VÝVOJ LÁZEŇSKÉHO STATUTU MĚSTA LUHAČOVICE Ing. Bc

Prezentace na téma: "VÝVOJ LÁZEŇSKÉHO STATUTU MĚSTA LUHAČOVICE Ing. Bc"— Transkript prezentace:

1 VÝVOJ LÁZEŇSKÉHO STATUTU MĚSTA LUHAČOVICE Ing. Bc
VÝVOJ LÁZEŇSKÉHO STATUTU MĚSTA LUHAČOVICE Ing. Bc. Marie Semelová – místostarostka, město Luhačovice

2 Historie místa Původ názvu Luhačovice
Existuje několik teorií jak vznikl název Luhačovice. Všeobecně se soudí, že názvy obcí končící na - ice se odvozovaly do jména zakladatele rodu, tedy Luhač (Luhačovice). Název Luhačovice mohl být odvozen také z toho, že v okolí Horní Olšavy byly louky – luhy, sady. První zmínka První stopy slovanského osídlení v tomto kraji jsou doloženy již v 7. a 8. století, což dosvědčují archeologické nálezy v Oboře u Luhačovic. Po staletí nebyl však kraj trvale obydlen. Byla to pohraniční oblast, sužována mnoha nepřátelskými vpády, které i v dalších staletích ztěžovaly budování vesnic a osad. První písemnou zprávu o Luhačovicích známe z roku Zmínka souvisí s rozprodáním světlovského panství. Nejstarší historická zmínka související s touto oblastí se váže k Prakšicím a Biskupicím a je z roku 1140. Uvedené zprávy o Luhačovicku jsou dokladem postupu osídlování, které směřovalo z rovin do hornatějších území.

3 Historie panství Několik vesnic
Vytvořila se struktura vesnic a katastrů, která se bez větších změn uchovala až do poloviny 19. století. Zdejší vesnice velmi utrpěly nepřátelskými vpády. Navíc toto panství vlastnil v polovině 15. století uherský magnát Pankrác od sv. Mikuláše, neblaze proslulý vůdce lapků pustošících celý kraj. Zdrojem obživy v kopcovitém kraji Luhačovicka bylo dobytkářství a ovocnářství, o čemž svědčí pečeť - košatý strom s jablky, vpravo krojidlo a vlevo radlice. Rodové panství V roce 1590 náležely Luhačovice rodu Bartodějských z Bartoděj. Po Bílé Hoře propadly konfiskaci a získal je Maxmilián z Lichtenštejna. Ten je 1629 odprodal Gabrielovi Serenyimu, v jehož rodě zůstaly do roku Tento rod sehrál v dalším rozvoji místa mimořádnou úlohu. Serenyiové si uvědomili význam léčivých vod a jejich využitelnost pro podnikání.

4 Luhačovické léčivé vody
Serenyiové si uvědomili význam léčivých vod a jejich využitelnost pro podnikání. Hrabě Ondřej Serenyi dal na severním úpatí Malé Kamenné upravit pramen, který pronikal na povrch s hlasitým bubláním a nazýval se Bublavý. Koncem 18. století byl přejmenován a označen názvem odvozeným od křestního jména mužského člena šlechtické rodiny. V tomto případě šlo o Amanda Serenyiho, a proto dostal jméno Amandka. Kolem roku 1860 byl upraven další pramen. Původně se jmenoval Hlavní, později byl přejmenován podle hraběte Vincenta Serenyiho na Vincentku. Zprávy o hojivé moci luhačovických vod se roznesly po okolí a u pramenů se začali objevovat první hosté. Pro několikadenní pobyt, který byl předpokladem léčebného účinku, nebylo ubytování, chyběla možnost stravování i léčebná zařízení. Postupně však zájem o zdejší prameny vzrůstal a tehdejší majitel luhačovického panství dal postavit v roce 1789 poblíž pramenů hostinec s několika pokoji pro ubytování hostů. Rozmach lázní podporovaly zprávy o úspěšném léčení a četné lékařské práce, které vysoce hodnotily blahodárnou léčivou sílu "luhačovské vody". Odborné posudky s kladným hodnocením byly příčinou zvýšeného vývozu zdejší minerálky i důvodem k růstu počtu léčených pacientů. Koncem 18. století stavební ruch kolem pramenů značně zesílil. Byl postaven Zámeček, Vincencův dům, Stolařský dům, Venkovský dům a další s pokoji pro hosty. V roce 1795 byla vystavěna kaplička Svaté Alžběty, na jejíž fasádě byl zpodobněn znak hraběcí rodiny Serenyiů. Hlas zvonu na její věžičce oznamoval začátek a konec léčebného dne. Kaple stojí dodnes a je nejstarší stavbou lázeňského středu. V polovině 19. století měly lázně 10 pojmenovaných domů s 83 pokoji, dvě kuchyňská stavení a dvě náměstí - Hlavní a Josefské. V roce 1895 zaznamenaly lázně do té doby největší počet hostů - až Právě v tomto roce se však projevily dosud skryté rozpory. Lázeňští hosté si stěžovali na chátrající vnitřní zařízení lázeňských budov a léčebných prostorů. Dožadovali se většího pohodlí, protože mnohde chybělo i základní vybavení.

5 Vincentka Je nejznámějším luhačovickým pramenem. Vděčí za to především tomu, že byl až do roku 1991 jediným místním pramenem, který se plnil do lahví. Vyvěrá za kolonádou, kde je jímán v osmimetrové studni. Pramen byl upraven kolem roku Byl nadkryt stříškou proti dešti a říkalo se mu Hlavní pramen. V roce 1789 byl nad pramenem vybudován zděný pavilon, který měl podobu kaple uzavřené mříží. Na přední stěně byl nápis: "Nemocnému k útěše, zdravému k potěše." Roku 1792 dostal svůj nynější název Vincentka. Původní pramen měl velmi mělké jímání, proto byl mnohokrát upravován. Při výstavbě nové kolonády byla v letech postavena současná hala Vincentky. Je 30 m dlouhá, 17 m široká a 8 m vysoká. Pramen je sveden k působivě upravené kašně a k výdejnímu pultu, kde je možné jej ohřívat. Vincentka se používá k pitné léčbě a k inhalacím. Má zvýšený obsah kyseliny borité, fluoridů a barya. Vydatnost pramene činí l/min. Ottovka Vyvěrá na pravém břehu Horní Olšavy na úpatí svahu Malé Kamenné (v blízkosti tenisových kurtů) o 10 m výše než ostatní prameny. Je třetím nejznámějším pramenem. Původně vytékala volně. Teprve v roce 1905 byla zachycena v kamenném sklepení. V roce 1929 byl nedaleko jejího skutečného vývěru postaven kruhový pavilon. Od roku 1937 vytéká v malé výtokové kašně nedaleko pavilonu. K další úpravě došlo v roce 1939, kdy byla postavena klenutá kamenná jeskyně. Ottovka má zvýšený obsah jodu, železa, kyseliny borité a některých stopových prvků. Používá se k pitné léčbě a její vydatnost činí pouze 3 l/min.

6 Sirný pramen Pramen Sv. Josefa
Je jedním z nejvydatnějších luhačovických pramenů (60 l/min.) a jako jediný nemá vlastnosti uhličitých kyselek. Jde o nemineralizovanou vodu, mající v 1 l pouze 0,6 g nerostů, ale obsahující sirovodík. Vyvěrá na levém břehu Horní Olšavy mezi lázeňskými garážemi a opuštěným lomem. Byl znám již kolem roku 1700 pod názvem Sirkovnica. Prodělal několik úprav. V roce 1912 byl sveden do sirných lázní, kde se od té doby používá k sirným koupelím. Při vstupu do slatinných lázní je možné pramen ochutnat. Pramen Sv. Josefa V roce 1994 byl původně zamýšlen jako zkušební vrt do hloubky 500 m. Při dosažení hloubky 173 m došlo k erupci proplyněné vody a tím k ohrožení prameniště minerálních vod. To zabránilo dalšímu pokračování prací. Po šesti letech - v roce 2000 byl vrt dobudován a přeměněn na čerpací objekt pro využití k uhličitým koupelím a k pitné léčbě v Sanatoriu Miramare. Pramen vyvěrá v blízkosti nového kostela, kde slouží u kašny i pro veřejnost. Určená kvóta využití je 30 l/min. Pramen Vladimír, Jaroslava (Miramare – Royal SPA ) Pramen Viola, Marie (LLH Praha )

7 Pozlovice Panství od r. 1629 vlastnila rodina Szerenyiů.
K pozlovické faře patřily až do 70. let 18. století i Luhačovice. V letech byly Pozlovice součástí soudního i politického okresu Uherský Brod. V letech spadaly Pozlovice pod ONV Uherský Brod. V roce 1945 byl v obci ustanoven MNV. Od roku 1979 spadají Pozlovice pod MěstNV Luhačovice. se obec osamostatnila a má vlastní obecní úřad. Od 23. dubna 2008 byl obci obnoven status městyse V roce 2001 byly Pozlovice zařazeny do seznamu lázeňských míst ČR. Mají k dispozici 450 lůžek v lázeňských zařízeních a přes 2 tisíce ve vybaveních hotelového typu i soukromých vilách.

8 Lázeňská akciová společnost
Konec 19. století zastihla luhačovické lázně stagnace a hrozící úpadek. Přeměna lázní v akciovou společnost v roce 1902 byla výrazným mezníkem pro Luhačovice. Byla vybudována železniční trať Újezdec u Luhačovic - Luhačovice, která se stala pro město nezbytnou; do Luhačovic začaly jezdit přímé vozy z Prahy, Brna a Olomouce (1905). Začátkem roku 1902 se konala ustavující schůze akciové společnosti, předsedou správní rady byl zvolen hrabě Otto Serenyi. Serenyiům se podařilo do roku do roku 1880 vykoupit všechny pozemky s prameny do svého vlastnictví, ty pak sloužily jako vklad při založení akciové společnosti. Ředitelem lázní a iniciátorem vzniku akciové společnosti se stal MUDr. František Veselý a jejich správcem Slovák Cyril Holuby. Všichni usilovali o jejich maximální rozvoj, vybavení a vysokou léčebnou úroveň; věnovali mimořádnou péči minerálním pramenům a uvědomovali si význam kvalitního a bohatého kulturního a společenského života v místě. V roce 1925 se součástí Luhačovic stává tzv. Pražská čtvrť

9 Statut Lázeňského místa Luhačovice
Schválen usnesením vlády ČSR Dne 18. ledna 1956 Vládní usnesení č. 135/1956, částka 16/1956 ÚL Statut tvoří: 12 oddílů Mapa Popis území Další snahy o aktualizaci: V roce 2003, 2006, , 2013

10 Příloha LS Mapa Přírodní léčebné lázně Vnitřní lázeňské území A
Vnitřní lázeňské území B Vnější lázeňské území

11 Poskytovatelé lázeňské péče
Luhačovice Lázně Luhačovice a.s. Sanatorium Miramare a.s. Lázeňský léčebný dům Praha Pozlovice LLÚ Hubert LLÚ Niva Hotel Pohoda

12 Návrh z roku 2006 Rozšíření vnitřního LÚ Rozšíření vnějšího LÚ
Ochranná pásma minerálních vod

13 Současnost 21.2.2013 1. jednání PS Pověření Usnesení ZM 8 členů PS
Předložen návrh na nové vymezení LÚ na katastru městyse Pozlovice V dubnu 2013 Společné zasedání RM Luhačovice, Pozlovice

14 Děkuji za pozornost a těším se na shledanou v Luhačovicích www
Děkuji za pozornost a těším se na shledanou v Luhačovicích