Stáhnout prezentaci
Prezentace se nahrává, počkejte prosím
ZveřejnilErik Urban
1
Mgr. Marie Havránková NAUKA O SLOVNÍ ZÁSOBĚ Mluvnice pro 2. ročník 2. ročník Srpen 2012
2
Záměrem této sady výukových materiálů s názvem Nauka o slovní zásobě a tvoření slov je poskytnout žákům potřebné informace o slovní zásobě, o způsobech jejího rozvíjení a zejména o tvoření slov v českém jazyce, a to odvozováním, skládáním a zkracováním. Učivo navazuje na znalosti, které žáci získali na ZŠ a cílem je jejich znalosti rozšířit a upevnit tak, aby je žáci mohli využít zejména při ústní a písemné komunikaci. Jednotlivé DUMy (prezentace) v této sadě jsou určeny pro žáky 2. ročníku učebních oborů SOU. Konkrétně tato prezentace je zaměřena na rozšíření znalostí žáků o slovní zásobě, na význam slov a na poučení o jazykových slovnících.
3
LEXIKOLOGIE
4
souhrn všech slov a ustálených spojení v daném jazyce (národní slovní zásoba) je bohatá, neustále se mění a vyvíjí jejím studiem se zabývá lexikologie základní jednotkou slovní zásoby je slovo
5
národní slovní zásoba obsahuje kolem milionu slov je zachycena ve slovnících je složena z jádra a proměnlivé části (okraje slovní zásoby) JÁDRO slovní zásoby obsahuje slova vývojově nejstarší, která pojmenovávají nejdůležitější skutečnosti běžného života (země, ruka, otec, matka, slunce), které ovládá každý OKRAJE slovní zásoby jsou proměnlivé (slova módní, knižní, odborné názvy)
6
je to souhrn slov, která ovládá jeden uživatel závisí na věku, vzdělání, povolání, prostředí, zájmech, četbě jedince a na dalších okolnostech Individuální slovní zásoba zahrnuje dvě složky: aktivní slovní zásoba - výrazy, které jedinec nejen zná, ale které při mluvení a psaní užívá ( u dospělého člověka je to asi 5 až 8 tisíc slov) pasivní slovní zásoba – výrazy, kterým jedinec rozumí, ale běžně je neužívá (průměr 40 tisíc slov, závisí na vzdělání)
7
pokud chceme pojmenovat nějakou skutečnost, musíme jí přiřadit určitý jazykový výraz (např. velikému čtyřnohému zvířeti s chobotem přiřadíme výraz slon) nejčastějším prostředkem POJMENOVÁNÍ je SLOVO SLOVO je ustálená, samostatná jednotka jazyka, která pojmenovává určitou skutečnost (např. pes, ulice)
8
pojmenovávají skutečnost (všechna slova plnovýznamová, např. stůl, zpívat) poukazují na skutečnost (zájmena, např. my, tamta) vyjadřují pocity a napodobují zvuky (citoslovce, např. fuj, tik – tak) pomáhají vytvářet věty (spojky, předložky, částice, např. nebo, před, ať) nemají obecný význam a označují jedinečnou skutečnost (vlastní jména, např. Věra, Latinská Amerika)
9
jednoslovná (např. karate, okolo) víceslovná – jednu skutečnost označují několika slovy (tryskové letadlo, šicí stroj)
10
Víceslovné pojmenování je ustálené spojení dvou či více slov, která tvoří z významového hlediska nerozdělitelný celek, řadíme sem : Sousloví – ustálené spojení slov s jedním významem, např. rodné číslo, finanční úřad, kyselina sírová Frazeologické spojení – frazém – ustálené, často metaforické a expresivní spojení slov, mohou být nevětné, např. dopadnout bledě, růžové brýle, praštit se přes kapsu, nebo větné (pořekadla, přísloví, pranostiky), např. I mistr tesař se utne. Dvakrát měř, jednou řež. Kateřina na ledě, Vánoce na blátě.
11
značková, např. nos, voda, dům jejich slovotvorný původ není zřejmý nejde je odvodit od jiných slov patří k nejstarším slovům naší slovní zásoby popisná, např. cvičitel, lovecký, kapesník mají prokazatelný vztah k jiným slovům
12
přímé pojmenování – jejich význam je ustálen, např. železo, bílý sníh nepřímé pojmenování (obrazné) – místo ustáleného pojmenování se užije jiné, např. vítr pláče, dort jedna báseň pojmenování přirovnáním - pomocí přirovnávacích slov, např. pevnější než skála, nese se jako páv pojmenování opisem (perifráze) – např. maloval čerta na zeď (= strašil) slova příležitostná – vytvořená pro určitou příležitost, hlavně v poezii, např. smuténka (Skácel)
13
skupina hlásek (někdy i hláska jedna), která má v daném jazyce určitý význam má stránku obsahovou (významovou) a formální (zvukovou nebo grafickou) obsahová stránka slova pes = zvíře, čtyřnohý, řád šelem, chlupatý, štěká aj. formální stránkou slova pes je v mluveném projevu seskupení hlásek (fonémů) p, e, s, v psané podobě pořadí grafémů p, e, s.
14
slovní (lexikální) - věcný, obsahový význam znamená, že každé slovo má v daném jazyce určitý obsah, který označuje jev skutečnosti (pes je druh čtyřnohého savce, řád šelem atd.) bývá vysvětlen ve slovnících daného jazyka mluvnický (gramatický) – slovo ho získává až při zapojení do věty, znamená, že slovo patří k určitému slovnímu druhu, vyjadřuje různé mluvnické kategorie, např. pád, rod, číslo, osobu (pes je podstatné jméno, jednotné číslo, rod mužský životný, 1. pád)
15
slovo nadřazené – slovo významově nadřazené podřazenému slovu (př. zelenina je slovo významově nadřazené slovu mrkev) slovo podřazené – slovo významově podřazené nadřazenému slovu (př. mrkev je slovo podřazené slovu zelenina) slova souřadná – slova na stejné významové úrovni (př. mrkev, ředkvička) sousloví – je ustálené spojení vzniklé spojením dvou nebo více slov, ale má význam jen jedné slovní jednotky ( základní škola, psací stůl)
16
slova jednoznačná – mají jeden věcný význam jsou to vlastní jména, odborné názvy, zvukomalebná citoslovce (Josef, kyselina sírová, au) slova mnohoznačná - mají význam základní a význam druhotný, který vzniká přenesením pojmenování na jinou věc přenesení významu slova podle vnější podobnosti nazýváme metafora (oko= orgán zraku, oko na punčoše, volské oko) přenesení významu slova podle vnitřní souvislosti věcí nazýváme metonymie (psaní = činnost, psaní= dopis) pojmenování celku označením jeho části nazýváme synekdocha (otcovská střecha = rodný dům)
17
Synonyma – slova souznačná - mají různou podobu, ale stejný nebo podobný význam Homonyma – slova souzvučná - stejně znějí, ale mají odlišný význam (hlásková shoda je náhodná) Antonyma - slova opačného významu (slova významově protikladná)
18
tvoří se nová slova (odvozováním, skládáním, zkracováním) slova dostávají nové významy slova se spojují v sousloví slova se přejímají z jiných vrstev jazyka slova se přejímají z cizích jazyků slova zanikají některá dříve nepoužívaná slova se vracejí do slovní zásoby
19
zaznamenávají slovní zásobu jednoho nebo více jazyků nebo její určitou vymezenou část jejich tvorbou se zabývá lexikografie Rozlišujeme: slovníky překladové – převádějí slova z jednoho jazyka do druhého slovníky výkladové, a to naučné (encyklopedické) nebo jazykové slovníky speciální (historický, cizích slov aj.)
20
podávají informace o slovním a mluvnickém významu slov, jejich původu, výslovnosti a užívání v jazyce zachycují slovní zásobu náležející ke spisovné vrstvě jazyka Příruční slovník jazyka českého, 1935 – 1957, 9 svazků, 250 tisíc hesel Slovník spisovného jazyka českého, 1989, 8 svazků, 192 tisíc hesel Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, 2003, asi 50 tisíc hesel
21
Slovní zásoba je souhrn všech slov a ustálených spojení v daném jazyce, neustále se mění a vyvíjí, je zachycena v jazykových slovnících, je složena z jádra slovní zásoby a okrajových (proměnlivých) částí (= národní slovní zásoba). Individuální slovní zásoba = slova, která ovládá jeden uživatel, je složena s aktivní slovní zásoby (=slova, která běžně užíváme) a pasivní slovní zásoby (=slova, která běžně neužíváme, ale rozumíme jim). Slovo = skupina hlásek(někdy jen jedna hláska), která má v daném jazyce určitý význam, a to význam slovní (věcný, obsahový) a význam mluvnický(vzniká po zapojení slova do věty). Sousloví = ustálené spojení slov s jedním významem.
22
Synonyma = slova souznačná, mají stejný nebo podobný význam, ale různou formu. Homonyma = slova souzvučná, stejně znějí, ale mají různý význam i původ. Antonyma = slova opačného významu, označují jevy stejného druhu, ale opačných vlastností. Jazykové slovníky = podávají podrobné informace o slovním a mluvnickém významu slov, jejich původu, výslovnosti a užívání v jazyce, např. Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost.
23
1. Co je slovní zásoba? 2. Jaký je rozdíl mezi slovní zásobou národní a individuální, jak dělíme individuální slovní zásobu? 3. Co je slovo? 4. Jaké významy má slovo? 5. Co je sousloví? 6. Jaký je rozdíl mezi synonymy, homonymy a antonymy? 7. Jaké informace podávají jazykové slovníky?
24
MUŽÍKOVÁ, Olga, MARKVARTOVÁ, Barbora, KLUSÁČKOVÁ, Lenka, JEŘÁBKOVÁ, Eleonora, ADÁMKOVÁ, Petra. Odmaturuj z českého jazyka. Brno: Didaktis, 2007, ISBN 80 – 7358 – O82 – 9 SOCHROVÁ, Marie. Český jazyk v kostce pro střední školy. Havlíčkův Brod: Fragment, 2007, ISBN 978 – 253 – 0298 – 0 DOBEŠOVÁ, Věra, FIALOVÁ, Vladimíra. Průvodce českým jazykem. Brno: Didaktis, 2007, ISBN 80 – 7358 – 019 – 5
Podobné prezentace
© 2024 SlidePlayer.cz Inc.
All rights reserved.