Pohádky v nás
Každý z nás se za něco skrývá…
…ať muž či žena jsme všichni rozdílné osobnosti…
Otvíráme tajemství života a přesto nám mnohé zůstává skryto.
Láska je největší dar a nikdo jí nikdy neporozumí…
… je jako příboj, přichází a odchází ve vlnách, vrací se, a zase ustupuje.
Mnohé co vidíme se nám jeví lepší…
Nikdo nevěří na pohádky a přesto v nich žijeme celý život.
Mnohé věci nechceme chápat i když je máme přímo před očima.
Nad osudy druhých jsme Povýšení…
… a své pohledy upíráme jinam než je zapotřebí…
Mlčíme když potřebujeme mluvit…
A vše co by mohlo být spatřeno schováváme za zeď našich realit.
Někdy osud těch co milují zahýbe našimi srdci…
Z nás se stanou Andělé kteří chodí Krajinou naší Duše…
Mnozí si raději nasadí masky Aby je nikdo doopravdy nepoznal.
Je lehké být Spravedliví a přitom slepí.
Je lehké nevidět tmu v nás a doufat že sama zmizí.
Neslyšíme hlasy těch co mlčí…
A někdy stačí tak málo – přiblížit se sami k sobě.