DAHL, Robert. Demokracie a její kritici (1989)

Prezentace na téma: "DAHL, Robert. Demokracie a její kritici (1989)"— Transkript prezentace:

1 Demokracie pohledy politické filosofie, ekonomie, sociální etiky a sociálního učení církve

2 DAHL, Robert. Demokracie a její kritici (1989)
POLYARCHIE Výsledek druhé demokratické transformace, je jedním z nejpodivuhodnějších lidských výtvorů, jde o demokracii, která se již neváže na malé městské státy Klíčové: princip zastoupení a reprezentace smíšená vláda (společenský a organizační pluralismus) ústavní liberalismus (velký rozsah základních a politických práv) nezávisí tolik na velikosti území a jeho homogenitě Problémy: je nedokonalá, možnost participace se u občanů vzhledem ke složitosti moderních společností a politiky snižuje, kritikové polyarchie mají za to, že je málo demokratická, byrokratická, s pluralismem se vytrácí koncept společného dobra Otázka třetí demokratické transformace Demokratická idea stále vyzývá k ideji „demokratizaci demokracie, “idealizovaná řecká polis, návrat k Rouesseauovskému ideálu? Problém pluralismu x obecného blaha (od čeho odvodit? co je jeho obsahem?) tradicionalistická odpověď – návrat k republikánské a aristotelovské ctnosti komunitaristická odpověď –obnovení tradice ctnosti a republikánství jde v malých komunitách, které budou čelit rozpadu morálního řádu socialistická odpověď – problémy by se vyřešily zespolečenštěním vlastnictví (nejde o charakter vlastnictví, ale míru decentralizace)

3 DAHL, Robert. Demokracie a její kritici (1989)
Anarchismus (odmítá legitimnost jakékoli donucovací role státu, včetně demokratického) Poručnictví (odmítá ideu, že lidé by si byli schopni samo vládnout) Kritici nepřátelští (D je nežádoucí, Platon a autoritáři, je nemožná Michels – železný zákon oligarchie) x sympatizující kritici (jsou nakloněni a hledají možnosti jejího fungování, ale jsou kritičtí) Přímá demokracie? (je možná třetí demokratická transformace? Jsou POLYARCHIE – liberální demokracie uspokojivé? – princip reprezentace, smíšená vláda (společenský a organizační pluralismus), ústavní liberalismus (velký rozsah základních a politických práv))

4 DAHL, Robert. Demokracie a její kritici (1989)
Anarchismus Názory: donucování je zlo, státy mají donucovací funci, stát není potřeba, stačí dobrovolná sdružení, mohou kooperovat na demokratickém principu Námitky: ospravedlnitelnost donucování (předpoklad, že by existovalo i mimo státní stav – v „přirozeném stavu“), utopická představa o člověku a jeho možnostech být dobrý, stojí to na tom, že když nebude stát, budou všichni dobří a nějak se dohodnou..., dodržování principu nenásilí – rozporný princip, co s násilníky? romantický odkaz na inuity a indiány – předstátní komunity Poručnictví nejsilnější idea vůči demokracii Názory: lidé si nejsou schopni vládnout, hierarchie je starší než demokracie a je přirozená, vládnout je umění. Platon, ale i komunistická vize vůdčí elity (dělníci nejsou s to pochopit svou revoluční úlohu, neznají zákonitosti dějin, nechají se uplatit blahobytem) či Skinner /král-psycholog/ Kritika: zpochybňuje exkluzivitu vědomí společného dobra, morálky a instrumentálních znalostí u filosofů..., politika není nikdy jen založena na technických znalostech (to by museli vládnout odborníci), ale i na morálních soudech, předpoklad o nezištném mravním vládci odporuje zkušenosti a předpokladu o mravní koruptibilitě jedince (Niebuhr), empiricky se ukazuje, že poručnictví škodí lidské svobodě a společnosti, ideál vládce filosofa je utopií

5 Výhody demokracie R. Dahl: 1. zabraňuje vzniku tyranie
J. S. Mill – demokracie je formou politického vzdělávání občanů de Tocqueville – lidé jsou loajálnější k politickému řádu, na němž se podílejí K. R. Popper – možnost nenásilně odvolat vládce (vládu) Michael Doyle – demokratické státy mezi sebou neválčí R. Dahl: 1. zabraňuje vzniku tyranie 2. zajišťuje základní práva 3. zajišťuje všeobecnou svobodu 4. umožňuje lidem, aby rozhodovali sami o sobě 5. umožňuje mravní samostatnost 6. umožňuje rozvoj člověka 7. chrání základní osobní zájmy lidí 8. zajišťuje politickou rovnost 9. usiluje o mír 10. usiluje o prosperitu

6 Demokracie jako hodnota x mechanismus
Je legitimní vše, na čem se lid usnese? Instrumentální pojetí x procedurální pojetí demokracie Instrumentální pojetí předpokládá existenci koherentního souboru hodnot umožňujících dosažení uspokojivého výsledku, „teorii společného dobra“, morální předpoklady Procedurální pojetí připisuje hodnotu již samotné participaci osob na demokratickém procesu

7 „Liberální demokracie“
„liberální“ a „demokratická“ složka systému „Demokracie vzkvétá, svoboda nikoli“ Fareed Zakaria, Budoucnost svobody Totalitní demokracie (Jacob L. Talmon ) Demokratická složka: vláda lidu, procesuální, formální stránka Liberální složka: obsahuje normativní aspekty, mravní předpoklady (konstituce, pravidla, ochrana svobody, lidská práva)

8 Habermasova teorie demokracie
Procedurální pojetí demokracie Jednání instrumentální X komunikativní Deliberativní (diskursivní) demokracie „Systém musí obsahovat právě ty práva, jež musí být vzájemně uznány občany, kteří chtějí žít ve společnosti řízené pozitivními právy“. Odmítá uznat platnost jakékoli hodnoty či instituce, která nedokáže získat svůj mandát skrze racionální diskurs rovných osob

9 Demokratický fundamentalismus I
Kořeny v myšlení J. J. Rousseaua (přímá demokracie, obecná vůle lidu) Dnes „participační demokracie“ či „silná demokracie“ Tvrdí, že obecně rozšířená „liberální zastupitelská demokracie“ (slabá demokracie) funguje neuspokojivě: elitářství (rozhoduje se kdo bude vládnout, nikoli jak se věci budou dělat) pluralismus politických stran (agregace zájmů, omezený výběr) redukce rozhodovacích pravomocí lidu

10 Demokratický fundamentalismus I
„obecná vůle lidu“ „…kdokoliv by odepřel poslechnouti obecnou vůli, bude k tomu donucen…“ „…společenská smlouva dává státnímu tělesu naprostou moc nad jeho členy…“ (ROUSSEAU, J.J. O společenské smlouvě)

11 ZAKARIA, Fareed. Budoucnost svobody (orig. 2003)
Hovoří o trendu „demokratizace“, který má za následek méně lidské svobody a paradoxně méně ochoty lidí angažovat se za věci veřejné. Systém politických stran a zastupitelské demokracie je v krizi, politická moc je v rukou vlivných zájmových a lobbistických skupin. Dříve jednoznačná politická moc je roztříštěna a ovládána organizovanými menšinami sledujícími své záměry, schopnými za přispění mohutných finančních sum ovlivňovat veřejné mínění a manipulovat rozhodování politiků. „Společenské elity“ ztratily svou společenskou odpovědnost, mají „moc bez odpovědnosti“. Tato „deregulace demokracie“ přinesla dysfunkci, kterou lze napravit jen snížením možnosti extrémního vlivu na autentické a odpovědné rozhodování politiků, aby politický systém nebyl ovládán jen těmi, „kdo se dokážou lépe organizovat, bohatými lidmi a fanatickými menšinami hájícími své krátkodobé a partikulární zájmy. Americké příklady problémů s přímou demokracií: Soumrak politických stran – kritizuje primárky, strany nikdo neovládá, je to jen značka, skořápka, nádoba k naplnění Referenda – lákadlo pro levici i pravici, příklad Kalifornie – politici nemají žádnou moc, vše pod knutou referend, 85 % rozpočtu je dáno zákonem, politici mají odpovědnost, ale ne pravomoci (další nespokojenost lidí), eliminace diskuse, provázanosti a bezrospornosti zákonů, rozvaha, opozice

12 Demokratický fundamentalismus II
Kořeny v neokonzervatismu (snaha o implantaci demokratické vlády ve společnostech, které k tomu nemají morální, sociální a ekonomické předpoklady) Otázka zemí, ve kterých formální zavedení demokracie bez její liberální složky může vést k horším výsledkům, než je autoritativní vláda, třeba otázka Arabského jara: vítězství náboženského fundamentalismu, omezení práv menšin, obnovení válečného stavu s Izraelem (Egypt)

13 Demokratický fundamentalismus II
„Americké úsilí o bezpečnost vůči terorismu a lotrovským státům jde ruku v ruce s osvobozováním jejich utiskovaného lidu. Od Říše zla k Říši svobody je obří krok, kontrast tak veliký jako děsivé obrazy ztraceného dvacátého století a zářivý rozbřesk století jednadvacátého. Ale Amerika má sílu a vůli učinit ty obří kroky, jak už ukázala v budoucnosti “. (JOHNSON, P. America´s new Empire for Liberty)

14 Argumenty pro omezení demokracie
„hyperdemokratická“ masová společnost, ve které je moc rovnoměrně rozprostřena mezi všechny bez ohledu na jejich kvalifikaci, schopnosti a morálku, rozvrací civilizovanou společnost a morální řád, přičemž výsledkem je kulturní úpadek a tendence k totalitě. José Ortega y Gasset, Vzpoura davů [1930] Mýtus racionálního voliče. Proč v demokracii vítězí špatná politika Bryan Caplan [2010] Kenneth Arrow – „teorém nemožnosti“, cyklické většiny, poukazuje na neexistenci způsobu volby, která by vedla ke společenskému uspořádání vyhovujícímu podmínkám elementární spravedlnosti a ke stanovení pořadí společenských preferencí z preferencí individuálních. Social Choice and Individual Values (1951) Problém „demokratické zátěže“ (democratic overload, government overload, government oversupply) Giovanni Sartori – „revoluce rostoucího očekávání“

15 Hlasovací paradoxy (1785 – Bord, Condorcet)
2 3 Adam Sociální jistoty Ekonomický rozvoj Bezpečnost Bohouš Cecilie Vítězí ekonomický rozvoj (další v pořadí – bezpečnost, sociální jistoty, 4-3-2) 1 2 3 Adam Sociální jistoty Ekonomický rozvoj Bezpečnost Bohouš Cecilie Nevítězí nic 3-3-3

16 Democratic overload Problém „demokratické zátěže“
(democratic overload, government overload) - jisté paralýzy systému, kdy na základě tlaků voličů a zájmových skupin dochází k začarovanému kruhu - politici chtějí uspět ve volební soutěži a získat moc, proto slibují stále vyšší veřejné výdaje (viz. James Buchanan - veřejné finance v demokratickém systému) „government oversupply“ – nadměrná nabídka ze strany vlády Giovanni Sartori rozlišoval mezi „zodpovědnou“ vládou, která se chová odpovědně a kvalifikovaně a „přístupnou“ vládou, která reaguje na vnější požadavky lidu a je tak přetížena v kontextu „revoluce rostoucího očekávání“ (zejména právě v oblasti sociální politiky) Teória demokracie (1962, 1987, 1993)

17 Argumenty pro posílení demokracie
Mancur Olson, The Logic of Collective Action (1965) - prosazování koncentrovaných zájmů na úkor roztříštěných zájmů (byrokracie, aktivisté, průmyslová a ekologická lobby) Anne O. Krueger, Jagdish Bhagwati dobývání renty (Rent-seeking), Neproduktivní dobývání zisku (Unproductive Profit-seeking) Evropská unie představuje řád i ducha liberální demokracie v té nejvíce zdegenerované podobě. Jestliže nejsilnější stránkou demokracie byly volby a v nich zabudovaná možnost výměny vládnoucí skupiny nebo změny vládního programu, udělala Evropská unie vše pro to, aby tuto možnost v maximální míře omezila. Neexistují žádné transparentní mechanismy mocenské změny ani řešení, která by voličům umožnila mít vliv na to, jakým směrem se bude vládnutí ubírat….Evropská vláda, přesněji řečeno něco, co vládu připomíná, jinými slovy Evropská komise, se neutváří na základě hlasování voličů, ale je na něm zcela nezávislá. Hlavní funkce plní v Evropské unii lidé, kteří nebyli zvoleni ve všeobecných volbách, a voliči nemají žádnou možnost je odvolat. Ryszard Legutko: Demokratický deficit Evropské unie (2013) NGO jsou „ve své podstatě nikým nezvolenými nátlakovými skupinami a zodpovídajícími se pouze sami sobě“, které si navíc „nárokují, že mluví za celé lidstvo, podobně jako si jiní v minulosti osobovali mluvit za dělníky či za lid“ J. FonteDemocracy’s Trojan Horse