11.Euro a eurozóna Euroměnový trh

Euro Euro je společnou měnou členských zemí eurozóny. Tento útvar vznikl 1. ledna 1999, kdy celkem 11 zemí EU (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Španělsko) založilo Hospodářskou a měnovou unii. V roce 2001 se připojilo Řecko, v lednu 2007 Slovinsko a v lednu 2008 se eurozóna rozšířila o Maltu a Kypr. Ve všech těchto zemích se euro stalo oficiální peněžní jednotkou.  Euro jako název pro společnou měnu byl dohodnut v prosinci 1995 na zasedání Evropské rady v Madridu. Peněžní znak eura (€) vychází z řeckého písmena epsilon a symbolizuje odkaz na kolébku evropské civilizace. Dvě rovnoběžné linie ve středu znaku mají symbolizovat stabilitu eura.

Euroizace (euroisation) situace, kdy národní ekonomika jako svoji oficiální měnu používá měnu euro, měnu eurozóny, aniž by sama byla členem tohoto integračního uskupení. K uvedenému kroku se často rozhodují velmi malé státy, pro které je neefektivní udržovat v oběhu vlastní peněžní jednotku. Do této skupiny evropských zemí patří Andorra,  Monako, San Marino a Vatikán. Pro euroizaci se mohou rozhodnout také hospodářsky velmi slabé ekonomické celky, jejichž měny by trpěly malou důvěryhodností a spontánně by byly vytlačovány jinými měnami. /Černá Hora či Kosovo/. euroizované ekonomiky nemají možnost podílet se na rozhodování o společné měnové politice a měnovou politiku eurozóny pouze pasivně přijímají. jednostranná euroizace – kdyby členská země EU jednostranně nahradila svoji národní měnu eurem, bez vazby na plnění maastrichtských konvergenčních kritérií. Takový postup by však mohl být považován za obcházeníMaastrichtské smlouvy, za nepřípustný kurzový režim z pohledu požadavků kurzového systému ERM  II. 

Euro Euro navázalo na košovou jednotku ECU v symbolickém kurzu 1 EUR = 1 ECU. Výchozí externí hodnota eura vůči americkému dolaru činila 1 EUR = 1,1789 USD a vycházela z propočtu kurzu USD/ECU v poslední obchodní den před vznikem eura. Od ledna 1999 euro existovalo pouze v bezhotovostní podobě. Hotovostní podobu bankovek a mincí získalo až v lednu 2002 po uplynutí tříletého přechodného období.

Euro – bankovy a mince Bankovky a mince mají standardní podobu. Bankovky jsou pro všechny země stejné. Mince mají pro všechny země stejný rozměr, hmotnost, sílu, tvar, provedení hrany, jednu stejnou (tzv. evropskou) stranu s uvedením hodnoty a budou zhotoveny ze stejného materiálu. Druhá strana (tzv. národní) je v jednotlivých zemích různá. To však nemá vliv na použití mincí v jiných zemích eurozóny. Viz www. ecb.int – záložka banknotes and coins

Eurozóna (Eurozone, Euroarea) Eurozónou se nazývá měnová oblast, kde platí společná měna euro. Vznikla 1. ledna 1999, kdy 11 členských zemí EU (Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Nizozemsko, Německo, Portugalsko, Rakousko, Španělsko) vytvořilo měnou unii. V lednu 2001 přistoupilo Řecko a v lednu 2007 Slovinsko. V lednu 2008 byla eurozóna rozšířena o Kypr a Maltu, čímže její počet jejích členů stoupl na 15. V lednu 2009 vstoupí do Eurozóny Slovensko

Evropská centrální banka (European Central Bank, ECB) byla ustavena 1. června 1998 a své pravomoci začala vykovávat od ledna 1999, tj. od data vzniku eurozóny. Tvoří hlavní článek Eurosystému a Evropského systému centrálních bank. Zodpovídá za provádění měnové politiky v eurozóně. Mezi další úkoly ECB patří zejména správa devizových rezerv, emise eurových bankovek a mincí, navrhování právních norem, přijímání právních aktů a mezinárodní spolupráce. Činnost ECB je postavena, na principu nezávislosti. ECB nesmí přijímat ani vyžadovat pokyny od národních a evropských institucí, nesmí poskytovat úvěry a ani jiným způsobem financovat činnost těchto institucí členové řídících struktur ECB musí vykonávat svoji funkci nezávisle na národních zájmech země, z které pocházejí.  ECB je tvořena následujícími orgány: Výkonnou radou (Executive Board), Radou guvernérů (Governing Council) a Generální radou (General Council).

Eurosystém (Eurosystem) Eurosystém je název pro institucionální rámec eurozóny. Je složen z Evropské centrální banky a z národních centrálních bank těch zemí, které zavedly euro. Odpovídá za provádění měnové politiky v eurozóně. Jeho hlavním úkolem je dosahovat stanoveného cíle pro cenovou stabilitu, jenž je vymezen jako maximální růst cenové hladiny ve výši 2 % ročně. Eurosystém je dále pověřen spoluprací s ostatními centrálními bankami na mezinárodní úrovni a shromažďováním statistických informací o eurozóně. Zpracovává stanoviska k právním aktům ohledně činnosti ECB, zabývá se otázkami finanční stability v eurozóně a provádí správu devizových rezerv.

Mezinárodní postavení eura Zpráva Evropské komise uvádí následující údaje, které dokládají pozici eura jako druhé nejvýznamnější světové měny: V roce 2004 překonal objem vydaných eurových mezinárodních dluhopisů ve světovém měřítku hodnotu dolarových dluhopisů. Objem bankovních úvěrů poskytnutých komerčními bankami eurozóny vypůjčovatelům mimo eurozónu byl v roce 2004 již z 36 % denominován v eurech, v porovnání 45 % denominovanými v dolarech. Euro je druhou nejatraktivnější měnou obchodovanou na světových peněžních trzích a obchody s eurem představují již více než jednu třetinu všech světových měnových transakcí. Světový podíl eura jako rezervní měny vzrostl z 18 % v roce 1999 na 25 % v roce 2007. Role eura významně vzrostla i v oblasti mezinárodních plateb a zúčtování. Nyní pokrývá více než 50 % zahraničního obchodu zemí eurozóny se zbytkem světa.   Význam eura podstatně posílil i v členských zemích EU sousedících s eurozónou, kde nyní probíhá asi 60 % veškerého obchodu v eurech.  

KTERÉ ZEMĚ PŘIJALY EURO – A KDY 1999 BELGIE, NĚMECKO, IRSKO, ŠPANĚLSKO, FRANCIE, ITÁLIE, LUCEMBURSKO, NIZOZEMSKO, RAKOUSKO, PORTUGALSKO A FINSKO 2001 ŘECKO 2002 ZAVEDENÍ EUROBANKOVEK A EUROMINCÍ 2007 SLOVINSKO 2008 KYPR, MALTA 2009 SLOVENSKO

NÁRODNÍ PLÁN ZAVEDENÍ EURA V ČESKÉ REPUBLICE Schválen vládou ČR dne 11. dubna 2007 Harmonogram zavedení eura: je závislý na rozhodnutí vlády České republiky a České národní banky o termínu vstupu České republiky do systému směnných kurzů ERM II a na schopnosti České republiky plnit dlouhodobě a důvěryhodně maastrichtská kritéria. Proces přijetí eura má pevně definovaný postup, jehož harmonogram je závislý na splnění konvergenčních kritérií, včetně kurzového kritéria Jeho splnění musí předcházet dvouletý úspěšný pobyt měny v systému směnných kurzů ERMII bez devalvací.

Harmonogram zavedení Eura 1. fáze – PŘEDPŘÍPRAVNÁ FÁZE Jedná se o období mezi stanovením pevného termínu pro zavedení eura vládou a rozhodnutím evropských institucí, že Česká republika vyhověla všem podmínkám pro zavedení eura. Pro tuto fázi je charakteristické, že jediným zákonným platidlem je česká koruna, probíhají intenzivní technické přípravy na zavedení eura. 2. fáze – PŘÍPRAVNÁ FÁZE Toto období začíná zrušením výjimky na zavedení eura a končí začátkem následujícího roku, kdy je zahájena výměna korunového oběživa za eurové. Přibližná délka této fáze bude 6 měsíců. Splní-li Česká republika stanovená kritéria pro přijetí eura, stanoví následně Rada EU oficiální přepočítací koeficient ve tvaru 1 EUR = XX,XXXX CZK. Pro tuto fázi platí, že jediným zákonným platidlem je nadále česká koruna, uzákoněno je duální označování cen, tj. vybrané ceny a peněžní částky jsou uváděny souběžně v korunách i v eurech s využitím stanoveného přepočítacího koeficientu (ceny zboží v obchodech či restauracích, atd.).

Harmonogram zavedení Eura 3. fáze – OBDOBÍ DUÁLNÍ CIRKULACE vyhrazuje pro toto období délku dvou kalendářních týdnů. budou do oběhu zaváděny eurové bankovky a mince, stahováno bude korunové oběživo. při hotovostním placení lze používat českou korunu i euro, avšak platí povinnost vracet zákazníkům pouze eura, bezhotovostní platby jsou prováděny pouze v eurech, nadále probíhá duální označování cen.

Harmonogram zavedení Eura 4. fáze – OBDOBÍ DO UKONČENÍ DUÁLNÍHO OZNAČOVÁNÍ Tato fáze bude trvat do konce kalendářního roku, kdy Národní plán předpokládá ukončení povinného duálního označování cen a peněžních částek. při všech platbách se používá výhradně euro, minimálně šest měsíců české koruny budou moci být směňovány na eura nadále jen v bankách a pobočkách ČNB, platí povinnost duálního označování cen. 5. fáze – PLNĚ FUNKČNÍ EURO euro již obíhá jako plnohodnotná regulérní měna. české koruny mohou být směňovány na eura pouze v pobočkách České národní banky.

Principy přechodu na Euro PRINCIP PRÁVNÍ JISTOTY znamená, že všechny uzavřené smlouvy (hypoteční, pojistné, nájemní a další), které obsahují údaje v českých korunách, zůstanou po zavedení eura nadále platné. PRINCIP OCHRANY SPOTŘEBITELE usiluje o to, aby zavedení eura nebylo zneužito neodůvodněnému zvýšování cen. Hlavním nástrojem prosazování tohoto principu bude povinnost tzv. duálního označování vybraných cen a peněžních částek. Neboli po oznámení oficiálního přepočítacího koeficientu budou muset být příslušné peněžní částky uváděny v korunách i eurech. Spotřebitelé si tak budou moci lépe přivyknout na novou měnu. PRINCIP MINIMALIZACE NÁKLADŮ Princip minimalizace nákladů stanoví, že způsob přechodu na novou měnu musí být ohleduplný vůči výdajům soukromých subjektů i státních orgánů. Je důležité respektovat tuto zásadu, jelikož Národní plán stanoví, že každý subjekt si bude muset pokrýt náklady na zavedení eura z vlastních zdrojů. To platí jak pro veřejné, tak i soukromé subjekty. Úlohou státu bude poskytovat všem adresátům přesné a včasné informace.

Ekonomické dopady zavedení Eura - tematické otázky pro seminář Mikroekonomie Snížení transakčních nákladů na směnu Snížení objemu provozních zůstatků na účtech Snížení kursového rizika Snížení diferenciace ceny podle země Snížení nákladů na analytický aparát Snížení nákladů na získání větších zdrojů zvýšení konkurence v bankovním sektoru Restrukturalizace portfolií cenných papírů Makroekonomie výhody rezervní měny Vyloučení možnosti řešení nerovnováhy mezi zeměmi změnou kursu Malé otevřené ekonomiky se změní na součást velké uzavřené ekon.

Stabilizace Eura Summit Evropské unie schválil v březnu 2011 vznik Evropského stabilizačního mechanismu (ESM). Nahradí současný záchranný fond eurozóny (EFSF) a zemím platícím evropskou jednotnou měnou, které se ocitnou v problémech, bude moci půjčit až 500 miliard eur se statusem AAA (nejvyšší možný rating)  

Stabilizace Eura Členské státy eurozóny do ESM zaplatí celkem 80 miliard eur v hotovosti v pěti splátkách během pěti let, od roku 2013 do roku 2017. Zbytek peněz, tedy 620 miliard eur, bude tvořit takzvaný "kapitál na zavolání", tedy v podstatě garance, že peníze státy poskytnou. 

Stabilizace Eura Výhodnější úvěry  Nový stabilizační mechanismus by měl poskytovat úvěry za výhodnějších podmínek než dosavadní záchranný fond. V případě úvěrů se splatností tři roky by úroková sazba měla být o zhruba třetinu nižší než doposud. U úvěrů se splatností delší než tři roky by měla být levnější o zhruba čtvrtinu.

Stabilizace Eura  Členské státy změnily "klíč", podle nějž se rozpočítávají příspěvky členských států eurozóny.  výše příspěvku bude záviset ze 75 procent na výši národního důchodu, ze 12,5 procenta na výši HDP a ze 12,5 na počtu obyvatel.   

Stabilizace Eura ESM bude sídlit v Lucemburku stejně jako současný záchranný fond eurozóny vznikne na základě smlouvy mezi členskými státy eurozóny. Současný EFSF funguje jako společnost s ručením omezeným, ESM bude finanční institucí. 

Stabilizace Eura  V čele evropského stabilizačního mechanismu bude stát rada guvernérů složená z ministrů financí eurozóny. Hlasovací právo budou mít i eurokomisař pro hospodářské a měnové záležitosti a šéf Evropské centrální banky, kteří budou v ESM působit jako pozorovatelé.

3.Euroměnový trh .

Eurotrh, Euroměnový trh Na eurotrhu se obchoduje s cennými papíry a dluhy, které jsou denominovány v euroměnách. Euroměnové trhy, z nichž eurodolarový trh je největší, vznikly na konci druhé světové války poté, kdy se měny staly konvertibilní a kdy se začalo poprvé skutečně v mezinárodním měřítku obchodovat s cennými papíry. Předložka euro se objevila téměř náhodně a je poněkud matoucí, neboť nemá nic společného s Evropou. Jedná se mezinárodní měnový trh, „Světoměnový“ Globalizační proces zahájený stažením dolarových depozit SSSR z USA v období Korejské války 1951-1953 do Londýna/City/ Trh s eurocennými papíry probíhá ve všech hlavních finančních centrech, z nichž na Londýn připadá největší podíl.

Hlavní příčiny rozvoje euroměnového trhu Rozšíření bankovních služeb /depozita, úvěry/ pro potřeby nadnárodních firem, v různých částech světa, v různých měnách Možnost obcházení domácích úrokových úvěrových a devizových omezení, která se vztahují na domácí měnu Nižší náklady při vytváření eurodepozit v euroměnách (eurodepozita nejsou povinně pojišťována a neplatí povinnost držet PMR, což lumožňuje eurobankám nabídnout vyšší depozitní úrokové sazby a nižší úvěrové úrokové sazby; Snaha o překonání přirozeného omezení při rozvoji nových netradičních center, které spočívá v nedůvěryhodnosti domácí měny.

Eurobanky Eurobanky jsou banky provádějící euroměnové bankovní obchody. přijímají vklady a poskytují půjčky v jiných měnách, než je měna země, v níž jsou umístěny. euroměnové operace jsou alternativou mezibankovního trhu. Banky jsou ve svém euroměnovém oddílu bilance zproštěny PMR a pojištění vkladů a mají větší volnost při určování svého kapitálu i kvality úvěrového a investičního portfolia. mohou provádět transakce levněji než jejich domovské základny, můžou pracovat s menším úrokovým rozpětím / spread/, než domácí banky Obvykle dcery nadnárodních bank, nebo reprezentace umístěné v off-shore centrech

Eurobanky – produkty a obchody Pasiva : krátkodobá termínová depozita• od nebankovních subjektů o fixované době dospělosti /1 den – několik týdnů/ eurodepozitní certifikáty jsou sekundárně obchodovatelné cenné papíry emitované eurobankami jako osvědčení o provedeném termínovém vkladu v euroměnách. Jejich obvyklá doba splatnosti je do jednoho roku. Dělí se na „tranche CD", které jsou určeny pro firmy, a „top CD", které jsou většího nominále a jsou určeny pro mezibankovní obchodování Ëurobondy / floating rate notes Europůjčky od bank Aktiva : Úvěry – roll-over-credits, úročení LIBOR /The London Interbank Offered Rate

Eurodolar Dolary na účtech bank (tj. dolarové pohledávky a depozita), které jsou vzhledem k USA nerezidentskými bankami. eurodolar nepodléhá dohledu a regulaci centrálních bank zemí, kde se s eurodolary obchoduje. Eurodolar není přímo závislý na amerických úrokových mírách, i když je do určité míry spojen s americkým bankovním systémem a v bankách je řízen stejným způsobem jako všechny ostatní měny Aby transakce mohla být označena za euroměnovou, není rozhodující rezidentství původního věřitele ani rezidentství konečného dlužníka, ale umístění prostředníka. například americký občan půjčuje prostředky americké bance v Londýně, která tyto prostředky půjčuje společnosti v USA: Tato transakce je eurodolarovou operací. Naopak jestliže prostředky prochází americkou bankou v New Yorku, znamená to domácí dolarovou operaci.

Mechanismus tvorby euroměn primární emisí a v multiplikačním procesu Při vzniku euroměn je odlišena primární emise od dalšího multiplikačního procesu na euroměnovém trhu. Primární emise může v zásadě proběhnout dvěma způsoby: kapitálovým převodem depozita od obchodní banky, jejíž sídlo se nachází v zemi, kde byla měna původně emitována, do eurobanky, která se nachází mimo měnové území původní emise; vytvořením eurodepozita domácím exportérem ze zdrojů jeho devizového inkasa, které obdržel za vývoz zboží nebo služeb.

Multiplikační proces vkladů Běžné depozitum banky v USA přechází přes účty Eurobank na účet firmy v USA / úvěr/ a přeúčtováním se vytváří zvýšení bankovních pasiv na více než dvojnásobek původní částky. Zvýšení bankovních pasiv eurobank neznamenalo zvýšení peněz v oběhu v USA. Celkový objem pasiv bankovního sektoru v USA zůstává stejný, mění se pouze držitelé Americký bankovní sektor slouží pro eurobanky jako rezervní sektor, u kterého eurobanky drží své likvidní rezervy, jako v domácí měně jejich centrální banky.

Euroúvěry (eurocredits) využívají zejména velké národní a nadnárodní společnosti (okolo 80 % z celkového objemu euroúvěrů) a dále vlády, vládní instituce a centrální banky. úvěry nad jeden rok, obvyklý termín je 5 let. stamilióny USD, převažuje jejich syndikátní forma, která umožňuje diverzifikovat úvěrové riziko mezi více věřitelů. Sekundární trh s euroúvěry slouží k vyrovnávání likvidity eurobank a je podmíněn ratingovou standardizací. Syndikát tvoří: hlavní manažer syndikátu (lead manager), který je hlavní organizátor celého úvěru a zpravidla hlavní věřitel; členové vedoucí skupiny syndikátu (managing banks), kteří poskytují relativně veliké podíly půjčky, aktivně pomáhají s organizací úvěru a poskytují rady hlavnímu manažerovi úvěru; ostatní účastníci syndikátu (participating banks), kteří se různou měrou podílejí na poskytnutém úvěru.

Eurobondový trh Základ eurokapitálového trhu - eurobondy, Formy currency option bondss, dual currency bonds, bonds with option, Domestic and Foreign bonds – emise bondů v domácí měně zahraničním investorem, Yankee bonds, Samurai bonds, Rembrand bonds, Bulldog bonds, Eurobonds jsou emitovány na zahraničních trzích v měně třetí země, emise nejsou regulovány, ale musí splňovat podmínky obchodování na sekundárních trzích / Londýn, Lucemburk/ Nejsou regulovány, nesou vysoké úvěrové riziko, emitují subjekty s ratingem AAA, AA, splatnost 3 – 10 let. Vydávány na doručitele /bearer bonds/ za účelem daňových úniků Nominální hodnoty od 1000 do 10 000 USD, emise 100 – 1000 mil USD Lead manager, underwriters, sellers – syndikát upisovatelů

Mezinárodní finance - témata pro seminární práce Vývoj kursu československé a české koruny / základní etapy od r. 1918/ Hlavní směry rozvoje teorií devizového kursu /přehled a charakteristika/ Transakční a ekonomická devizová expozice z pohledu rozvahy a výsledovky Problémy zdanění v mezinárodním investování Riziko země v mezinárodním investování Eurobondový trh Kursový vyrovnávací proces výkonové bilance, Marshallova-Lernerova podmínka Teorie reálného kursu, teorie absorpce a realokační efekt. Ekonomické dopady zavedení Eura v ČR, pozitivní a negativní efekty Konvergenční kriteria a jejich plnění novými členskými zeměmi EU Role Eura v rámci světového měnového systému Historie měnové integrace v Evropě Evropská centrální banka a její monetární politika Důvody nečlenství Švédska, Dánska a UK v hospodářské a měnové unii.

Off shore Finanční instituce podnikají v offshore zónách především ve třech základních formách: banky, pojišťovny, investiční fondy. Banky  Vyšší úroky + přísné utajení Banky operující v offshore zemích lze rozdělit na dvě základní skupiny:    a) pobočky, příp. dceřiné společnosti renomovaných zahraničních bank, a    b) malé soukromé banky. Hlavním těžištěm činnosti  standardní offshore banky je shromažďování peněžních prostředků od nerezidentů v místě registrace pobočky (a tedy i od vlastní mateřské banky) a jejich půjčování jiným nerezidentům se ziskem, který je minimálně zdaňován. Nejdůležitějším zdrojem fondů pro tyto půjčky je tzv. euroměnový  trh. Odtud jsou zdroje redistribuovány formou půjček a obligací jak offshore, tak i standardními bankami. Na tyto činnosti navazuje provádění spekulací na devizových trzích, případně i účast v jiných relativně riskantních operacích, které nejsou v mateřských zemích  bankám povoleny nebo jsou limitovány.

. Co slibují offshore banky svým klientům, aby vyrovnaly zvýšené riziko ? Především výrazně vyšší úroky z vkladů, které navíc nezatěžují srážkové daně (tj. vyplácené úroky nepodléhají zdanění v zemi, kde je banka zaregistrována). Druhým faktorem, jenž hraje ve prospěch offshore bank, je velmi přísné zákonodárství týkající se bankovního tajemství. Druhou velkou skupinou off-shore bank jsou malé banky vlastněné soukromými osobami, které se obvykle  specializují na různé nestandardní operace. Majitelé bankovních domů  tohoto typu využívají především toho, že kapitálové požadavky na založení banky s omezenou působností jsou relativně nízké (základní kapitál asi ve stovkách tisíc USD v závislosti na zemi registrace). Rovněž tento typ peněžních ústavů je velmi populární a zakládají se v širokém měřítku.  K nejběžnějším službám, na které se tyto instituce specializují, patří poskytování záruk, získávání levnějších zdrojů od jiných bank, vystupování v kontraktech, které vyžadují účast banky, apod.

. Obvykle požadovaná výše bývá pro banky typu A a B (viz níže) podle jednotlivých zemí 500 000 - 1 000 000 USD. Pro banky s omezením přibližně od 100 000 USD. Udělované  licence se přitom liší mírou oprávnění, které poskytují. Z tohoto hlediska lze rozdělit offshore banky na několik skupin: 1. Banky kategorie A  Tyto banky jsou oprávněny brát vklady od veřejnosti a mohou podnikat jak na   na území, kde jsou registrovány, tak i celosvětově. 2. Banky kategorie B  Tyto banky mohou podnikat pouze mimo území registrace (tzn. nesmí brát  vklady od daňových rezidentů). Jedná se o zdaleka nejpočetnější skupinu. 3. Banky kategorie B s omezením  Tyto banky navíc mohou brát vklady pouze od osob vyjmenovaných v licenci. Vzhledem k tomu, že podíl vkladů získaných v zemi registrace nebývá rozhodující, první dva typy  licence zaručují, že banky mohou provádět v podstatě jakékoli legální operace.    

Off shore    Země nabízející možnost registrace offshore banky lze pak rozdělit do dvou skupin:  1. Rozvinutá finanční centra, která mají infrastrukturu  na západoevropském standardu (především pokud jde o telekomunikace), mají výborné dopravní  spojení se světem atd. K nim patří: Kajmanské ostrovy, Hongkong, Bahamy, Guernsey, Jersey.  2. Státy, které jsou málo známé, snaží se přilákat kapitál,a proto umožňují relativně snadnější získání bankovní licence typu B: Anguilla, Grenada, Montserrat, St. Vincent, Turks a Caicos, Palau, Vanuatu.

Off shore Pojišťovny: Volnost přináší pružnost Offshore pojišťovnami se obvykle rozumí pojišťovací společnosti, které se zabývají pojišťováním rizik vznikajících mimo území, kde jsou registrovány. Mají obvykle následující charakteristické znaky, jež je odlišují od standardních pojišťoven založených v ostatních vyspělých zemích. Jsou to: vyšší flexibilita a ochota vytvářet individuální produkty, které jsou způsobeny  nižším stupněm regulace činnosti ze strany státu, nižší základní kapitál - řádově ve statisících amerických dolarů, vynětí ze zdanění v zemi registrace (v některých zemích nejsou vyňaty ze zdanění, ale platí daň z příjmu podle místa registrace řádově v jednotkách procent), nepodléhají devizovým omezením v místě registrace. Pojišťovny registrované v daňových rájích profitují především z možnosti podstatně pružněji reagovat na potřeby trhu, než je tomu u klasických pojišťoven. Oproti situaci v členských zemích OECD  je zde totiž finanční sektor výrazně méně regulován  ze strany státu. Většina zemí, jež vytvořily legislativní rámec pro působení offshore pojišťoven, se nachází v karibské oblasti, kde je standardem používání amerických dolarů. To ve spojení s neexistencí devizových omezení umožňuje investorům vyhnout se  rizikům, která vznikají při držení měn, jež se obchodují pouze v omezeném množství a jsou náchylné k silným otřesům. Ke státům umožňujícím relativně snadnou registraci offshore pojišťoven patří především: Antigua a Barbuda, Barbados, Bermudy, Britské Panenské ostrovy, Gibraltar, St. Vincent a Grenadiny, Západní Samoa.  

Off shore Investiční fondy I silná regulace může být přitažlivá Oblíbeným prostředkem kolektivního investování se v posledním desetiletí staly investiční fondy registrované v daňových rájích, i když se samozřejmě zakládaly již mnohem dříve. Využívají skutečnosti, že je lze velmi dobře spravovat ze zemí, v nichž probíhají investiční aktivity fondu a zároveň požívat výhod nízkého zdanění a nízké regulace v daňových rájích, která by jinak v zájmu ochrany investorů snižovala dlouhodobou výnosnost. Výborné legislativní podmínky pro zakládání tohoto typu offshore investičních fondů nabízejí především Kajmanské ostrovy, Britské Panenské ostrovy a Bermudy. Alternativou k fondům registrovaným v karibských zemích jsou pak fondy zakládané na ostrovech Guernsey a Jersey. Ty naopak podléhají silné regulaci v zájmu maximální ochrany investorů. Mnoho z nich je kótováno na Londýnské a jiných předních světových burzách. Některé dokonce mají rating AAA firem Moody`s  a  Standard & Poors. To, že také cesta zvolená Guernsey a Jersey láká množství investorů, potvrzuje velikost objemu finančních prostředků spravovaných jerseyskými fondy. V roce 1994 to bylo více než 22 mld. liber (asi 940 mld. Kč).  

Off shore Investiční fondy  Offshore fondy se zakládají v nejrůznějších právních formách podle toho, pro jaký druh investorů jsou určeny. Od podílových fondů tak, jak je známe od nás na jedné straně, až po fondy ve formě tzv. partnerství s omezeným ručením (limited partnership) na straně druhé.V tomto případě fond spravuje jeden nebo několik generálních partnerů, kteří za závazky fondu ručí neomezeně. Pasivně pak do takového fondu investuje ještě více partnerů, kteří však již ručí pouze do výše svého vkladu. Tato forma fondů bývá využívána především institucionálními investory. V současné době je možné považovat finanční instituce registrované v offshore zemích za nepostradatelnou součást světového finančního systému, která navíc neustále posiluje své pozice. Hlavní faktory, které podporují tento rozmach, jsou především stále silnější internacionalizace kapitálu a s tím spojená snaha o maximální efektivnost a v neposlední řadě také existence vyššího zdanění ve vyspělých zemích.