Sociální vztahy Percepce, komunikace a interakce

Prezentace na téma: "Sociální vztahy Percepce, komunikace a interakce"— Transkript prezentace:

1 Sociální vztahy Percepce, komunikace a interakce
Sociální vztahy a interpersonální vztahy Sociální instituce Kultura

2 Percepce Znamená vnímání, vytváření celistvých obrazů ve vědomí, posouzení a interpretace vnímaného. Je nezbytnou podmínkou pro vytvoření vztahu mezi lidmi. Podle získaných a interpretovaných informací se formují vztahy. Percepce je doprovázena řadou poruch a chyb.

3 Komunikace Sdělování i sdílení. Sdělování představuje racionální složku komunikace a obsahuje předávání informací. Sdílení znamená prožívání komunikace, zúčastnění se komunikace (i pasivně). Studované stránky komunikace podle kalifornské školy: syntax (kódování, komunikační kanály, jejich kapacita, šumy, statistické jazykové jevy), sémantika (významy vysílajícího a přijímajícího) a pragmatika (vztah, průběh a výsledky mezi vysílajícím a přijímajícím). Motivace ke komunikaci: poznání, sdružování, sebepotvrzování, adaptace, prosazování se, udržování duševního zdraví, zábava.

4 Schéma komunikačního procesu
H. Lasswell: KDO – CO – JAKÝM KANÁLEM – KOMU – ÚČINEK. Užívá se při analýze masové komunikace. Detailnější a přesnější: Komunikátor - intence (záměr), kontext (vnitřní x vnější), kompetence, manévrování (diskvalifikování, mystifikace, sugerování). Kódování sdělení – symbolické, jednání (neverbální komunikace). Sdělení – obsahová závažnost, souvislost s motivací ke komunikaci. Médium – očekávání, obvyklé zacházení s médiem, technické možnosti. Dekódování – přesně nekopíruje kódování, posun. Komunikant – postavení ve vztahu, kompetence. Účinek – změna chování.

5 Masová komunikace Komunikace jednosměrná, monologická s omezenou možností výměny pozic komunikátor – komunikant. Zřetelné je sdělení a médium, komunikátor (jako původce sdělení) je skryt. Pro příjemce může být neznámý. Vliv skupin na straně příjemce. Ovlivňují způsob přijetí sdělení a jejich interpretaci.

6 Interakce Je vztah, charakterizovaný jako výměna činností. Interakce je vzájemné reagování dvou subjektů na sebe a výsledek interakce je závislý na obou stranách vztahu. V interakcích se reálně vytvářejí sociální skupiny, organizace či další sociální jednotky.

7 Výsledky interakce Společný produkt, věc nebo myšlenka.
Kooperativní závislost, vyladění dělby činností a specializací. Společné zážitky, zkušenost ze vzájemného vztahu a s chováním druhého. Možnost přesnějšího očekávání toho, co udělá druhý. Sdílení zájmů, dosahování shody v cílech. Formování odpovědnosti partnerů vůči sobě. Společná vypravování, zvýrazňování stejných významů (ale i obráceným směrem).

8 Interpersonální vztahy
Jsou bezprostředně mezi jedinci. Vzájemná propojení jen v malém okruhu lidí. Dobrá vzájemná znalost vlastností a dovedností, vztah je spojen s určitými emocemi. Vzájemná schopnost předvídat, přizpůsobovat se a větší snaha o udržení vztahu mezi jedinci. Vyšší dynamika vztahu v případě nutné adaptace na změny a operativnost v řízení vztahu.

9 Sociální vztahy Vazby jsou složité a v rozsáhlých celcích.
Ve vztazích jsou důležití prostředníci, vztahy jsou instrumentální. Vazby jsou mezi sociálními subjekty, osobnost jedince nemusí být vyjádřena nebo zdůrazněna. Vztahy jsou uspořádány podle principů, vytvořených mimo rámec reálně propojených subjektů.

10 Sociální instituce Sociální instituce jsou skutečnosti materiální i duchovní povahy, které ovlivňují chování člověka tak, aby bylo ve shodě s požadavky sociálního systému (společnosti), ve kterém je člověk zařazen a ve kterém sociální instituce působí.

11 Vlastnosti sociálních institucí
Zakotvené v minulých jednáních a stabilní. Důvod určité formy a obsahu není patrný. Na jedinci nezávislé, není možné je libovolně měnit. Uspořádávají sociální vztahy. Vyjadřují jejich celkovou povahu. Účinně vedou jedince ke správnému chování. Jsou předávány a přijímány ve výchově. Jedinci se s nimi ztotožňují a přijímají za své.

12 Instituce typu „obvyklé chování“
Zvyk - ustálený způsob výkonu činnosti, provázený rutinou. Není nutné přemýšlet o smyslu činnosti. Zvyky „programují“ běžný, každodenní život člověka. Obyčej - komplexnější a obsažnější forma chování. Obsahuje řadu činností a jejich výkon je ustálený. Obyčeje jsou významné pro zvýraznění určitých událostí situací a událostí v životě člověka a společnosti. Rituál, obřad - činnost nebo soustava činností s ustáleným průběhem. V ní nebo v nich je zakódovaný nějaký význam. Jeho vyjádření je symbolické. Rituál a obřad je prostředkem komunikace mezi zasvěcenými, poučenými. Tradice - předávané vzory chování. Smysl tradic je dvojí: 1. zakotvení člověka ve společnosti a posílení vědomí příslušnosti k ní a 2. zastoupení účelově racionálního chování.

13 Instituce typu „požadované chování“
Hodnoty - jsou jevy hmotné i duchovní povahy, ke kterým člověk získal určitý vztah a orientují jeho chování tak, že jich chce dosáhnout nebo se zbavit. Normy - jsou obecná pravidla jednání, která určují co jedinec smí a co nesmí, co je přípustné a co ne. Ideály, osobnosti jako vzory, mýty

14 Hodnoty Vyjadřují poměr člověka ke skutečnostem, které jej obklopují (a označuje je za důležité x nedůležité, užitečné x škodlivé, pozitivní x negativní apod.). Uspořádávají svět podle významu jeho složek. Jsou vyjádřeny obecně, nejsou totožné s konkrétní věcí. Hodnoty jsou kritériem a měřítkem pro posuzování a orientaci člověka ve světě. Člověk usiluje o jejich dosažení. Určují směr jeho motivací. Ovlivňují volbu cílů a jejich naplněním je hodnot dosahováno.

15 Normy Musí být v souladu s hodnotami.
Normy jsou respektovány, když je uznána jejich legitimita (oprávněnost) nebo v důsledku vnější adaptace (přizpůsobení se). Jednání jedinců je v rámci sociální kontroly porovnáváno s normami a stimulováno sankcemi (odměnami nebo tresty). Jsou spojeny s vědomím o nutnosti udržení vztahů.

16 Právo Vzniká v racionalizovaných, formalizovaných procesech podle stanovených zásad a pravidel. Vytváří se uspořádaný a vyvážený systém norem. Má všeobecnou platnost. Je přesně určeno, jak může být vymáháno chování, aby bylo v souladu s normou.

17 Morálka Vzniká v neformálních procesech. Na prosazení morálky se podílejí emoce. Vychází z definování a označování dobra a zla. To je odvozeno z nejvýznamnějších hodnot. Má „nahodilý“ charakter co do úplnosti a provázanosti jednotlivých norem i všeobecnosti uplatnění.

18 Další typy sociálních institucí
Organizace jako sociální instituce – představa správného jednání v organizaci. Nástroje donucení – představa o účinku v případě použití. Oblasti života společnosti (jako např. soukromí, ekonomika, věda, sport), ve kterých se prosazuje vždy určitý druh chování.

19 Kultura Kultura je relativně integrovaný celek zahrnující lidské chování a jeho výtvory a toto chování se řídí vzory, které byly vytvořeny v určitém společenství v procesu interakce. (Kloskowská)

20 Pojetí kultury Antropologické – soubor způsobů přežití společnosti, které byly prověřeny a jsou efektivní v daném prostředí. Sociologické – soubor hodnot, norem a vzorů chování, kterými se prosazuje společensky žádoucí chování. Psychologické – systém přijatých zásad, které člověk přejímá v průběhu učení.

21 Vlastnosti kultury Vzniká v průběhu dlouhého vývoje, její proměna je pomalá a současný stav se odvíjí od stavu předchozího, tzn., že vývoj je kontinuální. Zajišťuje v daném společenství vnitřní soulad mezi částmi jeho struktury a způsobuje, že aktivity částí (jedinců, skupin apod.) nemají chaotický charakter, ale stále znova společenský celek utvářejí. V kultuře se vytváří osobnost a každá osobnost je nositelkou kultury.

22 Základní funkce kultury
Funkce potvrzující, ideologická. Kultura vytváří vědomí identity příslušného společenství a vědomí odlišnosti a hodnotově je zakotvuje. Funkce zajištění kontunity. V kultuře je překonávána časově omezená působnost jedince. Záznam dílčích výsledků chování a jejich spojování dává širší zkušenost celého společenství. Funkce korekce individuálního chování. V kultuře jsou zakotveny vzory, jsou převedeny do vnímatelné podoby a uplatňovány nástroje jejich prosazování. Funkce identifikační. Díky existující kultuře se jedinec může ztotožnit s konkrétním společenstvím opakováním kulturních vzorů a odlišit se od cizinců.

23 Úrovně kultury podle G. Hofsteda
Národní kultura Kultura spojená s náboženstvím (resp. etnikem, jazykem) Kultura spojená s pohlavím, generací, třídou Organizační kultura

24 Zjednodušené pojetí úrovní kultury
Kulturní okruhy - okruh sociálních systémů, produkující jednu kulturu: Náboženský Národní Jednotlivých sociálních systémů