7.třída ( sekunda) Tvorba VY_32_INOVACE_KARBULOVA.CEJJAZ.01.

Prezentace na téma: "7.třída ( sekunda) Tvorba VY_32_INOVACE_KARBULOVA.CEJJAZ.01."— Transkript prezentace:

1 7.třída ( sekunda) Tvorba VY_32_INOVACE_KARBULOVA.CEJJAZ.01

2

3 každý větný člen může být holý rozvitý několikanásobný

4  spojení předložky se jménem (ve škole, nad ním, bez pěti, nad úkolem aj.)  zvratné sloveso (smát se, sedl si X oholit se – se je předmět- koho?)  zvratný tvar slovesný ( se nepracuje)  složený slovesný tvar (žili jsme, bude žít, byl by žil)  spojení způsobového nebo fázového slovesa: s infinitivem plnovýznamového slovesa ( musíme zajistit, byl by začal psát, měli byste se poradit) s dějovým podstatným jménem (dal se do práce)  sponu a jméno v přísudku jmenném se sponou (stal se žákem, byl přítelem, je otužilý aj.)

5  ptáme se na něj otázkou 1.pádu kdo, co?  výjimečně v 2.pádě ( Nebylo tam nikoho.)  máme-li určený přísudek, hledáme podmět  mluvnicky je nezávislý na jiném větném členu  shoduje se s přísudkem v osobě, čísle, popř. i rodě ( děti psaly, muži pracovali, ženy šily, kuřata běhala )  vyjadřuje nejčastěji původce děje ( Maminka vaří.)

6  podmětem je nejčastěji jméno v 1.pádě = podstatné jméno, přídavné jméno, zájmeno  může ho vyjádřit i jiným slovním slovním druhem Příklady: Otec (podstané jméno) pracuje. Poslední (přídavné jméno) se připraví. Já ( zájmeno) tam nepůjdu. Chybovat (infinitiv slovesa) je lidské. Ne (částice) je mé poslední slovo. Jeho důrazné ne ( částice) mě překvapilo. Pět ( číslovka) studentů se vyznamenalo. Každé proč ( příslovce) má své proto. Ve třídě se ozvalo pssst. ( citoslovce) Příklady: Otec (podstané jméno) pracuje. Poslední (přídavné jméno) se připraví. Já ( zájmeno) tam nepůjdu. Chybovat (infinitiv slovesa) je lidské. Ne (částice) je mé poslední slovo. Jeho důrazné ne ( částice) mě překvapilo. Pět ( číslovka) studentů se vyznamenalo. Každé proč ( příslovce) má své proto. Ve třídě se ozvalo pssst. ( citoslovce)

7 1. Nevyjádřený podmět – můžeme nahradit osobním zájmenem a) je zřejmý z tvaru slovesa, z jeho koncovky  v 1. a 2. osobě je základním typem podmětu b) ve 3. osobě se podmět nevyjadřuje, pokud je znám z předchozí věty = můžeme jej také vyvodit ze souvislosti Ukážu ti to. ( já = 1. osoba) Ukážeš mi to ( ty = 2.osoba) Ty mi to ukážeš! = zájmenný podmět používáme jen při důrazu. Ukážu ti to. ( já = 1. osoba) Ukážeš mi to ( ty = 2.osoba) Ty mi to ukážeš! = zájmenný podmět používáme jen při důrazu. Vojta přišel domů umazaný. Byl za to pokárán maminkou.(= Kdo? On.) Vojta přišel domů umazaný. Byl za to pokárán maminkou.(= Kdo? On.)

8 c) všeobecný podmět – osobní podmět životný, blíže neurčený, označuje nekonkrétní osobu nebo skupinu osob: ( všichni, člověk, lidé, někdo) d) podmět neurčitý = také nevyjádřený, neznámý neživotný původce: Byla tak lehká, že by ji na jedné ruce unesl ( = někdo). Tak nám zabili Ferdinanda (= oni). Říkali to v rozhlase ( = oni). Byla tak lehká, že by ji na jedné ruce unesl ( = někdo). Tak nám zabili Ferdinanda (= oni). Říkali to v rozhlase ( = oni). Hrklo ve mně. Je mi chladno. Na půdě to zapraskalo.

9 2. holý podmět = neváže na sebe další větné členy 3. rozvitý podmět = váže na sebe další větné členy, tvoří podmětovou část věty: Poruchy srdeční činnosti se projevují při otravě hřibem satanem. Na okraji města stojí benzínová pumpa firmy Aral. Poruchy srdeční činnosti se projevují při otravě hřibem satanem. Na okraji města stojí benzínová pumpa firmy Aral. Jana jede na lyžích. Někdo klepe na dveře domu. Učitel se tedy zeptal ještě jednou. Jana jede na lyžích. Někdo klepe na dveře domu. Učitel se tedy zeptal ještě jednou.

10 4. Několikanásobný podmět = skládá se z několika členů stejné platnosti, z členů na sobě nezávislých, mohou být navzájem spojeny různými způsoby ( čárka, spojky podřadné, souřadné ) Tomáš, Honza a Tonda jsou pěkní zlobivci. To okno rozbil buď Petr, nebo Anička. Tatínek a maminka mi koupili pěkné dárky. Pavel a Jirka šli hrát kopanou ( nebo také : Pavel s Jirkou šli hrát kopanou.) !!! Ne – Pavel šel s Jirkou hrát kopanou = s Jirkou předmět, závisí na slovese. Tomáš, Honza a Tonda jsou pěkní zlobivci. To okno rozbil buď Petr, nebo Anička. Tatínek a maminka mi koupili pěkné dárky. Pavel a Jirka šli hrát kopanou ( nebo také : Pavel s Jirkou šli hrát kopanou.) !!! Ne – Pavel šel s Jirkou hrát kopanou = s Jirkou předmět, závisí na slovese.

11  tvoří s podmětem základní skladební dvojici a mluvnicky na něm závisí, shoduje se s ním  druhy přísudku:  A) přísudek slovesný (Přs)  B) přísudek jmenný se sponou (Přsj)  C) přísudek jmenný (Přj)

12  vyjádřen slovesem v určitém tvaru  shoduje se s podmětem v osobě a čísle  je-li vyjádřen složeným slovesným tvarem s příčestím činným nebo trpným, shoduje se také v rodě a u mužského rodu v mn.č. i v životnosti Maminka vařila oběd. Studenti byli dobře připraveni na vyučování. Na strmém vrchu se tyčil hrad. Maminka vařila oběd. Studenti byli dobře připraveni na vyučování. Na strmém vrchu se tyčil hrad.

13  je vyjádřen jménem – podstatným nebo přídavným + určitý tvar sponového slovesa  sponová slovesa –být, bývat,stát se, stávat se Otec je nemocný. U boudy byl uvázaný pes. Můj sen se stal skutečností. To je pravda. Otec je nemocný. U boudy byl uvázaný pes. Můj sen se stal skutečností. To je pravda.

14  spojení jména v přísudku s podmětem beze spony  shoduje se s podmětem v čísle, často i v rodě ( životnosti) a i v pádě Mladost radost. ( je) Kniha přítel člověka. ( je) Bratři v triku. ( jsou) Mladost radost. ( je) Kniha přítel člověka. ( je) Bratři v triku. ( jsou)

15  předmět ( Pt)  přívlastek ( Pks, Pkn)  doplněk ( D)  příslovečné určení ( Pu)  mezi řídícím výrazem a rozvíjejícím větným členem je vztah určování, tvoří spolu skladebnou dvojici  druh rozvíjejícího větného členu je určován slovním druhem řídícího slova

16 podstatné jméno přívlastek sloveso přídavné jméno příslovce předmět příslovečné určení jméno sloveso doplněk

17  závisí na slovese ( psát knihu) = rozvíjí ho nebo na přídavném jménu ( zvědavý na výsledek)  ptáme se na něj všemi pádovými otázkami kromě 1. a 5.pádu  nejčastěji bývá ve 4.pádě  vyjadřuje osobu, zvíře nebo věc, kterých se slovesný děj týká  závislost členů je vyjádřena řízeností = pád předmětu je určován, řízen slovesem nebo přídavným jménem  slovesa, jejichž děj se takto doplňuje předmětem jsou slovesa předmětová (spustil počítač)

18  nejčastěji podstatné jméno v pádě prostém ( Hodil míčem.), nebo předložkovém ( Těšil se na večeři.)  zájmeno ( Uslyšel ji.)  tvar přídavného jména ve významu podstatného jména ( zpodstatnělé přídavné jméno) (Poskytl raněnému první pomoc.)  číslovka ( Pozval jsem obě.)  infinitiv slovesa ( Odmítl přijít. Naučil se mluvit. Dovedou psát.)

19 Sedím na židli. Správně: Kde sedím? = příslovečné určení místa. Špatně: Na čem sedím? = předmět.

20  2. pád (Děti se zúčastnily slavnosti.)  3.pád ( Indiáni bojovali proti nepříteli.)  4. pád ( Děti píšou úkol.)  6.pád (Dívka vyprávěla o výletě.)  7.pád ( Vítr kolébá obilím.)

21 spolužákům Chlapec Po vyprávěl Přs Pt 3 Pt 6 na jednom slovese může záviset více předmětů ( i v různých pádech), někdy i několikanásobných ( ve stejném pádě) o zájezdu

22  závisí na podstatném jménu  ptáme se otázkou: Jaký? Který? Čí?  blíže určuje význam podstatného jméno a tvoří s ním skladebnou dvojici ostravský z Ostravy horník

23 - přídavným jménem ( bílý sníh, otcův kabát) - zájmenem ( náš syn, tento názor) - číslovkou ( tři chlapci, druhá stránka) - podstatným jménem v pádě prostém ( krásy hor) - podstatným jménem v pádě předložkovém ( lyžaři z Beskyd) - infinitivem slovesa ( touha vyniknout, snaha udělat) - příslovcem ( místo nahoře, cesta domů)

24  A) shodný; neshodný  shodný = Pks (ostravský havíř) shoduje se s řídícím členem v pádě, čísle, rodě  stojí obvykle před řídícím jménem  za podstatným jménem stojí přívlastek shodný - v odborné terminologii = prvosenka jarní, kyselina sírová, krajta tygrovitá, atd. - nebo při důrazu = Jím ráda polévku teplou. ( místo teplou polévku)

25  neshodný = Pkn ( havíř z Ostravy)  neshoduje se se substantivem v pádě, rodě nebo čísle = při skloňování zůstává substantivum (podstatné jméno) ve stejném tvaru  stojí zpravidla za podstatným jménem  nejčastěji je vyjádřen: substantivem s předložkou ( podstatným jménem) - hlavně v 2.pádě ( kamarádka z Ostravy, napsání úkolu) - může být vyjádřen 2.p, 3.p., 4.p.,7.p. i 1.p. (nominativ jmenovací)  přívlastek neshodný vyjádřený infinitivem - povinnost zaplatit, umění mlčet, vůle trpět, síla vydržet, potěšení ji vidět, rozkoš zpívat

26 B) podle počtu přívlastků u substantiva: - holý = nerozvitý žádným větným členem (bílé květy) - rozvitý = základem bývá rozvíjené adjektivum ( měnící se počasí = rychle se měnící počasí) - několikanásobný = adjektiva jedné významové řady, pořadí lze změnit, píšeme čárku ( červené, žluté a bílé květy) - postupně se rozvíjející = řídící substantivum se rozvíjí nejdříve jedním adjektivním přívlastkem, celé spojení pak dalším výrazem atd., nepíšeme čárku ( nejznámější současný básník)

27 několikanásobný postupně se rozvíjející píšeme čárkunepíšeme čárku práce namáhaváodpovědnátěžká budova nová výšková,,

28 C) podle významového vztahu k řídícímu substantivu: volný = nepodstatná vlastnost, oddělujeme čárkou těsný = podstatná vlastnost, neoddělujeme čárkou Zahrada, obehnaná drátěným plotem, byla vzorně upravena. Žáci přihlášení do soutěže se shromáždí v deset hodin před školou.

29  závisí na slovese, přídavném jméně nebo příslovci  vyjadřuje různé okolnosti, vztahy, kterými blíže určuje význam řídícího členu  příslovečným určením bývají buď příslovce, nebo jména v pádech prostých, nebo předložkových, někdy je jméno připojeno spojkami jak, jako, než  přísl.určením může být infinitiv slovesa ( př. Spěchal otevřít)

30 a) místa (Pum) - na otázky kde, odkud, kudy, kam? b) času (Puč ) - na otázky kdy, odkdy, dokdy, jak dlouho? c) způsobu (Puz ) - jak, jakým způsobem a míry (Pu mí. ) - čím, kolik, jakou měrou, do jaké míry d) příčiny (Pu př. ) = důvod, na otázky proč, nač, k čemu? e) účelu (Pu úč. ) - na otázku za jakým účelem? f) podmínky (Pu pod.) - na otázku za jaké podmínky? g) přípustky (Pu pří. ) - na otázku i přes co, navzdory čemu? -

31 A) příčiny ( důvodu) = z jaké příčiny? Pu př. = předcházející příčina = proč? Pro nemoc nemohl přijít. Děti plakaly hlady. Třásl se zimou. B) účelu = za jakým účelem? Pu úč. = následující příčina Dívky jely na nákup. Šel tam pro peníze. Připil mu na zdraví.

32  závisí na slovese ( zpravidla na přísudku), ale zároveň se vztahuje ke jménu ( nejčastěji v podmětu nebo předmětu) Zdeněk ležel nemocen. ( příd.jméno) Třída si vybrala Honzu za svého mluvčího. ( podst.jméno) Starý muž se cítil opuštěn. ( příd.jméno) Seděl jsem v první řadě sám. ( zájmeno) David zastihl otce rozzlobeného. (příd.jméno) Zdeněk ležel nemocen. ( příd.jméno) Třída si vybrala Honzu za svého mluvčího. ( podst.jméno) Starý muž se cítil opuštěn. ( příd.jméno) Seděl jsem v první řadě sám. ( zájmeno) David zastihl otce rozzlobeného. (příd.jméno)

33 David zastihl otce rozzlobeného David zastihl otce rozzlobeného.

34  Krausová,Zdeňka,Teršová, Renáta: Český jazyk 7, učebnice pro základní školy a víceletá gymnázia,Fraus,2004  Krausová,Zdeňka,Teršová, Renáta: Český jazyk 7, pracovní sešit pro základní školy a víceletá gymnázia,Fraus,2004