Složení tělních tekutin Jana Novotná

Tělní tekutiny sekrety trávicího traktu (sliny, žaludeční šťáva, pankreatická šťáva, žluč, sekret střeva) plazma mozkomíšní mok moč pot slzy plodová voda

Složení plasmy, intracelulární a extracelulární tekutiny

Typická koncentrace elektrolytů v některých tělních tekutinách (v mmol/l)   [Na+]  [K+]  [Cl-]  [HCO3-] sliny  20-80  10-20  20-40  20-60 žaludeční šťáva  20-100  5-10  120-160  0 pankreatická šťáva  120  10-60  80-120 žluč  150 40-80 šťáva tenkého střeva  140  5  105  40 šťáva tlustého střeva  85  60 pot  65  8  39  16 mozkomíšní mok  147  3  113  25

Sliny Funkce: zahájení zpracování potravy; exkrece některých léků (morfin) a anorg. látek (I, Hg, Pb); pH = 5.7 – 6.4 99,5% voda (rozpouštědlo); zbytek: 1/3 anorg. látky (chloridy, fosfáty, bikarbonát, sodík, draslík) 2/3 – org. látky: hlavně glykoproteiny (muciny) fungující jako lubrikanty usnadňující žvýkání a polykání; mají vysoký obsah O-glykosidicky vázaných (na Ser, Thr) oligosacharidů, obsahujících často NeuAc, GalNAc

Sliny Enzymy: -amylasa: částečná hydrolýza škrobu a glykogenu na maltosu, maltotriosu na (1-6)-oligosacharidy – dextriny (neboť enzym štěpí (1-4)-vazbu); ve slinách malý význam (krátká doba působení) lysozym – štěpí glykosidické vazby v peptidoglykanu buněčné stěny bakterií (antibakteriální účinek)

Žaludeční šťáva Voda – 99,4%. anorg. soli (chloridy) HCl – vytváří kyselé prostředí (pH = 1.9 - 2.5 u dospělých), denaturuje proteiny (usnadňuje přístup proteasam) a zabíjí bakterie; muciny – vytvářejí hlen, který kryje a chrání povrch žaludku; proteiny: albumin, IgA, slinná amylasa (denaturované, prokazatelné při achlorhydrii)), vnitřní faktor (váže B12 a chrání ho před degradací), proenzymy (zymogeny). Konc. proteinů – nízká (<50mg/ml); zvýšené množství albuminu – při gastropatiích, prokazatelné u rakoviny žaludku.

Enzymy žaludeční šťávy Pepsin – vzniká ze zymogenu pepsinogenu působením kyselého prostředí a autokatalytickou aktivací; pH optimum ~1 - 3; endopeptidasa, štěpí proteiny na polypeptidové fragmenty – nejčastěji mezi Tyr/Phe a Glu/Asp…hlavní trávicí pochod v žaludku; chymosin (rennin)* – mění protein kasein na parakasein, a tak sráží mléko; uplatňuje se u malých dětí (pH optimum ~ 5); lipasa – štěpí triacylglyceroly na mastné kyseliny a 1,2-diacylglyceroly *neplést s renin – hormon produkovaný ledvinami

Pankreatická šťáva Alkalická (pH = 7,5 - 8,8), HCO3- neutralizuje kyselý obsah přicházející z žaludku. Obsahuje četné enzymy podílejících se na štěpení vysokomolekulárních složek potravy; mnohé jsou sekretovány jako zymogeny: trypsinogen – aktivován odštěpením peptidu působením enterokinasy; trypsin pak sám aktivuje jiné zymogeny: chymotrypsinogen, proelastasu, prokarboxypeptidasu.

Enzymy pankreatické šťávy Endopeptidasy: trypsin, chymotrypsin, elastasa; štěpí proteiny / polypeptidy na poly/oligopeptidy – peptony (Mr 600-3000); exopeptidasy – karboxypeptidasy: odštěpují aminokyseliny z C-konce poly/oligopeptidu vzniklého působením endopeptidas; endoglykosidasy: -amylasa; RNAsa (ribonukleasa), DNAsa (deoxyribonukleasa); pankreatická lipasa – hydrolýza triacylglycerolů v přítomnosti solí žlučových kyselin, fosfolipidů (emulgace), kolipasy a fosfolipasy A2 (usnadňují interakci lipasy se substrátem). Vzniká směs 2-monoacylglycerolů, FA a glycerolu; cholesterolesterasa – hydrolýza esterů cholesterolu

Žluč 96-98% vody, pH = 6.2 – 8.5 anorg. soli žlučové kyseliny (např. kys. cholová, deoxycholová) konjugované s glycinem či taurinem žlučová barviva – bilirubin a produkty jeho přeměny: urobilin(ogen), sterkobilin(ogen) cholesterol fosfolipidy Funkce žluči: emulgace tuků a mastných kyselin (důl. nejen pro trávení tuků, ale i látek rozpustných v tucích, např. vit. A, E, D, K); neutralizace kyselého obsahu ze žaludku (HCO3-); exkrece cholesterolu, žlučových barviv, léčiv, toxinů a anorg. látek (Cu, Zn, Hg).

Glykocholát, jako sodná sůl se nejčastěji vyskytuje u člověka

Sekret tenkého střeva Voda, anorg. látky (NaCl, NaHCO3), hlen pH = 6.3 – 7.6 Enzymy: glykosidasy – štěpí oligosacharidy (maltasa, sacharasa, laktasa) aminopeptidasy a dipeptidasy – štěpí poly/oligopeptidy vzniklé působením pepsinu a trypsinu lipasa a fosfolipasa A1, A2 – hydrolyzuje fosfolipidy fosfatasy – odštěpují fosfát z org. fosfátů (např. glycerolfosfátu) a nukleotidů nukleosidasy – fosforolýza nukleosidů za uvolnění báze a pentosafosfátu

Plodová voda V raném těhotenství jde o ultrafiltrát mateřské plasmy, do něhož plod přispívá pronikáním fetální plasmy kůží. S růstem plodu se zvětšuje objem plodové vody (až na cca 1000 ml v 38. týdnu); složení se mění s tím, jak plod začíná polykat (začátek 2. trimestru) a vylučovat moč (18. týden). Obsahuje ionty (Na+, K+, Cl-), glukosu, aminokyseliny, lipidy, bílkoviny, hormony a plyny; s metab. aktivitou plodu stoupá konc. močoviny, kreatininu a kys. močové, během těhotenství stoupá i konc. lipidů a bílkovin (ta jen do 30. týdne, poté mírně klesá). Z mateřské plasmy přestupují do plodové vody nejlépe nízkomolekulární proteiny.

Proteiny plodové vody Hlavní složka – albumin (42 – 66 %), prealbumin, a-fetoprotein, a1-antitrypsin, antithrombin, antichymotrypsin, transferin, a1-kyselý glykoprotein, b2mikroglobulin, a2makroglobulin, b-lipoprotein, ceruloplasmin, serinové proteasy (plasminogen, prothrombin), fibronektin a specifické bílkoviny placenty; specifickou bílkovinou, kterou syntetizuje plod, je -fetoprotein (AFP); jeho konc. strmě stoupá do 13.-14. týdne, pak klesá až na velmi nízké hodnoty. Hladina AFP stoupá u rozštěpových vad neurální trubice a přední stěny břišní (využití při detekci). AFP je snížen u cca 12% plodů s Downovým syndromem;

Proteiny plodové vody imunoglobuliny (IgA, IgG, IgM); surfaktantové bílkoviny (SP-A, SP-B, SP-C,SP-D) deficit SP-B syntézy vede k neonatálnímu RDS (respiratory distress syndrom), syndrom dechové tísně; enzymy (acetylcholinesterasa, cholinesterasa, -glutamyltransferasa) – stanovení aktivity v plodové vodě se využívá k diagnostice vývojových vad acetylcholinesterasa je zvýšená při defektech uzávěru neurální trubice plodu a hydropsu plodu cholinesterasa je zvýšená u rozštěpů přední části břišní dutiny; aktivita GGT s postupujícím těhotenstvím klesá.

Hormony plodové vody Katecholaminy – zvýšené jsou při stresu; k prenatální diagnostice vrozené hypofunkce fetálních nadledvin se používá dehydroepiandrosteron a 17-a-hydroxyprogesteron; k prenatální diagnostice vrozené hyperplasie nadledvin se požívá též 17-a-hydroxyprogesteron; prostaglandiny PGE2 a PGE2a a jejich prekurzory – k. arachidonová a dihomo-g-linolenová prudce stoupají při začátku porodu; insulin – hladina koreluje s váhou plodu; prolaktin – 8x vyšší než v séru matky.

Mozkomíšní mok Isoosmolální, ale zastoupení iontů jiné než v plasmě (nižší konc. Na+,K+, Ca2+, HCO3- a anorg. fosfátů a naopak vyšší konc. Mg2+ a Cl-); 200x méně proteinů než v plasmě pH = 7.35-7.40 Glukosa – nižší než v plasmě, laktát, cholesterol; bílkoviny: albumin, globuliny, enzymy (laktátdehydrogenasa). Hladina uvedených org. látek se mění za patologických stavů (využití v diagnostice – celková bílkovina, Glc, Lac). Funkce: mechanická ochrana mozku a míchy, ochrana před patogeny, odsun odpadních produktů, přísun živin, hormonů.

pH krve, krevní pufry pH krve: 7.36-7.44; nejdůležitější krevní pufry: hydrogenuhličitanový: CO2 + H2O  H2CO3  HCO3- + H+ postranní řetězce aminokyselin krevních proteinů, zvláště hemoglobinu: Hb•H+  Hb + H+ fosfátový: HPO42- + H+  H2PO4- (minoritní)