Dormance
Dormance Dormance (z lat. dormans, spící) je souhrnné označení pro přechodné zastavení nebo omezení fyziologických procesů v živých organismech. Hlavní význam je v úspoře energie, která pomáhá organismu nepříznivé období přežít. Může být vyvolána geneticky i vnějšími vlivy, zejména nepříznivým počasím. Dormance u rostlin znamená preventivní zastavení růstu v nepříznivém období roku. Je řízena biologickými „hodinami“ a reaguje na teplotu, zkrácený sluneční svit nebo nízké vodní srážky. Velmi důležité při vernalizaci – nízké teploty zastaví růst a dochází k defirenciaci vzrostných vrcholů v květní. Týká se hlavně pupenů u listnatých stromů, může ale probíhat diferenciace a zakládání listů a květů. Pupeny mají nízký obsah RNA, nízkou respiraci. Dělí se na: 1)Exodormanci – způsobena vnějšími faktory prostředí 2)Endodormanci – způsobena endogenními faktory – pravděpodobně fytohormony (ABA? v korelaci a cytokininy a gibereliny) Vstup pupenů do dormance ovlivněn zejména délkou dne a nízkými nebo i vysokými teplotami – krátký/dlouhý den. Závisí rovněž na stáří rostliny – starší vstupují do dormance dříve. Celková doba dormance velmi různá – většinou začíná v září a končí v prosinci až lednu - třešně kvetou v teple na vánoce. Dormance, ABA, gibereliny, teploty.
Dormance Proces dormance je možné rozdělit do následujících fází: a)Predormance - pupeny vstupují do dormance, konc. ABA b)Pravá dormance – od října do prosince, vliv nízkých, obsah ABA klesá. c)Postdormance – pupeny vystupjí z dormance. Predormance, pravá dormance, postdormance, ABA. Dormance pupenů u šeříku 3
Dormance Teplota a odpočinek pupenů periodicky se vracející horko (tulipány, hyacinty), neklíčí při vysokých teplotách a při predormonaci a postdormonaci musí cibule projít nízkými teplotami periodicky se vracející chlad – neraší při nízkých teplotách, většinou vysokých teplotách > 30oC, dormance při normálních teplotách většina rostlin – horké suché léto a chladná zima – klíčení ve středních teplotách, vysoká i nízké teplota navozují dormanci Dormance semen znamená inhibici klíčení, i když jsou pro ně vhodné podmínky. Zahrnuje jednak vnitřní (genetickou) inhibici klíčení, jednak vnější inhibici neprodyšným obalem. Dormance, pupeny, semena, inhibice klíčení. 4
Biochemické změny při senescenci Ethylen je primárním regulátorem abscise společně s auxinem (ten funguje jako supresor), supraiptimální koncentrace auxin stimulují produkci ethylenu a používají se jako defolianty (2,4,5-T, Vietnamské válka) Listová abcise ve 3 fázích: Fáze udržování listů – existuje gradient auxinů z čepele do řapíku a odlučovací vrstvičky necitlivá k ethylenu – neprobíhá senescence, list funguje normálně. Aplikace exogenního auxin na řapík odříznutého listu oddálí opad. Fáze indukce opadu – redukce auxinového gradientu nebo jeho reverze vyvolá listovu senescneci a tvorbu odlučovací vrstvičky – ošetření defolianty urychluje senescenci a opad (ethylen, desikanty – metoxuron, chlorečnan hořečnatý, 2-chloethylfosfonová kys.) Fáze opadu – zcitlivělé buňky odlučovací vrstvičky jsou citlivé na malé koncentrace endogenního ethylenu a syntetizují celulasy a další hydrolytické enzymy → opad listů Obrovské využití v zemědělství – Ethrel, Ehephon – urychlování opadu plodů a květů, blokování opadu (Ag+, AVG, CO2, 1-methylcyclopropen (EthylBloc®) – řezané květiny, u plodů ochrana před opadem – ostřik NAA – posun o 2-6 týdnů ABA – rovněž reguluje abscisi, ale pouze u několika druhů, primární hormon je etylén. ABA je ale zapojena v senescenci – stimuluje degradaci chlorofylu – stimulace degradace DNA a proteinů – hydrolasy, není závislé na ethylenu, ABA je primárním impulsem Senescence, etylen, auxin, ABA, hydrolasa. 5
SOUHRN Dormance je dočasné zastavení viditelných projevů růstu rostlin. Nezbytnost odolat nízkým nebo vysokým teplotám vedla u rostlin k vytvoření životní cykličnosti, v níž se střídají období růstové aktivity a období klidu. Klíčové jsou dormance pupenů, cibulí a semen. V dormanci jsou zapojeny rostlinné hormony, zejména kys. abscisová (ABA) Dormance, rostlinné hormony, ABA