ICT v edukačním procesu Dana Linhartová Ústav humanitních věd PEF MZLU v Brně.

Prezentace na téma: "ICT v edukačním procesu Dana Linhartová Ústav humanitních věd PEF MZLU v Brně."— Transkript prezentace:

1 ICT v edukačním procesu Dana Linhartová Ústav humanitních věd PEF MZLU v Brně

2 Struktura předmětu: I. Specifika vzdělávání dospělých (pojmy, vzdělávací potřeby, rozvoj vzdělávání, lidský kapitál, celoživotní vzdělávání, trojdimenzionální model výuky dospělých) II. Didaktický proces vzdělávání dospělých (prvky didaktického procesu, kurikulum, klíčové kvalifikace a kompetence, fáze a průběh didaktického procesu, didaktické formy, didaktické principy)

3 Struktura předmětu – pokračování: III. Didaktické metody ve vzdělávání dospělých (obecná klasifikace metod, metody zaměřené na poznání problémů a metody zaměřené na řešení problémů) IV. Didaktické prostředky ve vzdělávání dospělých (projekty vzdělávacích akcí, didaktická diagnostika ve vzdělávání dospělých, hodnocení efektivity výuky dospělých)

4 I. SPECIFIKA VZDĚLÁVÁNÍ DOSPĚLÝCH Osnova: 1. Charakteristika základních didaktických pojmů 2. Vzdělávací potřeby, rozvoj vzdělávání a lidský kapitál 3. Vzdělávání jako celoživotní proces 4. Rozdíly mezi vzděláváním dětí, mládeže a dospělých 5. Trojdimenzionální model výuky dospělých

5 1. Charakteristika základních didaktických pojmů VZDĚLÁVÁNÍ = proces, v němž si prostřednictvím vyučování člověk osvojuje soustavu poznatků a činností, kterou vnitřním zpracováváním (zejména interiorizací) – učením – přetváří ve vědomosti, dovednosti a návyky; = odehrává se mezi dvěma činiteli: vzdělavatelem (učitelem, lektorem) a vzdělávaným (žákem, účastníkem); - z pohledu vzdělavatele jde o vyučování; - z pohledu vzdělávaného jde o učení.

6 VÝCHOVA (edukace) = formování osobnostních vlastností jedince (zejména postojů, potřeb, charakteru, zájmů). VYUČOVÁNÍ = činnost vzdělavatele, který iniciuje, motivuje a usměrňuje učení vzdělávaného tak, aby dosáhl cílového stavu; = během vyučování je vzdělavatel relativně aktivnější, je řídícím činitelem. UČENÍ = aktivní činnost vzdělávaného, spočívající v kvantitativním a kvalitativním nárustu osvojených poznatků, ale také v přenosu a případné změně hodnot, postojů, zájmů a dalších prvků směřujících k rozvoji člověka.

7 VÝUKA = komplexní proces, který tvoří jednota působení (synergický efekt) vyučování a učení; = didaktický proces (má interakční charakter). Vyučování + učení = proces individuálního (skupinového) zlepšování a zdokonalování. Učení se stává součásti rozvoje jedince, součástí jeho pracovního a společenského zapojení (lidé se učí v práci, ve vzájemné komunikaci, prostřednictvím médií, sebevzděláváním apod.) Učení = proces virtuálního znovuvytváření reality: learning by doing = učení se činností doing by learning = jednání skrze učení

8 Východiska teorie učení dospělých 4 fáze procesu učení: 1. Nevědomá znalost (nevím, že to nevím) 2. Vědomá neznalost (vím, že to nevím) 3. Vědomá znalost (vím, že to vím) 4. Nevědomá znalost (nevím, že to vím) O´Connor-Seymour (1996) 4 části strategie učení: 1. Co víme? Víme to? 2. Co nevíme? 3. Co potřebujeme vědět? 4. Odkud se to dozvíme? Glasenfeld (1998)

9 2. Vzdělávací potřeby, rozvoj vzdělávání a lidský kapitál POTŘEBA POZNÁNÍ = jedna z hlavních lidských potřeb, na jejím základě jedinec získává bohatou a mnohostrannou strukturu informací; Předmětem k uspokojení potřeb poznávací povahy jsou určité vědomosti. Osvojování vědomostí se stává speciálním cílem poznávací činnosti člověka. VZDĚLÁVACÍ POTŘEBA = základní prostředek výchovy (výuka vždy sleduje naplnění určitých potřeb jedince). Vzdělávací potřeba ve vzdělávání dospělých = určitý deficit informací, vědomostí, profesních návyků, schopností, způsobu jednání a chování, kterými pracovník disponuje a které vyžaduje jeho profese.

10 Školní vzděláni – představuje veřejný statek, investice do něho je pořizovací investicí. Profesní vzdělávání dospělých - představuje spotřební statek, investice do něho je investicí rozšiřovací (investice do budoucnosti, užitek z ní má i zaměstnanec). LIDSKÝ KAPITÁL = hodnota schopností lidí vytvářená investicemi do jejich vzdělání, dalšího vzdělávání a rozvoje. Školní vzdělání = základna lidského kapitálu, k níž člověk musí přidávat vlastní přidanou hodnotu (tj. další vědomosti, dovednosti, zkušenosti, schopnosti obstarat si důležité informace, zpracovat je a efektivně v praxi využít).

11 Vzdělání, resp. vzdělávání představuje průřezovou složku lidského kapitálu. Kromě oblasti svého původu (kulturní kapitál) zasahuje i do ekonomického kapitálu (má vliv na příjmy člověka), do sociálního kapitálu (některé profese jsou spojeny se vzděláváním) a vzdělání je i symbolickým kapitálem (vzdělání je většinou spojeno se sociální prestiží). Součásti lidského kapitálu:  teoretické vědomosti (získávají se především studium v rámci školního vzdělávání);  praktické zkušenosti (získávají se při výkonu jisté profese);  další (profesní) vzdělávání (získává se v kurzech, v rámci sebevzdělávání).

12 3. Vzdělávání jako celoživotní proces Vzdělávání provází všechny věkové stupně. J.A. Komenský určil dominanty pro jednotlivé věkové stupně: předškolní věk – rozvíjení smyslů a činností; škola chlapectví – počáteční cvičení rozumu, paměti, čtení a psaní, učení počtům; škola jinošství – kultivace mysli, jazyků a ruky; škola mladosti - prohlubuje moudrost a rozvíjí vůli; škola mužského věku - těžištěm je práce, v níž se projevuje vzdělání a rozvoj vytrvalosti; dospělý věk - je nutno se dále vzdělávat, získávat morální kvality, učit druhé příkladem; stáří - moudře využívat dosavadní životní práce, pomáhat mladším svými zkušenostmi.

13 Vymezení celoživotního vzdělávání Vzdělávání dětí a mládeže: studium na školách; vzdělávání a výchova v rodině; zájmové vzdělávání. Vzdělávání dospělých: studium na školách; další profesní vzdělávání; občanské a zájmové vzdělávání.

14 Etapy celoživotního vzdělávání: 1. předškolní výchova a vzdělávání; 2. základní výchova a vzdělávání (ZŠ); 3. všeobecné vzdělávání (gymnázia); 4. odborné vzdělávání (SOŠ, VOŠ, VŠ); 5. vzdělávání dospělých (pro období produktivního věku – realizované školami, podniky, vzdělávacími institucemi, rodinami, zájmovými skupinami, soukromými osobami).

15 Stupně celoživotního vzdělávání: 1. primární vzdělávání (MŠ, ZŠ); 2. sekundární vzdělávání (gymnázia, SOŠ); 3. terciární vzdělávání (VOŠ, VŠ, vzdělávání dospělých)

16 Celoživotní vzdělávání v mezinárodních dokumentech: 1993: Učící se organizace (koncepční materiál EU) 1994: Kvalita vzdělávání – odpověď na výzvy budoucnosti (dokument IRDAC) 1997: Celoživotní učení pro všechny (dokument OECD) 1998: Zaměstnanost v globální ekonomice – Jak vzdělávat pro trh práce (dokument ILO)

17 2000: Memorandum o celoživotním učení (pracovní materiál Evropské komise) Hlavní teze memoranda: Všem lidem v Evropě dát možnost přizpůsobit se požadavkům sociálních a ekonomických změn – celoživotním učením. Klíčové myšlenky memoranda: 1. Nové základní dovednosti pro všechny. 2. Více investic do lidských zdrojů. 3. Inovace ve vyučování a učení. 4. Oceňovat učení. 5. Přehodnotit poradenství. 6. Přiblížit učení domovu.

18 Celoživotní vzdělávání v českých dokumentech 1990: Zákon 172/1990 Sb. o vysokých školách (§ 24) 1998: Zákon 111/1998 Sb. o vysokých školách (§ 60) 2001: Národní program rozvoje vzdělávání v České republice (kap. IV: Vzdělávání dospělých) 2002: Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje výchovně vzdělávací soustavy České republiky (kap. 4.6: Další vzdělávání v procesu celoživotního učení)

19 4. Rozdíly mezi vzděláváním dětí, mládeže a dospělých Vzdělávání v mládí a dospělosti jsou vzájemně nezastupitelné. Výuka dětí, mládeže a dospělých se liší zejména pojetím výchovné a vzdělávací péče a vlastním charakterem vzdělávacího procesu.

20 Rozdíly v pojetí výchovné a vzdělávací péče: Děti a mládež:  vzdělávání jako příprava na život;  zaměření na vzdělávací normativy;  učení potencionálního;  nápodoba a kontrola chování. Dospělí:  vzdělávání jako nutný doprovodný jev života;  zaměření na potřeby účastníka;  učení potřebného;  pomoc při řešení profesních a životních problémů.

21 Společné rysy výuky dětí a dospělých: didaktické cíle začínají konvertovat (napomáhání zrání člověka, uvádění do poznání věcí a jevů, stimulace ke správnému vyjadřování …); obsah výuky založen většinou na pevné základní dokumentaci (VD – standardizace, certifikace); absolventi kurzů mají poměrně přesně definován výstup výuky; výuka založena na oficiálním otevřeném kurikulu, stále více je nutné respektovat vliv tzv. skrytého kurikula (neplánované, vedlejší efekty výuky).

22 Rozdíly v charakteru vzdělávacího procesu: Vzdělávání dětí a mládeže: převážně institucionální a stabilizované; cíle, obsah a formy výuky unifikované; tradiční didaktické metody výuky; získané vědomosti a dovednosti využívány až za určité časové období. Vzdělávání dospělých: Převážně decentralizované a flexibilní; Obsah, cíle a formy výuky diverzifikované podle vzdělávacích potřeb; Tvorba operativních metodických soustav podle skladby účastníků… Získané vědomosti a dovednosti využívány hned nebo za krátkou dobu.

23 5. Trojdimenzionální model výuky dospělých Neexistuje žádné obecně uznávané pojetí výuky dospělých. Diskutuje se tzv. trojdimenzionální model výuky. Jeho součástí jsou tyto dimenze: a) Kognitivní dimenze = výuka je hybridní proces zaměřený na osvojování vědomostí, dovedností a návyků; b) Pragmatická dimenze = výuka je získávání nové kvality jednání a chování; c) Kreativní dimenze = výuka je tvůrčí modifikace poznání a zkušeností.

24 a) Kognitivní dimenze modelu výuky VÝUKA  hybridní proces;  satelitní model, ve kterém se střídají a používají všechny existující metody výuky (tradiční, moderní, podporované počítačem);  blended learning, tzv. smíšené učení. Kognitivní dimenze výuky dospělých tvoří základ pro pracovní způsobilost člověka.

25 b) Pragmatická dimenze modelu výuky Při výuce jde o nácvik určitých vzorců a modelů chování a jednání, které vedou k ovládnutí určité profese, určitých profesních standardů (manažer, obchodní zástupce, koordinátor ICT …). Standardní jednání a chování tvoří stále významnější faktor úrovně pracovní výkonnosti. Pragmatická dimenze výuky dospělých umožňuje zprostředkování kompetencí člověka.

26 c) Kreativní dimenze Hierarchie učení dospělého: informace + vědomosti→porozumění informacím + vědomostem→aplikace v praxi→tvůrčí nadstavba (k výsledkům výuky účastníci přidávají něco svého). Vyučovací metody: metody přednášení→metody diskusní a dialogické→metody problémové→kreativní metody. Jde zejména o rozvoj osobnosti člověka.