Následovala mezinárodní konference o Indočíně, která se konala v červenci 1954 v Ženevě. Tam byl Vietnam rozdělen sedmnáctou rovnoběžkou na severní a jižní část. V severním Vietnamu vládl Ho Či Min a jeho komunistický režim a na jihu vládl prezident Ngo Dinh Diem. Na přelomu let byla v jižním Vietnamu založena Národní fronta osvobození Vietnamu a s ní i její úderné oddíly zvané vietkong podporované Ho Či Minem. Další válka ve Vietnamu začala jako rozhodný pokus vietkongu o svržení vlády Jižního Vietnamu, v jehož pozadí stál komunistický Severní Vietnam snažící se o spojení celého Vietnamu pod komunistickou nadvládu. Guerilla, kterou začal vietkong v Jižním Vietnamu, probíhala od roku Útoky pokračovaly a zesílily i v následujícím roce. Jelikož USA byly jednoznačně proti rozšiřování komunismu, roku 1961 americký prezident John F. Kennedy slíbil pomoci udržet nezávislost Jižního Veitnamu. V následujícím roce bylo ve Veitnamu již přes deset tisíc amerických vojáků.

4 Válka ve Vietnamu byla válka, která mezi lety 1964 a 1975 proběhla jako pozemní válka v Jižním Vietnamu a pohraničních oblastech Kambodže a Laosu a jako bombardovací válka (operace Rolling Thunder) nad Severním Vietnamem. Ve Vietnamu je tento konflikt známý jako americká válka. Intervence USA ve Vietnamu znamenala vlastně jen poslední eskalaci třicetiletého ozbrojeného konfliktu, který začal v roce 1945/46 odporem vietnamských komunistů a jiných skupin proti setrvání, resp. návratu francouzské koloniální nadvlády (vizte též Válka v Indočíně).

5 Válka ve Vietnamu Po incidentu v srpnu 1964, kdy severovietnamské hlídkové čluny zahájily palbu na americké lodě v Tonkinském zálivu, se Američané rozhodli rozpoutat válku s Vietkongem naplno. Od února 1965 začaly Spojené státy Americké bombardovat Severní Vietnam. Bombardování bylo vzápětí následováno vyloděním amerických jednotek v jižním Vietnamu (Da Nang) dne 6. března 1965, čímž lokální válka přerostla ve velký mezinárodní konflikt, v němž bylo nasazeno přes milion Američanů společně se stovkami amerických letadel, tanků, a ostatní výzbroje. Oficiálně se do Vietnamské války zapojilo na straně USA dalších čtyřicet států, které podporovaly Jižní Vietnam posláním bojových jednotek a zbraní, ale USA měly na tomto největší podíl. Proti Jižnímu Vietnamu byl kromě Severního Vietnamu také Sovětský svaz a komunistická Čínská lidová republika, která poskytla zbraně nejen Severnímu Vietnamu, ale také bojovým jednotkám vietkongu. Američané ve válce použili mnoho nových zbraní, např. bojové vznášedlo, laserem naváděné letecké pumy či rotační kanón s rychlostí střelby až ran za minutu. Ve velké míře se též uplatnily bojové opancéřované vrtulníky. Vietkong používal jinou taktiku než Američané, totiž taktiku malých úderných oddílů, které měly za úkol vždy něco zničit a rychle poté zmizet.

6 Válka ve Vietnamu Zpočátku měli tedy převahu Američané, ale vietkong vedl jiný druh války, zdlouhavý, polopartyzánský způsob drobných nebo středních útoků, pastí na cestách, nášlapných min apod. Během celé války byl vietkong zásobován ze severu po tzv. Ho Či Minově stezce. Postupem času, jak byla válka vedena, se proti ní také stavělo více a více Američanů, kteří považovali válku za nesmyslnou a nevyhratelnou, pořádali nejrůznější protesty po celých Spojených státech. I když USA měly jednoznačně technickou převahu, síly veitkongu se postupem času zvětšovaly, protesty proti válce rostly, a válka se stále prodlužovala, nakonec, ač stále tvrdě bojovali, Američané z Vietnamu po podepsání pařížské dohody roku 1973 odešli. Po dvou letech, kdy jihovietnamský prezident čelil severovietnamské armádě bez podpory američanů byl nakonec v dubnu 1975 dobyt Saigon v byl vytvořen jednotný Vietnam pod nadvládou komunistů.

7

8                                                                                                                                                                                     

9 Zajímavosti Američané ve Vietnamu použili více munice, než bylo spotřebováno všemi účastníky 2. světové války dohromady.

10

11

12

13 Dobytí Saigonu K vietnamskému pobřeží se přiblížily lodě americké 7. flotily. Jejich úlohou byla evakuace asi 8000 Američanů a aspoň části Vietnamců, které by po obsazení země čekala nejistá budoucnost. Hlavní americkou silou byly 3 letadlové lodě. Přistávací zóny se nacházely na základně Tan Son Nhut a v areálu amerického velvyslanectví v Saigonu. Američanům se podařilo evakuovat 7000 lidí. Do oblasti přistávacích zón se tlačily obrovské davy vietnamských civilistů a vojáků. Při odletu posledních vrtulníků se museli američtí Námořní pěšáci před rozhněvanými zástupy bránit slzným plynem a pažbami zbraní. Na základně Tan Son Nhut byly zaznamenány i poslední americké ztráty, když severovietnamské dělostřelecké granáty usmrtily 2 příslušníky Námořní pěchoty. Ani jednomu z nich ještě nebylo 21 let. Americké a vietnamské vrtulníky přivážely utečence na letadlové lodě, a jejich paluby se brzy přeplnily. Američané byli nuceni překážející vrtulníky (mající hodnotu více než dolarů) shazovat z palub lodí do moře. (USA ztratili v průběhu let 1962 – 1973 v jihovýchodní Asii 4860 vrtulníků, z toho 2588 v boji). Marnou obranu Saigonu prorazilo 10 komunistických divizí. Dělostřelecká palba ustala a městem se valily tanky T-54. Do poledne zavlála nad prezidentským palácem vlajka Vietkongu. Následující den, 1. května 1975, více než deset let trvající boje skončily. 2. července 1976 vznikla sjednocením Vietnamské demokratické republiky a Vietnamské republiky Vietnamská socialistická republika.

14

15 Útěk z bombardované vesnice Trang Bang

16 Válka ve Vietnamu Na jedné straně bojovala aliance USA a Vietnamské republiky (Jižní Vietnam), podporovaná menšími kontingenty ze zemí SEATO (Austrálie, Nový Zéland, Jižní Korea, Thajsko a Filipíny). Na straně druhé to byla aliance Vietnamské demokratické republiky (Severní Vietnam) a Národní fronty osvobození Jižnho Vietnamu (Vietkong), partyzánské komunistické organizace infiltrující Jižní Vietnam. SSSR a Čína poskytovaly Severnímu Vietnamu a Národní frontě osvobození vojenskou pomoc, přímo však nezasahovaly. Od roku 1970 USA rozšířily vojenské akce, zejména bombardování, na sousední státy Kambodžu a Laos. Válka byla vedena se značnou krutostí, při níž trpěli civilisté (masakr v My Lai, ale i povraždění 3 000 osob Vietkongem během dočasné okupace města Hue v únoru 1969) a bylo ničeno životní prostředí: USA použily proti rostlinným porostům defoliant agent orange, po odlistění totiž prales přestal partyzánům sloužit jako bezpečný úkryt. Agent orange je však také velmi silný jed, který lidem způsobuje rakovinu a poškozuje jejich dědičný materiál (DNA). I po desetiletích se proto ve Vietnamu a americkým vojákům, kteří se s agent orange dostali do kontaktu, rodí postižené děti. Dále byla použita kyselina dimethylarsinová (agent blue) na zničení úrod rýže.

17 Pařížská mírová konference

18 Pařížská mírová konference
Síla náletů komunisty přinutila poprvé si seriózně sednout k jednacímu stolu. Pařížské jednání je možné považovat za zrazení Jižního Vietnamu ze strany USA. Dohoda mezi USA, Jižným Vietnamem, Vietkongem a Severním Vietnamem byla nakonec podepsána koncem ledna 1973 v Paříži. Měli se ukončit bojové operace všech bojujících stran, a USA měli stáhnout zbytek svých vojáků z Vietnamu v průběhu 60 dní.

19                                                                                                                                                                                     

20

21

22 Konec války ( ) Jihovietnamský prezident Thieu označil dohodu za faktickou kapitulaci své země, protože dobře věděl, že komunisti ji budou ignorovat. Komunisti ji ignorovali i přes to, že do Vietnamu byla vyslána mezinárodní mise, která měla na její dodržování dohlížet. Thieu to však musel akceptovat, dohoda by byla platná i bez toho, že by ji podepsali představitelé Jižního Vietnamu, země na jejímž území probíhal v podstatě celý konflikt. Rozdíl by byl jen v tom, že potom by už Jižní Vietnam nemohl očekávat ze strany USA jakoukoliv pomoc. Právě v té době (začátek roku 1972) propukla v USA aféra Watergate a Vietnam se naráz ztratil ze sféry zájmů amerických politických špiček. Nepomohlo ani ubezpečení Nixona, že USA podpoří Jižní Vietnam v případě jakékoliv severovietnamské agrese. Od počátku příměří do konce roku 1974 zahynulo v bojích s komunisty vojáků ARVN.

23 Konec války ( ) Komunisté, celkem jistí, že USA už nebudou zasahovat do bojů, začátkem roku 1975 začali další ofenzívu. Zprvu opatrně, zkoušejíc reakce Jihovietnamců. Ti byli v té době postihnuti nejen nízkou morálkou, ale už i nedostatkem náhradních děl a munice, kterou je teď už velmi nedostatečně zásobovali z USA. Začátkem února nečekaně padla po týdenních bojích Centrální vysočina. Nebyla žádná šance, že by bylo možné zachránit celou zemi, padlo rozhodnutí bránit jen pobřežní oblasti. Proudy utečenců z Centrální vysočiny se spolu s ustupujícími vojáky stali lehkým terčem, zatím co se blížili k Tuy Hoa, kam z původních dorazila 25. března zhruba třetina. Mezitím jednotky o síle pěti divizí VLA prorazili přes Quang Tri a blížili se k Hue, další jednotky přeťali cestu č. 1 mezi Hue a Da Nangem, a tak zpečetili osud starého císařského města. To dobyli komunisti 26. března. Zbytek demoralizovaných jednotek ARVN v oblasti se soustředil okolo Da Nangu. Město bylo přeplněné utečenci a vojáky. Na město zaútočili 4 divize VLA. Jejich útoku však předcházela silná dělostřelecká příprava. V městě vypukl chaos a po tom, co ho opustila většina velících důstojníků, už vojáků ARVN a domobrany v městě neznamenalo žádnou vojenskou silu. Město padlo prakticky bez boje 30. března. Jihovietnamci dočasně zastavili komunisty 60 km od Saigonu. 22. dubna po týdenních bojích i táto obranná linie podlehla přesile. Začaly boje o Saigon.

24 Ho Či Min

25 Richard Nixon

26 Co říci závěrem? 30. dubna 1975 vyhlásil nově zvolený prezident Jižního Vietnamu Duong Van Minh bezpodmínečnou kapitulaci a vydal zbývajícím jihovietnamským vojákům rozkaz k zastavení palby. K 1. květnu 1975 ovládli komunisté celou zemi. V souvislosti s pádem Jižního Vietnamu se řeší otázka, zda byly americké jednotky ve Vietnamu poraženy. Pravdou je, že vojensky sice poraženy nebyly, ale americká veřejnost a politická reprezentace jim tuto válku vyhrát nedovolila. Je ale neomluvitelné, že USA podepsaly mírovou dohodu se Severním Vietnamem, když nepřímo souhlasily s tím, že na území Jižního Vietnamu zůstanou vojska NVA. Zároveň je nepochopitelné, jak mohla Amerika nečinně přihlížet, jak vše co do této země investovala, padá do rukou komunistů, přestože se zavázala k pomoci Jižnímu Vietnamu. Pošlapala tak památku nejenom svých vojáků padlých v této válce, ale taky statisíců jihovietnamských obětí. Ironií osudu se nejenom Jižní Vietnam stal komunistickým státem, ale stejný osud postihl sousední Laos a Kambodžu.