Zdroje světla

Vlastní a nevlastní zdroje Světelné zdroje lze rozdělit na vlastní - Za vlastní zdroje se označují taková tělesa nebo látky, v jejichž struktuře dochází ke vzniku světla. Za vlastní zdroj světla se považuje např. Slunce, žárovku, plamen atd. nevlastní - Látky, které samy světlo nevytvářejí, ale pouze odráží a rozptylují dopadající světlo, se označují jako nevlastní zdroje. Mezi nevlastní zdroje lze zařadit např. Měsíc, mraky, všechny osvětlené předměty apod. Tyto zdroje lze dále rozlišovat jako: reflektory - odražeče, neprůhledné, pro dané záření refraktory - "ohýbače" / "lamače", čiré, stínítka / matnice, poloprůhledné difuzéry.

Přírodní zdroje K přírodním zdrojům patří například: Kosmická tělesa Primární zdroje - Slunce, hvězdy. Sekundární zdroje - Měsíc: Pouze odráží světlo z jiných zdrojů, samy nesvítí. Chemické reakce – oheň Biologické zdroje Primární zdroje - luminiscence: světlušky, různí mořští živočichové, houby Sekundární zdroje - odrazy očí viditelné ve tmě nebo při záblesku: efekt červených očí Elektrické výboje - elektrický proud v plynech (oblouk, výboj, blesk) Tektonické jevy - žhnoucí láva

Umělé zdroje Teplotní zdroje světla Největší a nejstarší skupinu tvoří zdroje teplotní, tzv. inkandescentní. Inkandescence je jev vyzařování světla, způsobeného tepelným buzením. V těchto zdrojích vzniká světlo jako jedna ze složek elektromagnetického záření vyvolaného vysokou teplotou povrchu nějakého tělesa. Patří sem oheň (svíčka, lampa), v němž září: rozžhavené částice (nejčastěji uhlíku), slabě i žhavé plyny.

Umělé zdroje Teplotní zdroje světla Elektroinkandescence Vzniká průchodem elektrického proudu pevnou vodivou látkou s vysokou teplotou tání např. platina, wolfram, atd. Pevná látka se rozžhaví na požadovanou teplotu, při které dochází k emisi viditelného záření. Na tomto principu pracují klasické žárovky s wolframovým vláknem: V žárovkách svítí rozžhavené wolframové (u prvních žárovek uhlíkové) vlákno. V plynové lampě svítí žhavá tepelně odolná punčoška z jemné tkaniny ohřívaná málo svítivým plynovým plamenem. Společnou vlastností teplotních zdrojů je: velmi nízká účinnost přeměny jiného druhu energie na světlo, velký podíl energie vyzářené v podobě tepla (hlavní část), spojité rozložení světla ve spektru podle fyzikální křivky teplotního zářiče, subjektivně příjemné vnímání světla lidským okem, závislost barvy světla na teplotě zářiče,

Umělé zdroje Chemické zdroje světla Jsou založeny na luminiscenci. Obvykle se s nimi lze setkat ve formě trubic, sloužících pro nouzové osvětlení. Luminiscence je spontánní (samovolné) záření (obvykle) pevných nebo kapalných látek Luminiscence je děj, při němž záření o kratší vlnové délce (větší frekvenci) vyvolává v látce určitého složení vznik záření o delší vlnové délce (nižší frekvenci). Látky, u nichž nastává luminiscence, se označují jako luminofory. Jsou to převážně pevné látky s příměsmi vytvářejícími tzv. luminiscenční centra .

Umělé zdroje Elektrické zdroje světla s nespojitým spektrem Na rozdíl od teplotních zdrojů zde vzniká světlo jinými mechanismy. Obvykle jde o proud fotonů jednotlivě vyzářených při návratu elektronů z nestabilních poloh ve vyšších hladinách do stabilní polohy v nižší hladině v elektronovém obalu nějakého atomu. Protože energie uvolňovaná vracejícími se elektrony je kvantovaná velikostí „skoku“ mezi hladinami, mají i energie fotonů nespojitý průběh, rozdělený do tzv. emisních spektrálních čar nebo pásů. Vybuzeného stavu atomů s elektrony dočasně na vyšších hladinách než jsou obvykle se dosahuje procesem zvaným excitace. K excitaci dochází různými způsoby, například vysokou teplotou, silným elektrickým polem, nárazem částic nebo atomů s vysokou energií apod. Ke zdrojům světla s nespojitým spektrem patří i lasery.

Umělé zdroje Elektrické zdroje světla s nespojitým spektrem Barva světla popsaných zdrojů obvykle nebývá bílá. Podle polohy svítivých částí spektra má zdroj výraznou převažující barvu. Např. neonka podle plynové náplně neonu (Ne) nebo podle barvy výboje doutnavka, svítí červeně. Rtuťové výbojky a zářivky svítí převážně v neviditelné ultrafialové části spektra a pro získání viditelného světla je třeba použít optickou transformaci pomocí vrstvy luminoforu na vnitřní straně baňky či trubice. Nízkotlaké sodíkové výbojky svítí převážně na žlutooranžových sodíkových (Na) čarách spektra.