Daňová teorie a politika

Prezentace na téma: "Daňová teorie a politika"— Transkript prezentace:

1 Daňová teorie a politika
1 Ing. Yvona Legierská

2 „U daní je možné i to nejnemožnější.“ F. Konz
Pro začátek… „U daní je možné i to nejnemožnější.“ F. Konz

3 Cíl předmětu DTP Cílem předmětu je porozumět problematice daňových teorií v návaznosti na ekonomické teorie, umět vysvětlit základní daňové pojmy, otázky související s daňovou incidencí a efektivností daní, využít informací získaných v předmětu pro vytvoření správné představy o makroekonomických důsledcích zdanění, interpretovat základní charakteristiku a vlastnosti jednotlivých daní existujících daňových systémů, vyhodnotit genezi daňových systémů a uplatňovaných daňových politik a jejich instrumentů a umět interpretovat diference mezi jednotlivými daňovými systémy EU včetně rozdílné úrovně daňové kvóty a dalších ukazatelů.

4 Témata 1. Fiskální, rozpočtová a daňová politika a její nástroje. 2. Vývoj daňové teorie a geneze daní. 3. Daňové ukazatele uplatňované při mezinárodních komparacích. 4. Efektivnost ve zdanění. 5. Daňové stimuly a makroekonomické důsledky zdanění. 6. Teorie daňové incidence. 7. Teorie daňové spravedlnosti. 8. Teorie důchodových daní. 9. Teorie majetkových daní. 10. Teorie spotřebních a ekologických daní. 11. Daňová konkurence a harmonizace v Evropské unii. 12. Daňové instrumenty uplatňované v EU a v dalších zemích

5 Obsah Opakování z VF Úvod do zdanění Funkce daní Klasifikace daní
Nástroje daňové politiky

6 Opakování z Veřejných financí

7 Rozpočtová politika (budgetary) si klade za cíl eliminovat negativní důsledky tržních selhání (mikroekonomických a mimoekonomických). Zahrnuje soubor nástrojů, kterými se zabezpečuje finanční stránka hospodaření státu, kdy státní rozpočet soustřeďuje finanční zdroje na financování produkce veřejných statků, na tlumení negativních externalit, na sociálně motivovanou redistribuci důchodů. V rámci rozpočtové politiky vláda preferuje alokační a redistribuční funkci.

8 Fiskální politika (fiscal policy) je cílově orientována na eliminaci negativních důsledků makroekonomických tržních selhání. V rámci fiskální politiky vláda preferuje stabilizační funkci a očekává příznivý vliv veřejných financí na makroekonomické agregáty (produkt a zaměstnanost) a dosažení celkové makroekonomické rovnováhy.

9 Mezi rozpočtovou a fiskální politikou existují vzájemné vazby a příčinné souvislosti (kauzativum nexus). Na jedné straně opatření vlády realizovaná na příjmové či výdajové straně rozpočtu s typicky makroekonomickým záměrem mohou mít i mikroekonomické účinky, tj. diferencovaný dopad na důchodovou situaci domácností a firem. Na druhé straně opatření s jednoznačně mikroekonomickým rozpočtovým záměrem může mít makroekonomické důsledky (v podobě ovlivnění agregátní poptávky).

10

11 rozpočtová politika fiskální politika
teoretická východiska klasické finance keynesiánské (funkční) finance zaměření realizace alokačních a redistribučních záměrů makroekonomická stabilita a stimulace kompetentní subjekty ministerstvo financí vláda vztah k rozpočtu vyrovnanost je prioritou vyrovnanost nemusí být vztah k veřejným výdajům G (vládní výdaje) + TR (transfery) pouze G = (Gc + Gi) vládní výdaje spotřební a investiční příjmům daně (TA) tzv. čisté daně (TA - TR) Alokační funkce – řešit mikroekonomická selhání trhu, tj. zabezpečovat statky, které trh není schopen produkovat příp. nikoli optimální míře, bránit slabší smluvní stranu, řešit zneužívání dominantního postavení, asymetrie informací. Redistribuční funkce - přerozdělit bohatství, které vlastní jednotliví členové společnosti, a to dle zásad, které jsou ve společnosti uplatňovány.

12 Rozpočtová politika (RP)
Rozpočtovou politikou rozumíme činnosti, které se odehrávají v rámci veřejné rozpočtové soustavy. Je realizována státem a jeho orgány. RP je nástrojem hospodářské politiky v rukou vlády. Úkoly RP: zajistit dostatek finančních zdrojů k financování veřejných výdajů rozhodovat o prioritách, tj. na co mají být tyto prostředky použity Závěr: Čím více úkolů stát zajišťuje, tím více zdrojů potřebuje a tím je složitější rozpočtová soustava i rozpočtová politika. Souvisí s veřejnou volbou.

13 Rozpočtová politika Cílem rozpočtové politiky je vybilancovanost veřejných výdajů a veřejných příjmů. Hlavním nástrojem RP je veřejný rozpočet (VR) - jsou součástí veřejných financí a neměly by být z tohoto kontextu vytrhovány. Hlavním nástrojem rozpočtové politiky – veřejný rozpočet nadnárodní státní územní samosprávy veřejných institucí Státní rozpočet (nejdůležitější z VR) na rok je schvalován ve formě zákona a musí být schválen Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR. Rozpočtová politika je úzce spojená s rozpočtovým procesem fáze rozpočtového procesu: návrh, projednání, schválení, plnění, kontroly zásady: reálnosti, úplnosti, dlouhodobé vyrovnanosti, publicity

14 Rozpočtová politika RP – nekončící činnost
Střednědobý výhled – společně se státním rozpočtem (predikce) Státní závěrečný účet – vyhodnocení plnění SR po uplynutí rozpočtového roku Střednědobý výdajový rámec – předpokládaná výše opakujících se ročních veř. Výdajů Rozpočet má část provozní (měla by být vyrovnaná) investiční (financovány z vládních úvěrů, které jsou refinancovány emisemi veř. dluhopisů, splacení z příjmů budoucích generací, není možné financovat z daní firem a občanů – jinak krize tržní ekonomiky)

15 Fiskální politika Fiskální politika se zabývá utvářením jak příjmové stránky rozpočtu (daně, cla sociální pojištění), tak výdajovou stránkou. Cíle fiskální politiky: udržovat ekonomický růst a vysokou zaměstnanost; napomáhat zachování cenové stability, utlumit výkyvy hospodářského cyklu (tento cíl zdůrazňuje keynesiánská teorie, monetaristé tento cíl vnímají jako sporný).

16 Fiskální politika Fiskální politika - „mladší“ pojem - produkt tzv. funkčních (keynesiánských) financí Definice fiskální politiky – proces ovlivňování makroekonomických veličin fiskálními nástroji (veřejnými výdaji, příjmy, saldem) Diskuse o tom: zda je fiskální politika vůbec účinná zda je (či není) účinnější než měnová politika Fiskální opatření: tzv. diskreční opatření - žádají zvláštní zásahy (intervence) vlády, mají jednorázový charakter a časová zpoždění (jde o změny v daňových sazbách, o zavedení nových daní, změny ve struktuře anebo v objemu veřejných výdajů, apod.), tzv. automatické (vestavěné) stabilizátory - působí po svém schválení a zabudování do systému automaticky, dlouhodobě a hlavně proticyklicky (jde o systém sociálních dávek, podpory v nezaměstnanosti, progresivní důchodové zdanění apod.).

17

18 Daňová politika je cílově zaměřena na využívání souboru daňových instrumentů k ovlivňování ekonomických a sociálních procesů ve společnosti. Věcně logickým projevem daňové politiky je úroveň fungování daňového systému. V souvislosti s daňovou politikou se často pojednává o daňových kvótách, o daňových reformách a o faktorech ovlivňujících úroveň fungování daňového systému.

19

20 1. Úvod do zdanění SMYSL DANÍ PRO EKONOMIKU, VYMEZENÍ POJMU DAŇ Pojem daň Pojem daň je spojován s existencí státu, nebo organizova- ného celku a institucemi, které tento celek představují, tedy parlamentem, vládou a dalšími orgány státu v dnešním vyjádření. Na důvody vzniku a fungování státu je možno najít řadu teorií, z pohledu ekonomického je fungování státu vysvětlováno např. teorií veřejných statků, teorií selhání trhu i teoriemi jinými. 31.1.2r11

21 1. Úvod do zdanění Toto zjednodušené konstatování souvisí rovněž s pojmem veřejný sektor. Vznik a vývoj veřejného sektoru přímo navazuje na vývoj vlastnických vztahů. Vznikem – vydělením – soukromého vlastnictví vzniká na druhé straně vlastnictví „nesoukromé”, tedy veřejné. Veřejné vlastnictví je majetek, který má možnost užívat celá daná společnost a k jeho správě a využívání jeho funkcí jsou nezbytně potřebné ekonomické zdroje. Původ těchto zdrojů může být různý, ale postupně převážily zdroje získávané mocensky – nařízením, zákonem, a to ve formě poplatků, cla a daní. Vznikají veřejné finance.

22 1. Úvod do zdanění Veřejné finance je možno definovat jako vztahy, které vznikají v souvislosti s tvorbou, rozdělováním a použitím peněžních fondů spojených s činností veřejných institucí a jedním z podstatných subjektů v systému veřejných financí je právě stát. Jiné vymezení veřejných financí, z pohledu kvalitativního, je možné např. definicí: „specifická forma znovurozdělování ve prospěch realizace veřejných statků a služeb”.

23 1. Úvod do zdanění S vývojem státu a společnosti se postupně rozšiřovaly i jeho základní úlohy (funkce), mezi které zařazujeme zejména obranu, zdravotnictví, školství, sociální oblast. Pro plnění těchto základních úkolů musí stát nezbytně získat finanční prostředky a jejich zdrojem jsou právě daně. Zdroje vytvořené z daní a plynoucí v různé formě zpět ve formě veřejných statků jsou jistě potřebnou i pozitivní skutečností. Současně ale, ve stejné době, kdy byly a jsou tvořeny, dávají impuls k diskusi a řešení otázek spojených s jejich velikostí a otázky spojené se spravedlností v přístupu ke všem, kteří mají daň platit. Na druhé straně vyvolává trvalou diskusi užití získaných zdrojů, a to z hlediska jejich členění na část určenou pro tvorbu a osobní spotřebu veřejných statků a část užitou pro jiné účely.

24 1. Úvod do zdanění Začneme-li hovořit o daních, je vhodné, abychom běžně a velmi často používaný pojem DAŇ naplnili obsahem, nejlépe ekonomickým. Budeme-li hledat definici (vymezení) pojmu daň v nejdostupnějších a nejzávaznějších písemných materiálech používaných v běžné praxi, tedy v zákonech či předpisech, dojdeme k prvnímu závěru. Legislativní normy České republiky pojem daň specifikují poprvé od v novém Daňovém řádu, a to následovně: Daní se rozumí peněžité plnění, které zákon označuje jako daň, clo nebo poplatek, peněžité plnění v rámci dělené správy. Daň zahrnuje rovněž daňový odpočet, daňovou ztrátu nebo jiný způsob zdanění a příslušenství daně (tj. úroky, penále, pokuty a náklady řízení).

25 1. Úvod do zdanění Pro vymezení pojmu daň je nutno použít zdrojů jiných, literatury ekonomické, právní a hlavně historické. Většina odborných publikací definuje pojem daň následovně D a ň je: povinná, zákonem stanovená platba, neúčelová platba, neekvivalentní platba, pravidelně (popř. i nepravidelně) se opakující platba, nenávratná platba, ve prospěch veřejného rozpočtu.

26 1. Úvod do zdanění Neúčelovostí platby rozumíme tu skutečnost, že vybraná daň není určena ke zcela konkrétnímu využití, ale je součástí celkových příjmů veřejných rozpočtů. Neekvivalentnost znamená, že poplatník daně nemá garantovánu konkrét-ní protihodnotu, která by odpovídala výši jeho daňové povinnosti. * Pokud je platba daňového charakteru uložena jednorázově, nazývá se dávkou.

27 1. Úvod do zdanění Veřejným rozpočtem (s veřejnými příjmy a výdaji) pak budeme rozumět (v ČR): státní rozpočet, státní finanční aktiva nebo rezervní fond organizačních složek státu rozpočty územních samosprávných celků, tedy: rozpočty krajů, rozpočty obcí, rozpočet státního fondu (např. fond bydlení, fond dopravní infrastruktury) nebo Národní fond rozpočet Evropské unie

28 1. Úvod do zdanění Veřejné příjmy lze rozdělit na: a) daně vč. pojistného, cel a dávek b) poplatky c) půjčky d) dary

29 Tabulka – přehled příjmů veřejných rozpočtů

30 Vývoj příjmů SR v ČR v mld. Kč

31 1. Úvod do zdanění Pojistné na sociální zabezpečení je zákonem stanovená platba : nenávratného charakteru; neúčelová; neekvivalentní; vybíraná správou sociálního zabezpečení ve prospěch veřejných rozpočtů; u které se zpravidla mění forma vlastnictví peněz.

32 1. Úvod do zdanění Pojistné na sociální zabezpečení zahrnuje :
pojistné na důchodové pojištění; pojistné na nemocenské pojištění; příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Pojistné se stanovuje v % z tzv. vyměřovacího základu zaměstnance (hrubá mzda) nebo OSVČ (50 % z rozdílu mezi příjmy a výdaji).

33 Pojistné na sociální zabezpečení
Subsystém Platbou je Poskytovaná plnění ČSSZ, ÚP Nemocenské pojištění Pojistné na nemocenské pojištění Nemocenská, podpora při ošetřování čl.rodiny, peněžitá pomoc v mateřství Důchodové pojištění Pojistné na důchodové pojištění Důchody starobní, invalidní, pozůstalostní (vdovský, sirotčí) Státní politika zaměstnanosti Příspěvek na státní politiku zaměstnanosti Peněžitá podpora v nezaměstnanosti a APZ (tj. podpora nových prac. míst) Významný příjem veřejných rozpočtů.

34 1. Úvod do zdanění Příspěvky na veřejné zdravotní pojištění zabezpečení je zákonem stanovená platba : nenávratného charakteru; neúčelová; neekvivalentní; vybíraná zdravotními pojišťovnami k zabezpečení zdravotní péče; u které se zpravidla mění forma vlastnictví peněz.

35 1. Úvod do zdanění Pojistné se stanovuje v % z tzv. vyměřovacího základu zaměstnance (hrubá mzda) nebo OSVČ (50 % z rozdílu mezi příjmy a výdaji).

36 1. Úvod do zdanění Clo je zákonem stanovená platba :
nenávratného charakteru; neúčelová; neekvivalentní; vybíraná správci cla při dovozu, průvozu a vývozu zboží ve prospěch veřejných rozpočtů; u které se zpravidla mění forma vlastnictví peněz;

37 1. Úvod do zdanění zajišťující zájem státu na kontrole dovozu, vývozu a průvozu zboží; jíž stát odčerpává část prodejní ceny výrobku s přesunutím celního břemene na koupěschopnou poptávku, a to při přechodu zboží přes hranice; která je nástrojem obchodní politiky státu; která má cenotvornou funkci; která může být regulátorem domácí spotřeby.

38 1. Úvod do zdanění Poplatek je zákonem stanovená platba, kterou jsou povinny hradit fyzické a právnické osoby za úkony či jinou činnost státních a místních orgánů, k nimž dali poplatníci podnět nebo v jejichž zájmu byl úkon proveden. Věcnou podstatou poplatků je bránit zatěžování státních orgánů zbytečnými úkony. Ekonomickou podstatou poplatků je pak opatřování peněžních prostředků na úhradu veřejných potřeb.

39 1. Úvod do zdanění Půjčka je úvěrový příjem veřejného rozpočtu. Je to
návratná nepovinná nepravidelná platba účelového nebo neúčelového charakteru (dle úmyslu vlády financovat projekt nebo deficit rozpočtu).

40 1. Úvod do zdanění Dar je dobrovolná nenávratná
platba účelového nebo neúčelového charakteru do veřejného rozpočtu, často v nepeněžní formě.

41 2. Funkce daní Jednotlivé funkce daní jsou odvozeny od funkcí veřejných financí, neboť právě daňové příjmy tvoří jejich nejpodstatnější část a daně tedy plní totožné základní funkce. Těmito základními funkcemi jsou: funkce fiskální funkce alokační funkce (re)distribuční funkce stabilizační

42 2. Funkce daní Funkce fiskální: cílem daní je vytvořit dostatečný objem zdrojů pro úhradu veřejných výdajů. Tato funkce je funkcí nejstarší a je velmi úzce spjata s funkcí následující. Funkce alokační: část vytvořených zdrojů je užívána pro produkci veřejných statků, které jsou poskytovány buď zcela zdarma nebo za ceny nižší, než jsou vynaložené náklady na jejich produkci. Vloží se tedy prostředky (formou daňových úlev) tam, kam jich trh vkládá málo (př. školství) nebo naopak se odejmou z oblastí, kde jich je buď mnoho či je nutné některé činnosti potlačit (př. zdanění ekologické).

43 2. Funkce daní Funkce (re)distribuční: bez vlivu státu by působení ekonomiky vedlo ke vzniku velmi výrazných rozdílů v dělení bohatství a celková úroveň by byla velmi nízká. Proto stát (vláda) prostřednictvím daní odebírá část vytvářených důchodů jejich vlastníkům a pomocí plateb různého druhu (transferů) vyrovnává tyto rozdíly. Způsob rozdělování a určení místa použití vytvořených zdrojů je pravděpodobně nejsložitější a politicky (veřejně) nejcitlivější záležitostí.

44 2. Funkce daní Funkce stabilizační: zdroje získané prostřednictvím daní mohou být použity pro řešení rozdílů, nestability v tržním mechanizmu. Užití zdrojů v ekonomice z úrovně státu pak lze označit za makroekonomický nástroj, kterým jsou tedy i daně.

45 3. Klasifikace daní Pro potřebu hodnocení daní, jejich významu a dopadu do činnosti těch, kteří daně platí (i těch, kteří řeší jejich užití), je vhodné daně roztřídit podle základních kritérií. Velmi zjednodušeně tedy za základní kriteria členění použijeme odpovědi na otázku KDO, CO, JAK a KOMU platí. Třídění podle: dopadu objektu veličiny adresnosti druhu sazby daňového určení institucionální klasifikace OECD metodiky ESA

46 3. Klasifikace daní Třídění podle dopadu
Z hlediska směru dopadu daňového břemene rozlišujeme daně : přímé platí poplatník na úkor svého důchodu a předpokládá se, že je nemůže přenést na jiný subjekt. Jedná se o daně z důchodů a daně majetkové, příp. o daně z hlavy; nepřímé – subjekt, který daň odvádí (tzv. plátce) je neplatí z vlastního důchodu, ale přenáší je na jiný subjekt.

47 3. Klasifikace daní Třídění podle objektu
Z pohledu zdaňovaného objektu rozlišujeme přímé daně : důchodového typu majetkového typu nepřímé daně: ze spotřeby

48 3. Klasifikace daní Přímé daně důchodového typu zdaňují proměnlivý základ daně (příjem, výnos, zisk, úrok, dividendy) v čase. Daňové břemeno přímo dopadá na poplatníka a nelze jej přenést na jiný subjekt. Tyto daně jsou adresné a respektují majetkovou a důchodovou situaci poplatníka daně. V teorii daní se uvádí, že tyto daně mají v tržní ekonomice do určité míry význam jako vestavěné stabilizátory. V ČR patří k těmto daním daň z příjmů fyzických osob a daň z příjmů právnických osob s uplatňováním tzv. jednotné sazby daně od roku 2008.

49 3. Klasifikace daní Přímé daně majetkového typu zdaňují majetek, který je : ve vlastnictví; v držbě (provozu); v převodu (přechodu) vlastnických práv z jednoho subjektu na jiný subjekt z důvodu : dědění; darování; převodu (prodeje), resp. nabytí (nákupu).

50 3. Klasifikace daní Nepřímé daně ze spotřeby - jsou daně postihující objekt daně nepřímo, neboť se vybírají jako část ceny výrobku či služby (převodu, pronájmu) při jeho výrobě nebo prodeji či při jejím poskytnutí, přičemž daňové břemeno nedopadá na plátce daně, ale na kupujícího (spotřebitele). Dochází zde k tzv. přesunu daňového břemene. Tyto daně nerespektují důchodovou ani majetkovou situaci osoby, neboť jsou vyměřeny ve stejné výši pro osoby s vysokými i nízkými příjmy či bohatstvím.

51 3. Klasifikace daní

52 3. Klasifikace daní Třídění podle veličiny
Podle charakteru veličiny, z níž se daň platí, rozlišujeme daně: kapitálové, běžné. Kapitálové daně – daně uložené na stavovou veličinu vyjadřující množství, zásobu, stav. Stavová veličina nebo-li zásoba kapitálu se zjišťuje k určitému okamžiku, resp. dni. Např. se může jednat o množství zboží na skladě, stav nemovitého majetku aj. (daně z majetku). Běžné daně – daně uložené na tokovou veličinu. Ta se zjišťuje za časový úsek (př. rok, měsíc). Tokovou veličinou je produkt, důchod, přidané hodnota, spotřeba.

53 3. Klasifikace daní Třídění podle adresnosti
Podle vztahu k platební schopnosti poplatníka rozlišujeme : daně osobní; daně in rem.

54 3. Klasifikace daní Daně osobní jsou adresné, respektují důchodovou situaci poplatníka, neboť se vyměřují na základě výše příjmu poplatníka. Jsou to důchodové daně placené fyzickými osobami (DPFO). Daně in rem se platí bez ohledu na platební kapacitu poplatníka. Jejich výše není závislá na příjmech poplatníka, poplatník je odvádí z titulu vlastnictví či jeho nového nabytí, nákupu zboží a služeb. Patří sem daně spotřební, z přidané hodnoty, majetkové daně, daň z příjmů právnických osob, ekologické daně.

55 3. Klasifikace daní Třídění podle druhu sazby
Podle vztahu mezi velikostí daně a velikostí daňového základu rozlišujeme daně: stanovené bez vztahu k daňovému základu (daně paušální a z hlavy), specifické (podle množství jednotek daňového základu nebo množství jednotek užitečné vlastnosti v daňovém základu, např. počet litrů čistého alkoholu), ad valorem (= „k hodnotě“) se určují podle ceny z daňového základu (DPH, daň důchodová)

56 3. Klasifikace daní Třídění podle daňového určení
Daňovým určením je nutno rozumět přiřazení daňových pravomocí a daňových výnosů jednotlivým rozpočtovým úrovním v daném státě. Z hlediska konkrétního rozpočtu, do kterého vybírané daně plynou, pak můžeme vyčlenit: daně vybírané na úrovni centrální (státní, federální), daně vybírané na úrovni regionální, daně vybírané na úrovni místní (municipální daně), daně svěřené ( celostátně placené daně, plynoucí do rozpočtů nižších úrovní.

57 3. Klasifikace daní Třídění podle daňového určení Pokud se budeme zabývat členěním daňového systému podle daňového určení, narazíme na běžně používaný pojem, kterým je „fiskální federalismus”. Fiskálním federalismem rozumíme vícestupňové uspořádání rozpočtové soustavy státu a řešení otázek spojených např. s rozdělením fiskálních funkcí, s transfery mezi jednotlivými úrovněmi rozpočtů a se stanovením daňového určení. V České republice řeší záležitosti daňového určení zákon o rozpočtovém určení daní.

58 Rozpočtové určení daní.
Rozpočtové určení daní je zákonem stanovený podíl na jednotlivých daní, který připadne v rámci rozpočtové soustavy jednotlivým rozpočtům či mimorozpočtovým fondům (zákonem je stanoveno, do jakého rozpočtu která daň plyne). Výnosy z daní jsou rozdělovány mezi články rozpočtové soustavy podle zákona č. 243/2000 Sb., o rozpočtovém určení daní, který určuje, do jakého rozpočtu příslušná daň plyne.

59 Rozpočtové určení daní.
Z daného hlediska rozlišujeme daně : svěřené (výlučné, rozpočtově určené), u nichž celý výnos plyne do určitého rozpočtu; sdílené, u nichž plyne do určitého rozpočtu zákonem stanovená část daní (v %) z celostátního výnosu těchto daní. Rozpočtové určení daní – viz schéma na další straně.

60 Změny rozpočtového určení daní
V souvislosti s významnými mezníky ve vývoji RUD rozlišujeme následující vývojové etapy RUD, kterými jsou: období 1993 až 1995 období 1996 až 2000 období 2001 až 2007 období 2008 až 2012 období 2013 až 2015

61 Rozpočtové určení daní.

62 3. Klasifikace daní Třídění institucionální
slouží k účelům srovnávacím. Týká se statistického zpracování údajů o příjmech veřejných rozpočtů prováděné různými národními či mezinárodními institucemi. Klasifikace daní Eurostatu OECD Mezinárodního měnového fondu.

63 3. Klasifikace daní Eurostat - členění daní podle metodiky ESA Podle metodiky ESA jsou daně členěny v jiné struktuře a s odlišným obsahem . Tvůrcem metodologie je Eurostat a je používána jednak pro výpočet Maastrichtských kritérií, jednak je povinné její použití při zpracování všech údajů o hospodaření vládního sektoru v dokumentech předkládaných orgánům Evropské unie.

64 3. Klasifikace daní Klasifikace OECD
Na mezinárodní úrovni se uplatňuje klasifikace daní podle OECD. Podle této klasifikace jsou rozděleny daně do 6 hlavních skupin : 1000 Daně z důchodů, zisků a kapitálových výnosů. 2000 Příspěvky na sociální zabezpečení. 3000 Daně z mezd a pracovních sil. 4000 Daně majetkové. 5000 Daně ze zboží a služeb. 6000 Ostatní daně.

65 3. Klasifikace daní

66 3. Klasifikace daní Schéma znázorňuje toky veličin, a proto v něm zdanění stavových objektů přímo nenalezneme.

67 3. Klasifikace daní Na základě zobrazeného koloběhu lze provést užitečné třídění daní: 1) Podle trhu, na němž jsou uloženy daně uložené na trhu produktů (výdajové daně 2, DPH 4, spotřební a prodejní daně 4 a majetkové daně 2) daně uložené na trhu výrobních faktorů (DPH důchodového typu 10, daně z mezd 11 a 13,, ze zisku korporací 12, dividend a rent 14, důchodová 1, majetková 12)

68 3. Klasifikace daní 2) Podle subjektu, jenž platí:
daně placené domácnostmi (důchodová 1, ze mzdy 13, ze zisku,, dividend a úroků 14, výdejová 2, majetková 2) daně placené firmami (spotřební a prodejní 4, DPH spotřebního typu 4, DPH důchodového typu 4, daň z objemu mezd placená zaměstnavatelem 11, daň ze zisku korporací 12, daň majetková 12)

69 3. Klasifikace daní 3) Podle postavení daňového subjektu na trhu
daně placené prodávajícím (spotřební a prodejní 4, DPH spotřebního typu 4, osobní důchodová 1, ze mzdy 13) daně placené kupujícím ( DPH důchodového typu 10, z objemu mezd placená zaměstnavatelem 11, ze zisku korporací 12, majetková 12, osobní výdajová 2)

70 3. Klasifikace daní Z grafu koloběhu příjmů a výdajů v ekonomice lze vypozorovat tzv. daně ekvivalentní (=dvě daně, různé z formálního hlediska, mající stejné ekonomické důsledky). Ekonomickými důsledky rozumíme – vyráběné množství, ceny, důchody. Na konkurenčním trhu platí, že nezáleží na tom, kdo je plátcem daně. Daně uložené na stejný objekt na různých stranách trhu jsou tudíž ekvivalentní. Ekvivalentními daněmi jsou daně všeobecného typu z prodejů výrobních faktorů (důchodová) z nákupů výrobních faktorů (ze zisku a z mezd) z prodejů produktů (spotřební nebo DPH) z nákupu produktů (výdajová)

71 3. Klasifikace daní Třídění podle stupně progrese (důležité v souvislosti s požadavkem spravedlnosti): proporcionální – s růstem důchodu poplatníka se míra jeho zdanění nemění (daň/důchod=konstanta) progresivní – s růstem důchodu míra zdanění roste (daň/důchod je rostoucí funkcí důchodu) regresivní – s růstem důchodu míra zdanění klesá (daň/důchod je klesající funkcí důchodu)

72 4. Nástroje daňové politiky
Daňová politika jako součást fiskální politiky státu představuje praktické využívání daňových nástrojů k ovlivňování ekonomických a sociálních procesu ve společnosti. Směr jejího působení je dán jednak úlohou státu v ekonomice a z toho plyne role veřejných financí v rámci celkového systému financování, jednak hlavními principy a cíli hospodářské a sociální politiky. Daňová politika patří spíše k nástrojům s dlouhodobějším horizontem regulace a s rysy konzervatizmu. Jejím základním cílem je podílet se na plnění cílů hospodářské politiky, zejména přispívat k zajištění: růstu HDP (hrubého národního produktu), plné zaměstnanosti, ke stabilitě cen a rovnováze vnějších vztahů.

73 4. Nástroje daňové politiky
Ke specifickým cílům státní daňové politiky patří: stimulace podnikových investic do výzkumu, nákupu licencí, know-how, nových technologií, modernizace apod., podpora přílivu zahraničního kapitálu, spolupůsobení podniků při naplňování sociální funkce státu, ovlivňování struktury a forem výroby včetně výše spotřeby, ovlivňování či znevýhodňování různých forem investování, majetkové daně mohou ovlivnit rozsah a formu místní zástavby.

74 4. Nástroje daňové politiky
V rámci plnění svých úkolů zajištuje daňová politika státu dostatek zdrojů na profinancování vládních výdajů a tím zároveň vymezuje i prostor pro státní aktivitu. Vzhledem k tomu, že dane tvoří rozhodující podíl v celkových příjmech veřejných rozpočtů, má daňová politika předpoklady působit jako rozpočtové omezení. Daně, které patří ke skupině nepřímých ekonomických nástrojů řízení, jsou též nástrojem přerozdělování nově vytvořeného produktu, tzn. že intenzivně ovlivňují konečnou velikost disponibilních důchodu jednotlivých subjektů a tím i výši a směry jejich užití.

75 4. Nástroje daňové politiky
Nástroje daňové politiky můžeme rozčlenit podle míry autonomnosti na vestavěné stabilizátory a diskrečních daňová opatření státu. Jako vestavené stabiIizátory vystupují zejména důchodové daně s progresivními, popř. i s proporcionálními sazbami. Řízení ekonomiky pouze pomocí vestavených stabilizátorů by bylo neúčinné pro řadu omezení. V diskrečních daňových opatřeních se jedná o regulaci daňového výnosu pomocí vládních zásahů do daňového systému, a to jak zaváděním nových či rušením starých daní, tak i jejich vnitřními úpravami (změny v sazbách, ve výpočtu daňového základu, daňová zvýhodnění, daňové prázdniny a další).

76 4. Nástroje daňové politiky
Jak diskrétní zásahy do daní, tak i automatismus vestavěných stabilizátorů mohou vést ke vzniku státního dluhu. Je-li deficit vyvolán zásahy vlády (strukturální deficit), je trvalým jevem pro ekonomiku a k jeho odstranění je nutné přijmout nová opatřenÍ. Je-li naopak deficit vyvolán stavem hospodářského cyklu bez zásahu centra (cyklický deficit), inklinuje k autoregulaci, tj. jeho střídání s rozpočtovým přebytkem a je dáno kolísáním hospodářského cyklu.

77 4. Nástroje daňové politiky
Daňová politika a daně mohou působit expanzivně, restriktivně, popř. neutrálně. Expanzivní působení daňové politiky vytváří předpoklady pro rychlejší uvolňování finančních zdrojů, než v jakém rostou hmotné zdroje. Cílem je zvýšit podnikatelskou aktivitu, zaměstnanost a celkový produkt, nežádoucím doprovodným jevem bývá zvýšení cenové hladiny. Restriktivní daňová politika má protiinflační ráz a účinku se dosahuje zvýšením daňového břemene, které bývá spojeno s útlumem podnikatelské aktivity a poklesem celkové poptávky obyvatelstva. Neutrální daňová politika je potom taková, která nepůsobí žádným z uvedených směrů a jednotlivá opatření se navzájem kompenzují.

78 A na závěr… „Nejlepší věci jsou v životě zadarmo, ale dříve či později vláda nalezne způsob, jak je zdanit.“ ANONYM