Uplatňování didaktických zásad ve školní tělesné výchově

Prezentace na téma: "Uplatňování didaktických zásad ve školní tělesné výchově"— Transkript prezentace:

1 Uplatňování didaktických zásad ve školní tělesné výchově
Vyučovací metody Výchovné metody Bc. Vendula Tomšíková UTV-ZE

2 Z historie W. Ratke – 17. století tento pojem poprvé
Jan Ámos Komenský – vyučovací metody, zásady, výchova a mravnost 19. století – didaktika se soustřeďuje na teorii, je to zvláštní část pedagogiky

3 Didaktické zásady (principy)
Didaktická zásada – návod, pravidla k efektivnosti vyučování Vyučovací zásada – požadavky, které určují charakter vyučování a platí pro všechny druhy vyučování

4 Didaktické principy a zásady
musíme je chápat souběžně a komplexně tak, aby se prolínaly s ostatními prostředky vyučování. -podmínky společenské -materiální vybavení školy

5 Rozdělení didaktických zásad
Zásada uvědomělosti a aktivity Zásada komplexního rozvoje žáka Zásada vědeckosti Zásada spojení teorie s praxí Zásada přiměřenosti Zásada individuálního přístupu Zásada emocionálnosti Zásada názornosti Zásada soustavnosti Zásada zpětné vazby

6 Zásada uvědomělosti a aktivity
Kladný vliv - motivace - aktivita - osobní rozvoj Záporný vliv - puberta - demotivující rodinné prostředí - postoj celé společnosti ke vzdělání

7 Zásada komplexního rozvoje žáka
Rozvoj osobnosti žáka- oblasti poznávací oblast afektivní oblast psychomotorická Rozvoj inteligence žáka- oblast jazyková oblast logického myšlení oblast vizuální oblast hudební oblast vizuálních vztahů oblast rozvoje jedince oblast tělesná Z hlediska pedagogické výchovy- výchova rozumová výchova mravní výchova estetická výchova pracovní výchova tělesná

8 Zásada vědeckosti Nové poznatky z vědy (informatika, biologie aj.)
Nové trendy z učitelské profese (nové pedagogické metody)

9 Zásada spojení teorie s praxí
Využití teorie s praxí Probírané učivo - další využití - praxe, studium Přenos dovednosti Přenos znalosti Návaznost na další stupeň studia

10 Zásada přiměřenosti Vyžaduje, aby cíle, proces i prostředky vzdělávání byly přiměřené Přiměřenost k věku vzdělávaných

11 Zásada individuálního přístupu
Závislá na poznatcích z psychologie Pomalejší žáci Přístup k jednotlivcům Pomoc druhých žáků

12 Zásada emocionálnosti
Vzájemné ovlivnění žáka a učitele Pozitivní atmosféra Učitel důvěrník, rádce Ideální stav

13 Zásada trvalosti Expozice Opakování učiva
Získání požadovaných dovedností Pochopení učiva

14 Zásada názornosti Nejstarší didaktická zásada (1613) Představy
Názor – chuťový, čichový, hmatový, sluchový, zrakový, pohybový Podstata spočívá ve vzájemném působení 1.a 2. signální soustavy a ve svém důsledku je relativně dokonalá představa o pohybové činnosti. Prostředek názorného výcviku může být ukázka přímá (provedená trenérem) i nepřímá (schéma, obrázek, video)

15 Zásada soustavnosti Návaznost celků vyučování
Od jednoduchého ke složitějšímu Vyučování a hodnocení soustavné a průběžné

16 Zásada zpětné vazby Informace o vytyčeném cíly Kvalita výuky
Výsledky výuky Diagnostikuje chyby Nalezení chyby Opakování nepochopeného učiva

17 Vyučovací metody Z pedagogického hlediska znamená záměrné, plánovité uspořádání učiva, vyučovacích činností žáka tak, aby vzhledem k spolupůsobícím podmínkám byl co nejefektivněji dosažen cíl vyučování (Mojžíšek, 1975) Z hlediska učitele – záměrný výběr učiva, jeho uspořádání, i způsob interakce se žáky. Mohou být zaměřeny na různé vyučovací cíle, jak na utváření optimální motivace žáků, řízení a rozvíjení procesu poznávání nového učiva, fixace a kontrola vědomostí a dovedností i efektivní organizace práce.

18 Klasifikace vyučovacích metod
MOTIVAČNÍ METODY EXPOZIČNÍ METODY FIXAČNÍ METODY DIAGNOSTICKÉ METODY

19 Motivační metody Motivace je prioritním faktorem, který rozhoduje o příští efektivitě učení Smyslem je zajistit jejich vyšší aktivitu a osobní zainteresovanost vzhledem k cílům uč. procesu Motivační stránka aktivity žáka ve vyuč. procesu je tvořena mimo zákl. biolog. potřeb (potřeba pohybu, odpočinku…) třemi dalšími zdroji motivů. Jsou záměrnými, cílevědomými, dlouhodobými i situačními zásahy učitele do motivační struktury žáka

20 Motivační zdroje Vnější incentivy v podobě odměny a trestu
- vnější zásahy, nejčastěji ze strany učitele Druhou oblastí motivačních zdrojů- soutěžení -srovnání výsledků s ostatními -vhodné sociálně psychologické klima třídy Třetím zdrojem – motivy vnitřní-svobodná činnost žáka. Projevuje se v iniciativě, samostatnosti i tvůrčím přístupu k řešení úkolů

21 Expoziční metody Jejich cílem je zajistit předání obsahu učiva žákovi učitelem Dle Mojžíška (1975) se užívají ve 4 zákl. přístupech: Přímý přenos poznatků od učitele na žáka (popis, výklad, vysvětlení..) Zprostředkovaný přenos pomocí názoru (ukázka, model, schéma) Heuristickým přístupem (tvůrčí aktivita žáků, řízená i neřízená učitelem) Metody samostatné činnosti žáků

22 Fixační metody Jejich podstatou je procvičování, upevňování a zdokonalování již naučeného učiva Základem všech fixačních metod je podávání zpětných informací a optimalizace počtu opakování nebo dávkování zátěží Nároky na poskytování zpětné informace jsou závislé: - na věku žáků (mladší jedinci potřebují častější info) - na povaze nacvičované dovednosti (složité operace, dovednosti je třeba častěji posilovat) -na osobnostních vlastnostech (nízká sebedůvěra-více podněcovat zpětnou informací, žáky sebevědomé lze informovat méně Pokles motivace

23 Diagnostické metody Vždy když žáky učíme něčemu novému, je třeba dosažené výsledky hodnotit, kontrolovat Diagnostickou činnost učitele dělíme na: vstupní, průběžnou a závěrečnou

24 Vstupní diagnostika Cíl: zjistit vstupní předpoklady žáků pro nácvik dovedností a činností Zařazují se na začátek školního roku, tématického bloku, před začátkem nácviku nového učiva Může jít o standardní motorické testy nebo testy k ověření stavu rozvoje dovedností (žáci přicházejí z různých škol – vnitřní diferenciace – rozdělení na lyžáku

25 Průběžné diagnostiky Prověřují dílčí úspěšnost v učení
Tyto informace jsou pro učitele velmi potřebné. Podle nich koriguje, mění učební program, jeho cíle, postupy, metody Mají úzký vztah k motivaci žáků

26 Finální diagnostiky Mají význam v půlroční či roční klasifikaci
Kritéria finálního hodnocení by měli žáci znát již na začátku vyučovacího cyklu

27 Výchovné metody Vyplývají z pedagogických teorií a empirických zkušeností Jejich tvořivá aplikace závisí na teoretických vědomostech a praktických zkušenostech učitele

28 Kladení požadavků Dosažení cílů by nemělo být pro žáka bezproblémovou záležitostí Ke splnění cílů je třeba vyvíjet úsilí Učitel ovlivňuje aspirační úroveň žáků, koriguje ji vzhledem k jejich schopnostem, učí je postupnému stanovení samostatných cílů

29 Přesvědčování Učitel usiluje o zvnitřnění konkrétních a pravdivých podnětů (pokynů, návodů, příkazů aj.) a jejich účinné převedení do vnitřních motivů žáka

30 Cvičení Jde o záměrné vytváření pedagog.situací, ve kterých je vyžadována určitá reakce žáka Výběr těchto situací, přiměřenost i frekvence jejich opakování zvyšují kvalitu výchovného působení učitele

31 Odměna a trest Měřítka v užití odměny a trestu jsou široká (pochvala, veřejné hodnocení, vyslovení nesouhlasu, pokárání aj.). Při uplatnění odměny-třeba zvážit:druh odměny, její velikost, stupňování v čase Při použití trestů (méně časté) je třeba respektovat: přiměřenost, povahu trestu, neužívat tělesné tresty, které snižují lidskou důstojnost

32 Příklad Příklad učitele stupňuje i snižuje účinky jeho výchovného působení Věnovat pozornost případným rozporům mezi požadavky učitele a jeho konkrétním jednáním Zasahovat pozitivně i negativně může i oblečení učitele mimo vyučování

33 Skupinová výchova Atmosféra ve skupině, vztahy mezi žáky (např. spolupráce, konkurence, soutěživost) stimulují nebo nestimulují chování učících se žáků

34 Zdroje MOJŽÍŠEK, L. Vyučovací metody. Praha: SPN, 1975 in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, s. ISBN RYCHTECKÝ, A., FIALOVÁ, L. Didaktika školní tělesné výchovy. 2. přeprac. vyd. Praha: UK Karolinum, 1998, 171 str. in VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, s. ISBN SÝKORA, F. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Státní pedagogické nakladatelství Praha, 1985, 212 s. VILÍMOVÁ, V. Didaktika tělesné výchovy. 1. vyd. Brno: Paido, s. ISBN