Chemie atmosféry, základy ochrany ovzduší

Prezentace na téma: "Chemie atmosféry, základy ochrany ovzduší"— Transkript prezentace:

1 Chemie atmosféry, základy ochrany ovzduší
Environmentální chemie Marek Šír

2 Atmosféra Podle intenzity promíchávání Homosféra (turbosféra) – cca do 100 km, intenzita promíchávání vzduchu dostačuje k tomu, aby zastoupení hlavních složek bylo prakticky konstantní Heterosféra (difuzosféra) – rozložení složek dáno převážně difuzní rovnováhou, nejvyšší části atmosféry obsahují převážně vodík a helium Podle elektrických vlastností Neutrosféra – cca do 60 km Ionosféra - vznik iontů vyvolán působením elektromagnetického UV-záření, v nočních hodinách pomalá rekombinace vzniklých kationtů s volnými elektrony – proces rychlejší v nižších oblastech, proto posun spodní hranice ionosféry, důležitá pro přenos rádiových vln

3 Atmosféra Troposféra – dosahuje výšek 8 – 9 km u pólů, u rovníku až 17 km, obsahuje 85% vzduchové hmoty atmosféry, rozdělena na Planetární hraniční vrstva – cca do 1 km, v létě i několik km, v zimě naopak nemusí existovat, ovlivněna mísením vzduchových mas blízko povrchu a emisemi Volná troposféra – charakterizována negativním teplotním gradientem, obsahuje podstatnou část vodní páry, tvoří se zde oblaka, mísení vzduchu nezávisí na charakteru zemského povrchu Chemické složení troposféry Suchá a čistá troposféra (dusík 78,08%, kyslík 20,95%, argon 0,934%, oxid uhličitý 0,040%, neon 0,00182 %, helium 0,000524 %, metan 0,00017 %, krypton 0,00014 %, vodík 0,000055 % Vodní pára, nebo vodní kapky, ledové částice – značně proměnlivé zastoupení, max. 4%, globální průměr 1% Aerosolové částice – pevné nebo kapalné částice rozptýlené v plynu, aerosoly kondenzační a disperzní, významné - obecně tvoří kondenzační jádra a krystalizační jádra, ovlivňují průchod záření, umožňují heterogenní reakce plynných složek Tropopauza – chladná vrstva nad troposférou, bariéra proti úniku vodní páry do vyšších vrstev (jinak by docházelo ve vyšších vrstvách k fotodisociaci vody a úniku vodíku do kosmu Stratosféra – 12 – 50 km, nad tropopauzou, spodní část v místech, kde ustává pokles teploty a horní část v místech, kde teplota přestává růst, v dolní části stratosféry izotermie, součástí stratosféry je ozonosféra (15 – 35 km), ve které je relativně vysoký obsah ozonu (10 ppm) Mezosféra – 50 – 80 km, rychlý pokles teploty s výškou, absence molekul absorbujících záření Termosféra – 80 – 500 – 1000 km, v závislosti na sluneční aktivitě, prudký nárůst teploty až na 1200°C, díky absorpci silně energetického záření (λ < 200 nm) Exosféra – přechodná vrstva až do km, atomy a molekuly uvolňovány nevratně do meziplanetárního prostoru

4 Van Allenovy pásy Oblast v okolí planety, kde je zachycené korpuskulární záření (energetické ionty a elektrony) – částice slunečního větru zachycené v magnetickém poli planety Od výšky zhruba 400 km nad zemským povrchem do vzdálenosti cca 50 000 km Vnější pás – záporný náboj (elektrony), vnitřní pás – kladný náboj (protony)

5 Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší
Znečišťování ovzduší Zákon č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší Ochranou ovzduší se rozumí předcházení znečišťování ovzduší a snižování úrovně znečišťování tak, aby byla omezena rizika pro lidské zdraví způsobená znečištěním ovzduší, snížení zátěže životního prostředí látkami vnášenými do ovzduší a poškozujícími ekosystémy a vytvoření předpokladů pro regeneraci složek životního prostředí postižených v důsledku znečištění ovzduší. Znečišťování (emise) - vnášení jedné nebo více znečišťujících látek do ovzduší Úroveň znečištění - hmotnostní koncentrace znečišťující látky v ovzduší (imise) nebo její depozice na zemský povrch za jednotku času Emisní limit - nejvýše přípustné množství znečišťující látky nebo skupiny znečišťujících látek vnášené do ovzduší ze stacionárního zdroje Emisní strop - nejvýše přípustné množství znečišťující látky vnesené do ovzduší za kalendářní rok Imisní limit - nejvýše přípustná úroveň znečištění stanovená tímto zákonem

6 Znečišťování ovzduší Znečišťováním ovzduší - vypouštění hmotných látek tuhého, kapalného nebo plynného skupenství do ovzduší, které buď přímo nebo po chemických změnách v atmosféře, případně na základě spolupůsobení s jinou látkou negativně ovlivňují životní prostředí Primární znečištění - emise při vstupu do atmosféry Sekundární znečištění - produkty chemických změn, jimž podlehly chemické látky během setrvání v atmosféře Vyjádření míry znečišťování ovzduší a určování emisních limitů Hmotnostní koncentrace emisí - hmotnost znečišťující látky na jednotku objemu plynu Hmotnostní tok emise - hmotnost znečišťující látky vypouštěné ze zdroje, vztažená na jednotku času Emisní faktor - poměr hmotnosti znečišťující látky, vypouštěné ze zdroje, k jednotce množství výrobku, polotovaru nebo suroviny dané výrobní technologie Tmavost kouře - optická vlastnost kouře, vyvolaná pohlcením světla v kouřové vlečce vystupující z komína

7 Znečišťování ovzduší - zdroje
Stacionární zdroj - ucelená technicky dále nedělitelná stacionární technická jednotka nebo činnost, které znečišťují nebo by mohly znečišťovat Mobilní zdroj - samohybná a další pohyblivá, případně přenosná technická jednotka vybavená spalovacím motorem, pokud tento slouží k vlastnímu pohonu nebo je zabudován jako nedílná součást technologického vybavení Spalovací stacionární zdroj - stacionární zdroj, ve kterém se oxidují paliva za účelem využití uvolněného tepla Spalovací zdroje se zařazují podle jmenovitého tepelného příkonu nebo výkonu do kategorie - zvláště velké spalovací zdroje - tepelný příkon 50 MW a vyšší - velké spalovací zdroje - tepelný výkon vyšší než 5 MW do 50 MW - střední spalovací zdroje - tepelný výkon od 0,2 MW do 5 MW - malé spalovací zdroje - tepelný výkon < 0,2 MW Spalovna odpadu - … více než 40 % tepla vzniká tepelným zpracováním nebezpečného odpadu nebo ve kterém se tepelně zpracovává neupravený směsný komunální odpad…

8 Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)
Odborný orgán, který je pověřen dozorem nad respektováním právních předpisů v oblasti životního prostředí. Dohlíží rovněž na dodržování závazných rozhodnutí správních orgánů v oblasti životního prostředí. Výkonný odborný a kontrolní orgán ministerstva životního prostředí (MŽP) Vykonává svou činnost v pěti oblastech: ochrana přírody ochrana ovzduší odpadové hospodářství ochrana lesa ochrana vod

9 Česká inspekce životního prostředí (ČIŽP)
Z hlediska ochrany ovzduší ČIŽP zejména: Kontroluje dodržování emisních limitů u velkých a středních zdrojů znečišťování Kontroluje řádné vedení provozní evidence u zdrojů znečišťování a správnost evidovaných údajů Kontroluje dodržování regulačních řádů pro provoz zdrojů znečišťování Dále: Schvaluje užívání nových technologií, výrobků a zařízení sloužících k ochraně ovzduší Ukládá provozovatelům velkých a středních zdrojů znečišťování, kteří neplní povinnosti při ochraně ovzduší, opatření ke zjednání nápravy, včetně zastavení nebo omezení provozu zdroje znečišťování Ukládá provozovatelům velkých a středních zdrojů znečišťování a výrobcům nebo dovozcům mobilních zdrojů pokuty za porušení stanovených povinností Uděluje oprávnění právnickým i fyzickým osobám k provádění autorizovaného měření emisí a imisí a kontroluje správnost jejich výsledků

10 Znečišťování ovzduší – inhalační expozice
Stanovení absorbované dávky: Di = R Vinh cinh t R = (cinh – cexh) / ci D – absorbovaná dávka, cinh (cexh) – koncentrace látky ve vdechovaném (vydechovaném) vzduchu, t – doba inhalace, R – retence látky v plicích Retence pro páry organických látek v plicích se běžně pohybuje mezi 50 – 90%. Nařízení vlády č. 361/2007 Sb., který se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci: NPK – nejvyšší přípustná koncentrace – koncentrace látky, která nesmí být v žádném časovém okamžiku překročena PEL – přípustný expoziční limit – průměrná koncentrace látky za určité časové období nesmí překročit PEL Minutové objemy vzduchu (l/min) prošlého plícemi: spánek: 6, lehká práce: 20, střední práce: 20-40, těžká práce: 40-60

11 Chemie atmosféry Většina chemických reakcí emitovaných látek – probíhá v troposféře, jedná se o fotooxidační reakce Homogenní reakce – výlučně v plynné fázi Monomolekulární – rozpad jedné molekuly s excesivní energií na více produktů, např. fotolýza – rozpad po fotoexcitaci Bimolekulární – A + B → C + D, výměna atomů nebo skupin, adice, výměnná reakce Termolekulární – O + O + M → O2 + M, rekombinace molekul, atomů nebo radikálů většinou s excesivní energií za přítomnosti třetí látky M, M – energetický pufr nebo katalyzátor Heterogenní reakce – na povrchu částic (po adsorpci) nebo v kapalné fázi (po absorpci)

12 Fotochemické reakce Iniciace fotochemické reakce – absorpce světelného kvanta látkou za vzniku elektronicky excitované molekuly, mění se vlastnosti výchozí látky, např. NO2 + hν → NO2* Podstata excitace: UV- a VIS-záření vybudí příjemce do nejnižší z možných excitačních hladin Excitovaný singletový stav - všechny spiny spárovány, celkový spin je nula a multiplicita stavu je rovna 1 Excitovaný tripletový stav - celkový spin je roven jedné, multiplicita je rovna 3 Reakce excitovaných molekul Ztráta energie ve prospěch jiné molekuly nebo atomu, energie ve formě tepla Disociace molekuly Přímá reakce s jinou látkou Luminiscence – návrat molekuly do základního stavu, ztráta energie vyzářením elektromagnetického záření Fluorescence – re-emise záření téměř okamžitě, nanosekundy (,,povolený“ přechod) Fosforescence – znatelně oddálená re-emise záření, i několik minut (,,zakázaný“ přechod) Deaktivace srážkou

13 Acidobazické reakce Kyselé látky Atmosféra je slabě kyselá díky CO2, který se rozpouští v atmosférické vlhkosti (obdobně vznik H2SO4, HNO3) CO2 (g) → CO2 (aq) CO2 (aq) + H2O → H+ + HCO3- Bazické látky V atmosféře je nejdůležitější je amoniak v plynném stavu – zdrojem je biodegradace organických látek obsahujících dusík a bakteriální redukce dusitanů NO {CH2O} (biomasa) + H+ → NH3 (g) + 2(CO2) + H2O Amoniak po rozpuštění ve vodě neutralizuje atmosférické kyseliny (vznik např. NH4NO3, NH4HSO4 – korosivní amonné soli) Dále se do atmosféry uvolňují např. částice oxidu, hydroxidu a uhličitanu vápenatého z popela, při těžbě, zpracování surovin – podstupují neutralizační reakce.

14 Reakce atmosférického kyslíku
Kyslík – produkce fotosyntézou (prakticky veškerý kyslík) CO2 + H2O + hν → {CH2O} (biomasa) + O2 Molekulární kyslík – základní stav je tripletový stav s dvěma nepárovými elektrony – 3O2, může být dále excitován na singletový molekulární kyslík 1O2 zejména přímou fotochemickou excitací Atomární kyslík – stálý především v termosféře, nízká hustota částic – nedochází ke kolizím, vznik O2 + hν → O + O (při λ = nm a 240 – 260 nm) Atomární kyslík existuje buď v základním stavu O nebo v excitovaných stavech 0*, vzniká fotolýzou ozonu a vysokoenergetickými reakcemi O3 + hν → O* + O2 (při λ < 380 nm) 3 O → O* + O2 Ionty kyslíku 0+ vznikají zejména působením UV-záření na atomární kyslík O + hν → 0+ + e- Ozon je tvořen převážně ve stratosféře působením UV-záření na molekulární kyslík O2 + hν → O + O, přičemž při λ < 242,4 nm následuje termolekulární rekce O + O2 + M → O3 + M (vyšší energie) M – třetí látka – kyslík, dusík

15 Chemie troposférického pozadí
Troposférické pozadí (čistá troposféra) je oblast, kde je úroveň nemetanických uhlovodíků natolik nízká, že produkce hydroxylových radikálů je dána výhradně reakcí excitovaného atomárního kyslíku s vodními parami a destrukce hydroxylových radikálů je dána reakcí s metanem a oxidem uhelnatým Ozon produkuje atomární O v základní a excitovaném stavu O3 + hν → O(3P) + O2 (při λ = nm) O3 + hν → O(1D) + O2 (přednostně při λ = 319 nm, minoritní frakce) Životnost O(1D) je velmi malá, zaniká reakcí s O(3P), nicméně hydroxylový radikál vzniká právě srážkou O(1D) s vodními parami O(1D) + H2O → 2 OH• Životnost hydroxylových radikálů je cca 1 s. Odstraňování hydroxylového radikálu CH4 + OH• → CH3• + H2O CO + OH• → CO2 + H•

16 Reakce organických látek v atmosféře
Zdroje organických látek v atmosféře – přírodní : antropogenní zdroje = 7 : 1 hlavně díky methanu, dále látky emitované rostlinami - ethylen, terpeny nečastěji pinen a limonen, např. RCH3 + OH• → RCH2• + H2O RCH2• + O2 + M → RCH2OO• + M RCH2OO• + NO → RCH2O• + NO2 RCH2O• + O2 → RCHO + HO2• HO2• + NO → NO2 + HO• Celkově RCH3 + 2 O2  + 2 NO → RCHO + 2 NO2 + H2O Noční reakční mechanismus – neprobíhá fotolytická produkce OH•, NOx jsou přeměněny na NO2, který může reagovat s ozonem za tvorby nitrátového radikálu, který reaguje podobně jako OH• O2 +NO2 → NO3• + O2 NO3• + RCH3 → RCH2• + HNO3

17 Smog Smog – specifický stav znečištění ovzduší, vznikající při nepříznivých meteorologických stavech vzájemným působením vzdušné vlhkosti, tuhých částic (zejména popílku a sazí) a ostatních plynných škodlivin. Kyselý smog - oblastech spalování zejména tuhých paliv s vyššími obsahy síry (lokální topeniště), spaliny jsou rozptylovány do nízké nadzemní vrstvy. Popílek a saze, působí katalyticky na oxidaci SO2 na kyselinu sírovou, která se rozpouští v mlze, tvorba kyselé mlhy a kyselých dešťů. Fotochemický smog (oxidační) – v místech s vysokou hustotou automobilového provozu, NOx a uhlovodíky vytváří troposférický ozon a agresivní oxidační látky, ozon – silné oxidační činidlo, způsobuje peroxidaci lipidů v buněčných membránách, dráždění a nemoci dýchacích cest, zvyšuje riziko astmatických záchvatů, podráždění očí a působí bolest hlavy. Nutné redukce NOx ve výfukových exhalacích benzinových a naftových motorů. Emisní norma Euro VI.

18 Fotochemický smog – chemie tvorby
Fotolýza NO2 za tvorby atomů kyslíku, velmi rychlá, při plném slunečním svitu < 2 minuty, NO2 – jediná základní složka atmosféry schopná absorbovat viditelné záření NO2 + hν → NO + O(3P) (při λ < 420 nm) Atomární kyslík reaguje okamžitě s molekulárním kyslíkem za tvorby ozonu O(3P) + O2 + M → O3 + M (M – třetí látka - kyslík, dusík, absorbuje nadbytečnou energii) NO může reagovat s ozonem O3 + NO → NO2 + O2 (titrační reakce, velmi rychlá, udává fotostacionární stav systému NO-NO2-O3, ten funguje pouze ve dne, v noci reaguje NO s O3, dokud k vyčerpání jedné složky, často nadbytek O3) V přítomnosti uhlovodíků vznik peroxyradikálů (RCH2• vznikají reakcí uhlovodíků s karboxylovým radikálem) RCH2• + O2 → RCH2OO• Peroxyradikály mohou reagovat s NO dříve než O3 a regenerují NO2 RCH2OO• + NO → NO2 + RCH2O•

19 Poškozování ozonové vrstvy
Ozon – nestálý, rozpad ozonu: O3 + hν → O2 + O (při λ < 1200 nm) Katalytické reakce (X – katalyzátor): X + O3 → O2 + OX OX + O3 → X + O2 Cyklus hydroxylového radikálu: H•, OH•, HOO• způsobují částečnou destrukci ozonu v nižší stratosféře, jsou hlavní příčinou destrukce ve výšce nad 40 km Dusíkový cyklus: troposférický N2O se zčásti dostává do stratosféry – fotolýza a následný vznik NO a NO2 – vede na reakci s ozonem, nejúčinnější mechanismus rozpadu ve výšce okolo 35 km Chlorový cyklus: destrukci způsobují Cl• (jeden atom chloru zničí až molekul ozonu), hlavním zdrojem chloru jsou chlorované uhlovodíky (freony) Destrukce ozonu začíná reakcí Cl• + O3 → ClO• + O2 Poté se tvoří dimer - dichlorperoxid ClO• → ClO-OCl Dimer absorbuje UV-záření – vznik peroxychlorového radikálu ClO-OCl + hν → ClOO• + Cl• Ten se během 1 dne rozpadá ClOO• → O2 + Cl• Zdroj chloru – rezervoárové sloučeniny Freony, HCl, ClONO2 (chlornitrát) např. CF2Cl2 + hν → CF2Cl• + Cl• HCl (g) → H+ (aq) + Cl- (aq) Cl- (aq) + HOCl (aq) → Cl2 (g) + OH- (aq) Cl2 (g) + hν → 2Cl• Obdobně reagují také atomy Br

20 Freony Skupinu halogenderivátů uhlovodíků, obsahují alespoň 2 vázané halogeny, z nichž alespoň jeden je fluor: chlor-fluorované uhlovodíky (CFC – chlorofluorocarbon) Z hlediska možnosti poškození ozonové vrstvy – ,,tvrdé freony“ – plně halogenované a ,,měkké freony“ (mají alespoň 1 vodík) - potenciál ničení ozonu je nižší (podle typu 10 až 1000krát nižší) Mezi nejrozšířenější chlor-fluorované uhlovodíky patřily CFC-011 (CFCl3) a CFC-012 (CF2Cl2) Vyráběny od roku 1930, v roce 1974 byla poprvé vyslovena hypotéza, že freony, pronikají do stratosféry kde se z nich odštěpuje chlór, který se podílí na katalytickém rozkladu ozonu (chlórový cyklus, 1995 – Nobelova ceny za chemii) Použití: nejvíce jako chladicích média, hnací média, v hasicích přístrojích a čisticích prostředcích, do roku 1987 se na světě spotřebovalo asi 1,1 mil. tun CFC ročně 80. léta – zvětšování ozonové díry, postupně stabilizace, zmenšování, největší ozonová díra nad Antarktidou Oslabení ozonové vrstvy - nebezpečí: rakovina kůže, zánět spojivek, poškození očí (,,sněžná slepota“), ekologická - snížení zemědělské produkce Doba zdržení v atmosféře je velmi dlouhá: CFC-011 – let, CFC-012 – 100 let – z toho vyplývající dlouhá doba do obnovení ozonové vrstvy, zejména nad Antarktidou

21 Montrealský protokol O látkách poškozujících ozonovou vrstvu Země - přijat 16. září 1987 v Montrealu, jde o prováděcí protokolem Vídeňské úmluvy o ochraně ozónové vrstvy z 22. března 1985 Ratifikovalo 196 států a EU jako celek, hlavním cílem je vyloučení výroby a spotřeby regulovaných látek (96 chemických látek), které poškozují ozonovou vrstvu Postupně zpřísňující dodatky – Londýnský (1990) a Kodaňský (1992) V ČR zákon č. 73/2012 Sb. o látkách, které poškozují ozonovou vrstvu, a o fluorovaných skleníkových plynech – jde o samostatný zákon, odloučen od zákona č. 201/2012 Sb. o ochraně ovzduší

22 Znečišťování ovzduší - mezinárodní úmluva
Úmluva o dálkovém znečišťování ovzduší přesahujícím hranice států (Convention on Long-range Transboundary Air Pollution - CLRTAP) Sjednána v rámci Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů 13. listopadu 1979 v Ženevě, postupně jednáno 8 protokolů Cílem je ochrana člověka a životního prostředí před znečišťováním ovzduší, omezování a postupné snižování či předcházení znečišťování ovzduší, včetně dálkového znečištění ovzduší překračující hranice státu ČR - CLRTAP a z velké části implementována do zákona č. 201/2012 Sb., o ochraně ovzduší a jeho prováděcích předpisů Současné strategie - rozšíření ratifikací a příprava revizí pro poslední 3 protokoly: Protokol o těžkých kovech - pohyb těžkých kovů na velké vzdálenosti (Cd, Pb, Hg) Protokol o persistentních organických polutantech Protokol k omezení acidifikace, eutrofizace a tvorby přízemního ozonu (Göteborský protokol)

23 Znečišťování ovzduší – globální transport kontaminantů
Globální cirkulace - pravidelné pohyby vzduchových mas v planetárním měřítku způsobené ohříváním, ochlazováním a rotací Země. Vliv na transport kontaminantů – tzv. procesem ,,globální destilace“. Transport zejména POPs (perzistentní organické polutanty) - dochází k postupnému vypařování v tropickém, subtropickém nebo mírném podnebném pásu, transportu až do polárních oblastí a kondenzaci. Např. PCB, chlorované pesticidy – nalezeny v Arktidě a Antarktidě.

24 Znečišťování ovzduší - Hg – globální kontaminant
Globální rozložení antropogenních emisí rtuti za rok 2010 Ročně se dostane do ovzduší cca t rtuti 37% - lokální těžba zlata amalgámovou metodou 26% - produkce a spalování fosilních paliv 12% - těžba a zpracování kovů 9% - cementárny 5% - těžba zlata ve velkém měřítku 5% - zpracování odpadů 4% - staré zátěže, kontaminovaná místa 1% - rtuťové elektrolýzy g/km2 ,,Minamatská úmluva“ - nové globální úmluva o rtuti, podepsána na konferenci v Japonsku 2013 Cíl – zavést celosvětová pravidla pro zacházení se rtutí, omezit vstupy rtuti do výrobních procesů, mezinárodní obchod se rtutí, emise rtuti do ovzduší, zajistit její bezpečné uložení a řešit i staré ekologické zátěže a odpad s obsahem rtuti

25 Znečišťování ovzduší - koloběh rtuti v životním prostředí
V atmosféře elementární rtuť Hg0 v plynné fázi – umožňuje transport Hg v globálním měřítku - průměrnou dobu zdržení v atmosféře do jednoho roku, pokud je Hg adsorbovaná na částicích – dochází k depozici. Methylrtuť - bioakumulace v rybách – z celkového obsahu rtuti v rybách se přibližně 90% nachází ve formě methylrtuti Methylace rtuti – většinou mikrobiálně řízený proces, který probíhá za aerobních i anaerobních podmínek v sedimentech

26 Globální oteplování - princip
Vodní pára, oxid uhličitý, uhlovodíky (methan), halogenované uhlovodíky, ozón – skleníkové plyny – absorpce IČ záření vyzařovaného zemským povrchem. Při absorpci IČ záření – kvantový přechod v molekule na úrovni molekulárních vibrací (symetrické, asymetrické, ohyb) Nutnost změny dipólového momentu molekuly - H2O (všechny 3 typy vybrací), CO2 (asymetrická a ohyb), N2 a O2 – neabsorbují IČ záření Každá molekulární vibrace – více různých rotačních hladin – proto široký absorpční pás

27 Globální oteplování - atmosférické okno

28 Globální oteplování – skleníkové plyny
CO2 CH4 N2O CFC - 11 Životnost v atmosféře 12 100 45 Radiační síla 1 21 310 4000 Základní způsob odstranění z atmosféry Ukládání do biomasy, výměna v oceánech Reakce s OH• v troposféře Fotolýza ve stratosféře V roce 2016 překročil průměr koncentrace CO2 400 ppm.

29 Globální oteplování – mezinárodní úmluva
Rámcová úmluva OSN o klimatických změnách Mnohostranná úmluva o ochraně klimatického systému Země a omezení globálního oteplování první diskuse na Světové klimatické konferenci v Ženevě 1982 – podepsána na Konferenci OSN o životním prostředí v Rio de Janeiru 2016 – ratifikovalo 195 států a EU jako celek Cíl: stabilizovat atmosférické koncentrace skleníkových plynů na takové hladině, která předejde nebezpečnému antropogennímu narušení klimatického systému Kjótský protokol Protokol k Rámcové úmluvě OSN o klimatických změnách. Průmyslové země se v něm zavázaly snížit emise skleníkových plynů za pětileté období o 5,2 % oproti roku Dojednán v prosinci 1997 v Kjótu. Podmínka – ratifikace alespoň 55 státy s 55% podílem emisí – proto účinnost až od roku 2005. Pařížská dohoda Dohoda v rámci Rámcové úmluvy OSN o klimatických změnách. Dojednána během Klimatické konference v Paříži 2015, od roku 2020 má navázat na Kjótský protokol. V současnosti ratifikována 86 státy (61,71 % globálních emisí skleníkových plynů – OK)