Filosofické kořeny kognitivní vědy Jan Burian Hostorii filosofie novověké filosofie poznávání znáte i z jiných přednášek na filosfické fakultě, budu se zabývat tím co je relevantní k dalšímu vývoji v KV. Racionalismus, empirismus, Kantův transcendentalismus, pozitivismus, empiriokriticismus, novopozitivismus, analytická filosofie, fenomenologie.

Kognitivní věda a metoda Věda je způsob poznávání vedený metodou Metoda je předpis jak poznávat tak, abychom se vyvarovali omylů Stanovíme předpoklady (teorie) Z předpokladů vyvozujeme předpovědi Předpovědi experimentálně ověříme Kognitivní věda zkoumá poznávání Zkoumá tedy vlastně i to jakým způsobem je vytvářena věda a její metoda Může věda zkoumat sama sebe? Nevzniknou nějaké problémy? 16.stol polemika se scholastikou - vymezení pravomocí poznání, poznatky přírodních věd jsou v rozporu s náboženskými dogmaty. Co může věda zkoumat a co už ne. jde jednak o to aby se do vědy nezatahovali zázraky, zkratové vysvětlení pomocí Boží všemohoucnosti a jendak abychom nevytvářeli nejasné i když zdánlivě logické a neověřené soudy. Až do 16. stol téměř nebyl znám experiment, tedy záměrné nastaveí podmínek, které má ověřit či vyvrátit nějakou hypotézu. Pouze se pozorovalo, nebo spekulovalo (jak by to bezesporně mohlo být). (Aristoteles - mozek chladí krev) Jde o nalezení jistot. ontologie - zkoumání pravé povahy věci, jak věci skutečně jsou, odkrývání samozřejmosti - jako je například odkrývání smyslových klamů, ale i samozřejmostí, které nám opakuje rodina, přátelé, společnost, a předsudků - země je placka, svíčková je ze svíček pochybnost jako základní metoda - !Otázka myslíte si, že abychom získali pravdivé poznávání je třešba pochybovat? (příklad s kreacionisty, kteří pokládají dinsauří kosti za zkoušku víry - nepochybují o doslovné pravdě písma)

Kořeny současné metody Racionalismus Empirismus Pozitivismus - vědecké poznání je založeno na tom, co je ověřitelně (pozitivně) poznáváno Naturalismus - poznávané procesy jsou plně vysvětlitelné přírodními zákonitostmi Materialismus a fyzikalismus

Racionalismus Novověk – problém původu poznávání Rene Descartes Metodologická skepse a ego cogito Jisté poznání skrze vrozené ideje rozumu – nativismus Bůh stále garantem poznání 16.stol, polemika se scholastikou - vymezení pravomocí poznání, poznatky přírodních věd jsou v rozporu s náboženskými dogmaty. Co může věda zkoumat a co už ne. jde jednak o to aby se do vědy nezatahovali zázraky, zkratové vysvětlení pomocí Boží všemohoucnosti a jendak abychom nevytvářeli nejasné i když zdánlivě logické a neověřené soudy. Až do 16. stol téměř nebyl znám experiment, tedy záměrné nastaveí podmínek, které má ověřit či vyvrátit nějakou hypotézu. Pouze se pozorovalo, nebo spekulovalo (jak by to bezesporně mohlo být). (Aristoteles - mozek chladí krev) Jde o nalezení jistot. pochybnost jako základní metoda - Otázka myslíte si, že abychom získali pravdivé poznávání je třešba pochybovat? (příklad s kreacionisty, kteří pokládají dinsauří kosti za zkoušku víry - nepochybují o doslovné pravdě písma) Descartes ohromný vliv, moderní podob vědy, analytická geometrie, optika, meteorologie hledá metodu přinášejícíc jasné a zřetelné, tj. jisté poznání, potřebná k formulování experimenů smysly nás mohou klamat!!! - viz příklad checker ilusion metoda - předmluva k vědeckým spisům. 1. přijímat evidentní - tj. idee, např. na židlích se sedí, 2*2=4, součet úhlů v trojúhelníku 2. rozložit otázky na nejmenší části 3. postupovat po zřetelných a jistých krocích (nikoliv smyslová zřejmost, ale pravidla dedukce) 4. dělat co nejúplnější výčty a přehledy abych nic neopomenul. (má za funkci i postupný růst vhledu do problému) - inspirace matematikou a důkazovým aparátem aplikace metody na nejzákladnější úroveň skepse ego cogito matrix! virtuální realita. bůh - idea nekonečna a absolutní doonalosti, tudíž je dobrý a tudíž nás neklame, garant jistot o vnějším světě (můžeme se mýlit, ale pokud používáme metodu tak se omylům vyhneme)

Příklady optických klamů

Descartova Metoda Přijímat evidentní Rozložit otázky na nejmenší části Postupovat po zřetelných a jistých krocích (nikoliv smyslová zřejmost, ale pravidla dedukce) Dělat co nejúplnější výčty a přehledy abych nic neopomenul. (má za funkci i postupný růst vhledu do problému)

Dualismus Res cogitans a Res extensa Mind-Body problém poprvé Úspěch metody, ale … Mind-Body problém poprvé Psychofyzická interakce Nejen problém dualismu  “… if the mental is not physical, then how can we make sense of its causal interaction with the physical? But if it is physical, how can we make sense of the phenomena of consciousness?“ MIT Encyklopedy of Cognitive Sciences rozdělení skutenčosti na cogito a extensa - nesmírně efektivní ve zkoumání toho co, je vnější, obejktivní, není závislé na vědomí. Na druhé straně uniká zkoumání individuálních prožitků, které jsou přece nakonec to nejdůležitější nebo jinými slovy, čistý racionalismus je vynikající metoda pro fyziku, ale horší pro psychologii či ekonomii Damasio - Descartův omyl, nemožnost oddělit duši/mysl od těla, experimenty s koťaty Problém je, že cogito je redukováno na ratio, matematický rozum, Descartes opomíjí existenci pocitů, reflexů, afektů, emocí, ne-racionálních stavů mysli

Empirismus Původ poznání ve (smyslové) zkušenosti, empirii John Locke: „Nic není v rozumu co by nebylo ve smyslech“ Tabula rasa x nativismus (v současné psychologii problém nurture x nature) David Hume: jisté poznání pochází z impresí (dojmů), ty jsou rozumem skládány do složitějších celků - ideií Předmětem filosofie poznávání se stává analýza tohoto procesu Locke: neni nic v rozumu co by predtim nebylo ve smyslech. Leibnitz: ovsem krom rozumu samotneho. Tabula rasa x vrozenost Soucasne diskuse v lingvistice: piaget x chomsky rozdělení na obsah mysli a na operace mysli - problém a nedůslednost. Veškeré obsahy jsou zvnějšku, ale operace už jsou uvnitř. Ale co když i ty operace jsou zvnějšku - byly naučeny, ale jak? evoluce - motolice Hume na rozdíl od Descarta, nevěřív boha zasahujícího do dění ve světě, je deista. (náboženství většinou bylo spíše příčinou než důsledkem filosofie), Zdůraznit že jak empirici, tak racionalisti chápou, že k poznávání světa je nutná souhra jak rozumu tak smyslového poznávání, ale jde o to který z obou způsobů poznávání je primární a dokáže garantovat jistotu o světě. Ovšem s jedinou vyjímkou a to jsou ideje matematické. Kde se berou tyto schopnosti zpracovávat dojmy? zpochybnění substance (už u Locka), kauzality a já. Můžeme poznávat jen imprese o vecech a zpusoby operaci s nimi, nepoznavame nositelel impresi (substance (ontologicek) ci idee (platonske) ).

Novověký „matrix“ Společné pro empirismus i racionalismus je metodologická priorita poznávajícího subjektu Subjektivní poznání – hrozba solipsismu (jak se mu bránit?) Descartes – vrozené ideje jsou garantovány Bohem Berkeley – Bůh je „největší solipsista“ Hume – Zpochybnění kauzality a duše, ale ne rozumu Zdůraznit že jak empirici, tak racionalisti chápou, že k poznávání světa je nutná souhra jak rozumu tak smyslového poznávání, ale jde o to který z obou způsobů poznávání je primární a dokáže garantovat jistotu o světě. Hume je si s Descartem vlastne podobny, jde jim o jistotu a nacházejí ji v něčem podobném v proudu subjektivních prožitků Zatímco, ale udescarta je to produ myšlenek, loogických úvah, cogitationes, u Huma je to proud dojmů impressions (zejména smyslových a emocionálních dojmů) ostatní ideje (složené z dojmů, operacemi podobnosti, souvisení a následnosti; na základě techto můžem dojmy a deje skládat do nekonečna ) jsou jen slabší, nemají jistotu dojmů. Problém empirismu - jestliže vše je ve smysech, nebo v ideách, pak vše jsou vjemy, to předpokládá vnímatele Barkeley) a ten už si stačí sám, nepotřebuje vnější svět (Barkeleyho řeešení s bohem) - jde me k solipsisimu. Klíma, egodeismus. V současnosti problémy závislosti světa na vjemech a nikoli na nějaké objektivní fyzikální realitě - Matrix Obecne se da rici, ze problem novovekych filosfu je problem Matrixu- koren je v pochybnosti o tom do jake miry je mozne poznavat s jisottou vnejsi svet a ze jedinou jistotu jsou subjektivni prozitky. To souvisi s rozvojem vedy ktera jednak odhalovala ze obraz sveta, ktey meli drivejsi generace je mylny, a jednak zacal ai svet pretvaret, takze to co byvalo jiste, jiste byt prestavalo. Otazka: Priklady probuzeni z matrixu? - sekularizace - smrt boha, valky, holocaust, jaderne nebezpeci, moznost ekologicke krize, cerny patek, konec statu blahobytu krach neokeynesianstvi v 70. letech, konec realneho socialismu. Vrchol dnes, vse je tekute nic neni jiste, vse muze zmenit. Lide si vsak na zemu kupodivu zvykli - doklad o jejich prizspusobivosti, otazka ovsem zda jsou spokojeni - ztrata jistot, media a simulacrum

Osvícenský racionalismus Mechanický materialismus Vesmír jako složitý, dobře nevržený hodinový mechanismus J.O. La Mettrie: Aplikace mechanického modelu i na živou přírodu a na člověka Korelace mezi psychickým a fyzickým Hrozba zapomenutí na metodologický předpoklad racionalismu – ego cogito

Imannuel Kant Snaha skloubit racionalismus a empirismus Předměty neurčují poznáváni, ale naopak poznávání určuje předměty Věc o sobě (na poznávání nezávislá realita) nelze čistým rozumem poznat Lze však s jistotou poznávat principy, kterými se naše poznávání řídí Kant: Čistý rozum: -rac x empr, problem jistoty poznani -rac pouhym rozumem je mozne za pouzit metody vyspekulovat uplny a presny popis skutecnosti - empir -rozum jen stale rozviji nejake zakladni principy, ale neprinasi nic noveho, to dava az smyslova zkusenost. - pritom ale mnoho matematickeho lze prekvapive dobre aplikovat, mohu vymyslet vztahy -napriklad geometricke, nezavisle na smyslech a tyto vztahy pak najdu i v relaite -tedy je ve mne schopnost urcovat predmety, jeste drive nez ke mne prijdou -Kopernikovsky obrat, predmety neurcuji poznani, ale naopak -piklady s ruzne vnimajicimi a myslicim lidmi (vcetne nich samych v mladi), ci jinymi bytostmi - formy nazoru - kategorie - cele to vlastne znamena ze matematiku jako rozmovy prodkt lze tka dobre pouzt na popis sveta, protoze nas svet uz je predem zorganizovan formami nazoru a rozumu, takze vlastne jen objevujem ty formy, ktere jsme pri formovani sveta do nej sami vlozili Tim padem, ale svet jako takovy, jako objektivni reality nemuzeme nikdy poznat, poznavame jen to jak se nam svet jevi - piklady s ruznymi zpusoby vnimani sveta (rozespalost, zmenene stavy vedomi, vnimajicimi a myslicim lidmi (vcetne nich samych v mladi), ci jinymi bytostmi - jak je mozne ze matematiku lze aplikovat na prirodu, ale nikoliv filosofii - idee cisteho rozumu, antinomie je tedy svet o sobe nepoznatelny – ne tak uplne, neda se poznat rozumeme vedeckym (tim muzeme ovsem velmi dobre poznavat svet jevu), ale rozumem praktickym – etikou, mravnim svedomim svobodou.

Pozitivismus Syntéza empirismu a racionalismu Ověřitelné, tj. pozitivně dané je smyslové poznání, které je analyzováno racionální metodou Vnější na poznání nezávislá realita není pozitivně daná! Neutrální monismus (E. Mach, R. Avenarius) Materiální a psychické jsou pouze odlišné způsoby poznávání jedné neutrální substance Psychologismus (J. S. Mill) Polemika s Kantem - dokonce ani zákony fungování poznávání nejsou dané!

Analytická filosofie mysli Novopozitivismus Důraz na logické zákonitosti poznávání Intersubjektivismus Fyzikalismus Varianta materialismu (již nikoli mechanického) Podstatou materiální skutečnosti jsou zákonitosti poznávané přírodními vědami (speciálně fyzikou) Vše (včetně subjektivních prožitků) se dá vysvětlit působením základní a v limitě poznatelné sady přírodních zákonů

Omezení současné vědecké metody? Máme tedy efektivní vědeckou metodu pro poznávání vnějšího světa Ale co samotný proces poznávání? Dokážeme ho touto metodou také vysvětlit?

Mysl, vědomí, poznávání Vědomí (Consciousness) Vědomá zkušenost, fenomén či prostě zkušenost (experience) Materialisté mají tendenci oddělovat vědomí od fyzického světa nezávislého na vědomí Fenomenologicky založení myslitelé chápou fyzický svět spíše jako druh vědomé zkušenosti Mysl (Mind) Někdy ztotožňováno s vědomím, pak se ale klade důraz na pojmové či rozumové operace Většinou používán jako pojem širší než vědomí, popisující i nevědomé či podvědomé procesy Téměř vždy je pojem mysli používán v protikladu k fyzickému tělu ve fyzickém světě Poznávání (Cognition) Proces interakce mezi poznávajícím (vědomím, myslí, subjektem) a poznávaným (objektem, tělesem) Je to ale proces pasivní (kauzálně závislý na fyzikální realitě) nebo aktivní (poznávané je nějakým způsobem závislé na poznávaném – vzpomeňme na Kanta) A je vůbec rozlišení na poznávajícího a poznávané, subjekt a objekt udržitelné, nejde o jeden zpětnovazebný proces?

Materialistický přístup k vědomí Obecně sdílený názor (common sense) Vědomí zrcadlí či odráží (represent) vnější, předem daný, fyzikálně-materiální svět - reprezentacionalismus Z toho plyne, že vědomí je na vnějším světě (kauzálně) závislé Pokusy vysvětlit vědomí fyzikalisticky: Redukcionismus Funkcionalismus Epifenomenalismus

Mentální reprezentace

Problém fyzikalismu (Mind-Body problém po druhé) „There is, in short, no way for us to picture subjectivity as part of our world view because, so to speak, the subjectivity in question is the picturing." John Searle: Rediscovery of the mind

Současnost a přístupy k problému vědomí Eliminativistické, redukcionistické – pojem vědomí je důsledek špatného používání jazyka, nebo jen reziduum z folk-psychology Optimistické (funkcionalimsus, emergentismus) – vědomí jako důsledek systému komplexních fyzikálních interakcí Skeptické – existují dočasná či absolutní kognitivní omezení pro vysvětlení vědomí Fenomenologické – vědomí (prožívaná zkušenost) je východiskem k vysvětlení skutečnosti

Rozdělení přístupů k vědomí podle Francisca Varely

Program vědy o vědomí podle Davida Chalmerse Data z pozorování vnějšího světa - pozice 3.osoby (third-person data) Data introspektivních výpovědí o stavech vědomé mysli - pozice 1. osoby (first-person data) Systematizaci korelací a odvození fundamentálních vztahů (tzv. soft problem)

Chalmersova předpověď I v situaci, kdy budeme mít k dispozici veškerá možná data z pozice 1. i 3. osoby, stále nelze mind-body problém redukovat na známé základní fyzikální zákony (tzv. hard problem) Vědecké vysvětlení bude vyžadovat zavedení nových základních zákonů Nový dualismus?

Myšlenkové experimenty Ilustrují kritiku funkcionalismu a redukcionismu Jaké je to být netopýrem (Nagel) Filosofické zombie (Chalmers) Invertované spektrum (Chalmers) Čínská komora a čínský počítač (Searle) Vševědoucí Mary (Dennett)

Funkcionalistická kritika Chalmerse Jako příklad analyzuji článek Dietricha a Gilliese „Consciousness and the Limits of our Imagination“ Chalmers zakládá svůj „hard problem“ na myšlenkovém experimentu Problém: Představitelnost x Logická možnost myšlenkového experimentu

Karteziánská intuice Podle D. a G. je za představitelnost Chalmersova experimentu odpovědná tzv. karteziánská intuice Intuice založená na zkušenostech snů a smyslových klamů Poznávání stavu vědomé mysli není podmíněno poznáváním vnějšího světa

Vědomí a vnější svět D. a G. i většina analytických filosofů chápe Karteziánskou intuici spíše jako intuici nezávislosti vědomí na vnějším světě (materiální fyzikální realitě) Podle D. a G. je tato intuice způsobena faktem, že poznávání vztahu vědomí a procesů ve vnějším prostředí, je již samo vědomím podmíněno Poznávání zůstává reprezentací prostředí

Supervenience Podle D. a G. je veškeré empirické poznání podmíněno vědomím, přesto můžeme logicky ukázat existenci kauzálního vztahu mezi vnějšími procesy a vědomím Tento vztah má povahu supervenience Neexistuje změna vědomí, která by nebyla provázena změnou ve vnějším světě

Čistá logika? Pokud by vědomí nesupervenovalo na vnějších procesech, pak by: Neexistovala žádná substance, ke které by se vztahy poznávané ve vnějším světě mohly vztahovat Vnější svět by tvořila jen síť vztahů mezi vztahy (což je nepřijatelné) Potřebujeme substanční zakotvení skutečnosti, tudíž logicky musí platit supervenience

Přístupy z pozice 1.osoby „There is, in short, no way for us to picture subjectivity as part of our world view because, so to speak, the subjectivity in question is the picturing." (Searle, Rediscovery of the mind)

Perspektiva 1. osoby Idealismus a Solipsismus Transcendentalismus Popření existence vnějšího světa nezávislého na substancializovaném vědomí (duch, idea) Transcendentalismus Popření poznatelnosti vnějšího světa (věci o sobě) „čistým rozumem“ Fenomenologie Zkoumání obecných (neindividuálních) principů vědomí (prožívané zkušenosti)

Intuice nezávislosti vědomí Sny Karteziánská intuice Smyslové klamy Vnímání prostoru a barev Slepá skvrna

Maturana a Varela Autopoesis a poznávání Inspirace složitými nelineárními systémy, disipativními strukturami a samoorganizací Co je to život a co je to poznávání? Jedna odpověď Autopoeticky organizovaný systém vytváří své vlastní části, vytváří sám sebe Cirkulární kauzalita ve složité struktuře vztahů

Autopoesis a živá buňka Systém udržuje a vytváří sám sebe Systém vytváří svoji hranici

Nezávislost vnitřní organizace na vnějším prostředí Prostředí neurčuje jednoznačně vnitřní strukturu autopoetického systému Strukturální spojování – zpětnovazebné, oboustranné spojení mezi a.s a prostředím A.s. selektuje, které podněty a jakým způsobem zpracuje, tedy poznává Poznávání je vždy zároveň vtělenou akcí

Změna pohledu na poznávání (cognition) Poznávání neznamená, že nějaký poznávající systém poznává předem daný a na poznávání nezávislý svět Poznávání je neustálá vzájemná interakce mezi prostředím a jakýmkoliv systémem, který skrze tuto interakci udržuje a vytváří sám sebe

Autopoetický systém a prostředí

Život jako poznávání? Autopoesis vysvětluje jak procesy v živých systémech tak i proces poznávání Živé procesy jsou procesy poznávání Živý systém poznáváním určuje prostředí stejně jako prostředí určuje (poznává) poznávající živý systém Poznávání je neustálé vzájemné určování živého systému a prostředí Poznávání již na úrovni baktérií?

Enaction Zobecnění autopoesis na ostatní živé systémy – mnohobuněčné organismy a society Život znamená vždy živé tělo Živé tělo znamená schopnost sebevytváření a udržování Tedy živé tělo je samo proces poznávání Poznávání znamená zjednávání (enact) a nikoliv reprezentování světa

Poznávání a vědomí Poznávání obecně není zpracování informace, operace se symboly Koncept informace vzniká až na symbolické, jazykové úrovni Lidské vědomí s abstraktním myšlením a symbolickými pojmy vzniká z obecného poznávání společného všem živým organizmům

Poznávání poznávání Vědomí je sebereflexí poznávání, poznávání poznávání Prostředkem této sebereflexe je jazyk Vědomí není reprezentací daného vnějšího světa (materialismus, fyzikalismus) Vědomí zároveň není uprostřed prázdnoty (solipsismus, idealismus)

Mezi solipsismem a reprezentacionalismem

Předpoklad substance Substance je kulturním a psychologickým dědictvím západní civilizace Je to neměnný a poslední podklad všech vztahů Substance je ontologicky privilegovaná, vztahy závisí na substanci, substance nezávisí na vztazích Mnohotvárnost substance: Bůh, hmota, přírodní zákony, poznávající subjekt, „já“

Epistemologické důsledky předpokladu substance Je možno blížit se k jednoznačnému poznání skutečnosti, neboť ta je substancí jednoznačně určena Existuje buď: Vnější svět nezávislý na vědomí pozorovatele (materialismus - reprezentacionalismus) Vnitřní poznávající subjekt nezávislý na vnějším světě (idealismus – solipsimus) Existuje oboje spojené nejvyšší substancí např. Bohem (dualismus)

Bez substance? Bez substance je skutečnost vnitřní i vnější poznáváním vztahů mezi vztahy, vnější svět není nezávislý na poznávání Poznávání o sobě? Poznávání samo není substancí. Existuje tak že udržuje a strukturuje samo sebe ve zpětnovazebném procesu samoorganizace. Podobně jako jazyk je tvořen sítí vztahů mezi pojmy, které jsou zas určeny svým vztahem k jiným pojmům

Metodologické omezení vědy Materialistická metoda je efektivní při zkoumání vnějšího světa nezávislého na vědomí Jelikož ale vědomí není „ve světě“, ale spíše svět spoluutváří, věda metodologicky vylučuje vědomí ze své kompetence, je v bezvědomí Věda o vědomí poukazuje na nutnost změny současného vědeckého paradigmatu

Důsledky metodologických omezení vědy Snaha uvést zcela neslučitelné substance v soulad v jednom procesu poznávání vede k metodologické bezradnosti Mind-body nebo problém interakce z pozice 1. a 3. osoby je důsledkem nedostatečně reflektovaných předpokladů, které věda klade Mind-body problém je umělý problém pramenící z nereflektovaného implicitního předpokladu substance

Nová metoda Pro zkoumání vědomí je potřeba nová vědecká metoda, nebo jiná prakticky použitelná metoda poznávání, bez metafyzických předpokladů Nesubstanční metoda poznávání Nynější metoda zůstane podmnožinou nové Nová metoda je závislá na zkoumání vědomí a zohledňuje, že vědu tvoří vědci na základě toho, jak funguje jejich vědomí

Neurofenomenologie? Nepřidávat do současné vědy nové předpoklady, nové základní zákony Varela: Potřebujeme novou metodu Fenomenologická redukce Sebereflexe, uzávorkování, odstranění zvyků Intuice, přímá zkušenost, přesvědčení Deskriptivní invarianty, intersubjektivita Trénink, stabilizace předpokladů vědce i vědecké komunity k používané metodě

Neurofenomenologie Neurofenomenologie je vyjádřena vzájemným vymezením poznávání vnitřní zkušenosti a poznávání kognitivních věd Reformulace obtížnosti „hard-problemu“ Je obtížné naučit vědce nové metody zkoumající vědomou zkušenost

Animalismus Mind - body - body problem Mysl(vědomí) - živé tělo - fyzikální tělo Thompson (Varelův žák): “… subjective mind and material properties are nothing but dual aspects of an animal body”