PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI I Mgr. Michal Šafář, Ph.D.

Prezentace na téma: "PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI I Mgr. Michal Šafář, Ph.D."— Transkript prezentace:

1 PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI I Mgr. Michal Šafář, Ph.D.
 PSYCHOLOGIE OSOBNOSTI I Mgr. Michal Šafář, Ph.D.

2 Empatie Schopnost vcítit se do druhých – přeladit se na druhé; vnímat, myslet a cítit tak jako ten (ti) do kterých se vciťujeme. muži x ženy; mladí x staří výhody x rizika empatie x asertivita

3 Psychologie osobnosti I
Obsah přednášky I Osobnost jako základní nástroj poznání a sebepoznání Základní vymezení osobnosti, úvod do typologie Cíl přednášky Získat Váš zájem o další vzdělání a sebevzdělání v dané oblasti Některé ze získaných poznatků aplikovat do praxe

4 Psychologie osobnosti
Se zabývá jak se od sebe lidé vzájemně liší a podobají ve svém chování a prožívání Vysvětluje proč tomu tak je Poskytuje nástroje k porozumění a ovlivňování lidského chování a prožívání

5 Soukromá (implicitní) teorie osobnosti
Každý máme více či méně jasně utvořený názor na povahu člověka Tento názor si utváříme na základě zkušenosti a je ovlivněn (deformován) naší vlastní osobností Sebepoznání , tedy důkladné poznání vlastní osobnosti je základem kvalitního poznávání druhých. Kdo zná druhé je chytrý, kdo zná sebe je moudrý. Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve vlastním oku nepozoruješ ? Kdo si myslí, že lidé jsou ve své podstatě dobří? Kdo si myslí, že ženy mají kvalitnější, vyšší osobnost jako muži? Kdo si myslí, že pravá osobnost se projeví v krizových, zátěžových, mezních situacích spíše než v dlouhodobém „běžném“ soužití?

6 Psychologické aspekty práce s lidmi
Z psychologického hlediska naši úspěšnost ovlivňuje, jaký základní postoj zaujímáme k druhým lidem. Základ tohoto našeho nastavení vůči druhým je dán v dětství Na základě těchto raných zkušeností se v nás vytvářejí základní postoje k druhým lidem. 1. K lidem (vstřícný, přátelský, ne-anxiozní) 2. Od lidí (bojácný vyhýbavý, do sebe uzavřený) 3. Proti lidem (nepřátelský, agresivní, konfliktní) Atˇ už vykonáváte jakoukoliv profesi, tak na této škole jste připravování pro práci s druhými lidmi. Jaký je Váš základní pracovní nástroj?

7 Základní vztahové nastavení
Jiným typem takovéhoto členění je typologie vycházející z transakční analýzy Tato typologie zahrnuje mimo vyjádření vztahu k druhým lidem také vztah k sobě. Já nejsem OK a ty jsi OK Já jsem OK a ty nejsi OK Já nejsem OK a ty nejsi OK Já jsem Ok a ty jsi OK Transakční analýza je psychologický (přesněji psychoterapeutický směr) který je založen na analýze a porozumění mezilidské komunikace.

8 Základní vztahové nastavení
1. Já nejsem OK a ty jsi OK - snížené sebevědomí a sebedůvěra - potřeba větší podpory, uznání a povzbuzení od druhých - pochybnosti o vlastní osobě, o svých činech, výkonech, prožitcích - pocity úzkosti a nejistoty v přítomnosti druhých (prezentaci a sebeprezentaci)

9 Základní vztahové nastavení
2. Já jsem OK, ty nejsi OK - nízký zájem o názory druhých, zpětnou vazbu - superiorita (pocit nadřazenosti nad druhými) - nezávislost na ocenění druhých - elitářství, úzká skupina „sobě rovných“ - ignorace, arogance, agrese - Někdy je takovýto postoj spíše obranou před vlastním pocitem sníženého sebevědomí, před vlastní nejistotou

10 Základní vztahové nastavení
3. Já nejsem OK, ty nejsi OK - dominující špatný pocit z vlastní osoby, z druhých lidí, ze všeho co člověka obklopuje - pesimismus - odmítání ocenění od druhých - depresivní nastavení - odmítání sebe i druhých

11 Základní vztahové nastavení
4. Já jsem OK, ty jsi OK - pocit sebehodnoty a životní spokojenosti - přiměřená sebedůvěra - realistický přístup ke světu - respekt k sobě i druhým lidem - vyvážená schopnost kooperace a sebeprosazení

12 Základní vztahové nastavení
JÁ jsem OK Ty nejsi OK Ty jsi OK ZKUSTE SI TAM TAKÉ ZAKRESLIT SAMI SEBE. ZKUSTE SI ZAKRESLIT SVŮJ IDEÁL MOTIVAČNÍ NAPĚTÍ (KONSTRUKTIVNÍ A DESTRUKTIVNÍ NAPĚTÍ MEZI REÁLEM A IDEÁLEM) JÁ nejsem OK

13 Význam sebepoznání Základ postoje k sobě i k druhým založen v dětství, ale je možné ho měnit !!! Každý člověk má schopnost učit se, vstřebávat nové zkušenosti a na jejich základě měnit své postoje. Jedním ze základních předpokladů, aby toho byl člověk schopen je rozvíjení schopnosti sebeuvědomění, sebereflexe.

14 Johariho okénko

15 Sebepoznání Veřejné já – vše co chceme nebo akceptujeme aby o nás věděli druzí Intimní sféra - pocity, potřeby, postoje a preference, kterých jsme si vědomy, ale z nějakého důvodu je nechceme nebo nejsme schopni sdílet s druhými tělesná intimita minulá zkušenost Autenticita kontrola, ztuhlost Individualita bazální důvěra Introverze – extraverze APS Situace zvyky normy pravidla Vztah důvěra reciprocita stud

16 Sebepoznání Slepá skvrna - zakrývá nějaké naše slabé, citlivé místo v chování nebo prožívání projevuje se v různých situacích od běžných až po extrémní. popření, vytěsnění, projekce, …. (viz dále obranné mechanismy) Nevědomí – část lidského prožívání, jehož obsahy si neuvědomujeme. fyziologické procesy, část motivace, kreativity, víra, intuice, smysl pro humor a některé další duševní procesy nepřijatelné vzpomínky, traumata, motivy v rozporu s kulturní normou (viz dále)

17 Zdravá osobnost Hrát si Pracovat Milovat

18 Osobnost Osobnost - souhrn všech duševních a tělesných vlastností; člověk jako celek. Osobnost - je to, čím člověk ve skutečnosti je. JEDINEC TĚLO DUŠE (organismus) (psychika) KONSTITUCE OSOBNOST

19 Tělo a duše - psychosomatické vztahy
Úzké propojení mezi somatickými (tělesnými) a psychickými (duševními) charakteristikami Onemocnění – vznik, průběh, léčba, předcházení Výkon a výkonu v důsledku psychické zátěže Každodenní situace – tělesné a emocionální reakce

20 Tělo a duše - psychosomatické vztahy
Důkazy vzájemného ovlivňování Rčení (ustálená slovní spojení) Symbolická řeč orgánů Psychogeneze (psychická příčina) Imaginace, sugesce, hypnóza

21 Tělo a duše - rčení spadl mi kámen ze mám až v krku sevřelo se mi

22 Tělo a duše - rčení Kůže zrudnul vztekem zblednul hrůzou

23 Tělo a duše - rčení Strachy se nám klepou kolena
Z leknutí můžeme oněmět Někdo nám může ležet v žaludku

24 Tělo a duše – symbolická řeč orgánů
Psychoanalýza, analytická psychologie Bolest zad – „příliš velké břemeno“ Knedlík v krku – „nemůžeme spolknout příkoří Zácpa – „lpíme na něčem, shromažďujeme“ Nepotvrdil se univerzální význam, ale každé tělo mluví svou řečí

25 Tělo a duše – symbolická řeč orgánů
W. Reich - bioenergetika V důsledku nezvládnutých sociálních konfliktů se v těle kumuluje napětí , vytváří tzv. charakterové pancíře Oči, ústa, krk, hrudník, malá pánev

26 Tělo a duše – psychogeneze
Avicennův pokus s beranem Doložené případy smrti z „hrůzy“ Exsanquinace Umrznutí v chladírenském voze

27 Tělo a duše - imaginace, sugesce, hypnóza
Schopnost ovlivnit fyziologické funkce Schopnost ovlivnit onemocnění - placebo efekt Schopnost ovlivnit bolest

28 Obecné znaky osobnosti
Celistvost Potenciály (možnosti) Individuálnost Stálost, proměnlivost, vývoj Vědomí x nevědomí

29 Celistvost Osobnost je komplexní, tj. obsahuje všechny vlastnosti, rysy a charakteristiky. Některé polarity vlastností jsou vědomé (persóna), protiklady jsou součástí stínu (viz. dále nevědomí). introverze extraverze zbabělost statečnost 29

30 Celistvost ANDROGYNIE tvrdost ješitnost péče submise měkkost
Maskulinní agrese dominance tvrdost ješitnost Feminní péče submise měkkost hašteřivost 30

31 Stálost, proměnlivost, vývoj
Osobnost v čase se proměňuje: Vědomí kontinuity je zachováno vědomosti zkušenosti zážitky tělesné změny hodnoty

32 Stálost, proměnlivost, vývoj
O rysu (dispozici, stabilní charakteristice) hovoříme, když: K onzistentnost – stejný typ chování v dané situaci O becnost – stejný typ chování v různém prostředí a k různým lidem D iference - toto chování se objevuje v situacích, kdy většina lidí reaguje jinak APS, vliv situace Rys osobnosti

33 Stálost, proměnlivost, vývoj
Rytmicita – biorytmy buněčné struktury – sekundy dýchání , krevní oběh – minuty organismus – 24 – 25 hodin adaptace, sexuální cyklus – 28 dní reprodukce – 40 týdnů vztahové – 7 let

34 Stálost, proměnlivost, vývoj
24 hodinový rytmus

35 Stálost, proměnlivost, vývoj
Psychologický čas osobnosti situační čas - bezprostřední vnímání časových úseků biografický čas – života jedince historický čas – vnímání, generace, rod, historie

36 Stálost, proměnlivost, vývoj
Situační čas subjektivní vnímání času souvisí: s temperamentovým nastavením dynamičtí jedinci mají tendenci vnímat čas jako pomaleji plynoucí (zvládnou v daném časovém úseku více aktivity) s mírou anxiety (napětí, úzkosti) kratší odhady svědčí o vyšší míře aktuálního napětí 36

37 Stálost, proměnlivost, vývoj
Situační čas předbíhači a doháněči vnímaní času je ovlivněno jeho obsahem pozitivní prožitky zkracují vnímání, negativní prodlužují 37

38 Stálost, proměnlivost, vývoj
Situační čas a Já minulost, budoucnost a přítomnost 38

39 Stálost, proměnlivost, vývoj
Biografický čas Jak dlouho budu žít věk předků, průměrný věk v dané době, životní optimismus, … Vnímání času s ohledem na věk: 1 rok 6 x pomaleji 3 roky 3 x pomaleji 10 let 1 30 let 3 x rychleji 60 let 6 x rychleji 39

40 Vědomí Stupňovitost vědomí Obsah mysli, který si člověk dokáže vybavit
Umožňuje jednici uvědomovat si sám sebe a diferencovat své Já od okolí Vědomí je reflektorem ve tmě osvětlujícím co se v nás a kolem nás odehrává. Stupňovitost vědomí Rozdílná úroveň bdělosti (kóma, somnolence, klidový stav, afekt) Psychodynamicky (vědomí, předvědomí, individuální nevědomí a kolektivní nevědomí)

41 Vědomí Tři části našeho vědomí něco „tam venku“ něco „pod kůží“
něco co „bylo nebo bude“ „teď a tady“ U každého jednice je jiný poměr těchto tří částí našeho vědomí Ti, co jsou dominantně „tam venku“ hůře vnímají vlastní tělo, nereflektují své pocity, jsou více ohrožení psychosomatickým onemocněním Ti, co jsou dominantně „pod kůží“ méně diferencují lidi a situace kolem sebe, jsou sebe-střední, kathatymní

42 Nevědomí Individuální nevědomí (Sigmund Freud)
Temná část osobnosti - obsahuje kulturně a sociálně neakceptovatelné potřeby, motivy, skrytá přání, traumatické zážitky a zkušenosti, ranné dětské zážitky agrese, sexualita moc, osamění, výkon, akceptace Komplexy – Oidipův, Hérostratův, Napoleonský Fyziologické procesy Smysl pro humor, kreativita 42

43 Vědomí a nevědomí Změněné stavy vědomí
Spánek – hypnagogické stavy a sny Patologické stavy – somnolence, amence, delirium, obnubilace Zúžené vědomí – hypnóza, ebrieta, meditace Rozšířené vědomí – holotropní dýchání, intoxikace psychedelickými látkami, mystické stavy, náboženské vytržení 43

44 Vědomí a nevědomí Spánek a sny Proč člověk potřebuje spát ??
Při nedostatku spánku se objevuje: poruchy koncentrace pozornosti myšlenková inkoherence paranoidní pocity halucinace Kolik potřebujeme spát ? NEVÍME Individuální – 4 až 12 hodin, průměr 8 hodin 44

45 Vědomí a nevědomí Průběh spánku REM a non-REM fáze V REM fázi
jsou typické oční pohyby má zásadní význam pro kvalitu spánku pokud se v této fázi probudíme, tak si s velkou pravděpodobností pamatujeme sen 45

46 Vědomí a nevědomí Sen a snění
sny se nám zdají každou noc - v každé REM fázi délka trvání snu odpovídá délce REM fáze minut teorie vzniku snů: regenerační, katarzní činnost mozku ve spánku se „otevírá“ nevědomí a pomocí snů k nám „promlouvá“ vize budoucnosti (tělesné onemocnění, archetypy, životní krize) reakce na vnější podněty (ochrana spánku) snové symboly – sen má zdánlivě zmatený, logicky neuchopitelný, maskovaný obraz Somnolenece – ospalost patologického rázu Amence (zmatenost) – nesouvislé myšlení, bezradnost, nejistota, porucha orientace Delirium – nesouvislé myšlení, neklid, porucha orientace, porucha vnímání (halucinace a iluze), bludy Obnubilace (mrákotný stav) – ostře ohraničená porucha vědomí spojená s plnou amnézií - stuporózní, deliriózní a vigilambulantní 46

47 Vědomí a nevědomí Zúžené vědomí Hypnóza
stav změněného vědomí, typický zvýšenou sugestibilitou, hyperkoncentrace pozornosti v dospělosti je hypnabilita relativně stabilní osobnostní charakteristika je jedním z důkazů existence nevědomí – skryté motivace Somnolenece – ospalost patologického rázu Amence (zmatenost) – nesouvislé myšlení, bezradnost, nejistota, porucha orientace Delirium – nesouvislé myšlení, neklid, porucha orientace, porucha vnímání (halucinace a iluze), bludy Obnubilace (mrákotný stav) – ostře ohraničená porucha vědomí spojená s plnou amnézií - stuporózní, deliriózní a vigilambulantní 47

48 Vědomí a nevědomí Rozšířené vědomí vědomí Psychotropní látky
halucinogeny Holotropní dýchání Somnolenece – ospalost patologického rázu Amence (zmatenost) – nesouvislé myšlení, bezradnost, nejistota, porucha orientace Delirium – nesouvislé myšlení, neklid, porucha orientace, porucha vnímání (halucinace a iluze), bludy Obnubilace (mrákotný stav) – ostře ohraničená porucha vědomí spojená s plnou amnézií - stuporózní, deliriózní a vigilambulantní 48

49 Vědomí a nevědomí Stavy vědomí 1. Normální bdění
2. Spánek (hypnagogicé stavy, sny) 3. Změněné stavy vědomí (zúžené a rozšířené vědomí) - patologie (somnolence, amence, delirium, obnubilace) - hypnóza - alkohol - halucinogeny + jiné drogy - mystické stavy, meditace, rytmická hudba a tanec, holotropní dýchání - východní cesta (hypo, nirvána) x západní cesta (hyper, extáze) Somnolenece – ospalost patologického rázu Amence (zmatenost) – nesouvislé myšlení, bezradnost, nejistota, porucha orientace Delirium – nesouvislé myšlení, neklid, porucha orientace, porucha vnímání (halucinace a iluze), bludy Obnubilace (mrákotný stav) – ostře ohraničená porucha vědomí spojená s plnou amnézií - stuporózní, deliriózní a vigilambulantní

50 Já, I, EGO Základní komponenty tvořící Já (W. James)
materiální Já (tělo, oděv, byt, auto, …) sociální Já (sociální vztahy, uznání od přátel, …) duchovní Já ( vnitřní zkušenost, schopnosti, hodnoty, ideály)

51 Jáství Já je zážitkový, zkušenostní vztažný bod; bezobsažný časově i prostorově - přesto v osobní zkušenosti souřadnicově umístitelný. Já vnímáme ve svém těle Já má svou minulost, přítomnost a budoucnost a přesto je v čase totožné Já je jediný příjemce události a činů Já je nástrojem orientace ve světě, stabilizátor, integrátor prožívání je chráněn před rychlými a hlubokými změnami

52 Regrese, Izolace, Projekce, Přesunutí; Racionalizace, Somatizace,
Obrany sebepojetí Cílem je udržet stálý obraz o světě a o sobě Popření - adaptivně: výběrové zaměřování pozornosti na určité jevy - obrana: mimovolní, neuvědomované, rigidní Vytěsnění -adaptivně: schopnost ovládat vlastní prožitky a pohnutky, odkládat jejich uspokojení - obrana: mimo-vědomé a neuvědomované jen částečná úspěšnost, v prožívání a chování se objevuje úzkost, resp. symptomy tuto úzkost maskující: Regrese, Izolace, Projekce, Přesunutí; Racionalizace, Somatizace,

53 Osobnost - jedinečnost x typ
Každý člověk má něco společného se všemi lidmi, něco pouze s některými a v něčem je jedinečný. Svět je příliš složitý, člověk se v něm potřebuje orientovat a vyznat - proto si některé věci zjednodušuje. Osobnostní typologie jsou nepřesné, ale umožňují rychlejší orientaci v chování a prožívání druhých. Každý člověk má něco společného se všemi lidmi, něco pouze s některými a v něčem je jedinečný

54 Temperamentové a motivační typologie
Kretschmerova konstituční typologie vztah tělesné stavby a temperamentových vlastností Cyklothým - pyknick klidní humoristé, veselí mluvkové, požitkář milující své pohodlí,. V patologii tendence k bipolární afektivní poruše Schizotým - astenik dvojí osobnost - jedna na povrchu, druhá uvnitř dva póly: na jednom necitlivý, zdrženlivý, vážní, podivínští - na druhém hypersenzitivní, bázlivý, úzkostní, neklidní Epitým - atletik - stálost, stereotyp, malá fantazie,tuhost, nečekané výbuchy emocí

55 Temperamentové a motivační typologie
Jungova typologická soustava extraverze x introverze (temperament) myšlení, cítění, čití, intuice (základní duševní funkce člověka) - osm základních typů na základě kombinace temperamentu a funkcí - kompenzační vztah vědomě prožívaných tendencí a tendencí nevědomích -

56 1. Temperamentové a motivační typologie
Eysenckova typologie faktorová Vysoká emocionalita MELANCHOLIK CHOLERIK Introverze Extraverze FLEGMATIK SANGVINIK Nízká emocionalita

57 Typologie hodnotová, charakterová
Morrisovy cesty životem „dionýská“ - rozkoš, plnit svá přítomná přání „prométheovská“ - snaha účinně zacházet se světem „budhistická“ - snaha ovládnout sám sebe