Morálka a život člověka dnešní doby

Prezentace na téma: "Morálka a život člověka dnešní doby"— Transkript prezentace:

1 Morálka a život člověka dnešní doby
a. Slušné chování nebo lidská spravedlnost, co je lepší? b. Zákon a přikázání, jaký je mezi nimi rozdíl? c. Hřích, anebo přestupek zákona? d. Hříchy těžké, lehké a hlavní hříchy. JAK ZAČÍT? Etika? Život člověka? Morálka?

2 ETIKA Etika (z řeckého ethos - mrav), nebo též teorie morálky, je filozofickou disciplínou, která zkoumá morálku nebo morálně relevantní jednání a jeho normy. Etika je disciplínou praktické filozofie. Etika se zabývá teoretickým zkoumáním hodnot a principů, které usměrňují lidské jednání v situacích, kdy existuje možnost volby prostřednictvím svobodné vůle. Hodnotí činnost člověka z hlediska dobra a zla. Na rozdíl od morálky, která je blíže konkrétním pravidlům, se etika snaží najít společné a obecné základy, na nichž morálka stojí, popř. usiluje o zdůvodnění morálky. Etika se dělí na další disciplíny: e. analytická, e. autonomní, e. deontologická, e. environmentální, e. evoluční, e. feministická, e. heteronomní, e. individuální, žurnalistická etika atd. Etika se neptá, kdo stvořil zásady, ale zda existují nějaká pravidla jako základ k jednání a rozhodování.

3 Rozeznání správných hodnot podle Božího ustanovení.
MORÁLKA Učitelský úřad pastýřů církve se v oblasti morálky obvykle vykonává katechezí a kázáním za pomoci děl teologů a duchovních autorů. Takovým způsobem se pod vedením pastýřů a pod jejich dohledem přenášel z generace na generaci „poklad“ křesťanské morálky, který tvoří charakteristický souhrn pravidel, příkazů a ctností, které pramení z víry v Krista a které oživuje láska. Tato katecheze si tradičně brala za základ spolu s vyznáním víry a modlitbou Páně Desatero, které vyjadřuje zásady mravního života platné pro všechny lidi. KKC 2033 Rozeznání správných hodnot podle Božího ustanovení. K učitelské práci a k uplatňování křesťanské morálky církev potřebuje péči pastýřů, vědeckou znalost teologů, přispění všech křesťanů a lidí dobré vůle. KKC 3038

4 Život člověka? Etika Právo Morálka
Život ve společenství je vždy spojen s různými zásadami a pravidly a tak není možné nemluvit o morálce nebo etice. Ovšem dost často se tyto pojmy zaměňují, a tak člověk nevnímá podstatu rozdílu. Každý člověk má své svědomí, to nikdo nemůže popřít. Náš vnitřní hlas vždy rozhoduje, co je podle našeho mínění správné, a co ne. Problém vzniká, když lidské svědomí stavěné na přirozeném zákoně, tedy na Bohu, zkreslíme nějakými názory nebo právě filozofií, kterou je i etika. Pak třeba nazveme nějaké postoje jako dobré či správné jednání, a podle nich se začneme rozhodovat a žít. Etika Právo Morálka Člověk Stát Bůh

5 Člověk spravedlivý poctivě dělá to, co má dělat.
Slušné chování nebo lidská spravedlnost, co je lepší? Co je spravedlnost? Spravedlnost je jeden ze základních pojmů pro dobré uspořádání lidských vztahů, je to základní ctnost (opatrnost, mírnost, statečnost). Rozdělení spravedlností: rovné zacházení se všemi – spravedlnost jako rovnost před zákonem, přiměřené tresty i odměny – retributivní spravedlnost, spravedlivé rozdělování požitků i břemen – distributivní spravedlnost rozhodovat stejné případy stejně a nestejné odlišně – procesní spravedlnost Spravedlnost je konat to, co se konat má, znamená činit vše podle ustanovení, postavení a svého místa v životě. Člověk spravedlivý poctivě dělá to, co má dělat.

6 Člověk, který se chová slušně, většinou: Neubližuje druhým
Co je slušné chování? Člověk, který se chová slušně, většinou: Neubližuje druhým Dbá o sebe a nejbližší Je schopen jisté akceptace a tolerance Dodržuje některá pravidla (ne vždy morální) Prezentuje sebe jako správného člověka Nešokuje, neprovokuje Slušný člověk dělá, co musí, a to s ohledem na sebe samého. Není omezený imperativem (nutností). Dělá i to, co je nebezpečné, možná pro něj škodlivé, ale pro „bonum publicum“ (pro dobro všech) žádané.

7 Co je lepší a správnější?
Slušné chování Spravedlnost je důležitější než slušnost, normou je přirozený zákon – tedy Boží pravidla. Spravedlnost Společné dobro Člověk vedený morálkou někdy musí sloužit vyšším cílům a účelům, třeba vlasti.

8 Zákon a přikázání, jaký je mezi nimi rozdíl?
Světský Náboženský Zákon (tóra) je uznáván jako 5 prvních knih Bible, kde se nacházela všechna pravidla pro Izrael. Zákon je obecně závazný právní předpis přijatý zákonodárným sborem (parlamentem). Zákony mohou být také vědecké, filozofické, přírodní a jsou ustanoveny jako základní pravidla. Vždy nastavuje nějaké normy a člověk se jim musí podřídit, nebo je přijmout jako základ k vysvětlení ostatních pravidel.

9 Je to jisté doporučení, které vždy vede k opravdovému dobru a štěstí,
Přikázání Božským ustanovením Doporučením Platné navždy Je to jisté doporučení, které vždy vede k opravdovému dobru a štěstí, a v konečném výsledku k příslibu věčného života (podle Božího slova) v nebeském království.

10 Co charakterizuje přestupek zákona? Hřích anebo přestupek zákona
Strach před důsledky a zodpovědnost za čin. Překročení norem lidského ustanovení Počítání s právními následky Přestupek zákona v lidském měřítku nepočítá s morálními následky a hlavně neřeší, zda je proti dobru a štěstí člověka po smrti. Omezuje všechna rozhodnutí a následky do časového rozměru pozemského života.

11 Hřích Hřích je provinění proti rozumu, pravdě a správnému svědomí; je to přestupek proti pravé lásce k Bohu a bližnímu způsobený zvráceným lpěním na určitých věcech. Hřích zraňuje lidskou přirozenost a vážně narušuje lidskou solidaritu. Byl definován jako „slovo, skutek nebo touha proti věčnému zákonu“. KKC 1849 Je to čin s plným vědomím se svobodnou vůlí proti Božímu zákonu

12 Seznam hříchů Hříchy lze rozdělovat podle jejich předmětu, jako se to dělá u každého lidského skutku, nebo podle ctností, jejichž jsou opakem, ať už přemírou, nebo nedostatkem, anebo podle přikázání, proti nimž se staví. Lze je také rozdělit podle toho, zda se týkají Boha, bližního nebo nás samých; mohou se rozlišovat duchovní a tělesné hříchy, nebo také hříchy myšlením, slovem, skutkem a opomenutím. Podle Pánova učení je kořen hříchu v srdci člověka, v jeho svobodné vůli. „Neboť ze srdce vystupují špatné myšlenky, vraždy, cizoložství, smilství, krádeže, křivá svědectví, rouhání. To jsou věci, které člověka poskvrňují“ (Mt 15,19-20). Srdce je sídlem lásky, zdroj dobrých a čistých skutků, které jsou hříchem zraňovány. KKC 1860 „K jakým skutkům vede tělo, je všeobecně známo. Je to: smilstvo, nečistota, chlípnost, modloslužba, čarodějnictví, nepřátelství, sváry, žárlivost, hněvy, ctižádost, nesvornost, stranictví, závist, opilství, hýření a jiné takové věci. Řekl jsem vám to už dříve a říkám to (ještě jednou): lidé, kteří takovéto věci dělají, nebudou mít podíl v Božím království“ (Gal 5,19-21). KKC 1852.

13 Hřích Hříchy těžké, lehké a hlavní hříchy. Smrtelný Všední
Hřích se stává smrtelným, když při něm spolupůsobí tři podmínky: „Hříchem smrtelným je skutek, jehož předmětem je závažná látka …, a jehož se někdo dopouští s plným vědomím a uváženým souhlasem.“ KKC 1857 Člověk se dopustí lehkého hříchu, nedodrží-li v nepříliš závažné věci míru, předepsanou mravním zákonem, nebo když neuposlechne mravního zákona v závažné věci, avšak bez plného vědomí nebo bez plného souhlasu. KKC 1857

14 Hřích ve světě Opakování hříchů vytváří v nás špatné náklonnosti,
Hřích strhává ke hříchu; opakování týchž skutků plodí neřest. Z toho vyplývají zvrácené náklonnosti, které zatemňují svědomí a zkreslují konkrétní hodnocení dobra a zla. Takovým způsobem má hřích tendenci se šířit a upevňovat, ale nemůže zničit až do základů mravní cítění. KKC 1865. Opakování hříchů vytváří v nás špatné náklonnosti, zkresluje hodnocení dobra i zla a zabíjí svědomí – bezcitnost. Hřích je osobní skutek. Kromě toho máme odpovědnost za hříchy, které spáchali jiní, když při nich spolupracujeme: — když se na nich přímo a dobrovolně podílíme; — když je nařídíme, když k nim radíme, když je chválíme nebo schvalujeme; — když je neoznámíme nebo jim nezabráníme, jsme-li povinni to učinit; — když chráníme ty, kteří páchají zlo. KKC 1868.

15 Sedm hlavních hříchů Pýcha Lakomství Závist Hněv Smilstvo Nestřídmost
Lenost Je to hlavní příčina disharmonie v životě člověka, jeho nespokojenosti, která se jasně objevuje, když člověk páchá tyto hříchy.

16 Následkem hlavních hříchů jsou:
SKLONY KE ŠPATNOSTI NEŘEST NESPRÁVNÉ HODNOCENÍ MORÁLKA „MÉHO NÁZORU“ NEVNÍMÁNÍ HŘÍCHU A PŘESTUPKU

17 KONEČNÝ NÁSLEDEK KONEC
Když nejsou výčitky svědomí, platí jen strach před zákonem připraveným a ustanoveným skrze člověka, který je ovšem postižený prvotním hříchem, a tak ani dokonalý být nemůže. Proto potřebujeme víc než slušné chování, etiku nebo právo. Potřebujeme morálku, která pramení z Božího zákona, z Jeho přikázání. KONEC P. Edward Walczyk