KŘESŤANSKÉ CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI Michael Martinek ETF UK 2016.

Prezentace na téma: "KŘESŤANSKÉ CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI Michael Martinek ETF UK 2016."— Transkript prezentace:

1 KŘESŤANSKÉ CÍRKVE V OBČANSKÉ SPOLEČNOSTI Michael Martinek ETF UK 2016

2 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 2 4. KATOLICKÁ CÍRKEV

3 http://www.radiovaticana.cz/clanek. php4?id=23352 http://www.radiovaticana.cz/clanek. php4?id=23349 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 3

4 Vatikán. Za nesmyslné a ďábelské násilí označuje vraždu čtyř misionářek lásky a dvanácti jejich spolupracovníků a svěřenců, k níž včera (4.3.2016) došlo v jemenském městě Aden, papežský telegram. Papež František v něm vyjadřuje svou duchovní blízkost rodinám obětí a ujišťuje o svých modlitbách za zavražděné. Modlí se také za to, aby tento „nesmyslný masakr“ probudil svědomí, vedl k proměně srdcí a povzbudil všechny strany ke složení zbraní a nastoupení cesty dialogu. František ve jménu Boha vyzývá, aby se všechny zúčastněné strany vzdaly násilí a začaly se zabývat lidmi, zejména těmi nejpotřebnějšími, kterým tyto sestry a jejich spolupracovníci sloužili. 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 4

5 5 5 Katolická církev Západní – římská (jednotná) Východní – celkem 21 církví sjednocených pod vedením římského papeže (stejná věrouka, jiná liturgie): V ČR Řeckokatolická církev, Praha, Haštalské nám. 4, katedrála sv. Klimenta, apoštolský exarcha Ladislav Hučko (hierarchický organizační systém: 1 exarchát pod přímou pravomocí Apoštolského stolce, 7 děkanství, farnosti) CCEO (1990 – Kodex canonum ecclesiarum orientalium)

6 Řeckokatolická církev Řeckokatolická církev (katolická církev byzantského obřadu, uniaté) je společné označení pro ty autokefální (samosprávné) východní katolické církve, které mají liturgií byzantského obřadu. Tyto církve působí zejména ve střední a východní Evropě (Polsko, Slovensko, Ukrajina atd.). Římskokatolická církev s nimi úzce spolupracuje a považuje je za součást jediné katolické církve. Řeckokatolické církve uznávají autoritu papeže a sdílejí s římskokatolickou církví dogmatickou nauku. Liturgie je však slavena nikoli v latinském ritu, ale v ritu byzantském. Fakticky jde o tu část pravoslavných církví, která se v polsko-litevském státě na základě brestlitevské unie roku 1596 odštěpila od pravoslaví a podrobila Římu Pravoslavné církve nazývají řeckokatolické církve uniatskými církvemi a považují je za odpadlíky od pravoslaví. Po inscenovaném Prešovském soboru 28. dubna 1950 komunistický režim řeckokatolickou církev v Československu zakázal a její představitele pronásledoval (biskup Pavol Peter Gojdič zemřel ve vězení, biskup Vasiľ Hopko byl také ve vězení, poté v internaci v klášteře v Oseku u Duchcova, a svého úřadu se mohl ujmout zase až v r. 1968). Řeckokatolická církev byla roku 1968 obnovena, avšak byla velmi omezována až do roku 1989. Ke dni osamostatnění České republiky byl 1. ledna 1993 zřízen v Praze zvláštní vikariát pro české katolíky byzantského obřadu, 13. března 1996 apoštolský exarchát. 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 6

7 5 7 Řeckokatolická církev v ČR BISKUP - APOŠTOLSKÝ EXARCHA: MONS. LADISLAV HUČKO Katedrála sv. Klimenta v Praze

8 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 8 Římskokatolická církev v ČR Nejvyšší orgán v ČR (kolektivní vedení): Česká biskupská konference, Praha, Thákurova 3 (statutární orgán: předseda ČBK – arcibiskup Jan Graubner); diecéze – biskupové, vikariáty/děkanáty, farnosti 2 církevní provincie – v čele biskup – metropolita (arcibiskup): Čechy – Praha; Morava – Olomouc Místní biskupové: Papež buď svobodně biskupy jmenuje nebo zákonně zvolené potvrzuje (377). Podmínky biskupského svěcení: alespoň 35 let, 5 let knězem, doktor nebo alespoň licenciát teologie nebo opravdu zběhlý v těchto oborech (378). Diecézní biskup je povinen každých pět roků podat papeži zprávu o stavu své diecéze (399). Po dovršení 75 roků se zřekne svého úřadu do rukou papeže, který po zvážení všech okolností učiní opatření (401). Orgány diecéze: diecézní kurie, ekonomická rada (jmenuje a předsedá biskup, alespoň tři kvalifikovaní křesťané – 492), ekonom (zodpovídá se ekonomické radě a biskupovi – 494); kněžská rada (asi polovinu volí kněží, zbytek jmenuje biskup; má pouze poradní hlas) a sbor poradců (6 – 12 členů, jmenuje biskup z členů kněžské rady).

9 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 9 Římskokatolická církev v ČR Katolická církev v České republice se dělí na dvě církevní provincie: 1. Českou církevní provincii tvoří: - Arcidiecéze pražská - Diecéze českobudějovická - Diecéze královéhradecká - Diecéze litomeřická - Diecéze plzeňská 2. Moravskou církevní provincii tvoří: - Arcidiecéze olomoucká - Diecéze brněnská - Diecéze ostravsko-opavská Třetím subjektem je Apoštolský exarchát, organizačně a právně církevní útvar pro katolíky byzantsko-slovanského obřadu (řeckokatolíky), kteří žijí na území České republiky.

10 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 10

11 Hospodaření římskokatolické církve 2011 (v tis. Kč) zdrojveř. rozpočtyvlastní vnitřní provoz církvedotace MK950000 sbírky 500000 dary 470000 výnos z vlastní činnosti (?) celkem 950000970000 charitadotace stát, kraje, obce, EU1056000 zdrav. pojišťovny415000 platby klientů 997000 výnos z vlastní činnosti 210000 sbírky, dary 133000 celkem 14710001340000 školstvídotace MŠMT900000 výnos z vlastní činnosti dary, školné 100000 celkem 900000100000 zdravotnictvízdrav. pojišťovny450000 platby klientů30000 dary 20000 celkem 45000050000 CELKEM 37710002460000 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 11

12 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 12 Světové ústředí katolické církve: Vatikán Vatikánský stát: katolická církev jako jediná ze současných náboženských institucí může jednat jako politický partner na úrovni států. Díky tomu může vyvíjet politický i morální tlak, a tak mít vliv např. na destrukci autoritativních režimů (komunismus), rozvoj lidských práv, řešení sociálních problémů rozvojového světa apod. Jelikož jde o církevně- politickou absolutistickou monarchii, mocensky zcela závislou na osobě papeže, závisí také kvalita jejího vlivu na konkrétním papeži. Díky osobnosti Jana Pavla II. tento vliv v posledních 27 letech vzrostl. Vedle politického a morálního tlaku na státy a veřejnost obecně vyvíjí Vatikán také přímý tlak na členy své církve, a to formou právních norem, které jsou pro ně závazné. Ty se týkají jak roviny osobní (nauka víry a mravů) tak institucionální (organizační a mocenské záležitosti). Tento tlak je často v rozporu s postmoderní mentalitou a stále více členů církve ho vnímá jako nepřiměřený a odmítá se mu podřídit. Prestiž církve proto ve světovém měřítku klesá.

13 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 13 Vatikánský stát

14 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 14 Vatikánský organizační systém Papež: biskup římský, zástupce Krista na zemi, nástupce apoštola Petra, pastýř celé církve, služebník služebníků Božích; má nejvyšší, plnou, bezprostřední a obecnou řádnou moc v církvi; je volen sborem kardinálů. Tutéž moc má biskupský sbor spolu s papežem a nikdy bez papeže (336); slavnostním způsobem ji vykonává na obecném sněmu – koncilu (337). Jedině papež svolává obecný sněm, pouze biskupové mají právo a povinnost účastnit se sněmu s hlasem rozhodujícím (338). Biskupský sněm – synod – je shromáždění biskupů, kteří byli vybráni z různých zemí světa, a scházejí se, aby pomáhali papeži…radami i projednáváním otázek, které se týkají činnosti církve ve světě (342). Koncil i synod se přerušují při uvolnění stolce papeže. Kardinálové tvoří zvláštní sbor, jemuž přísluší volba papeže; rovněž pomáhají papeži projednáváním závažných otázek nebo zastáváním různých úřadů (349). Za kardinály jmenuje svobodně papež muže alespoň s kněžským svěcením; kdo ještě není biskupem, je povinen přijmout biskupské svěcení (351).

15 Římská kurie, jejímž prostřednictvím vyřizuje papež obvyklé záležitosti celé církve a která plní své úkoly jeho jménem ve prospěch a k službě církvím, sestává ze státního čili papežského sekretariátu, Rady pro veřejné záležitosti církve, kongregací, soudů a jiných složek (360). To vše se zahrnuje pod pojem Apoštolský stolec nebo Svatý stolec (361). Papež jmenuje své vyslance do místních církví a států (papežský nuncius), ti tam pak jednají papežovým jménem (362-367). Státní sekretariát (v čele státní sekretář) – řídí celý systém, druhá osoba po papeži, papežem jmenován, smrtí papeže jeho funkce zaniká. Devět kongregací: rozhodují o vnitrocírkevních věcech, v čele stojí kardinálové, další kardinálové jsou členy (někdy i více kongregací). Význam spíše náboženský než politický, hlavní „ministerstva církve“. Jedenáct rad: nové – vznikly po 2. vat. koncilu, sjednoceny pod tento název reformou r. 1988; smysl podobný jako u kongregací, nemají však tak silný právní dopad – vydávají orientační dokumenty, ne však právně závazná rozhodnutí. 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 15

16 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 16 Papežové XX. století sv. Pius X. 1903-1914 Benedikt XV. 1914-1922 Pius XI. 1922-1939 Pius XII. 1939-1958 sv. Jan XXIII. 1958-1963 (Giuseppe Roncalli) Pavel VI. 1963-1978 (Giovani Montini) Jan Pavel I. 1978 (Albino Luciani) sv. Jan Pavel II. 1978 - 2005 (Karol Wojtyla) Benedikt XVI. 2005 – 2013 (Josef Ratzinger) František 2013 – (Gorge Maria Bergoglio)

17 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 17 Kanonické právo Dějiny: Nejstarší církevní právní sbírka: Didaché (kolem r. 100) Později mnoho dalších sbírek, většinou omezených na určité území Decretum Gratiani – XII. stol., první pokus o sbírku celocírkevně platnou v západní církvi. Základ pro vytváření vlastního samostatného církevního práva v dalších stoletích. Corpus Iuris canonici 1582 – papež Řehoř XIII. CIC 1917, nové znění 1983. Zavazuje katolické křesťany latinského obřadu. Vedle něj existuje podobný kodex pro katolíky východních obřadů. Současná situace: Vyvíjelo se v evropské kultuře v těsné souvislosti s civilním právem: původní význam latinské zkratky titulu je juris utriusque doctor, tedy doktor obojího práva (římského i kanonického).Vyvíjelo se v evropské kultuře v těsné souvislosti s civilním právem: původní význam latinské zkratky titulu je juris utriusque doctor, tedy doktor obojího práva (římského i kanonického). V rámci globalizace je pro lidi jiných kultur těžké přijímat tento kodex, který nemá u nich kulturní základ. To je problém mezináboženského dialogu a misií. Je formálně závazné pro všechny pokřtěné katolíky (tj. více než miliardu lidí), včetně těch, kdo s církví nežijí, příp. se ani nepovažují za křesťany.

18 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 18 Specifika kanonického práva Kombinace práva s teologií – vychází z teologických principů Vlastní terminologie, nejednotná, odlišná od civilní právní terminologie Zákonodárcem je Bůh, v rámci hierarchické struktury pak papež (nebo obecný koncil schválený papežem) pro celou církev, biskupové pro své diecéze. Prameny práva: primární – božské (zjevení – Bible), sekundární – lidské Rozlišuje ius divinum (dáno Bohem, nelze měnit) – ius humanum (historicky proměnné) Kanonická umírněnost: bohatý systém udělování dispenzí (papež – biskup – farář) – vyvažuje celkovou morální náročnost práva, jsou přímo v právu konkrétně stanoveny

19 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 19 Obsah Kodexu kanonického práva Kniha I – Všeobecné normy, Kniha II – Boží lid (Křesťané, Hierarchické zřízení církve, Společnosti zasvěceného a apoštolského života), Kniha III – Učitelský úřad církve, Kniha IV – Posvěcující služba církve (Svátosti, Bohoslužba, Posvátná místa a budovy), Kniha V – Majetek církve, Kniha VI – Církevní tresty, Kniha VII – Soudní a mimosoudní řízení.

20 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 20 Důležitá ustanovení CIC Příslušnost k církvi vzniká křtem nebo přijetím toho, kdo byl pokřtěn v jiné církvi. Zrušena může být POUZE osobním rozhodnutím (písemně projeveným a zapsaným do matriky křtu). Moc řízení je vázána na platně přijaté svěcení (jáhenské, kněžské biskupské, v rámci apoštolské posloupnosti) a zároveň na přijatý církevní úřad (papež, biskup = ordinář, farář). Papež i ordinář je zároveň nositelem moci zákonodárné, výkonné i soudní. Struktura církve: univerzální církev, partikulární církev – diecéze (v rámci státu biskupská konference), farnost – základní organizační jednotka. Všechny jsou ze zásady právnickými osobami. Rady na všech úrovních mají pouze poradní pravomoc. Základní povinností všech členů církve je udržovat stálé společenství s církví. Plné spol. s církví je založeno trojím svazkem: 1. vyznáním víry, 2. společenstvím svátostí, 3. uznáním církevního vedení. Práva: sdělovat pastýřům své duchovní potřeby i názory na zlepšení církve, dostávat od pastýřů duchovní dobra – slovo a svátosti, sdružovat se, evangelizovat, dostávat křesťanské vzdělání, právo na nedotknutelnost své pověsti a právní ochranu.

21 Církevní tresty Církevní soudy: diecézní (soudy 1. stupně – instance), metropolitní – interdiecézní (2. instance), Římská rota (všeobecný odvolací soud, alternativa k metropolitnímu, lze si ji vybrat jako 2. instanci). V čele soudu je vždy biskup (papež), v praxi ho zastupuje jmenovaný odborník – soudní vikář. Církevní soudy: diecézní (soudy 1. stupně – instance), metropolitní – interdiecézní (2. instance), Římská rota (všeobecný odvolací soud, alternativa k metropolitnímu, lze si ji vybrat jako 2. instanci). V čele soudu je vždy biskup (papež), v praxi ho zastupuje jmenovaný odborník – soudní vikář. Trestní právo: omezuje se pouze na vnitrocírkevní věci týkající se víry a církevní autority. Tresty: zabraňování v konání některých náboženských úkonů (exkomunikace, interdikt, suspenze); kázeňské tresty (pouze u kněží a řeholníků: odnětí úřadu, přeložení, propuštění z duchovního stavu). Trestní právo: omezuje se pouze na vnitrocírkevní věci týkající se víry a církevní autority. Tresty: zabraňování v konání některých náboženských úkonů (exkomunikace, interdikt, suspenze); kázeňské tresty (pouze u kněží a řeholníků: odnětí úřadu, přeložení, propuštění z duchovního stavu). Exkomunikace – dočasné vyloučení pokřtěného křesťana z účasti na životě církve (přijímání svátostí, zastávání úřadů a služeb v církvi…)Exkomunikace – dočasné vyloučení pokřtěného křesťana z účasti na životě církve (přijímání svátostí, zastávání úřadů a služeb v církvi…) Interdikt – zákaz vysluhování svátostí věřícím, postihuje buď jednotlivé osoby nebo celá územíInterdikt – zákaz vysluhování svátostí věřícím, postihuje buď jednotlivé osoby nebo celá území Suspenze – týká se pouze duchovních – zákaz vykonávání bohoslužebných a správních úkonů, popř. úkonů spojených s úřademSuspenze – týká se pouze duchovních – zákaz vykonávání bohoslužebných a správních úkonů, popř. úkonů spojených s úřadem Do exkomunikace upadá ten, kdo se dopustí: Do exkomunikace upadá ten, kdo se dopustí: odpadu o víry, bludařství a rozkolnictví – LSodpadu o víry, bludařství a rozkolnictví – LS zneuctění eucharistie – LS (u duchovního následuje ještě suspenze)zneuctění eucharistie – LS (u duchovního následuje ještě suspenze) fyzického napadení papeže – LSfyzického napadení papeže – LS rozhřešení spoluviníka proti 6. přikázání – LSrozhřešení spoluviníka proti 6. přikázání – LS biskup, který bez papežského pověření vysvětí biskupa (oba upadají do exkomunikace LS)biskup, který bez papežského pověření vysvětí biskupa (oba upadají do exkomunikace LS) přímého porušení zpovědního tajemství – LSpřímého porušení zpovědního tajemství – LS přímé účasti na potratu - LSpřímé účasti na potratu - LS 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 21

22 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 22 Problém laiků a kléru Specifický problém současné katolické církve: vysvětlení je nutné pro pochopení mnoha jejích dalších odlišností a specifik – proto po koncilu vzniká teologie laikátu. Etymologicky – mimobiblická řečtina: laos = lid, široká vrstva, masa; laikos = lidový, na rozdíl vztahujícího se k vyšším, vládnoucím vrstvám. Biblicky: lid Boží x lid ostatní, k tomuto chápání se vrací LG zdůrazněním církve jak Božího lidu.

23 Definice pouze negativní: v katolické církvi jsou jasně definováni nositelé svěcení – v apoštolské posloupnosti ordinovaní jáhni, kněží, biskupové (jedno svěcení ve třech stupních), kteří žijí v celibátu a zároveň jsou nositeli moci. Všichni ostatní jsou laici (= nekněží, neordinovaní): „křesťané, kteří nepřijali svátost svěcení“ (CIC 207 § 1). Toto rozdělení je dáno definitivně, není prostupnost: kvůli celibátu se většina laiků nemůže stát kněžími, kvůli nezrušitelnému znamení svátosti kněžství se kněz nemůže stát laikem (to všechno je řešitelné pouze výjimečně – dispenzemi, částečná prostupnost u jáhnů, kteří ale nemají žádnou účast na moci). Katolická církev je vedena kněžími a biskupy, na druhé straně je v ní většina laiků – církev dvou stavů, do nedávné minulosti ještě jasně teologicky, právně i mocensky odlišených. Leo Karrer (laik, pastorální teolog, děkan teologické fakulty ve Švýcarsku): otázka laiků je klíčová otázka budoucnosti církve. 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 23

24 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 24 Laici a klérus - dějiny Biblicky: laos používáno pro specifickou skupinu, v NZ křesťanskou obec jako celek – v protikladu k nekřesťanům = pohanům. Konstantinovský obrat 313 – edikt milánský: křesťanství se stalo lidovým náboženstvím, většina občanů říše byli křesťané, biskupové a kněží získali vysoké společenské postavení, privilegia, účast na moci státu. Pojem laos už nestojí v protikladu k pohanům, ale k vedoucím kruhům v církvi. Laik se stává tím, kdo není knězem, je definován nepříslušností ke stavu kléru. Zůstává však volba biskupa jako zásadní právo obce, kritériem pravověrnosti je lid jako celek, nikoli magisterium – biskup nemůže rozhodovat o otázkách víry a mravů bez souhlasu lidu. Zároveň vzniká stav řeholníků na základě rozhodnutí opustit tento svět a žít jen pro Boha, které považovali za dokonalejší než pachtit se za světskými starostmi. Pochází z laiků, ne z kléru: askeze, Církev tak má tři třídy – vzájemné oddělené, ale komunikující. Brzy dochází k propojení kněžského a mnišského stavu: požadavek, aby nositelé úřadu měli ctnosti mnichů, aby byli dokonalejší než laici. Mniši se stávali kněžími, kněží přejímali mnišský životní styl. Důsledek: celibát kněží od 6. stol., od 11. stol. povinný.

25 Laici a klérus - dějiny Proti tomuto stavu vznikala od 12. století laická hnutí v církvi, která buď byla tvrdě potlačena nebo se transformovala v řeholní společenství (františkáni). První hnutí, které se dostalo do ostrého konfliktu s církví, bylo husitství, zásadní změnu přinesla až na něj navazující reformace: návrat k původní biblické a prvokřesťanské jednotě Božího lidu. Středověká koncepce: stav kleriků (včetně řeholníků) je ve své podstatě dokonalejší, stav laický je jen ústupek lidským slabostem (srv. Augustinovo učení o sexualitě). Klerici jsou tedy svou kvalitou nadřazeni laikům, proto také jsou v církvi dva vzájemně podřízené stavy: učící a poslouchající. Posíleno uzákoněním celibátu v 11. století. Bonifác VIII.: „Laici jsou úhlavními nepřáteli kleriků“. Důsledek trvající dodnes: naprostá většina kanonizací! 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 25

26 Laici a klérus - dějiny Katolická církev se jí však v této věci vzepřela a potvrdila svou původní nauku (tridentský koncil). Probuzení laiků v ní začalo až v 19. století a vyvrcholilo na II. vatikánu, kde bylo učení o laicích oficiálně přehodnoceno: je jim přiznána stejná osobní důstojnost jako klerikům, možnost dosáhnout stejného stupně dokonalosti, aktivně se podílet na službě a životě církve (LG, AA, nový CIC), právně však zůstává nemožnost jakéhokoliv zasahování do rozhodování v církvi. 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 26

27 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 27 Laici a klérus – současné problémy možnost laiků podílet se na moci v církvi – např. větší pravomoci farních a diecézních rad, volba nebo aspoň možnost právního vyjádření k nositelům moci, hlavně biskupům, možnost laiků tvořit a realizovat vlastní církevní činnost nezávislou na kléru, otázka kněžského celibátu a vize kněžství – pro změnu: nedostatek kněží, jejich vzdálenost životu, psychologická rizika samoty, proti: nemožnost plně se věnovat službě; hlavní praktický problém: kněžská formace (semináře). krize současné podoby řeholního života: po koncilu musely všechny řády změnit své stanovy – princip: antropologický obrat, vzít více v úvahu realitu člověka, jeho biologických a psychologických daností a omezeností (změna chápání především v oblasti autority, konec slepé poslušnosti), reagovat na potřeby současného světa (dynamika oproti dosavadní statice: zdůraznění obnoveného poslání proti lpění na nefunkčních strukturách).

28 proměna reálné podoby papežství: JP II. výslovně vyzval k hledání nové podoby této služby celé ekumenické společenství křesťanů (NMI), kanonizace: JP II. nejvíc ze všech papežů, sice větší podíl laiků, ale stále ještě neúměrně malý oproti řeholníkům a kněžím, laická spiritualita: donedávna odvozována od řeholní – hledání Boha v tichu a samotě, mimo starosti světa, tedy méně přístupná laikovi, řeholník mohl mít vždycky náskok, představa o typicky laické spiritualitě propojené se životem je nová; výjimka: František Saleský, Jan Bosko. povolání: dosud chápáno pouze vzhledem k zasvěcenému životu – někdo je povolán od Boha a někdo ne. Teprve nová koncepce chápe povolání jako obecnou věc – každý je povolán k nějaké podobě odpovědného a angažovaného života. 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 28

29 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 29 Řeholníci a řeholnice: z hlediska svěcení (a tedy také podílu na moci) jsou laiky, z hlediska způsobu života jsou Bohu zasvěcenými osobami (podobně jako kněží – celibát).

30 Zasvěcený život Zasvěcený (řeholní) život: způsob života, v němž se dospělý člověk na základě přesvědčení, že je k tomu volán Bohem, dobrovolně, veřejně a natrvalo vzdává některých svých práv, aby mohl naplňovat specifické poslání služby Bohu a lidem v rámci některého z církevních institutů zasvěceného života. Tři tradiční řeholní sliby vycházejí z tzv. evangelních rad, tedy požadavků Ježíšových, které nejsou míněny jako eticky závazné, ale jako návrhy k radikálnímu životnímu stylu pro ty, kdo se pro ně rozhodnou: chudoba, čistota, poslušnost. Řády aktivní a kontemplativní 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 30

31 Řeholní řády a kongregace působící v ČR Řeholní řády a jejich příslušníci sehráli v dějinách evropské civilizace významnou úlohu: Po mnoho staletí byli hlavními aktéry rozvoje v oblasti vzdělání, zdravotnictví a sociální péče, vytvářeli dodnes nepřehlédnutelné kulturní hodnoty (písemnictví, architektura, hudba), často byli motorem ekonomického vývoje i sociálních změn ve společnosti. Negativní rysy jejich působení: rozhodující podíl na propagaci křižáckých válek, aktivní účast v procesech církevních inkvizičních soudů, v českém prostředí významná role při perzekuci nekatolíků v protireformaci. V rejstříku evidovaných právnických osob je zapsáno 86 subjektů v kategorii ženských řádů a 106 subjektů v kategorii mužských řádů. Jde jak o celé řády či řádové provincie, tak o jednotlivé domy či komunity. 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 31

32 Ženské řády a kongregace Dominikánky: Církevní střední odborná škola s internátem v Bojkovicích – Předškolní a mimoškolní pedagogika a Sociální činnost, učebním obor Ošetřovatel. Dominikánky: Církevní střední odborná škola s internátem v Bojkovicích – Předškolní a mimoškolní pedagogika a Sociální činnost, učebním obor Ošetřovatel. Milosrdné sestry sv. Vincence de Paul: Nemocnice Milosrdných sester v Kroměříži Milosrdné sestry sv. Vincence de Paul: Nemocnice Milosrdných sester v Kroměříži Institut zbožné společnosti dcer svatého Pavla: nakladatelství a knihkupectví Paulínky Institut zbožné společnosti dcer svatého Pavla: nakladatelství a knihkupectví Paulínky Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského: Nemocnice v Praze pod Petřínem, Domov sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích, několik domovů pro seniory a Hospic sv. Jana Neumanna v Prachaticích Kongregace Milosrdných sester sv. Karla Boromejského: Nemocnice v Praze pod Petřínem, Domov sv. Karla Boromejského v Praze-Řepích, několik domovů pro seniory a Hospic sv. Jana Neumanna v Prachaticích Školské sestry sv. Františka: Křesťanský domov mládeže u sv. Ludmily v Praze, Ubytovna vysokoškolaček v Praze na Vinohradech, církevní mateřská škola Zahrádka sv. Františka v zámeckém areálu v Budeničkách (okr. Kladno) 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 32

33 Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje: Cyrilometodějská církevní základní škola a Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická v Brně, fara Tetín, poutní dům Stojanov na Velehradě Kongregace sester sv. Cyrila a Metoděje: Cyrilometodějská církevní základní škola a Cyrilometodějské gymnázium a střední odborná škola pedagogická v Brně, fara Tetín, poutní dům Stojanov na Velehradě Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice - salesiánky: Církevní mateřská škola Laura, Dvouletá katolická střední škola rodinného typu, určenou pro mladé lidi nestudijního založení i pro mladé lidi tělesně či duševně handicapované, sociálně ohrožené a obtížněji vychovatelné; dva domovy mládeže (Hradec králové, Praha), dvě střediska volného času pro děti a mládež (Plzeň, Ostrava). Kongregace Dcer Panny Marie Pomocnice - salesiánky: Církevní mateřská škola Laura, Dvouletá katolická střední škola rodinného typu, určenou pro mladé lidi nestudijního založení i pro mladé lidi tělesně či duševně handicapované, sociálně ohrožené a obtížněji vychovatelné; dva domovy mládeže (Hradec králové, Praha), dvě střediska volného času pro děti a mládež (Plzeň, Ostrava). Českomoravská provincie Římské unie řádu sv. Voršily: Základní škola sv. Voršily a Mateřská škola sv. Voršily a internát pro dívky v Praze, Základní škola sv. Voršily v Olomouci Českomoravská provincie Římské unie řádu sv. Voršily: Základní škola sv. Voršily a Mateřská škola sv. Voršily a internát pro dívky v Praze, Základní škola sv. Voršily v Olomouci 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 33

34 Mužské řády a kongregace Česká dominikánská provincie: nakladatelství Krystal OP, Revue Salve, Klášter při kostele sv. Jiljí na Starém Městě v Praze Česká provincie Řádu sv. Augustina: Škola sv. Augustina (mateřská škola, základní škola, gymnázium) v Praze Krči Slovanská benediktinská kongregace sv. Vojtěcha: klášter na Břevnově, knižní vydavatelství, pivovar, restaurace a hotel, který se v roce 2006 stal prvním ekologickým hotelem v ČR. Česká provincie Tovaryšstva Ježíšova: centrum Aletti v Olomouci, nakladatelství Refugium Velehrad-Roma, Křesťanská základní škola Nativity v Děčíně 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 34

35 Řád karmelitánů: Karmelitánské nakladatelství Hospitálský řád sv. Jana z Boha – Milosrdných bratří: Nemocnice Milosrdných bratří ve Vizovicích a v Brně Suverénní řád Maltézských rytířů: Maltézská pomoc – obecně prospěšná společnost Královská kanonie premonstrátů na Strahově Salesiánská provincie Praha: dvanáct salesiánských středisek mládeže (7 v Registru poskytovatelů sociálních služeb a 6 v Rejstříku škol a školských zařízení jako NZDM), Salesiánská provincie Praha: dvanáct salesiánských středisek mládeže (7 v Registru poskytovatelů sociálních služeb a 6 v Rejstříku škol a školských zařízení jako NZDM), Jabok – Vyšší odborná škola sociálně pedagogická a teologická v Praze, nakladatelství Portál, Salesiánský magazín 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 35

36 Nová hnutí v církvi Dílo Mariino (Hnutí Fokoláre): nezakládá vlastní veřejně prospěšné aktivity, jeho členové se však aktivně zapojují do činností církve i do politického a ekonomického života. Komunita Sant´Egidio: pomoc lidem bez domova, službu romským dětem a seniorům Schönstattské hnutí Prelatura Svatého Kříže a Opus Dei v ČR: nevyvíjí vlastní veřejně prospěšnou činnost, jeho členové však zakládají charitativní nebo vzdělávací iniciativy, jejichž duchovní a doktrinální orientace je svěřena prelatuře: síť soukromých škol Parentes (Mateřská škola Ratolest Petříkov, Mateřská a základní škola Parentes Praha, Základní škola Parentes Dobřejovice, Mateřská škola Světýlko Třebíč) 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 36

37 Komunity vycházející z katolické charismatické obnovy Effatha: každoroční Charismatická konference v Brně Komunita Blahoslavenství Komunita Emmanuel Komunita Chemin Neuf Koinonia Giovanni Battista - Koinonia Jan Křtitel 5 Křesťanské církve v občanské společnosti. Michael Martinek 37