BRUTALISMUS U NÁS Obr. 32: Někdejší budova olomouckého Prioru z roku 1982 od architekta Jana Melichara již na svém místě nestojí, jelikož byla nahrazena novou budovou nákupního centra, poeticky nazvaného Galerie Moritz Obr. 33: Ve Znojmě na náměstí budova obchodního domu Dyje z roku 1969 od brněnského architekta Bohuslava Fuchse zatím stojí. Jednalo se o jednu z posledních realizací tohoto architekta.
Tzv. MAŠINISMUS Obr. 34: budova hotelu a televizního vysílače Ještěd od Karla Hubáčka Obr. 35: interiér restaurace hotelu Ještěd od Otakara Binara
Liberecká škola SIAL utvořená kolem osobnosti architekta Karla Hubáčka (1924 - 2011) Obr. 36: Obchodní dům Máj v Praze z roku 1975 na svém místě na Národní třídě dosud stojí, jen se nazývá My. Obr. 37: obchodní dům Ještěd v Liberci z roku 1979 byl zbourán a nahrazen zábavním centrem Forum Liberec.
SIAL Sdružení inženýrů a architektů v Liberci Jednalo se o liberecký architektonický ateliér založený Miroslavem Masákem a Karlem Hubáčkem, který oficiálně fungoval pouze v letech 1968 – 1972. Ateliérem prošli architekti jako Martin Rajniš, Emil Přikryl, Ján Stempel nebo Jiří Suchomel, tedy architekti, kteří se výrazněji prosadili po Sametové revoluci v listopadu 1989. V roce 1991 byl v Liberci založen ateliér SIAL jako nástupce a pokračovatel původního ateliéru. Od roku 1994 byla v Liberci otevřena Fakulta umění a architektury jako součást Technické univerzity v Liberci.
Situace po roce 1968 aneb Není všechno zlato, co se třpytí „Sovětský vpád v srpnu 1968 přivedl k moci neostalinistický režim, který pak v Československu vládl až do listopadu 1989. Režim utužil mechanismy centrálního hospodářského plánování. Z nových panelákových sídlišť se vytratily poslední zbytky úsilí vtisknout prefabrikovaným krabicím architektonickou kvalitu […] Katastrofální následky přinesla totální panelizace československého stavebnictví pro údržbu staršího stavebního fondu. Stará stavební řemesla totiž téměř zanikla a vystřídali ji specialisté na výrobu a montáž panelových prefabrikátů. Paneláky tak houfně začaly nahrazovat zástavbu z 19. století a leckde pronikaly až do středověkých jader českých měst“ (Rostislav Švácha).