INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOLOGIE – Alfred Adler

Prezentace na téma: "INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOLOGIE – Alfred Adler"— Transkript prezentace:

1 INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOLOGIE – Alfred Adler

2 Alfred Adler - životopis
* Vídeň, Rakousko- Uhersko † Aberdeen,Skotsko-při přednáškové cestě - židovského původu, rakouský lékař a psycholog - jako dítě trpěl křivicí a posedával v obvazech, přesto ho děti mezi sebe velmi pěkně přijaly - vystudoval Vídeňskou univerzitu, pracoval jako praktický a oční lékař, později psychiatr - spolupracoval s Freudem,byl prezidentem Psychoanalytické společnosti, později vytvořil vlastní odbornou společnost - ve 20. letech založil řadu dětských poraden ve Vídni (ve 30. letech z politických důvodů uzavřeny) - nakonec se přestěhoval do USA, kde šířil své učení

3 Hlavní body Adlerovy teorie
Usilování o nadřazenost - překonávání pocitu méněcennosti zakotvených v dětství (příčinou je slabost dětského těla) a dosažení nadřazenosti. (xFreud - pudové motivy, princip slasti) Společenský důraz - usilování o nadřazenost prospívá jedinci pouze tehdy, když je sociálně zaměřeno (činy prospěšné lidem). Sebestředné, antisociální usilování je regrese např. rozmazlené dítě se nenaučí spolupracovat a pochopit nezbytnost spolupráce. Cílevědomost - důležitá je volba cílů a cílesměrné chování. Životní styl každého jedince úzce souvisí s tvůrčím já člověka. K porozumění chování ostatních musíme znát jejich jedinečné cíle. Sourozenecké pořadí - ukazatel budoucích postojů a vzorců chování

4 Individuální životní styl
Zahrnuje znaky, rysy a způsoby chování, vyjadřující pokusy o kompenzaci, kterých člověk užívá k překonání pocitů méněcennosti a k usilování o nadřazenost. Každé dítě prožívá pocit méněcennosti a je vhodné aby pocit nedostatku jedinec proměnil za situaci dostatku–růst, sebeuskutečňování osobnosti. Pocity méněcennosti jsou základním motivačním činitelem (zdrojem lid. úsilí) v celém lidském životě. Na utváření individuálního životního stylu má důležitý vliv rodinné prostředí. Formuje se kolem 3. až 4. roku života člověka a dítě dosahuje jednotného vzorce svého chování - stylu života do 5 let věku. Hovoříme pak o osobnosti jako o jednotné struktuře. Člověk je nicméně vybaven tvořivou silou, která mu umožňuje v průběhu života svůj životní cíl a tím i styl života změnit. Životní styl významně ovlivňuje psychické i somatické složky osoby.

5 „Jedna z nejobdivuhodnějších lidských vlastností je schopnost obrátit zápory v klady.“

6 Tvůrčí já = přirozený výsledek pozitivního, zdravého životního stylu. Všichni lidé mohou jedinečným způsobem utvářet své životy, a tím silně ovlivňovat své okolí. Tvůrčí já má úkol přispívat k blahu celého lidstva. „Cílem ideálu dokonalosti nemůže nikdy být jednotlivec, nýbrž pouze lidstvo jako společenství spolupráce.“

7 Sourozenecké pořadí Prvorozené děti – mají nevýhodu, musejí ustoupit ze středu rodičovské pozornosti, když přijde druhé dítě. Pokud se podaří dítě připravit na příchod jejich bratra či sestry, mohou touto zkušeností růst. Pokud se však druhé dítě narodí po prvém příliš brzy, prvorozené dítě citově trpí, cítí se „odstrčeno“ a odcizuje se matce. Druhé či prostřední dítě – rodí se do vyvážené soc. situace, dělí se o matčinu pozornost. Starší sourozenec je jim podnětem k většímu usilování o úspěch.

8 Sourozenecké pořadí Nejmladší děti – jsou obvykle rozmazlovány, špatně si vytvářejí pocit sounáležitosti. Spolu s nejstaršími mají největší vlohy k poruše přizpůsobení. Je nutné poukázat na to, že Vídeňské ženy pokládaly za normální mít děti brzy po sobě, dnešní matky mají své děti s větším časovým odstupem. Odstup 4 a více let mezi sourozenci je začíná od sebe izolovat. Proto klienta, jehož věkový rozdíl mezi ním a mladším sourozencem je větší než 4 roky, můžeme posuzovat spíše jako jedináčka. U dvojčat záleží na tom, které se narodilo první.

9 „Typické druhé dítě se pozná velmi snadno
„Typické druhé dítě se pozná velmi snadno. Chová se jako při závodech, jako by někdo byl o krok či dva před ním a ono muselo spěchat, aby ho předstihlo“

10 Cíl vývoje osobnosti: sociální cit
Podle Adlera se dobře přizpůsobená osobnost utváří v dětství. Základním znakem dobře přizpůsobené osoby je sociální cit. Sociální cit Adler popisuje jako „vidět očima druhého, slyšet ušima druhého, cítit srdcem druhého“ nebo definuje jako spolupráci jedince s druhými. Hlavní úlohu při utváření sociálního citu hraje jeho matka. „Prvním úkolem matky je poskytnout svému dítěti zkušenost s důvěryhodnou druhou osobou. Později u něj musí tento cit důvěry rozšiřovat tak, až obsáhne i zbývající okolí dítěte“. Ve své plné síle se sociální cit vyvíjí ze vztahů s ostatními dětmi, poté dospívajícími vrstevníky a vyzrává v dospělé spolupráci se spolupracovníky a členy širšího společenství.

11

12 Adlerův koncept komplexu méněcennosti
Cílem poradenství je pomoci klientovi rozvinout funkční chování, které mu umožní zvládat tři základní životní oblasti: práci, společnost a partnerské vztahy. Funkční chování je takové, které vede k sociálním kontaktům, je založeno na sociálním cítění a vedeno sociálním zájmem. Dysfunkční chování je naopak zaměřeno pouze na uspokojování individuálních potřeb. Důsledkem je životní styl, který nemůže vést ke zdravému vývoji osobnosti. V důsledku chybně stanoveného životního cíle se člověk nejen cítí jako méněcenný, ale začne se tak skutečně chovat. Vzniká komplex méněcennosti tvz. „mindrák“.

13 Cíl poradenské práce Životní cíl zpravidla zůstává nevědomým. Jedinec sám nedovede pochopit, proč se chová právě tímto způsobem, čeho vlastně chce dosáhnout. Jedním z úkolů poradenské práce v adlerovském pojetí je právě nalezení, identifikace tohoto nevědomého cíle. Při této práci poradce používá rozbor rodinné struktury a konstelace a ranné vzpomínky.

14 Význam pro dnešní poradenství
Poradenství využívá zejména tyto prvky Adlerovi teorie: 1. Sociální cit: a) osobní naplnění prostřednictvím pozitivních sociálních interakcí b) přednost spolupráce před soupeřením 2. Výchova dětí rodiči, která rozvíjí důvěru v rodiče a ve společnost v celku, vyhýbá se rozmazlování dítěte 3. Důraz na cílevědomost 4. Kompenzace v jedné oblasti usilováním o vyniknutí v jiné 5. Přijímání výzev života 6. Pořadí narození sourozenců jako vodítko k uvážlivému vysvětlení jejich chování