Plavuně /Lycopodiophyta/
Charakteristika starobylá skupina počátky ve spodním devonu (410-390), hlavní rozvoj v karbonu (360-285) stromovité končí v permu (285-245), v druhohorách křovité, recentně jen ± bylinné zbytky dnes tvoří necelé 1 % všech rostlin recentně hlavní rozšíření tropy daly vznik černému uhlí vytrvalé byliny
Stonek, příchytná vlákna /kořen/ a lístky plný, nečlánkovaný vidličnatě větvený tenká pokožka bez kutikuly, s průduchy cévice v xylému paprsčité cévní svazky v kořenech šídlovité lístky s 1 žilkou šroubovitě rozestavěné na stonku /asimilační funkce/
Výtrusnice /sporangia/ ledvinovité výtrusnice jsou na konci stonku uspořádané v klasech /sporofyly/ - výtrusy jsou haploidní
Gametofyt mnohobuněčný jednodomý prokel – zárodečníky a pelatky vyklíčí z haploidních výtrusů
Lycopodium clavatum Zástupci Plavuň vidlačka – plazivé, vidličnatě větvené a hustě olistěné lodyhy nesou zpravidla dva výtrusné klasy na dlouhých stopkách. Listy jsou čárkovité, na špičce vláskovitě protažené. Roste roztroušeně v jehličnatých lesích od nížin až do hor.
Huperzia selago Vranec jedlový Hustě trsnaté rostliny mají lodyhy vzpřímené a vidličnatě větvené. Listy jsou čárkovité, celokrajné. Výtrusnice jsou v úžlabí listů střední části lodyhy. Roste roztroušeně ve stinných lesích v horách, na sutích, v nižších polohách jen vzácně na skalách hlubokých roklí.
Lepidodendron Sigillaria vymřelé dřevité „plavuně“, zejména od devonu do permu až 40 m vysoké a až 5 m tlusté plavuňové stromy, vidličnatě větvené dole i nahoře bezlistý kmen, stopy po opadaných listech Sigillaria skoro nevětveny stonek perm
Lepidodendraceae Sigillariaceae koruny bohatě dichotomicky větvené jizvy kosočterečné, ve šroubovici devon - perm Lepidodendron Sigillariaceae málo větvené koruny, mikrofyly až 1 m dlouhé jizvy ± šestiúhelníkovitém v podélných řadách mladší skupina – perm Sigillaria