Biosféra Magdaléna Vičarová

1.Organismy a jejich životní prostředí Na zemi žije velké množství různých druhů mikroorganismů, rostlin (flóra) a živočichů (fauna) dohromady je nazýváme organismy. Organismy vytvářejí: biomasu, a různé druhy žijí společně v přírodě a tak vytvářejí určitá přírodní společenstva (luční, lesní)

1.Organismy a jejich životní prostředí Všechny organismy dohromady tvoří živý obal planety- biosféru Biosféru rozlišujeme na: Povrchovou → závislá na slunečním záření a fotosyntéze Hlubinnou → V hlubinách světového oceánu a v zemské kůře, která vytváří biomasu z jiných zdrojů energie (např. z horských pramenů tzv. kuřáků). Hlubinná sféra- červy Riftia

1.Organismy a jejich životní prostředí Biota- je souhrnné obecné označení pro živé i vymřelé organismy Organismy: Pohlcují a vypouštějí do atmosféry oxid uhličitý a kyslík Jejich prostřednictvím se povrchová i podpovrchová voda vrací zpět do globálního oběhu vody Regulují chemické složení světového oceánu (pohlcováním oxidu uhličitého z atmosféry, ukládáním uhlíků a tvorbou vápenců).

1.Organismy a jejich životní prostředí Podmínkou života organismů povrchové biosféry je sluneční záření, které dává světlo a teplo, dále je to voda, vzduch a půda. Podmínky pro život živočichů a rostlin povrchové biosféry se od sebe liší: - Mění se od rovníku k pólům (šířková pásovitost biosféry) - Mění se také od hladiny oceánů směrem k vrcholkům hor (výšková stupňovitost biosféry) Ekotop → nejmenší prostorová jednotka krajiny určená abiotickými (georeliéf, geologické podloží, podnebí a půda), a biotickými (fauna, flóra) vlastnosmi. Ekoton → přechodná zóna mezi dvěma ekosystémy (např. rozhraní louka a les)

1.Organismy a jejich životní prostředí Fytocenóza → Rostlinné společenstvo (např. louka), vzniká v konkurenčním boji, kdy se jednotlivé rostlinné druhy snaží ovládnout prostor Neživé, hybridní a živé složky jsou v ekosystému navzájem spojeny oběhem hmoty, energie a informací

1.Organismy a jejich životní prostředí Biocenóza → soubor populací všech druhů rostlin, živočichů, hub a mikroorganismů obývající určitý životní prostor (biotop) Fytocenóza → zákonitý soubor rostlin, v kterém platí vlastní pravidla spolužití. Obdobný soubor živočichů se nazývá zoocenóza

1.Organismy a jejich životní prostředí Zoocenóza se vyvíjela společně s fotosyntézou a spolu s ní tvoří biocenózu a společně s neživými a hybridními složkami krajiny ekosystém Geobiocenóza → synonymum ekosystém, spojení živé biocenózy s neživým (abiotickým) prostředím v krajině Podle toho, která přírodní společenstva v původní přírodní krajině převažovala hovoříme např. o lesní, stepní nebo pouštní krajině.

1.Organismy a jejich životní prostředí V jednotlivých přírodních krajinách jsou společenstva rostlin a živočichů dobře přizpůsobeny přírodním podmínkám, krajiny však byly na většině zemského povrchu značně ovlivněny lidskou činností a postupně změněny v kulturní krajiny. Biogeografie → fyzickogeografická disciplína, která zkoumá biotu jako součást krajiny. Dělí se na fytogeografii a zoogeografii

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY Geobiomy → pásy rostlinstva s příznačnými soubory živočichů Vhledem k tvaru naší planety a v důsledku toho se měnícímu množství slunečního záření od rovníku k pólům Vznikly na povrchu Země V každém je všude stejná životní forma vegetace, která je plně přizpůsobena příslušného pásu (tzv. klimaxová vegetace) Je to největší suchozemská jednotka společenstva,kterou biogeografie rozeznává Geom → vzniká působením lidské společnosti na základě geobiomů

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY Lesy teplého (tropického pásu) V pásu podél rovníku přibližně mezi 10°s. z. š. se na pevninách a ostrovech vyvinulo společenstvo stále vlhkého tropického deštného lesa (džungle). Stále vlhké tropy jsou krajinami tropického deštného lesa. Ve střídavě vlhkých tropech s obdobími dešťů a sucha rostou střídavě vlhké tropické lesy (např. monzunové lesy)

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY Porost tropického deštného lesa tvoří několik zřetelných pater Nejvýše sahají roztroušené stromy vysoké až 40 m. Stromy středního patra rostou blízko sebe a pnou se po nich dlouhé liány. Větvě středního patra se proplétají (tzv. zápoj), pod nimi je stále pološero, vlhko a dusno. V pološeru rostou menší stromy, palmy a křoviny a spojují se s patrem tvořeným křovinami a semenáčky dřevin

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY Tropický deštný les je divoký, stále zelený les, živený celý rok hojnými dešti a vyhřívaný slunečním žárem Klimadiagram stanice Kisangani, ležící na rovníku Nejvíc živočichů je soustředěno v zápoji, na stromech v zápoji žijí opice, ptáci a hadi Lesy se mění v pole a plantáže, na nichž lidé pěstují různé tropické rostliny, tím se však narušuje oběh živin v černožlutých půdách a jejich úrodnost na polích velmi rychle klesá. Za 3 roky je úrodnost půdy vyčerpaná

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY Pro konžské tropické deštné lesy jsou příznačnými živočichy gorila, kočkodan a šimpanz. Pro amazonské pak největší hlodavec světa- kapybara, dále lenochodi, mravenečníci a kolibříci. Loví zde velcí hadi jako anakonda a hroznýš královský, aligátoři a kajmani. Velmi důležitou rostlinou je bambus, který velmi rychle roste, jeho stébla se používají na stavby, k výrobě papíru, rohoží a košíků. Mladé výhonky některých druhů se připravují jako zelenina

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY V krajinách kolem 10° severní a jižní zeměpisné šířky se střídá období dešťů a sucha, proto se zde vyvinul střídavě vlhký tropické les Monzunový les v oblastech monzunového podnebí v Indii nebo Japonsku (zvláště dlouhá období sucha- řídké lesy s trnitými křovinami) Kácení a vypalování tropických deštných lesů → velký geografický a ekologický problém I ve stále vlhkém tropickém deštném lese bývají období sucha → extrémní sucho v Amazonii 2010

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY Savany Rozkládají se na sever a na jih od pásu tropických lesů Jsou to travnaté krajiny s roztroušenými stromy a skupinami stromů Časté jsou savany na vodorovně uložených nebo mírně skloněných usazeninách nebo na žulových plošinách Savany jsou geobiomem teplého pásu s výraznými obdobími sucha a dešťů Období dešťů nastávají v době vrcholení Slunce v nadhlavníku Blíže k rovníku ve vlhké savaně je jedno dlouhé období dešťů a jedno krátké období sucha

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY V obdobích dešťů sou savany zelené, rostliny rychle rostou a kvetou. V období sucha rostliny pro nedostatek vláhy usychají. Povrch savany je vyprahlý, červená půda rozpukaná žárem a na jejím povrchu se tvoří odolná kůra (křemičitý duricrust nebo železitý ferricret). V jednotlivých světadílech se savany od sebe výrazně liší. Zvěře v afrických savanách ubývá. Pro její záchranu se v Africe zřizují národní parky. Pro africké savany jsou příznačné např. zebry, antilopy, nosorožci, sloni, žirafy a lvi Pro jihoamerické savany zvané llanos je příznačný jaguár Rostliny rostoucí v savanách jsou odolné vůči suchu, požárům a spásání Indické savany jsou značně změněné člověkem, v důsledku vysoké eroze během silných monzunových dešťů vystupuje skalní podloží často až na povrch terénu. Problémy způsobuje omezený přístup obyvatel a zvěře k vodě. Savany jsou využívány lidskou společností: jako pastviny pro dobytek Plantáže (rozsáhlé plochy vlhkých savan byli rozorány a přeměněny) → tam se pěstuje bavlník, podzemnice olejná a obilí

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY Pouště Jsou to krajiny v teplém a mírném pásu naší planety, kde téměř neprší Zabírají asi 14% povrchu plochy pevnin a stále se rozšiřují Horké pouště najdeme v Africe, Asii, Americe a Austrálii Povrch pouští je pokrytý kamením (hamada), štěrkem (reg, serir) nebo pískem (erg, kum) Největší pouští na naší planetě je Sahara v Africe

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY V tropických pouštích se písek na slunci během dne rozpálí až na 90°C Velké rozdíly mezi vysokou denní teplotou a nízkou noční teplotou urychlují fyzikální zvětrávání hornin, i odolné horniny jako saharské žuly se rozpadají na hranaté úlomky Pouštní suchomilné rostliny (xerofyty) se přizpůsobily téměř bezvodému prostředí (kaktusy v Americe) → dovedou si vodu nashromáždit, když náhodou prší

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY Pískové přesypy → vytváří je vítr, neustálím přenášením písku a prachu V pouštích jsou časté pískové a prachové bouře, prach je přenášen větry na velké vzdálenosti (např. ze Sahary až do Evropy) Pouště jsou málo osídleny, v blízkosti zdrojů podzemní vody nebo říčních toků vznikají v pouštích oázy. Největší oázou na naší planetě je zavodněné údolí řeky Nilu v Africe Ne v každé poušti je horko, ale v některých jsou opravdu vedra (např. Údolí smrti v Kalifornii vystupují teploty vzduchu až na 56,7°C) V poušti Gobi v Asii naopak klesají teploty v zimě až na -40°C Oáza v poušti

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY S přibývajícími srážkami přecházejí pouště postupně v polopouště, jsou využívány jako pastviny pro stáda koz a velbloudů. Vypásání rostlinstva v polopouští vede k rozšiřování pouští (desertifikaci). I některá zvířata dokážou žít na poušti, jsou to často hadi, např. chřestýši v Americe. Vysokým teplotám jsou také schopni odolávat štíři. Na uměle zavodněných pozemcích oázách afrických pouští lidé pěstují palmu datlovou, obilí a zeleninu. V oázách také chovají velbloudy

2. PLANETÁRNÍ ČLENĚNÍ BIOSFÉRY Subtropické krajiny