Přesličky (Equisetales)

Prezentace na téma: "Přesličky (Equisetales)"— Transkript prezentace:

1 Přesličky (Equisetales)
Zbyněk Hradílek BOTASKA – botanika s kamerou CZ.1.07/2.2.00/

2 Equisetum (angl. Horsetails) – přesličky
Výtrusné rostliny charakteristického vzhledu s přeslenitě větvenou lodyhou a článkovaným stonkem. Prastaré rostliny (devon) Dnes vytrvalé byliny, dříve liány i dřeviny Od několika cm až do 8 (-12) m. Equisetum giganteum Jižní Amerika Equisetum palustre Evropa Calamites karbon

3 Sporofyt (vlastní přeslička) je dominantní fází rodozměny
Gametofyt je velmi malý Equisetum x moorei E. myriochaetum

4 Lodyha: článkovaná (nodi a internodia)
rýhovaná (žebra – carinae, rýhy – valleculae) přeslenitě větvená (v nodu se střídají vedle sebe list – větev – list …) charakteristické kanálky (dutiny) Intenzivní vegetativní rozmnožování pomocí oddenku a hlíz svazek inervující list internodium odstupující větev nodus anastomóza vodivý svazek internodium

5 Postavení žeber na lodyze koresponduje
s polohou cévních svazků uvnitř lodyhy Lodyha valleculae sklerenchym carinae internodia nodi valekulární dutina chlorenchym karinální rýha karinální dutina centrální dutina E.r. E. x me. E. x mo. E.a. E.s. Situace na příčném řezu lodyhou je velmi specifická

6 rýha žebro valekulární kanál cévní svazek karinální kanál centrální kanál

7 Rostliny přesliček jsou prostoupeny sloučeninami křemíku
příčné křemité valy na větvích přesličky větevnaté Podzemní rhizom (až 15 m dlouhý) rovněž článkovaný s adventivními kořeny, někdy podzemní články přeměněny na kulovité hlízy adventivní kořeny

8 Dvojtvárnost (dimorfismus) lodyh
Některé druhy přesliček tvoří 2 typy lodyh: jarní (fertilní) a letní (sterilní) E. arvense E. telmateia E. palustre E. fluviatile E. sylvaticum E. pratense Jarní lodyha po vyprášení výtrusů zaniká, pak letní lodyha Jarní nezelená lodyha se vůbec netvoří Jarní lodyha nezaniká, ale přemění se na letní lodyhu

9 Lodyhy se u většiny druhů přeslenitě větví, někdy se větví jen při bázi a nadzemní
část už je nevětvená nebo jen spoře větvená

10 Listy Listy přesliček jsou rovněž přeslenitě umístěné a srůstají v lodyžní (listové) pochvy. Pochvy chrání vmezeřený meristém lodyh. E. hyemale E. fluviatile E. telmateia – jarní lodyha

11 Výtrusnice jsou tlustostěnné (eusporangiátní) a jsou umístěny po několika na spodní straně štítkovitých sporangioforů. Sporangiofory jsou seskupeny (v přeslenech) do šištic, zpravidla na vrcholu lodyhy, někdy také na koncích větví.

12 štítkovitý sporangiofor výtrusnice se otevírají podélnou štěrbinou výtrusnice výtrusy

13 Izospory (homoiospory)
Výtrusy Izospory (homoiospory) Výtrusy velmi krátce klíčivé, obsahují chloroplasty, haptery, A. haptery ve vlhkém stavu B. haptery v suchém stavu

14 Gametofyt přesliček Haploidní generace (prokel, prothalium) je většinou dvoudomá, žije exosporicky.

15 Vývojový cyklus přesličky rolní – homoiosporie.
Štítkovitý sporangiofor s eusporangiátními výtrusnicemi v nichž vznikají výtrusy Výtrusy se čtyřmi pentlicovitými hapterami Embryo Oplození Zelené samičí prothalium (gametofyt) s částečně ponořenými archegonii s oosférou. Z oplozené oosféry (zygota) se vyvíjí embryo Sporofyt přesličky rolní Zelené samčí prothalium (gametofyt) s antheridii a polyciliátní spermatozoid

16 Postavení přesliček v systému VR se poněkud změnilo.
Euphyllophyta – megafylní typ listu Monilophyta Recentně jediná čeleď Jeden rod Equisetum Dva podrody: Equisetum – průduchy víceřadé v rovině epidermis, výtrusnicové klasy ve špičce oblé Hippochaete – průduchy jednořadé, ponořené, výtrusnicové klasy ostře zašpičatělé Celosvětově 15 druhů + kříženci V ČR 9 druhů a kříženci n = 108

17 a b b a E. arvense – široké spektrum lokalit
E. palustre – mokřadní stanoviště, jedovatá a – délka lodyžní pochvy b – délka prvního článku větve a b b a E. palustre E. arvense

18 E. pratense [C3] – vzácná, méně větvená, špičky listů nesrůstají v rezavou šupinu
E. sylvaticum – hojná, hodně větvená, špičky listů srůstají v rezavou šupinu

19 E. telmateia [C4] – naše největší přeslička, bílá lodyha
E. fluviatile – také robustní, zelená lodyha E. fluviatile E. telmateia

20 E. variegata [C1] – vzácná, minerálně silné půdy
E. ramosissima [C3] – hodně větvená, příčné křemité valy E. hyemalis [C3] – nadzemní část nevětvená, velká centrální dutina E. ram. E. ram. E. var. E. hyem.

21 Kříženci E. × littorale [C3] [E. arvense × E. fluviatile]
E. × moorei [C2] [E. hyemale × E. ramosissimum] E. × meridionale [A2] [E. variegatum × E. ramosissimum] E. × moorei E. × meridionale