Kriminalita mládeže BSS166.

Prezentace na téma: "Kriminalita mládeže BSS166."— Transkript prezentace:

1 Kriminalita mládeže BSS166

2 Kriminalita dětí a mladistvých:
Problematika delikvence mládeže je tradičně jednou z klíčových oblastí, na kterou je zaměřena pozornost kriminologů i celé společnosti. Kriminalita dětí a mladistvých: Vysvětlit příčiny kriminality dětí a dospívajících lze prostřednictvím různých teorií kriminality: biologických (výzkumy dvojčat, adopční studie), psychologických (psychodynamické přístupy), sociálněpsychologických (teorie sociálního učení: teorie agresivity, teorie „obětního beránka“ aj.) nebo též sociologicky orientovaných (teorie strukturálně-funkčního podmínění kriminality, koncepce kulturního konfliktu, teorie delikventních subkultur, teorie diferenciálních příležitostí, ekologické koncepty aj.).

3 Delikvence v užším smyslu se jím rozumí kriminalita dětí a mladistvých – tedy případy, kdy dítě či mladistvý spáchá čin jinak trestný čin. Obecně lze kriminalitu mládeže vymezit jako nejzávažnější sociálně patologický jev, tj. poruchu v jejich chování, projevující se v porušování trestněprávních norem. Objasnění pojmu – dítě – pojem dítě je vymezen v čl. 1 Úmluvy o právech dítěte (rezoluce OSN 44/25, přijatá ) jako každá lidská bytost mladší 18 let, pokud podle právního řádu, jenž se na dítě vztahuje, není zletilosti dosaženo dříve. Zákon o soudnictví ve věcech mládeže (218/2003 Sb.) mladistvého definuje jako osobu, která v době spáchání provinění dovršila patnáctý rok a nepřekročila osmnáctý rok svého věku.

4 Mládež? Mládeží se rozumí osoby od narození do dovršení 18 let.
Kategorie mladých dospělých – zpravidla se za mladého dospělého považuje osoba, která spáchala trestný čin mezi 18. a 21. rokem věku. Současné české trestní právo kategorii mladých dospělých nezná, nicméně v trestním zákoníku se lze setkat s termínem osoby blízké věku mladistvých, které jsou, byť velmi omezeně, ve zvýšené míře chráněny v oblasti ukládání sankcí. Zákonem však není tento termín nijak věkově vymezen a v soudní praxi je vykládán podstatně úžeji, než by odpovídalo kategorii mladých dospělých, a to jako osoby, která příliš nepřekročila 18. rok věku. Pro kriminalitu mládeže je charakteristická vysoká míra latentní kriminality.

5 Kriminalita mládeže Z kriminologického a zejména trestně-politické hlediska je významné období přechodu od dětství k dospělosti. Pod pojem dospívání se řadí období pubescence (přibližně 11-14), a adolescence (14/16-20). Dospívání, zejména období pubescence je označováno jako období bouří, zmatků, vzdorů a konfliktů, souvisejících s uvolňováním vztahů dospívajícího k rodině, jeho potřebou být respektován jako dospělý, pohlavním dozráváním, hledáním vlastní identity, kdy významný vliv mají sociální a kulturní faktory. Posléze v adolescenci již dochází ke stabilizaci a zpevňování postojů a zájmů, uvolňování se ze závislosti na rodičích. Základní faktory, které mají vliv na delikvenci mládeže, jsou zejména: individuální zvláštnosti podmíněné geneticky, chorobou, duševní poruchou, osobními dispozicemi, poruchy socializace v důsledku negativního působení blízkého sociálního prostředí (zejména rodiny, ale i dalších socializačních institucí např. školy), kulturního prostředí, subkultur, ale i neadekvátního užití formálních sociálních intervencí, psychické zvláštnosti podmíněné věkem, projevy generačních protestů, odmítání autorit, vliv vrstevnické skupiny zejména v období pubescence a adolescence, demografické faktory, společenské změny a posuny hodnotových orientací jako celé společnosti, tak subkultur mládeže, sociálně patologické jevy menší závažnosti jako např. alkoholismus, drogová závislost aj. (ty jsou však zpravidla chápány jako sekundární rizikové faktory, neboť jejich příčiny většinou korespondují s výše uvedenými příčinami kriminality mládeže).

6 Specifika kriminality mládeže:
Specifickou skupinu pachatelů, často ve věku mladistvých nebo mladých dospělých, tvoří pachatelé trestné činnosti související s vlivem nějaké subkultury, např. sportovní fanoušci, či dokonce členstvím v nějaké extremistické organizaci, např. hnutí skinheads apod. Přitom může jít i o poměrně závažné formy násilné kriminality. Původ pravicového extremismu vysvětluje řada kriminologických teorií. Významnou roli zde však mohou také hrát obavy mladých lidí z budoucnosti týkající se uplatnění na trhu práce a získání uspokojivého společenského postavení a s tím spojená možná ztráta životní perspektivy. Jedním z dalších faktorů může být také skutečnost, že osoby, kterým chybí dostatečná osobní autonomie, sebeúcta a pocit bezpečí, si prostřednictvím násilí na druhých zvyšují sebevědomí.

7 Trendy: V případě podílu trestných činů bylo možné zaznamenat nárůst, a to velmi výrazný. Ve srovnání s druhou polovinou 80. let 20. století, kdy se v průměru pohyboval okolo 10,7%, v letech průměrně činil kolem 17%, nejvyšší byl v roce 1992 – 17,4%. Od roku 1995 však tento podíl výrazně klesal až do roku 1999, kdy klesl od 8%. K dalšímu výraznému poklesu došlo v letec 2002 a 2003, kdy se mladiství podílejí na objasněných trestných činech v 7,2%. Na klesajícím trendu se podílely demografické vlivy, když u mladistvých lze sledovat od roku 1993 stálý pozvolný pokles podílu této věkové kategorie vzhledem k celkovému počtu obyvatel na území ČR a u věkové kategorie dětí do 15 let je možné zaznamenat tento pokles již od roku 1989.

8 2 přístupy: V trestní politice uplatňované vůči delikventní mládež se lze setkat v zásadě se dvěma rozdílnými přístupy, které vycházejí z myšlenky, že efektivita reakce společnosti na kriminalitu mládeže závisí na míře tolerance společnosti vůči mladistvému delikventovi. S tím souvisí i volba prostředků proti němu užitých. První z nich je někdy označován jako get tough – být tvrdý, přísný vůči kriminalitě, resp. pachatelům – včetně delikventní mládeže – přikládá velký význam odstrašujícímu účinku trestu a je charakteristický např. zvyšováním sazeb trestu odnětí svobody, zhoršováním podmínek vězňů při jeho výkonu, zostřováním dohledu v případě trestů nespojených s odnětím svobody, velmi tvrdým postihem recidivistů apod. Zastánci druhého směru ovlivněného teorií etiketizace (labeling approach) poukazují na neefektivnost či přímo škodlivost situace, kdy se ve společnosti prosadí názor, že je třeba zvýšit kontrolu mladistvých delikventů a zpřísnit jejich postih, založený na myšlence, že tito jedinci jsou špatní a je nutné si na ně dávat pozor.