Psycholog ve zdravotnictví Mgr. Petra Bučková 30.4. 2015

Struktura přednášky Specifika psychologické práce ve zdravotnictví. Psychoterapie. Psychodiagnostika. Formální podmínky práce ve zdravotnictví. Vzdělávání v oboru. Psycholog a právo. Etické otázky klinické psychologie. Supervize. Balintovské skupiny. Odborné a profesní společnosti. Burn out syndrom.

Klinická psychologie Aplikovaná psychologie Redukce psychologického distresu a podpora získání a udržení psychické pohody (well-being). Psycholog hodnotí potřeby klientů, poskytuje péči, intervence, terapii založené na psychologických teoriích a výzkumu.

Profese psychologa ve zdravotnictví psychoterapie režimová terapie psychodiagnostika klinické poradenství výzkum

Individuální psychoterapie krizová intervence krátkodobá (cílená) psychoterapie dlouhodobá (systematická) psychoterapie

První (psychická) pomoc (kdokoliv) informace kontakt s blízkými zajištění bazálních potřeb

Krizová intervence ventilace a sdílení emocí kognitivní zpracování situace definování aktuálních potřeb podpora

Principy individuální psychoterapie Cíl : porozumění minulosti a genetickému vývoji maladaptivních interpersonálních překážek. Propracování přenosu Náhled Korektivní emoční zkušenost Terapeutický vztah: důvěrnost, vřelost, empatické porozumění a přijetí.

Skupinová psychoterapie Psychologická symptomatologie pramení z porušených mezilidských vztahů. Úkolem psychoterapie je naučit pacienta vytvářet uspokojivé, nezkreslené interpersonální vztahy. Psychoterapeutická skupina směřuje ke vzniku sociálního mikrosvěta, zmenšené podoby vnitřního světa pacientů. Členové skupiny si prostřednictvím zpětné vazby začnou uvědomovat rysy svých vztahů a chování. Pacient si více uvědomuje své chování, jak působí na pocity ostatních, utváření postojů ostatních i vlastních. Převzetí osobní zodpovědnosti.

Skupinová psychoterapie (terapeutické faktory) Dodávání naděje Univerzalita (sdílení) Poskytování informací (redukce úzkosti, nácvik řešení) Altruismus Korektivní rekapitulace primární rodiny Rozvoj sociálních dovedností Napodobující chování Interpersonální učení (ocenění x nesouhlas, korekce) Korektivní emoční zkušenost (emoce+kognice) Skupinová soudržnost Existenciální faktory

Psychodiagnostika Vychází z psychologie osobnosti a diferenciální psychologie Cíle: Určení stupně vývoje a odchylky od věkové normy. Identifikace zvláštností a odchylek od populační normy a určení příčiny. Predikce budoucího vývoje. Osobnost Intelekt Kognitivní schopnosti Aktuální psychický stav

Vzdělávání v oboru Pregraduální vzdělávání: studium psychologie – absolvování akreditovaného magisterského jednooborového studijního oboru psychologie Postgraduální: Kurz psycholog ve zdravotnictví - dvousemestrální Akreditovaný kvalifikační kurz Ministerstva zdravotnictví ČR, je realizován na vysokých školách Specializovaná způsobilost - Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, zřizovatelem je Ministerstvo zdravotnictví ČR specializační příprava v oboru klinická psychologie. Označení odbornosti psychologa ve zdravotnictví se specializovanou zkouškou je klinický psycholog.

Specializační příprava – jak probíhá? ministerstvem vydaný závazný Metodický pokyn, kterým se stanoví pravidla průběhu specializačního vzdělávání podle zákona č. 96/2004 Sb. absolvování teoretické a praktické výuky splnění požadované odborné praxe a splnění výkonů obsažených ve vzdělávacím programu a logbooku (seznam požadovaných výkonů) získání stanoveného počtu kreditů prokázání výkonu povolání v příslušném oboru úspěšné složení atestační zkoušky před oborovou atestační komisí

Specializační příprava – jak probíhá? minimálně 60 měsíců povinné praxe ve zdravotnictví pod odborným vedením školitele (z toho minimálně 12 měsíců na akreditovaném pracovišti) základní kmen – 36 měsíců praxe na psychologickém pracovišti zdravotnického zařízení typ praxe je volitelný dle možností a zaměření účastníka vzdělávání pod odborným vedením klinického psychologa povinná účast na kasuistických seminářích povinné jednodenní teoretické semináře

Specializační příprava – základní kmen (pokračování) absolvování psychoterapeutického minima povinný kurz Neodkladná první pomoc povinný seminář Základy zdravotnické legislativy lze absolvovat i během dalšího průběhu specializační přípravy

Specializační příprava – jak probíhá? vlastní specializovaný výcvik v oboru – minimálně 24 měsíců povinná praxe pod odborným vedením klinického psychologa minimálně 1 měsíc na psychologickém pracovišti poskytujícím péči o děti minimálně 1 měsíc na psychologickém pracovišti, které poskytuje své služby psychiatrickým pacientům minimálně 1 měsíc na psychologickém pracovišti lůžkového oddělení, které poskytuje své služby pacientům jiných lékařských oborů

Specializační příprava – vlastní specializovaný výcvik v oboru (pokračování) povinný specializační kurz v klinické psychologii (min. 1 týden) povinné jednodenní teoretické semináře povinná účast na kasuistických seminářích certifikované kurzy v psychologických diagnostických metodách (např. Užití Rorschachovy metody, Wechslerovy soubory, Psychologická vývojová diagnostika atd.) a další certifikované kurzy v dílčích oblastech klinické psychologie další odborné akce pořádané IPVZ, AKP, Českomoravskou psychologickou společností, ČSL JEP a jiných odborných společností

Specializační příprava – jak probíhá? Během specializační přípravy je dále potřeba provést tyto výkony: psychopatologický nález (5 vyšetření) vyšetření inteligence aktuální verzí Wechslerových inteligenčních souborů spolu s použitím specifických metod na vyšetření paměti a pozornosti; interpretace výsledků v rámci diferenciální diagnostiky (10 vyšetření) vyšetření inteligence a osobnosti (20 vyšetření) klinické i výzkumné posouzení pacienta posuzovacími stupnicemi (5 vyšetření)

Specializační příprava – jak probíhá? komplexní vyšetření dítěte do 6 let věku (5 vyšetření) komplexní vyšetření dětí školního věku 7-15 let (5 vyšetření) komplexní vyšetření dospívajících 13 -18 let (5 vyšetření) komplexní vyšetření (kognitivní funkce, osobnost, rodinné vztahy atd.) v rámci diferenciální diagnostiky, bez věkového omezení (20 vyšetření) podpůrná psychoterapie individuální, event. krizová intervence nebo klinické poradenství (bez věkového omezení) nejméně v rozsahu 5 hodin v rozmezí minimálně 3 měsíců (20 pacientů)

Specializační příprava – jak probíhá? aktivní účast minimálně na 20 skupinových a/nebo komunitních sezeních vedených kvalifikovaným psychoterapeutem

Specializační příprava – jak probíhá? Vlastní atestační zkouška probíhá dle § 6 - § 7 vyhlášky č. 189/2009 Sb. část teoretická – 3 odborné otázky: - psychopatologie a psychodiagnostika dospělých, - psychopatologie a psychodiagnostika dětí a dospívajících, psychoterapie. část praktická – obhajoba písemné kazuistické práce Více ke specializační přípravě na www.ipvz.cz

Psycholog a právo Způsobilost výkonu povolání – 3 složky Odborná způsobilost (viz vzdělávání v oboru) Zdravotní způsobilost (zjišťuje se lékařskou prohlídkou, posudek vydává registrující praktický lékař nebo jiný praktický lékař) Bezúhonnost (dokládá se výpisem z evidence Rejstříku trestů, nesmí být starší jak 3 měsíce)

Psycholog a právo Právní předpisy Zákon č. 96/2004 Sb., o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních) Vyhláška č. 424/2004 Sb., kterou se stanoví činnosti zdravotnických pracovníků a jiných odborných pracovníků

Zdravotnické právo Celá řada závažných témat, která jsou v rámci zdravotnictví řešena, např. Informovaný souhlas se zdravotním výkonem Detenční řízení Negativní revers Pravidla výzkumu ve zdravotnictví Právní odpovědnost zdravotnických pracovníků a zdravotnických zařízení Zacházení se zdravotnickou dokumentací

Etické otázky Etika považována za integrální součást medicíny od starověku Za zakladatele je považován Hippokrates z Kosu (460 př. n. l., Kós – ca 377 př. n. l., Larisa v Thessálii) adept medicíny skládal na počátku svého profesního působení tzv. Hippokratovu přísahu, zavazoval se, že se bude řídit stavovským étosem – jak se chovat k pacientům a ke kolegům Hippokratovská tradice Podoba soudobé lékařské etiky se utvářela zejména ze zkušeností se zneužitím lékařství během 2. sv. války

Zásady lékařské etiky Autonomie – poučený souhlas Nonmaleficience – neškodit Beneficience – usilovat o dobro pacienta Spravedlnost Dobrý vztah – pravdivost, soukromí, lékařské tajemství

Etické komise 1974 USA, Státní komise pro ochranu lidských subjektů v biomedicínském a behaviorálním výzkumu Nezávislá komise o pěti členech. Úcta k lidem – poučený souhlas Prospěšnost Sparavedlnost – v zátěži i prospěchu

Psychologická etika Prospěch klienta - lidská práva, odpovědnost, mlčenlivost, poučený souhlas. Kvalita práce – kvalifikace, odborná způsobilost. Rámec pracovního vztahu – podmínky, kontrakt

Evropský metakodex etiky a Carta Ethica Respektování osobních práv a důstojnosti jednotlivce Kvalifikace – limity, vzdělání, metody Zodpovědnost – nepoškodit, nezneužít Čestnost – mravnost ve vědě, vzdělávání, výzkumu i praxi

Supervize Znalosti, dovednosti, techniky Etika, hodnoty Osobnost, zrání Řízení lidí (vedení) Rozvoj odbornosti (vzdělání) Zvládání profesionálních nároků (podpora) Cíl: „Aby psycholog vždy věděl co dělá a proč to dělá.“

Supervize Průběh práce, reflexe, sebereflexe. Porozumět podpůrným a brzdícím momentům kontaktu. Zakázka, potřeby klienta. Společný cíl klienta a pracovníka. Možnostem pracovníka a zařízení.

Balintovské skupiny Autor Michael Balint (1896 – 1970). Vedoucí týmu je moderátor, facilitátor, ne expert. Nabídka, výběr a představení Otázky Fantazie Já na tvém místě… Shrnutí

Psychohygiena Trpící/selhávající není naším osobním selháním. Spolu s klienty a jejich rodinou prožíváme pocity bezmoci, strachu, smutku, nejistoty, naděje, zklamání… Emoce je třeba zpracovat (supervize, sdílení, podpora…). Odbourávání stresových hormonů – fyzická aktivita, relaxace. Zpracovat téma (smrti) sám pro sebe – číst, přemýšlet o něm.

Syndrom vyhoření K syndromu vyhoření u pomáhajících dochází v dlouhotrvajících a stresujících situacích, které přesahují možnosti jejich zvládání. Pomáhající jsou: dávající, silnější,pečující. Podřizují vlastní potřeby, přání, úzkosti, zájmy pacientům. Jsou často jedinými pomocníky.

0. fáze, předfáze: jedinec pracuje co nejlépe, má pocit, že požadavkům není možné dostát a jeho snaha není dostatečně ohodnocena, tato fáze představuje jakési podhoubí pro vznik syndromu vyhoření 1. fáze: pocit, že jedinec nic nestíhá, jeho práce začíná ztrácet systém 2. fáze: vyskytují se symptomy neurózy (např. úzkost) spolu s pocitem, že jedinec stále musí něco dělat, přičemž výsledkem je chaotické jednání 3. fáze: pocit, že „něco uděláno být musí“, mizí a nahrazuje ho opačný pocit – že se nemusí nic; pouhá přítomnost druhých lidí jedince dráždí, přidružuje se ztráta veškerého nadšení a zájmu, převládá únava, zklamání a vyčerpání

Motivace pomáhajících Vědomé motivy smysluplná činnost Nevědomé motivy získat pomoc uspokojení vlastních emočních potřeb „asymetrické vztahy“ neurózy „Mám hodnotu jen, když pomáhám ostatním…“ narcistické potřeby, pocit moci. selhání v osobním životě kompenzuji nadměrným úsilím v profesním životě

Jak vzniká syndrom pomáhajících Odmítnutí primární vztahovou osobou Nenaplněná touha po přijetí – primární narcismus. Vyhýbá se vztahům, kde ostatní nepotřebují pomoc, není silnější, dávající. Slabost = pocit méněcennosti Síla = láska ze strany druhých

Znaky patologického syndromu pomáhajících Obava požadovat něco pro sebe. Upřednostňování pomáhajících interakcí. Neočekávání přiměřené odměny. Skrývání vlastní touhy po uznání a odměně. Závislost na práci.

Cyklus uvědomění potřeb (Joyce, Sills, 2011)

Odborné profesní společnosti AKP (Asociace Klinické psychologie) ČMPS (Českomoravská psychologická společnost) UPA (Unie psychologických asociací České republiky) AMRP (Asociace manželských a rodinných poradců) ČLS JEP (Česká lékařská společnost Jana Evangelisty Purkyně),

Použité zdroje Baštecká, B., Goldmann, P. (2001). Základy klinické psychologie. Praha: Portál Macekewn.,J.(2004). Gestlt psychoterapie. Praha: Portál Policar, R. (2009). Zdravotnická dokumentace v praxi. Praha: Grada. Říčan, P., Krejčířová, D. (1995). Dětská klinická psychologie. Grada www.ipvz.cz Yalom, I.. (1999). Teorie a praxe skupinové psychoterapie. Konfrontace.

Děkuji za pozornost.