Husitské válečnictví Vojenství a zejména vojenské umění ozbrojených sil husitského hnutí, zaznamenalo zvláštní epochu v dějinách vojenství a získalo převahu.

Prezentace na téma: "Husitské válečnictví Vojenství a zejména vojenské umění ozbrojených sil husitského hnutí, zaznamenalo zvláštní epochu v dějinách vojenství a získalo převahu."— Transkript prezentace:

1 Husitské válečnictví Vojenství a zejména vojenské umění ozbrojených sil husitského hnutí, zaznamenalo zvláštní epochu v dějinách vojenství a získalo převahu nad rytířskými vojsky. Uplatnilo nové taktiky, jako je převaha pěšáků vyzbrojených střelnými, bodnými a údernými zbraněmi; šlechtické lehké a nečetné jezdectvo; hrubé obléhací a polní dělostřelectvo; vozové hradby; proti přesile převaha sil v rozhodujícím místě a čase, rychlé a pružné manévrování, útok z ústupu. Převaha husitských vojsk se projevovala i v jejich vysoké bojové morálce. Všichni šli do boje s přesvědčením, že zápasí za spravedlivou věc. Proto také měl husitský chorál "Ktož jsú boží bojovníci" mocný bojový účin a jeho zpěv nejednou obrátil nepřítele na útěk ještě dříve, než k boji došlo. Husitská vojska se řídila zvláštním vojenským řádem, jenž zaručoval dokonalou organizaci a kázeň, kterou nikdy nemohla mít vojska protihusitská, naverbovaná z nejrůznějších končin Evropy a dychtící toliko po válečné kořisti.

2 Husitská taktika boje Následující schéma vývoje bitvy se v jednotlivých srážkách měnilo, ale v podstatě platilo všeobecně: Počáteční fáze je pravidelně defenzivního rázu. Husitské vojsko stojí v obraně kryto vozovou hradbou a proti nepřátelské jízdě zahajuje boj dělostřeleckou palbou. Jezdci, kteří se podle feudálního zvyku rozptylují a bojují samostatně s nepřátelskými jednotlivci, jsou, jakmile se přiblíží k hradbě, napadeni novou palbou husitských ručních zbraní a kuší. Pokud se jim podařilo "přilnouti" k vozům, odráží je pěší osádky vozů, hlavně cepiníci a sudličníci. Když byl nepřítel dostatečně rozptýlen a morálně fyzicky otřesen palbou dělostřelectva i ručních palných zbraní, nastal okamžik přechodu k protiútoku. Z vozové hradby vyráží pěchota, sudličníci a cepníci i oddíly jezdectva, aby z boku, případně i z čela napadli nepřítele. Nepřítel otřesen palbou a bránící se útočící pěchotě, je ohrožen na křídlech pravidelně obchvatem jezdectva a obvykle se po kratším či delším boji, závislém hlavně na početnosti křižáckých oddílů, dává na útěk, nemilosrdně pronásledován husitskou jízdou, případně i pěchotou.

3 Vojenské jednotky Posádka vozu
Vytvořením polního vojska, vybaveného jak vlastními vozy bojovými a zásobovacími, tak dělostřelectvem, jezdectvem a pěchotou, tedy v dostatečné míře všemi prostředky, tehdy dosažitelnými - vznikla vyšší vojenská jednotka, která byla schopna samostatně provádět významné bojové úkoly. V husitském vojsku byl základní nejmenší taktickou jednotkou bojový vůz s osádkou. Složení osádky bylo řešeno zřejmě na základě zkušeností tak, aby tato nejmenší jednotka měla zajištěnou jak určitou palebnou sílu (střelci z kuší a ručnic), tak také ochranu vozu a spřežení pro boj zblízka ve dvou pavéznících, čtyřech cepnících a ve stejném počtu sudličníků. Celkový počet mužů šikovaných k vozu činí lidí, nebyl však vždy stejný. Osádka měla svého "hejtmana". Každých 10 vozů bylo opět organizační jednotkou pod velením "desátníka", jehož povinností bylo dodržovat pochodový pořádek vozů, udržovat správné vzdálenosti a bdít nad správným dorážením vozů při sestavě v hradbu. Další organizační článek tvořil vozový řád, který měl svého hejtmana; nad hejtmany jednotlivých řádů byl hejtman nad vozy.

4 Vojenské jednotky Husitské jezdectvo, bylo samostatným celkem, který se dále, pro konkrétní účely" členil na menší jednotky. Husitské jezdectvo se výrazně lišilo od těžké, pomalé a neobratné rytířské jízdy svou pohyblivostí a to především díky výzbroji, která byla nepoměrně lehčí. Ačkoliv hlavní váha boje spočívá v husitských válkách na mnohem početnější pěchotě, úkol jezdectva není zanedbávající. Vedle zvláštních úkolů, které plnili husitští honci jako průzkumný oddíl a čelné a boční zajištění pochodujícího vojska, sdružují se v bitvě k jezdeckým útokům a hlavně k pronásledování nepřítele. Zda byli v husitském vojsku také koněberky není jisté. Jednalo se o oddíl, který byl jakýmsi polním četnictvem s úkolem dozírat nad pochodovým pořádkem, zadržovat neukázněné bojovníky, kteří samovolně opustili pochodový proud, případně chytat zběhy a brát jim koně - odtud jejich název. Mužstvo nezačleněné k vozům se rovněž dělilo na menší jednotky, roty sudličníků a cepníků. Ty byly trvalými celky a měly vlastní korouhve. Snad jim veleli "rotymajstři" nebo "padesátníci". V boji se ovšem sdružovali ve větší celky (houfy), jimž patrně veleli "setníci", o nichž se v pramenech často mluví. Také pěší měli nad sebou jako celek hejtmana.

5 Vozová hradba

6 Bojové odění husitů

7 Za vozem

8 (1) Bijáky (2) Cepy (3) Řemdichy (4) Šídla (5) Sudlice
Z b r a n ě n a b l í z k o     

9 Z b r a n ě n a d á l k u

10 Když husité útočí Když husité útočí Křižák v houští uskočí
Nezbyl mu meč ani dýka Do zadku ho bodne píka A do hlavy praští cep Husitovi sed na lep A jaké zbývá poučení „Žádné když husita zde žádný není“ Dixiw